Skip to main content

Full text of "Měkkýši čeští"

See other formats 


OL 

495 
C95U30 
189? 
v.1-4 


MOLL. 


K. 
Ulicny 1892-1895 


Mekkysi Cesti. 1 - Testacellidae, Vitrinidae; 
2 - Arionidae, Helicidae; 3 -Succinidae, 
Auriculidae, Limnaeidae, Truncatellidae, 
Paludinidae, Valvatidae; 4- Lamellibranchiata 


VÁ . A Á 
jo i | 
< , i 


T, 
E 


AVS o d 
VM ; 


19 
| 


a z: 
692 v řáký v v | “ ; 
27 MĚKKÝŠI ČEŠTÍ 


NAPSAL 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


SP-MSPNL: 


TESTACELLIDAE, VITRINIDAE. 


SMITHSONAN 


MAY 20 1988 
UBRARIES 


Se 30 obrazy v textu. 


V- EPRAZE, 
TISKEM F. ŠIMÁČKA — NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO. 
1892. 


| E 
a 


ČÁSŤ IL 


+ 


ESTACELLIDAE, VITRINID 


: V PRAZE. vá 
ŠIMÁČKA — NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉH 


1802. , 25 


Českým faunistům není snadno o zkušenostech svých zkoumání 
větší díla přátelům popisné zoologie podávati z příčin rozličných, jme- 
novitě hmotných. Proto vyzván byv výborem klubu přírodovědeckého 
v Praze, abych vypravil do rukou českých malakozoologů zatím 
aspoň čásť první fauny dotyčné, s radostí chopil jsem se práce, již 
tuto podávám. Spisy podobné uveřejněny jazykem českým již dříve 
(Monografie česk. měkk. zemsk. i sladkovodn. od Alfr. Slavíka ve 
» Výzkumu Čech 1869« a »Klíč analytický k určení měkk, v Čechách 
žij.« od L. Dudy ve zprávě akad. gymn. v Praze 1880), ale od té 
doby mnoho objeveno nového, a všelicos třeba následkem novějších 
studií pojímati jinak, 1 jest tedy čas, aby o věci pojednáno bylo znova. 

Vynasnažil jsem se, abych podal vše, čeho vynechati nelze, ale 
též jsem dbal co možná krátkosti. Popisy provázeny jsou obrazy, jež 
protektor klubu p. MDr. A. Frič, professor vysokých škol českých a 
tou dobou rektor magnificus, pro tuto práci laskavě zapůjčil. Výměry 
čeledí, rodův a skupin jsou tak upraveny, že se toliko k českým 
druhům vztahují. 

Výzkumu fauny české súčastnili se mnozí pracovníci, jichž jména 
při nalezištích jednak ku cti, jednak jako ručitele za pravdu udání 
uvádím. Za zvláštní podporu pak tuto díky vzdávám p. MUC. B. Kli- 
kovi, řiditeli malakozoologické sekce klubu přírodovědeckého a všem, 
kdož se o sestavení této práce přičinili. k 
Spisovatel. 


Vzdávajíce díky všem, kdo se o vydání prvního dílu »Měkkýšů 
českých« přičinili, oznamujeme, že ve vydávání práce této bude po- 
kračováno. 

Přihlášky na díly další přijímají se již nyní. 


Klub přírodovědecký. 


E o d 


I. O živočichu měkkýším. 


Poněvadž není účelem této knížky, aby vypsán byl přírodopis 
měkkýšů (toť v knihách učebných najdeme), tedy budiž pověděno jen 
tolik, čeho jest potřebí k tomu, aby odůvodněno bylo systematické 
rozdělení a poznání druhů. Často bývají totiž dvojí různí živočichové 
naši po zevnějšku sobě tak podobni, že bychom byli naklonění po- 
važovati je dle skořápky za stejné, ale poměry anatomické poučují nás 
o jiném; jindy zase z příčiny té, že poměry ústrojů životních, u měk- 
kýšův ostatně dosti různě vypadajících, jsou stejny, musíme je klásti 
k sobě. Skořápka sama jest jen velmi nepodstatnou částí měkkýše, 
a proto se jí samé nikterak přidržeti nesmíme. 

Na břichonožci, když před námi leze, poznáme po povrchu, že 
buď skořápky žádné nemá, že jest nahý nebo že ji na hřbetě nese, 
a jest tedy skořepatý. Ta strana, po níž se zvíře plíží, jest stranou 
břišní, opačná jest hřbetní. Na břišní straně jest svalnatá kůže, jíž se 
živočich pohybuje, a tu nazýváme chodidlem. Na předku jest více 
méně zřetelně oddělená hlava, na níž jsou tykadla buďto nezatažitelná 
nebo zatažitelná, a taktéž tu hned seznati lze, že oči jsou na jich nej- 
zažším konci nebo dole při jejich patě na hlavě samé.  Nejmnožší 
suchozemští mají po stranách úst, jež jsou na samém začátku těla 
při spodní straně, ještě dva růžky masité, makadla; tato jsou vždy 
kratší, někdy skoro docela zakrnělá (Vertigo). Vodní břichonožci a 
někteří suchozemští nemají makadel vůbec. U některých jest hlava 
prodloužena v tupý rypák (Paludina), 

Hřbet jest pokryt koží zrnkovitě svraskalou. Na hřbetě bývá 
skořápka, v níž zůstávají vnitřnosti 1 když živočich leze. Plžové nazí 
mají vnitřnosti v dutině celého těla a na místě skořápky pouhý ko- 
žitý štít, pod nímž bývá buďto vápenitá destička neb aspoň vápenitá 
zrnka jakožto rudiment skořápky.  Břichonožci dýchají buď plícemi 
nebo žabrami. Plicemi nazýváme dutinu, do níž vchází vzduch otvorem 
dýchacím na boku'v okraji pláště, blány totiž, z níž skořápka se vy- 
lučuje, neb u nahých na okraji štítu. Otvor ten sé periodicky otvírá 


1 


4 


a zavírá a jest u druhů na pravo točených na pravém boku, u těch, 
kteří na levo točení jsou, nachází se na boku levém; jenom okružáci 
v tom činí výjimku. Tak jest také umístěn otvor rodidel a bývá buď 
za hlavou na boku neb u samého otvoru dýchacího. Břichonožci ža- 
bernatí dýchají cévnatými třásněmi tvaru rozmanitého, jež vzduch 
vodou polykaný oplakuje. Majíť pak žábry podobu na př. hřebenitou 
(Paludina) nebo pérovitou (Valvata) a pod. 

Ustroje rozplemeňovací jsou buď více buď méně složity; mívají 
před samým koncem svým buď četné přívěsky a váček s vápenitým 
šípem (Helix) anebo toho není. Šíp jest buď jeden nebo jsou dva 
a mívají u různých druhů velmi různý tvar 
a často dle nich rozeznáme podobné živo- 
čichy jakožto různé druhy, Jsou pak břicho- 
nožci velmi mnozí obojetníky, někteří jenom 
jsou pohlaví rozděleného. Rozmnožují se va- 
jíčky, která jsou buď kulata neb elipsovita, bud 
koží vápenitou neprůhlednou nebo blankou 
průhlednou opatřena. Snášena bývají do vlhké 
země po hromádkách anebo také do vody 
na různé předměty; v tomto případě bývají 
slizem spojena (jikry). Někteří zadržují va- 
Obr. č. 1. Helix pomatia L. Jíčka v sobě, až se zlíhnou mláďátka, a jsou 
a) čelisť, 8) šíp, c) průřez pak živorodi (Paludina). Ď 
jeho svrchní části, d) průřez V ústech nacházejí se ústroje pro roze- 

jeho v půli délky, znání druhů velmi důležité, a to jsou ty, jimiž 
tito živočichové potravu drobí. Jest to na 
podlebí se nacházející destička chitinová, na příč v ústech rozložená, 
která sluje čelistí a schází jenom některým (Daudebardia), 1 jsow zase 
takoví, kteří mají čelisť z více kusů složkou (Limnaea). | Čelist bývá 
hladká nebo od předu k zadku rýhována až 1 žebrovita, a tu pře- 
sahují žebírka přes přední okraj jakožto vroubky; na předním pro- 
dutém kraji bývá vyniklým zoubkem opatřena, nebo toho není. Někdy 
jest 1 do zadu čtyřhrannou destičkou rozšířena (Succinea). Na dolní 
straně úst jest svalnatý jazyk po povrchu chitinovou, průhlednou ko- 
žičkou potažený, na kteréž jsou velmi četné (až 1 28.000) zoubky 
háčkovité v řadách příčných a podélných nasázeny. 'Dento ústroj na- 
zývá se páskou jazykovou (radula). Obyčejně lze na pásce jazykové 
rozeznati tři podélná pole a jest na prostředku středního pole řada 
zoubků pravidelných, t. j. na pravé 1 levé polovině své stejných (řada 
osní), po bocích jejich jsou pak zoubky nepravidelné, ale v pravo a 
v levo od řady osní symetricky stejné. Podoba a urovnání zoubků 
dává velmi cenné charaktery pro rozeznání druhů, rodův 1 řádův. 


Oba tyto ústroje čistě dostaneme, když přídu těla v roztoku ží- 
ravého drasla ve zkoumavce rozvaříme a ve vodě na hodinkovém 
sklíčku vypereme. Potom můžeme drobnohledem o povaze jejich se 
přesvědčiti. Raduly drobných břichonožců se při vaření ve zkoumavce 
snadno ztratí nebo spíše přehlédnou. Proto je lépe vařiti je na ob- 
jektovém sklíčku, na něž se žíravého drasla nakape, a jest možno po 
ochlazení předmět. bez okolků prohlédnouti mikroskopem, je-li žá- 


35 


-doucno také hned osamotiti a trvalý praeparát zhotoviu. Takové 
práeparáty trvalé, upravené v kanadském balsámu, bývají příliš prů- 
bledny, do glycerinu se zase obtížně zavírají a jest tedy nejvíce hodno 
doporučení, aby se k uzavírání praeparátů pásek jazykových užívalo 
glycerinové gelatiny. Na čistě omyté a hlavně SSkánetí povlaku tu- 
kového zbavené sklíčko objektové položí se malý kousek té hmoty, 
rozehřeje nad líhovým kahanem, aby hned na ni byla položena radula, 
jež se přikryje sklíčkem krycím a zase nad kahanem se ohřívá, až se 
gelatina pod sklíčkem sama rozteče. Po chvíli se pak kraje sklíčka 
potrou lakem asfaltovým, aby sklíčko snad neodpadlo, i aby se za- 
mezilo veškeré vypařování. "Fak jest pak možno kdykoliv porovnati 
raduly různých druhů. Jest radno poříditi si stálé praeparáty 1 čelistí 
a šípů vápenných od hlemýžďů, což bývá s velikým prospěchem. Šípy 
se musejí vkládati do tlusté vrstvy gclatinv, aby je sklíčko krvcí ne- 
rozmáčklo. 

Živočich mlžů poskytuje pro náš účel velmi málo známek, a proto 
zmíníme se o něm jenom povrchně. Celé zvíře vězí ve bláně, která 
jest k miskám čili lasturám přirostlá a tyto ze sebe vytvořuje, i ná- 
zýváme ji pláštěm. Plášť bývá málem kolkolem na břišní straně roz- 
ase na pravé a levé křídlo a jest v zadu na kousek těsně přichýlen 

a pak zase rozchlípen. Na rozchlipce bývají podlouhlé bradavičky 
(Uni6). Jindy bývá plášť i na břišní straně srostlý a zůstává jen roz- 
č kliska pro nohu; v zadu pak prodlužuje se ve dvě trubičky (siphony 
u Sphaerium a Pisidium). Pod pláštěm jsou umístěny listovité žábry 
po dvou na každé straně těla. Dolní čásť těla může se mezi miskami 
ven vychlípiti a slouží za chodidlo. Živočich je s miskami spojen ně- 
kolika svaly, z nichž pro nás mají důležitost hlavně dva tlusté ná- 
padné: přední, jenž jest před vrcholy misek a zadní, jenž se za nimi 
nalézá. Oba slouží k zavírání misek; prořízneme-li je nožem, zůstá- 
vají lastury otevřeny. Vyto svaly se drží drsnějších, přiokrouhlených 
a poněkud prohloubených míst na miskách (vtisky svalové), 


2. O skořápkách a lasturách. 


Když se plž z vajíčka vylíhne, má už začátek skořápky (má-li 
jakou míti), což se nazývá skořápkou embrvonální, Při postupném 
vzrůstu živočicha zvětšuje se skořápka přitvořováním nových částí, 
až nabude konečných rozměrů. Živočich pak se z ní vysouvá otvorem 
konečným, který slove ústím, jehož okrají dostalo jméno obústí 
Skořápku stavíme k sobě tak, aby ústí bylo obráceno k nám a nej- 
starší část skořápky aby byla nahoře; z toho snadno poznati horní 
a dolní, pravou a levou stranu. Horní konec nazývá se vrchol. 
Dolní strana bývá často vedle ústí děrou k vrcholu směřující opatřena, 
jíž dal jméno píštěl. Celá skořápka jest jako trubice několikráte 
spirálně vinuta kolem jisté přímky, t tak zvané osy; tato může býti 
hmotná a sluje cívkou, nebo při skořápkách, jež píštěl mají, jest 
pouze myšlená a i tu pak jmenujeme tu čásť závitku. která při píštěli 
v ústí leží, cívkou, Někdy není skořápka mjak vínuta, podobá se misce 


d (Ancylus) a pak ji stavíme otvorem 
dolů. U skořápek spirálně vinu- 
tých slují jednotlivé otočky zá- 
vitky. Všecky závitky od vrcholu 
skořápky až po horní konec ústí 
jmenujeme kotoučem. 

Dle rozličných poměrů částí 
skořápkových bude tvar skořápky 
celé rozmanitý. Celkový tvar po- 
značujeme výrazy, které výkladu 
sotva potřebují. Jest tedy skořápka 
kulovita, kdvž se asi kouli vzdá- 
: B leně podobá; stlačeně kulovita, 

% EREC když rozměr šířkový více pře- 
v, vládá (Helix incarnata), stlačena, 

Obr. č. 2. Helix pomatia L. když ten rozměr nápadně jest 
a) ústí, %) vrchol, c) píštěl, d) kotouč, © větší než výška (Patula rotundata), 
c) šev, f) cívkový kraj obůstí, ) vnější terčovita, když jest jen v rovině 

kraj obústí, 4%) patro. 
vodorovné vinuta (Planorbis); po- 
dobně snadno se porozumí vý: 
znamům: čočkovitá (Helix lapicida), uchovitá (Daudebardia rufa), vej- 
čitá (Physa fontinalis), kuželitá (Balea perversa), vřetenovitá (Clausilia 
biplicata), válcovitá (Acme polita). 

Kotouč může býti velmi vyvýšen, když jest nápadně delší, než 
výška posledního závitku (Clausilia) nebo bývá vyniklý (Helix se- 
ricea), pak zase plochý (Helix holoserica) 1 prohloubený (Planorbis 
corneus); někdy jest válcovitý (Pupa muscorum), obyčejně pak bud 
široce (Helix arbustorum) neb útle kuželitý (Physa hypnorum). 

Vrchol jest buď tupý (Pupa doliolum), nebo přišpičatělý, až 1 špi- 
čatý (Paludina contecta), naopak zase někdy vpadlý (Helix obvoluta). 

Závitky buďto vzrůstají tak, že každý následující jest mnohem 
objemnější nežli předcházející a pak říkáme, že se náhle vzmáhají 
(Planorbis albus), v případě opačném udáváme, že se pomalu vzmá. 
hají (Hyalinia diaphana). Jinak mohou ještě býti klenuty (Helix hor- 
tensis) nebo plochy (Clausilia); jsou-li velmi baňaty, nazýváme je 
nadmutými (Paludina contecta); někdy jsou s hořejška stlačeny (Hyaiinia 
nitens), jindy se strany připleštěly (Hyalinia contracta); hřebenity jsou 
závitky tehdy, když jsou tak s hořejška stlačeny, že tvoří asi uprostřed 
hranu více méně vyniklou (Helix lapicida). « 

Cára, v níž se jednotlivé závitky na hořejší straně jeden ke dru- 
hému přikládají, nazývá se švem, a ten může býti hluboký, když 
tvoří jaksi brázdu mezi sousedními závitky, což bývá při závitcích 
klenutých ; nebo jest mělký, nevtlačený. Casto se sklání šev před svým 
koncem při ústí náhle dolů (Helix austriaca) nebo bývá přímý (Pa- 
tula rotundata). Někdy bývá i na dolní straně viděti šev, který pak se 
nazývá švem dolním (Planorbis vortex). 

Poměry píštěle mohou býti taktéž velmi rozdílny. Píštělitou na- 
zývá se skořápka, má-li píštěl ihned patrnu (Helix fruticum), nebo 
řekneme, že jest skořápka široce pištělita, je-li píštěl velmi roztažena 


7 


(Patula rotundata); je-li píštěl úzká, asi jako by jehlou propíchnuta 
byla, říká se, že jest skořápka provrtána (Hyalinia glabra.); zarůstá-li 
ohrnutým obústím, tak že jen úzká štěroina zbývá, pak jest skořápka 
zjizvena (Buliminus montanus.) Někdy bývá skořápka, dokud není do- 
rostlá, píštělí opatřena, ale když jest dohotovena, není píštěle znáti 
nijak, jest zalepena a tehdy říkáme, že jest zakrytě píštělita nebo za- 
krytě provrtána (Helix hortensis); také může býti skořápka polokrytě 
pištělitá nebo polokrytě provrtána. Ale píštěl může i naprosto schá- 
zeti tak, že ji ani na nedorostlé skořápce nebylo, a taková skořápka 
nazývá se celistvou (Hyalinia diaphana.) 

Ústí dostává podle všeobecného tvaru svého různá jména, jejichž 
význam snadno uhodnouti lze; tak se rozeznává ústí okrouhlé (Val- 
vata cristata), vejčité (Succinea putris), polokruhovité nebo polovejčité 
(Pupa muscorum) příčně vejčité (Vitrina elongata) široce měsíčité (Helix 
fruticum), poloměsíčité (Hyalinia cellaria), šípovité (Planorbis compla- 
natus), hruškovité (Clausilia biplicata), chobotnaté (Helix holoserica) 
atd. Pak zase může býti ústí přímé, když osv ústí a skořápky jsou 
asi rovnoběžny (Paludina contecta), když však tvoří spolu zřetelný 
úhel, jest ústí šikmé (Helix faustina), Je-li ústí na pravé straně cívky, 
jest skořápka na pravo, v opačném poměru jest na levo točena. 

Obústí má hlavně dvě strany: jedna jest v těch místech, kde 
se nacházívá cívka a jmenuje se krajem cívkovým, druhá jest naproti 
a Jmenuje se krajem vnějším; jeden kraj pak přechází ve druhý na 
straně dolní. S vrchní strany bývá ústí omezeno dolejškem začátku po- 
sledního závitku, a to místo nazýváme patrem. Obústí, a to hlavně 
platí o vnějším kraji, může býti ohrnuto, když se ven z ústí vyvrací, 
jinak jest přímé; v obojím případě může býti stlustlé nebo ostré. 
Často bývá obůústí před nejkrajnější obrubou vyloženo tlustým, mo- 
zolovitým pruhem, jemuž se dostalo jména pysk, a jest pak pyskaté; 
je-li pysk nápadně vyvýšen, tu jest obústí prahovitě pyskaté (Helix 
hispida.) Nemohu zamlčeti, že některým druhům vytvořuje se pysk, 
před každým delším přerušením stavby skořápkové, jakž to nápadno 
jest na př. u Zonites verticillus, Helix arbustorum, inánéc stagnalis 
a peregra. Roční přírůstky to však nikterak značiti nemusí, neboť se 
tvoření pyskových stlustlin opakuje někdy hustě za sebou a to nejen 
před ukončením stavby skořápkové, kdy už jen malé partie posledního 
závitku narůstají, a čímž hustší ukládání pysků jest vysvětlitelno, 
nýbrž i na mladších částech skořápkových se takový úkaz pozoruje. 
Pravda ovšem jest, že roční přírůstky se obyčejně před tenkým krajem 
poněkud opodál pyskem sesilují. Někteří konchyliologové (jako na př. 
Hazay) mají za to, že pyskem před ukončením skořápky nasazeným 
se vyznačuje roční období vzrůstu a snaží se z toho odvoditi i délku 
trvání života; tak prý žije Helix pomatia 6—8 let. Dle pozorování 
mého jest to pochybno; doba života dá se zajisté odchováváním jedno- 
tníků na příhodném místě, třebas v terrariu, zjistiti. 

U mnohých druhů nacházejí se na obústí vyniklé hrbolky, tak 
zv. zuby, nebo jsou ty hrbolky dlouhaté, svou délkou do vnitř ústí 
směřující, a tomu říkáme záhyby, někdy také desky; není-li nijakých 
vyniklin v ústí, říká se, že jest obústí jednoduché. Obústí může míti 


také kraje cívkový a vnější na patře sobě sblíženy, nebo tomu tak 
není a pak jsou vzdáleny. Stává se také, že kraj vnější podává ruku 
kraji cívkovému více nebo méně tlustým návalkem na patře se na- 
cházejícím, a pak se nazývá obústí souvislým (Pupa frumentum.) 
Odloupnutým konečně sluje obústí, když jest na patře ostrou hranou 
deskovitou od skořápky odchlípeno (Helix lapicida). Vnitřek ústí na 
straně proti cívce obrácené, dokud do hloubky nahlédnouti lze, jme- 
nuje se hltanem, na němž bývají někdy záhyby velmi charakteristické 
(Clausilia); proti hltanu jest na zevnějšku posledního závitku týl. 

-Povrch skořápky bývá též rozmamtý; někde jest hladký, bez 
jakýchkoli nerovnín (Cionella lubrica), ale obyčejně bývá aspoň přes 
příč závitku rýhami buď více buď méně nápadnými opatřen, a pak 
se říká, že jest skořápka buď jemně (Hyalinia nitida) nebo hrubě rýho- 
vána (Helix striata); jsou-li mezi rýhami nápadné vynikliny, pak jest 
povrch žebernatý (Clausilia filograna). Někdy jest povrch jemně svra- 
skalý a jako mřížkován, což se vyjadřuje slovem zrnitý (Helix lapi- 
cida). Může se též nahoditi, že povrch skořápky má na sobě místa 
prohloubená, jako by kladivem vtlučená, což se u některých vodních 
břichonožců tu a tam objevuje (Limnaeus stagnalis, Planorbis corneus). 
Jindy týká se různě vytvořený povrch jen pokožky skořápkové, že tato 
totiž v mázdry nebo chloupky i šupinky vybíhá; v prvním případě 
jest povrch mázdřitě žebernatý (Helix costata), v druhém jest chlu- 
patý (Helix hispida), v třetím jest ojíněn (Helix incarnata). Kromě 
toho může býti povrch lesklý, mdlý. Podle zbarvení pokožky jsou 
někdy skořápky sklovité, bezbarvé (Hyalinia crystallina). Barevné sko- 
řápky jsou buď stejnobarevné nebo skvrnité (Helix arbustorum), nebo 
na příč přes závitky pruhované (Helix pomatia) nebo páskované (Helix 
hortensis). (Casto bývá obústí na týlové straně buď víc buď méně 
temnou prouhou olemováno (Helix nemoralis). 

Někteří plžové mají zařízení, že mohou, do skořápky se cele 
zatáhnuvše, tuto za sebou zavříti víčkem k obústí dobře přiléhajícím. 
Víčko to mají dotyční živočichové narostlé na hřbetě za skořápkou. 
Dle své povahy může býti víčko vápenaté, když jest z takové hmoty 
jako skořápka sama, anebo jest rohovité neb i chrupavčité. Víček 
různým spůsobem přibývá: buďto jsou spirálně vinuta (Valvata) nebo 
jsou soustředně rozšiřována (Paludina). 

Jest také rod plžů pozemských, který má vápenaté víčko hluboko 
v ústí ke skořápce přirostlé, a to se nazývá závorkou (Clausilia). 

Mlžové mají své tělo uzavřeno do dvou skořápek miskovitých, 
jež slují lasturamu. 

Abychom se o přídě a hořejšku lastur orientovali, pozorujmež, 
jak mlž ve vodě se pohybuje, budeť pak ta strana, po níž leze, dolní, 
opačná však horní; která čásť bude obrácena ve směr pohybu, ta 
bude přední a naproti bude zadek. 

Mlže tedy stavíme přirozeně tak, aby ta strana, na níž jsou obě 
lastury spojeny, byla nahoře. Přesvědčíme se pak, že lastury mají. 
nejvyklenutější místo (vrcholy) před kožovitým, pružným svazem, jímž 
jsou spolu spoutány. Poněvadž se živočich staví při lezení tak, že má 
vrcholy napřed a svaz v zadu, i my tím způsobem jej před sebe 


postavíme; snadno pak bude udati, která lastura jest pravá a která 
jest levá, 3 

Na lasturách našich mlžů možno málo rozeznati. Okraje se na- 
zývají dle rozhledu právě vyloženého: horní, dolní, přední a zadní, 
Strany jsou ovšem dvě: vnější zbarvená, pokožkou potažená a vnitřní, 
po většině perletového lesku. Va čásť vnější strany, kde jest lastura 
nejvypouklejší, nazývá se vrcholem a bývá velmi často rozežrána neb 
aspoň pokožky zbavena, tak že vystupuje na jevo vápenitá, bílá vrstva 
lastury. Na samém vrcholu nacházejí se často vlnité nebo bradavičné 
hrbolky. Po celém zevnitřním povrchu bývají čáry s okraji rovno- 
běžné, což jsou meze periodického přirůstání lastur. Na vnitřní straně 
misek jest při horním okraji obyčejně zařízení, aby se jedna lastura 
nemohla vedle druhé posouvati, a to se jmenuje zámkem. Jsou to 
zubovité hrbolce, které do sebe zasahují tak jako zuby koleček (zuby 
hlavní) nebo také dlouhé lištny, které podobně působí (zuby podej 
U některých mlžů zámku není (Anodonta). 

Kromě toho nacházejí se okrouhlé, mělké prohlubinky, kde byly 
svaly zavírací přirostly; jeden jest při předku, druhý při zadku. Při 
nich pak bývají ještě patrny drobnější stopy svalů nožních; to všecko 
jmenujeme vtisky svalovými. Také možno často viděti vtlačenou čáru 
od vtisku předního svalu zavíracího k zadnímu obloukem rovnoběžně 
se spodním okrajem se táhnoucí, toť otisk kraje pláštového. Před 
vrcholy i za nimi jsou lastury na zevnitřní straně poněkud vpadly a 
od boků v těch místech tupou hranou odděleny. Takové pole před 
vrcholy slove štítek a za nimi Jest štít. Dle celkového rázu jsou la- 
stury u našich mlžů vejčity, až podlouhle vejčity nebo zaokrouhleny. 
Někdy bývá předek kratší než zadek (Uno), jindy jest to naopak 
(Pisidium) a v obou případech jsou pak lastury nestejnostranné, je-li 
předek asi roven zadku, jsou stejnostranné (Sphaerium). Podle příč- 
ného průměru jsou lastury více nebo méně nadmnty. 


* * 
* 

Důležito jest pro správné rozeznání a posouzení druhův, aby se 
dobře poznalo, kdy jest skořápka dorostlá a kdy jest nehotova, Je-li 
ústí ohrnuto, zuby a záhyby opatřeno, bývá skořápka dorostlá. U ně- 
kterých druhů však nikdy není takového kriteria a tu si musíme 
získati mnoho kusův 1 v různých dobách ročních na tomtéž místě 
sbíraných a zkušenost nás potom poučí, který kus jest dorostlý a který 
nikoli. Malý počet závitkův a slabé obústí prozrazují, že ten kus není 
dospělý. Ů mlžů velikých posoudíme stáří příbližně podle brázdiček 
na povrchu, jež oddělují asi roční přírůstky. Dokud není 8— 10 ta- 
kových přírůstků, jest mlž mladý, nehotový Při posuzování dospělosti 
mlžů z čeledi hrachovek nezbývá než nasbírati jich na určitém na- 
lezišti větší množství, nejraději až v pozdním létě, a srovnáváním na- 
učiti se znáti, které kusy za dorostlé považovati slušno. Začátečníkům 
nemohu nic důtklivěji doporučiti, než aby neobmeškali k vůli bez- 
pečnému poučení vstoupiti v korrespondenci se zkušenými odborníky, 
což těmto nejen nebývá obtížno, nýbrž za ponechání konchylií pro 
jich vlastní poučení příjemno., 


jo) 


Zajímavy bývají rozličné nepravidelností ve stavbě skořápek a 
lastur, jež jsou následky rozličných, někdy vyzpytatelných, jindy ne- 
vysvětlitelných příčin. Nejnápadnějším a ovšem velmi vzácným zjevem, 
který dosud nikdo nedovedl spolehlivě vyložiti, jest, že u některých 
kusův ode druhů pravidlem na pravo nebo na levo vinutých, jest 
skořápka vinuta naopak, což někdy bylo pozorováno na druzích Helix 
pomatia, Helix obvia, Clausilia biplicata a j„ Nahodí-li se překážka 
nějaká, pro kterou nemůže šev pokračovati v obvyklé čáře, sesune se 
někdy o mnoho níže a tak už setrvá až do úplného vzrůstu skořápky, 
čímž tato stává se mnohem vyšší a užší a nabývá tvaru šroubovitého 
o švu velmi hlubokém, což bývá vyvinuto ve velmi různých měrách 
(tvary skalaridní, jakéž známy jsou od Helix pomatia, austriaca a j.), 
a to snáze u takových, jejichž závitky se rychle vzmáhají, neboť pak 
bývá 1 nepatrné vyrušení z obvyklé dráhy velmi nápadno. Leč i jindy 
se rozmanité nepravidelnosti náskytají. (Tak na př. mám exemplář 
Planorbis marginatus, u néhož polovice posledního závitku podšinuta 
jest pod skořápku až přes polovinu průměru. Porouchání skořápky 
mívá za následek přerůzné znetvoření, Nejnápadnější případ znám 
u Clausilia plicata, kteréž se prolomila skořápka před nedokončeným 
ústím tak, že povstala v týlu díra asi velikosti ústí. Živočich pak 
začal užívati tohoto nepřirozeného otvoru za ústí a stavěl si ho ještě 
o kousek dál trubicovitě, 1 má pak skořápka dvojí ústí. Podobných 
úkazů bylo by možno vypočítati mnoho. 

I zbarvení může býti různě odchylno. U páskovaných druhů 
bývají pásky nezřetelny, jindy schází barvivo celé skořápce buď z ve- 
liké část nebo nadobro; těmto pak říkáme bledouši (albino), což se 
u některých druhů nenaskytá právě vzácně. Skořápka pak bývá buď 
mléčně bílá nebo sklovitě zelenavá. V systematické části udáváme ta- 
kové zjevy jakožto mutatio albina a pod. 

Připomenout však dlužno, že mnohé druhy jsou normálně bez- 
barvé, na př. všecky Vitriny a mnohé Hyalinie. 

K abnormitám musíme počítati také takové kusy, které mají buď 
menší buď větší počet zoubků, záhybův a desek v ústí, jakž to u do- 
tyčných druhů dále jest vypsáno. 

U mlžů taktéž vyskytují se přerůzné znetvořeniny, třebas tak, že 
zadní část lastur bývá dolů sehnuta, což se dá svésti na tlak prudce 
proudící vody na vyčnívající čásť tuto ze dna vody. Jiné odchylné 
tvary mívají příčinu v poranění, jakž to na př. snadno Jze usouditi 
při Unio batavus, u něhož zadek bývá skrácen a jizvovit, což se stává 
pro časté paranění kamením dna prudkých potoků, když se toto přes 
mlže hrne. 


Třída I. Gastropoda. — Břichonožoi čili plžové, 


Sem počítáme měkkýše s hlavou sice patrnou, ač od ostatního 
těla málo odrůzněnou, kteří se pohybují pomocí svalnaté desky, tak 
zv. chodidla, jež mají na celé spodní straně od hlavy až po zadní 
konec těla. Skořápku mají buď z jediného kusu nebo jim schází. 


Řád I. Inoperculata. — Bezvíčkatí. 


Živočich nemá trvalého víčka na zadku hřbetu narostlého, jímž 
by skořápku za sebou zavíral, jest pohlaví obojetného a dýchá plicemi. 


Podřád 1. Stylommatophora. — Srostočidlí. 


Jsou to plžové suchozemští, kteří mají oči na konci vtažitelných 
tykadel jakožto černé tečky; zřídka oči scházejí (Cionella acicula). 

Sem patří 5 čeledí, jež se dají rozeznati takto: 

A4) Čelisť schází; zoubky pásky jazykové jsou šídlovity a všecky 
stejny; na samém konci těla jest skořápka uchovitá, provrtaná, 
s ústím velmi velikým, velmi šikmým a posledním závitkem 
nápadně Sirokým.. "2.747 .)1:17. 0 100, V: OS ACG EVCS 

B) Živočich má čelist, 

a) Čelisť jest hladka a uprostřed předního kraje zoubko- 
vitým výběžkem opatřena; na pásce jazykové lze určitě 
rozeznati tři podélná pole; skořápka buď schází (a pak 
jest otvor dýchací za polovinou štítu, hřbet hřebenitý 
a konec těla špičatý) nebo jest vyvinuta a nanejvýše tak 
vysoka jak široka; má pak vždy obústí rovné, ostré, 
vždy bez -zoubkův. a lišten « 440706 NEO6: 


b) Čelist jest obloukovita a není ani do předu ani do zadu 
porozšířena, ale podélnými žebérky sesílena, 
aa) Skořápky není (otvor dýchací jest před polovinou 
štítu, hřbet bez hřebene a konec těla tupě za- 
okrouhlen); páska jazyková není v určitá pole 
roydělena (937 0 Be REV BONG B 


o 


bb) Živočich má skořápku buď tak vysokou jako ši- 
rokou nebo vyšší; obústí jest obyčejně více nebo 

méně ohrnuto; v ústí jsou často zoubky a lištny; 

páska jazyková taktéž není zřetelně v podélná 
polesrozdělená 445 (aa le wc dae 

c) Čelist jest směrem do zadu prodloužena širokým, plo- 
chým výběžkem; vyšší než širší skořápka má ústí vejčité, 
obůstí neohrnuté, vždy beze zoubků . Succinidae. 


Čeleď I. Testacellidae. — Sklovatkovití. 


Plžové s pláštěm nepatrným, na zadku umístěným, jenž vylučuje 
skořápku tak malou, že se tělo do ní zatáhnouti nemůže. Celist úplně 
schází. Jsou to živočichové masožraví. 


Rod I. Daudebardia Htm. — Sklovatka. 


Živočich v poměru ke skořápce veliký, ku předku stenčený, 
táhlý, s nepatrným pláštěm před koncem těla, kdež jest skořápka na 
pravý bok skloněna; páska jazyková má zoubky stejné, bodcovité, na 
dolejšku naduřelé, ve příčné řady sice sestavené, ale v pole podélná 
nerozdělené; prostřední zoubek příčné řady není nijak odrůzněn; od 
tykadel běží 4 brázdičky ku plášti, z nichž dvě na hřbetě jsou rovno- 
běžny a dvě boční ohýbají se obloukem dolů; při ústech jsou veliké 
pysky. 

Skořápka malá, spleštilá, provrtaná, s posledním závitkem 
velmi rozšířeným, protáhlým; ústí velmi šikmé, veliké; obústí ostré, 
jednoduché. 


ws., 


v lesích pod mechem a listím neb i v zemi na místech velmi vlhkých, z kteréž 
příčiny jich za suchého počasí letního nesnadno najíti lze. Za potravu jim slouží 
jiní -drobní měkkýšové, ba i individua vlastního rodu © Za mládí jest živočich tak 
malý, že se může do skořápky celý ukryti, teprve snad v druhém roce zůstává 
skořápka ve vzrůstu pozadu. 

V celé oblasti palaearktické žije asi 19 druhů sklovatek, 


I. Daudebardia rufa Fér. — Sklovatka ruda. 
Vesmír XVII. str. 164, obr. 55, £ 3—5. 


Živočich 13—15 mm. dlouhý, za mládí bílý, později na 
hřbetě modravě šedý; tykadla černá, dosu dlouhá a tenká; makadla 
kratičká, bledá; bokv těla, kraj pláště a otvor dýchací jsou světlejší, 
konec chodidla temnější. 

Skořápka malá, provrtaná, spleštilá, napříč roztažená, lesklá, 
dosti pevná, o třech závitcích, z nichž poslední velmi rychle se 

: vzmáhá, tak že šířka kotouče asi tře- 

tinu největšího rozměru skořápky tvoří; 
7 kotouč sotva trochu vyniklý; ústí šikmé, 

Obr. č. 3 Daudebardia rufa Fér. Široké, vejčitě okrouhlé; obústí ostré. 


rovné; barva pokožky hnědorudá nebo žlutavá. — Výška 15, šířka 
5.9 „mm 

Bydliště: kamenitá místa v fesšéh hlavně listnatých, při pramenech. 

Sklovatka tato jest u nás dosti rozšířena, af přece vzácna, 

Č. Třebová (Slavík), Eckersbach u Liberce (A. Schmidt), údolí Úpy. nad Pel- 
zerem (Šandera), Jilemnice (Vejnar), Hochtann u Něm. Brodu, Slapnice k: no 
(Reisner), vrch Medník u Davle (Babor), Choceň (Košťál); Sumava: (Tomáš, 
Prales, Rosenauerkapelle, Záluží, Kašperk a Tusetská kaple (Klika a s 


Žije roztroušeně po Německu, Rakousko-Uhersku, Svýcarsku, Italii, Sicilii, 
a Balkánském poloostrově, 

Nedospělé kusy asi o dvou závitcích mají poměrné širší píštěl; v tom věku 
jest poslední závitek ovšem ještě méně protáhlý, tak že kotouč polovinu šířky sko- 
řápkové zaujímá a ústí více okrouhlé jest. V pozdějším stáří „poslední závitek velmi 
se rozšiřuje a píštělový kraj obústí přehrnuje se poněkud přes píštěl samu, čímž 
tato se poměrné užší stává. Na takových mladých kusech založil Clessin ovšem ne- 
platný druh D. Heldi. 


V Čechách také bezpochyby žije jiný druh, ač dosud pozorován nebyl a po- 
dáváme tu proto popis jeho, aby poznán býti mohl, kdyby se snad někde nalezl. 
Jest to 


2.  Daudebardia brevipes Drap. — Sklovatka krátkonohá. 
Vesmír XVII. str. 164, obr. 55, £. 6 


Živočich při lezení 20 mm. dlouhý a 5 mm. široký, na 
hřbetě šedý, po bocích a na zadku bledý; tykadla a makadla temnější; 
chodidlo žluté; čásť těla za skořápkou kratší než tato a ostře vytažena ; 
dýchací otvor nachází se pod prostředkem skořápky. 

Skořápka úzce provrtaná, prosvítavá, spleštilá, do šířky velmi 
nápadně roztažená, uchovitá, o 2'/, závitcích, z nichž první dva tvoří 
malinký kotouč, v poměru k poslednímu tak nepatrný, 
že jenom asi čtvrtinu největšího rozměru skořápky 
zaujímá; povrch hladký, barvy hnědavě žluté; ústí velmi 
obsáhlé a tak šikmé, že jest skoro až horizontalní, po- 
doby napříč vejčité; vnější kraj obústí jest sotva zře- : 
telně ohrnut. — Výš. 15, šíř. 45 mm. dni ert 

. revipes Drap. 


Obr. č. 4. 


Bydlistě jak u druhu předchozího, 

Horní strana skořápky jest u sklovatky rudé více splo- 
štilá i na poslední části třetího závitku, kdežto u této jest tato čásť trochu klenuta 
tím, že přední kraj obústí jest více dolů sklončn, 

Druh tento jest roztroušen po Německu, Rakousko-Uhersku, Svýcařích a 
Italii. —— Na Moravě byl na několika místech nalezen. 


Čeleď II. Vitrinidae. — Skleněnkovití. 


Chodidlo podélně trojdílné; obloukovitá čelisť hladká a na předním 
kraji výběžkem opatřená; páska jazyková zřetelně na tři podélná pole 
rozdělená má v osní řadě zoubky dlouze kopinaté, po bocích malými 
hroty opatřené, a vedle ní několik podélných řad zoubkův od osních 
nepříliš různých, troj- a dvojhrotých; postranní pole pak mají zoubky 
dlouze nožovité; vak šípový schází (až na druh Hyalinia nitida); 
skořápka buď schází nebo jest vyvinuta a to vždy Širší než vyšší a 
má obústí rovné, ostré, jednoduché, 


14- 


Sem počítáme čtyři rody: | 
Živočich beze skořápky, na zadním konci stenčený; otvor 
dýchací za polovinou štítu, hřbet hřebenitý. 

a) Štít zrnitě svraskalý; hřeben hřbetní sahá až po štít 

Amalia Mog. Tand. 

5) Štít soustřednými rýhami rozbrázděný; hřeben hřbetní 

jenom před koncem těla vyvýšený . . . Limax L. 
Živočich skořepatý. 

a) Závitky velmi náhle se vzmáhající, nanejvýše tři; ústí 
široké a veliké; skořápka vždy bezbarvá, hladká; dolní 
kraj. obůstí mázdřitý . < ©- «..“Mitrina Drap. 

0) Závitků více; ústí poloměsíčité; skořápka hnědá, šedá 
nebi. Dezbarvá 204.00 Eda LAT A BAS. 

c) Závitky tolikéž četné; skořápka veliká, píštělitá, dole 
hladká, nahoře svraskalá ©... . Zonites Montťf. 


Rod 2. Amalia Mog. Tand. — Plžice. 


Živočich se štítem zrnitě svraskalým, na kterémž jest jediná 
brázdička na přední polovici, jež vchází do zářezu před dýchacím 
otvorem ; od štítu k čelu vedou dvě brázdičkv; ústrojí rozplemeňovací 
ústí asi uprostřed mezi tykadlem pravým a otvorem dýchacím a má 
přídavné žlázy 1 vytvořuje spermatofory ; pod štítem jest vápenitá 
destička, jež nemá blanitých krajů; sliz jest hustý a táhne se vláknitě. 


Rod plžic zastoupen jest v oblasti palaearktické jenom asi 8 druhy. Ve 
střední Evropě žijí druhy dva a jsou v Cechách domovem oba. Měkkýšové tito 
mají stanoviska velmi roztroušená a žijí po větším díle ukryti v hromadách kamení 
při skalách hlavně vápencových a ve zříceninách hradů, kcež jim malta zdiva nej- 
spíše nahrazuje přirozené vápno. Hojny nejsou plžice asi nikde. Nejspíše Je možno 
najíti je po dešti, jako všecky plže pozemní. 


1. Amalia marginata Drap. — Plžice vroubená. 
Syn. Limax marginatus u Slavíka a j. 
Zivočich má štít 1 ostatní tělo rudošedé, nahoře temnější, na 
bocích jasnější, štít Černými tečkami a kresbami, jež vzadu po 


Obr. č. 5. Amalia marginata Drap. 


stranách v podélné pruhy splývají, ozdobený; hřeben úzký, 
bledě žlutý; hřbet a boky jsou mezi hrbolky ve vráskách černými 
tečkami posety; hrbolky kůže jsou v podélné řady sestaveny; tykadla 
jsou dlouhá, útlá a na konci paličkovitá; makadla krátká válcovitá ; 


otvor dýchací malý; kraj žlutavého chodidla černou čarou poznačen; 
sliz kůže hustý, bílý. — Dél. 80— 100, šíř. 7—10 mm. 

Vápenitádestička jest vypouklá, tlustá, tvaru vejčitého ; vrchol 

leží uprostřed předního konce. 
© Bydliště: kamenitá místa, nejvíce v listnatých a en lesích. 

Známá dosud stanoviště jsou: (C. Kamenice, Děčín (Sl.), Ptáčkovna a Me- 
helník u Písku (Duda), Les Králický u N. Bydžova, Cešovské Valy blíž Kopidlna 
(K1.), St. Huť a Vůznice u N. Huti blíž Berouna (Sedý), Libice u Chotěboře! (Košťál), 
Chuchle, Peliny u Chocně (KI.), Strahovská zahrada, Zlíchov, Medník, Kinského 
zahrada, Křivoklát (BI.), Štěchovice (Reisner), Kostelec n. O. (Košťál). 

Sahá od Anglie střední Evropou, jižním Německem do zemí karpatských 
a sudetských. 


2. Amalia gracilis Leydig. — Plžice štíhlá. 
Zivočich jest na hřbetní straně barvy světleji či temněji žlutavě 
šedé, k dolejšku bledší; hřeben špinavě žlutý jest velmi patrný; 
úzké chodidlo šedé, uprostřed poněkud temnější, vzadu zašpičatělé ; 


Obr. č. 6. Amalia gracilis Leydig. 


zrnitý štít nemá na bocích pruhů temnéjších a jest vzadu zaokrouhlen; 
povrch horní jest všecek temně hnědými skvrnkami hustě poset; sliz 
jest šedý. — Dél. 60—70, šíř. 6—8 mm. 

Vápenitá destička jest podlouhle vejčitá, užší než u A. mar- 
ginata. 

Bydliště: kamenitá místa stinná a vlhká. 

Plžice štíhlá byla u nás nalezena v několika kusech toliko v Jelením Příkopu 
a ve Strahovské zahradě v Praze (Bab., Kl., Bl.). 


Kromě toho jest tento druh znám z Němec, Uher a Sedmihradska, a jest 
všude vzácný. 


' 


Rod 3. Limax L. — Slimák. 


Živočich ku předu i zadu stenčený; štít má vrásky. soustředně 
kolem bodu, který leží při pravém boku, sestavené; dýchací otvor se 
nachází na pravém boku za polovinou štítu; tykadla kuželovitě válco- 
vítá, na konci paličkovitě naduřelá, dlouhá; makadla krátká, tlustá, 
válcovitá; od štítu k čelu táhnou sé dvě brázdičky; hřbet jest jenom 
na zadku hřebenit; ústrojí rozplemeňovací nemá žlaz přídavných 
netvoří spermatoforů; pod štítem nachází se destička vápenitá po 
krajích mázdřitá, jejíž vrchol jest na přídě, a to buď uprostřed anebo 
poněkud na pravou stranu pošinut. 

Slimáci žijí v lesích, zahradách, při vodách a živí se látkami rostlinnými, 
hlavně houbami, ale nepovrhují také potravou živočišnou. Vajíčka bývají v řadách 


slizem spolu spojena. Tito živočichové jsou stářím i povahou bydliště velmi | roz- 
maniti a. jest při určování veliké obezřelosti třeba, 


16 | | 


Poněvadž popsané druhy mnohé jsou nejisty, nelze určitěji udati počet 
známých druhů; snad jich jest okolo 40. U nás žije 6 druhů, jež Simroth na zá- 
kladě poměrův anatomických rozdělil na dva rody: Limax s. str. a Agriolimax. 

My o nich pojednáme rázem pod jedním jménem rodovým, což se z různých 
příčin doporučuje. 


I. (Limax s. str.) Délka těla přes 100 mm. nebo menší; 
pobočné temné pruhy jsou zřetelny nebo jich není, a pak jest 
živočich barvy žluté. —  Utroba zažívací tvoří 6 kliček, vak 
útrobový není stočen, sperma se přenáší jakožto tekutina. 


I. Limax maximus L. — Slimák největší. 
Vesmír XVIl:'str.20,'obr.7) 47. 


Živočich dlouhý a úzký, nahoře klenutý, dole plochý, k oběma 
koncům stenčený, vzadu ostře zašpičatělý a na zadku hřbetu vyvýšeně 
hřebenitý ; štít veliký, na předku od těla odloupnutý a zaokrouhlený, 
vzadu tupě zašpičatělý, kůže hřbetní má hrbolky do podélných řad 
srovnané, asi kosočtvercové, jejichž ostré úhly do vrásek směřují; 
chodidlo jest na 3 podélná stejně Široká pole rozděleno, z nichž po- 
stranní mají často temnější zbarvení. Barva těla jest rozličná, — Dél“: 
až 150, ŠÍř. 20 mm. 

Destička vápenitá jest poněkud vypuklá, tvaru hranatě vej- 
čitého, na přídě užší a má vrchol při předním konci na pravou stranu 
přichýlený. — Dél. 12, šíř. 65 mm. 

Bydliště : lesy a háje na nižinách i v horách. 

Podle zbarvení rozpadá se u nás tento druh na tři odrůdy: 


Var. cínereonigra Wolf. Živočich šedý s pláštěm jednobarvýr ; 
po stranách buď s temnými pruhy nebo s řadami černých 
teček, buď dvěma nebo čtyřmi, nebo jest konečně svrchní strana všecka 


Obr. č. 7. Limax maximus var. 
cinereonigra Wolf. 


jednobarvá, v různých odstínech šedá, ale chodidlo jest vždy aspoň 
poněkud dvojbarvé: postranní pole totiž jsou temna až černa, pro- 
střední pole pak bledé, kteréž zbarvení chodidla se však teprve v po- 
kročilejším věku patrným stává. 

Že malé kusy slimáku tomuto náležejí, dá se často nesnadno určiti, anť ne- 
bývá ani štít jednobarvý, nýbrž po bocích pruhy temnější mívá, Za to jsou 


1 


v mladém věku hrbolky kůže velmi nepatrny, povrch tedy velice hladký. V celku 
jsou pak mladé kusy slimáku žíhanému velmi podobny, ale nemají prosvítavého 
zadku těla, jako má tento. 

Odrůda tato jest ze všech nejrozšířenější; známa jest z těchto míst: Děčín, 
Č. Kamenice, Praha (SI.), Karlovy Vary Pere Raspenava a vodopád Černého 
potoka v Jizerských horách (Reinhardt), C. Lípa (Schm.), Langengrund u Sv. Petra 
(Cypers), Prachatice (Šandera), Čivice u Pardubic (Košťál), Něm. Brod, hrad Ro- 
novec u Něm. Brodu, Doubravské údolí u Chotěboře, Studenec, Ladví u Ďáblic, 
Hlinsko, Choceň, Ostroměř, N. Bydžov, Netolice, Jílové, N. Strašecí, Sychrov, Vítkův 
Hrádek, Prales v Sumavě, Rosenauerkapelle, Záluží, Chlum, Zvíkov (KI.), C. Bu- 
dějovice (Mencl), Anděl Strážce u Sušice. 


Var. lůctuosa Mog. Tandď. Živočich nahoře docela černý 
s hřebenem žlutavým, kterýž zaujímá polovici neb i přes polovici 
hřbetu; chodidlo nápadně černobíločerné. 

Žije jen místy. Děčín, Č. Kamenice, Praha (SI.), Karlovy Vary (Boettger), 


Tábor, Něm. Brod, Studenec!, Sychrov, Jílové (Babor); Tusset, Kašperk, Lukenský 
prales a Sušice (KI). 


Var. cínerea Lister. Základní barva šedá 1 hnědavá; po celém 
povrchu 1 na štítu jsou temné skvrny, jež na bocích někdy 


Obr. č, 8- Limax maximus var. cinerea List. 


v podélné řady splývají; chodidlo jest vždy jednobarvé, 
bledě šedé, 
Odrůda tato s oblibou žije v hornatých polohách mezi kamením při skalách 


a ve starých hradech a hradbách, na místech velmi stinných; vylézá též ráda po 
dešti na stromy. 


Vodopád Labský, údolí Labské mezi Sv. Petrem a Vrchlabím, u Liebwerdy 


(Reinh.), C, Lípa (Schm,), údolí Raubbachu v Krkonoších (Cyp.), Chotěboř (Pur- 
kyně), Něm, Brod, Lipnice! 

Tu a tam dějí se u nás zmínky o var. unicolor Heyn., jež však dotud 
jest pro Cechy pochybna. Má základní barvu šedočernou, štít beze skvrn, chodidlo 
jednobacvé. uším, že jedná se tu spíše o mladší kusy odrůdy prvé, jakž na př. 
udání Slavíkovo, že chodidlo u kusu, jejž on k této odrůdě řaditi chtěl, není stejné 
barvy, o tom svědectví dává. 


Limax maximus obývá svými různými odrůdami skoro v celé Evropě. 


2.  Limax tenellus Nilss. — Slimák žlutý. 
Syn. L. cinctus Můll. u Lehmanna. — Vesmír XVII. str, 20, obr. 7, £ 2. 


Zivočich mírně klenutý, na obou koncích tenčí, vzadu velmi 
zašpičatělý, se štítem na obou koncích zaokrouhleným, jemnými 
brázdičkami zvlněným ; otvor dýchací jest 
okrouhlý ; hrbolky kůže hřbetní jsou ellip- 
ucky av řady od štítu se rozbihající se- 
staveny, ale málo vy nikly, ba spíše plochy; 
zadní čásť těla jest se stran ve hřeben © Obr.č.o. Limax tenellus Nilss. 


" 
+ 


18 


stlačena; základní barva těla jest bledě nebo sytě žluta, štít barvy 
pomerančové, záda a hřeben živěji žlutý, chodidlo bledé žluté, hlava 
s tykadly a dva pruhy za tykadly hnědočerny a od štítu k zadku 
po každém boku nachází se více méně temný pruh; sliz jest žlutý. — 
Dél. 35—5o, šíř. 6 mm. 

Destička vápenitá jest vejčita s předním koncem tenčím a 
má vrchol uprostřed na samém předním konci. Dél. 7, šíř. 4 mm. 


Bydliště: velmi vlhká místa v lesích, při pramenech a studánkách, pod ka- 
meny, dřívím a pod. 

U nás dosud byly nalezeny jen kusy docela žluté, jednobarvé, jimž pruhy 
postranní úplně scházejí; také hlava s tykadly bývá žlutá; jest to var. flava 
M ú ll, — Plž tento bývá čilý až do pozdního podzimku a není u nás nikde hojný, ale 
jest zajisté po celých Cechách domovem. Do této doby byl pozorován jenom na 
místech těchto: Karlovy Vary (Lehm.), Č, Lípa (Schm.), Ďěčín, Spitzberg u Č. Lípy, 
Geiersburg a Krupka v Rudohoří, Ostroměř, Kumburk, Sychrov, St. Boleslav, N. 
Strašecí, Jílové; Štěchovice, Netolice, Rozkoš u Něm. Brodu, Zdirec a Studenec. 

Slimák žlutý jest rozšířen po severní a střední Evropě, ale nachází se i v Por- 
tugalsku. 


3. Limax variegatus Drap. — Slimák pestrý. 
VWesmír/XVWI-str.20,.0br. 7673. 

Živočich útlý, vzadu špičatě vytáhlý, se štítem hrubě zvlněným 
kolem bodu na pravém boku nedaleko otvoru dýchacího položeného, 
na předním kraji zaokrouhleným, na zadním poněkud úhlovitě za- 
ostřeným ; otvor dýchací jestídosti do zadu pošinut, žlutě ovrouben a 


Obr. č. ro. Limax variegatus Drap. 


tvaru vejčitého; hrbolky kůže jsou vejčity, nízky a plochy, dosti pra- 
videlně v řady sestaveny; chodidlo jest bledožluto, jednobarvo; zá- 
kladní barva těla jest žluta nebo zelenavě žluta, na zádech, v týlu 
a na štítu rudožluta, obruba chodidla a štítu jest citronově žluta, štít 
živěji zbarven, hlava černavá, tykadla modravá; po celém těle na 
horní straně i na štítu jsou splývavé skvrny, jako by síť hnědá 
nebo šedomodravá rozestřená; po hřbetě táhne se bledě žlutý pruh, 
za tykadly pak nacházejí se dva temné pruhy; sliz jest žlutý. — Dél. 
8O— 100, ŠÍŤ. 12 mm. 

Destička vápenuitá jest vejčitá, tlustá, trochu vypouklá, na 
předním konci tupá; vrchol její jest při pravé straně na přídě. Dél. 
PO/GSIrY o mm. 

Bydliště: sklepy, jeskyně, studně a pod. místa. 

Slimák tento byl u nás málo kdy pozorován, což se povahou nalezišť snadno 
vysvětliti dá. Nejspíše dají se živočichové tito tušiti ve sklepích zelinářských. Místa, 
kde dosud byl nalezen, jsou: Č. Lípa (Schm.), N. Bydžov (KI), St. Boleslav 
(Jandečka). 


Se zbožím, jež se ve sklepích přechovává, byl zavlečen i do jiných dílů 
světa, jako do Ameriky, záp. Asie i do Australie, 


19 


4. Limax arborum Bouch. C. — Slimák žíhaný. 
Syn. L. marginatus u Reinhardta. — Vesmír XVII. str. 20, obr. 7, £ 2. 


Živočich k oběma koncům stenčený, na zádech vypouklý, se 
zadkem špičatě vytáhlým a vynikle hřebenitým; štít jest na předku 
zaokrouhlen, vzadu zašpičatělý, s hustými, vlnitými rýhami, které 
kolem bodu, asi na střední čáře, ale více při předku umístěného se 
vinou; otvor dýchací jest okrouhlý, bíle lemovaný ; hrbolky kůže jsou 


Obr. č. 11.  Limax arborum Bouch. ©. 


plochy a nízky; základní barva jest šeda nebo nahnědle šeda; za ty- 
kadly a po štítu 1 bocích táhne se na každé straně více méně 
zřetelný temný pruh, ba někdy jsou za štítem na každém boku 
dva pruhy; na štítu tvoří pruhy kresbu lyrovitou; chodidlo jest bledo, 
stejně zbarveno; celý živočich a zvláště zadek jest nápadně pro- 
svítavý); sliz jest čirý. — Dél. 70, šíř. 6 mm. 

Destička vápenitá jest slabě Zzvápenatělá, ovální, na obou 
koncích „pončkud otupena; vrchol má při pravé straně na předku. — 
Dél. 6, šíř. 4 mm. 


Bydliště: listnaté lesy, sady, zahrady a pod. 

Známa jsou nalezišté tato: Pohoří Kummerovské, Děčín, Č. Kamenice, Li- 
berec (SI.), Karlovy Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), vodopád Labský, mezi sv. 
Petrem a Vrchlabím, údolí Úpy, Weissbach, Haindorf, »Nos« (Reinh.), Písek (Duda), 
C. Lípa (Schm.), Ostroměř (Šandera), Jilemnice (Vejnar), Kesselgrube, Weisswasser- 
grund, Schwarzenthal (Cyp.), Králický les (KI.), St. Boleslav (Jand.), Valdek (Petr), 
Hlinsko, Slubice u Chlumu (Košť.), Jílové, Choceň, Sychrov; Tábor, Něm. Brod, 
hrad Ronovéc u N. Brodu, Chotěboř, Studenec!, Rosenauerkapelle, Lukenský prales, 
Kavrlík u Kašp. Hor, Tusset (KI. a Bl.), Sušice (P. Kubes), C. Budějovice (Mencl), 


Var. Dianae Kim. Živočich celý černý neb obyčejně jasně 
hnědě tečkovaný; na štítu jeden i tří temné pruhy lyrovité; hřeben 
sahá od konce do "„—'/; hřbetu, jest pak u jednobarvých kusů 
černý, u skvrnitých bledší 1 jest naznačen aspoň barvou až po štít; 
chodidlo bílé, na krajích zatemnělé až i černé. 

Dosud byla odrůda ta pozorována jen u Neustadtu v Krušných horách 
(Simroth). 

Slimák žíhaný vyskytá se jako jinde i u nás ve zbarvení velmi rozličném. 
Často bývají kusy tak bledy, že pruhy sotva znáti jest, kdežto jindy nacházejí se 
individua velmi intensivně pruhovaná. Po dešti lze plže tohoto pozorovati na pních 
stromů, za sucha však hledati ho potřebí v trhlinách kůry, pod mechem, listím a 
dřevy. Patří pak ke slimákům hojnějším. 

Limax arborum jest obyvatelem skoro celé Evropy. 


II. (Agriolimax Mórch.) Druhy malé, vždy bez po- 
bočných pruhů. — Zažívací útroba tvoří jen 4 kličky, vak útro- 
bový jest stočen a sperma se přenáší v hlenových patronách. 


» 


20 


5. Limax agrestis L. — Slimák polní. 
Vesmír XVII. str. 20, obr. 7, £. 6. 


Živočich vřetenovitý, úzký, v zadu dlouze vytažený, ostře 
zakončený, hřebenitý, se štírem na obou koncích zaokrouhleným, ba 
v zadu spíše uťatým, širokými vlokami, jejichž středobod při: pravé 
straně leží, rozbrázděným; otvor 
dýchací jest bíle olemován, do zadu 
pošinut, tvaru okrouhlého; hrbolky 
kožní jsou hrubé, eliptické, ploché; 

Obr. č. 12. Limax agrestis L. základní barva jest špinavě bílá, šedá 

až temně hnědá, po horní straně 

těla pak jsou více méně hojné, nepravidelné čárky a skvrnky hnědé, 

chodidlo jest bledé, jednobarvé. Hřeben zadku jest světlejší a vyniklý; 

tykadla jsou paličkatá a jako makadla a někdy celá hlava temnější 
než boky; sliz jest mléčně bílý. — Dé.. 60, šíř. 6 mm. 

Destička vápenitá jest pevna, skoro čtyřúhelna, s otupenými 
rohy; vrchol leží na přídě asi uprostřed šířky. Dél. 5, šíř. 3 mm. 

Bydliště: zahrady, pole, kraje lesův a pod., všude obecný, 

Var. concolor. Ulič. Povrch těla všecek jednobarvý, bez všeliké 
kresby, žlutobílý, temnější nebo světlejší. 

Odrůdu tuto nalézti lze hlavně v lesích a hájích. 

Slimák polní neschází nikde a jest v zahradách někdy velmi hojný; protože 
se živí mladým lupením, bývá často škodliv, ale dá se pod kameny a dřeva vlá- 
kati a může snadno sesbírán býti. 


Ze všech slimáků jest ténto nejobecnější a v celé Evropě a na Kavkaze 
domovem. 


6. Limax laevis Můll. — Slimák hladký. 


Mest AVP ST2072 ODD: 


Živočich vřetenovitý, do zadu dosti tlustý a pak náhle ostře 
zakončený a nijak či slabě hřebenitý; štít jest asi tak dlouhý 
jak ostatek těla za ním, jest pak na obou koncích zaokrouhlen 

a má asi 12 vlnitých vrásek kolem bodu ku pravé 
2- straně pošinutého; hrbolky těla jsou dlouhé, ploché 

a v řady podélné sestaveny; celé tělo jest hladké 
Obr. č. 13. Limax a lesklé, jednobarvé, temně hnědošedé nebo černo- 

laevis Můll. hnědé, na bocích trochu jasnější; bočná pole cho- 

didla bývají trochu temnější nežli střední; skrze 
štít prosvítá vápenitá destička jako žlutavá skvrna; tykadla jsou ku- 
želta, paličkata a temnější; makadla tolikéž; sliz jest čirý. — Dél. 
40, ŠÍř. 5 mm. 

Destička vápenitá jest podlouhle vejčita, málo klenutá, 
vrchol její leží asi uprostřed blíž předního kraje. — Dél 4, šíř. 2 mm. 

Bydliště: velmi vlhká místa na lukách a březích vod, pod kameny, drnem, 
dřívím a pod. 

Limax laevis jest dosti hojný a valně rozšířený plž, ale u nás málo pozoro- 
vaný, neboť dosud jsou povědoma jen místa tato: Něm. Brod, Zdírec u Chotěboře!, 
St. Boleslav (Jandečka), Sobčice, Ostroměř (Šandera), při Staré Chrudimce u Par- 
dubic, u sv. Trojice blíž Rosic (Košť.), Sušice (P. Kubes). 

Var. pallida Schrenck jest barevnou odrůdou, která bývá hně- 
davě žlutá, velikostí se rovnajíc tvaru typickému. 


2I 


Žije často vzdálena od vod, třebas v polích a není asi vzácna, leč bývá 
snadno přehlédnuta jsouc za jednobarvý kus slimáka polního považována, od něhož 
však na určito může rozeznána býti již po bezbarvém slizu a nedostatku hřebene. 

Nalezl jsem ji u Něm. Brodu, Věže, Schůtzendorfu, Dobrodína, Polné, Fo- 
hledu, vesměs na vysočině českomoravské, kromě toho u Tábora a prof. Mencl poslal 
mi ji od C, Budějovic. 

Původně byla nalezena a Schrenckem udána z Livonska. 

Vlastí slimáka hladkého jest střední a severní Evropa. 


Rod 4. Vitrina Drap. — Skleněnka. 


Živočich útlý, táhlý, | poměru ke skořápce veliký, tak že 
buď stěží nebo dokonce nijak m ní skrýti se nemůže; vlnitými brá- 
zdami rozrytý plášť činí na pravém boku jazykovitý výběžek, který 
se přes skořápku překládá a neustálým pohybem ji ohlazuje; chodidlo 
jest dosti krátké, velmi úzké a zašpičatělé; tykadla skoro válcovitá, 
paličkatá; makadla kratičká; od čela ke štítu vedou dvě brázdičky, 
mezi nimiž jest jediná řadu hrbolků kožních; otvor dýchací nalézá 
se při výběžku jazykovitém a otvor rodidel na pravé straně uprostřed 
mezi hlavou a pláštěm. 


Skořápka jest celistvá nebo sotva zřetelnou štěrbinou. píště- 
lovou opatřena, velmi tenkostěnná, průhledná a velmi lesklá, zelenavá 
nebo skoro čirá; závitky jsou jenom 2—3 a poslední velice převládá; 
ústí jest tedy velmi široké; jednoduché a velmi šikmé obústí zůstává 
na dolní straně kožovité, měkké a jest tu obloukovitě vykrojeno. 

Skleněnky jsou živočichové jednoletí a žijí na místech vlhkých pod kamením 
a listím. V horách jsou hojnější než v rovinách. Dorostlé kusy lze najíti jenom 
v pozdním podzimku a časně z jara, načež vymizí docela, neboť zhvnou a teninké 
skořápky též se rychle rozruší. Na podzim možno sbírati je živé i když po mra- 
zivém počasí uhodí obleva. Vajíčka jsou podlouhle kulovita a bývají snášena 
v malých hromádkách. Mláďátka se uchylují před suchem hlouběji do země a jen 
po dešti vycházejí v létě na povrch. Ve vyšších horách však, kde o vlhkosť není 
nouze, zdržují se 1 v létě při povrchu. Skleněnky se živí jednak látkami rostlinnými 
jednak živočišnými a bývají na svých stanovištích často velmi četny. Pohyb živo- 
čichů těchto jest velmi čilý, 

Na živých kusích bývá skrze tenkou skořápku velmi pěkně viděti tvar i tlukot 
srdce; i požité látky, zvláště zelené, prosvítají skořápkou a dávají pak celému zjevu 
úhledného vzezření. 

V oblasti palaearktické obývá asi 38 druhů skleněnek. 


I. (Phenacolímax Mog. Tanď.)  Živočich může se celý 


do skořápky zatáhnouti; tato jest zjizvena, stlačeně kulovita, má 
ústí okrouhlé a blanitý okraj obústí velmi úzký. 


I. Vitrina pellucida Můll. — Skleněnka průsvitná. 
Vesmír XVII. str. 164, obr. 55, £ 7— 


Živočich šedý, rudošedý neb i načervenale hnědý, na předním 
konci temnější; drobnými skyrnkami spoře posázený plášt přesahuje 
na předku před skořápku, a jeho jazykovitý výběžek dosahuje až na 
vrchol skořápky; tykadla jsou ná zrnitě svraskalá, asi 24, mm. 
dlouhá, skoro válcovitá; dýchací otvor jest na horní straně černě 
ovrouben; chodidlo uprostřed bledé má kraje nahnědlé, 


22 


Skořápka stlačeně kulovitá, uzounce zjizvená, hladká a jen 
pode švem zřetelněji rýhovaná, lesklá, zelenavá, docela průhledná má 
kotouč poněkud vyvýšený a skládá se ze 3—3'/, dosti 
hlubokým švem spojených závitků, z nichž poslední jest 
při pohledu s hořejška o něco víc než dvakráte tak široký 
jako předposlední; ústí jest šikmé, okrouhlé a tedy asi 
tak dlouhé jak široké; obústí jest ostré, přímé, na kraji 
cívkovém a dolním úzkou kožitou mázdrou ovrou- 
beno. — Výš. 3—4, šíř. 4—5 mm. 

Bydliště. Tento druh nachází se na místech vlhkých, v hájích 
a lesích i v poli pod kamením, dřevy a podobnými předměty 
v četných společnostech, a to jak v krajinách hornatých tak i na 
Obr, č. 14.. rovinách, Někdy žijí skleněnky průsvitné i na místech, která v létě 
na delší dobu úplně vyprahnou. 


nn Dosud známa jsou stanoviska tato: Č. Kamenice, Č. Lípa, 
n be n. Orl., Praha (Slavík), Karlovy Vary a Františkovy Lázně 


(Lehm.), Svatojanské Lázně, údolí Úpy, na Friedlandě (Reinh.), Písek, 
Soběslav (Duda), Liberec (Schm. ), Harta (Cyp.), les Borek a Chlum, 
»u malínského kříže« u N. Bydžova, u rybníka Ríhy, u Chroustova při Králové 
Městci (KI.), Jilemnice (Vejnar), Sobčice, Ostroměř, Kumburk, Netolice (Šandera). 
Kutná Hora (Zuvač), Něm. Brod, Lipnice, Řečice „(za Lipnicí), Chotěboř!, Nová 
a St. Huť (Sedý), Kouřim (Beneš), hrad Chlum u Cáslavi (Kučera), Košíře, Dívčí 
Hrady, Sv. Prokop, Chuchle, Zlíchov, Hodkovičky, Letná u Prahy, Slapy u Ště- 
chovic, Pardubice, Choceň. St. Boleslav, Bělohrad, Hrubá Skála, Obora, Mezi- 
horské údolí, Sychrov, Trosky, Hlinsko, Karlův Týn, Jílové, N. Jáchymov, Krušná 
Hora, Schimsdorf na úpatí Ještěda, Valdek, Lužná-Lišany, Kunžvarta, Vimperk, 
Bayrek u Nýrska, Střechov, Libušín u Kladna, Sušice (Sekce malak. klubu přírod.). 

Jest to nejobecnější druh skleněnek, který snad v žádné krajině neschází. 
Jest radno sbírati tyto živočichy až pozdě na podzim nebo záhy z jara, jakmile 
sníh odtál, neboť jindy sotva lze dostati kusů úplně dorostlých. V náplavech řek 
bývají často prázdné skořápky a prozrazují přítomnosť druhu toho v okolí Živočicha 
lze ze skořápky odstraniti bez obtíže, když se na několik minut položí do obyčejného 
líhu a pak jehlou vytáhne, 

Skleněnka průsvitná žije v Evropě, na Kavkaze i v Sibiři. 


JI. (Semilímax Stab.) Živočich nemůže se nijak do sko- 
řápky skrýti; tato jest celistvá, stlačená, uchovitá. Blánitý okraj 
obústí při pohledu na dolní stranu jest asi tak široký jak ostatní 
zvápenatělý dolní kraj posledního závitku. 


2. Vitrina diaphana Drap. — Skleněnka průhledná. 
Vesmír XVII. str. 164, obr. 55; £. 10—11. 

Živočich světle šedý s pláštěm temnějším, černými tečkami 
pokropeným, hrubě vlnitým, daleko před skořápku dosahujícím, jehož 
výběžek jazykovitý přikrývá často celý kotouč; chodidlo 
jest uprostřed světlé, po stranách temné; zadek jest se 
stran velmi stlačen. 

Skořápka celistvá, spleštilá, na pravou stranu velmi 
€ protažená, zaokrouhleně uchovitá, čirá nebo prozelenalá, 

docela průhledná a velmi lesklá; kotouč zaujímá polo- 
vinu šířky skořápkové a není nijak vyniklý; závitky 


Obric 15511, nřěě a PT, : : 
SRN jsou 3, jež se velice rychle vzmáhají, a jsou spojeny 
diaphana švem mělkým; ústí jest velmi obsáhlé, tvaru eliptického ; 


Drap. obústí má kraj dolní obloukovitě velmi vykrojený a ko- 


3 
"3 


žitou obrubou opatřený, jež asi uprostřed své délky nejširší jest. — 
Výš. 4—5, šíř. 6—7 mm. 

Bydliště: v hornatých krajinách při potocích a pramenech ve trávě a mezi 
opadalým listím. "Tento plž bývá na svých stanoviskách velmi hojný. V Cechách 
byl nalezen na místech těchto: Benešov a C. Kamenice (Sl.), Karlovy Vary (Lehm,), 
mezi Semicemi a Nov. Dvory (Duda), Liberec (Schm.), Ostroměř, údolí Úpy (Šan- 
dera), St. Huť (Šedý), Něm. Brod, Kunžvarta, Prales, Tussetská kaple, Rosenauer- 
kapelle, Plóckenstein (Kl.), Sušice (kusy šedavě až mléčně bělozelené; P. Kubes). 

Skleněnka průhledná jest rozšířena po střední Evropě, 


3. Vitrina elongata Drap. — Skleněnka táhlá. 
Vesmír XVII .str. 164, obr. 55, £ 1213. 

Živočich jest útlý, na hlavě a šíji šedočerný, na plášti docela 
černý, ostatně šedý a má dýchací otvor jasně šedě lemovaný; plášt 
jest veliký, vyčnívá daleko do předu před skořápku a jeho přívěsek 
jazykovitý může málem celou skořápku přikrýti; tykadla jsou 1'/; mm. 
dlouhá, slabě kuželitá a od nich do zadu táhnou se dva černé pruhy; 
makadla jsou kratičká; úzké, ostře zakončené chodidlo jest uprostřed 
barvy šedavé, po krajích temně šedé až 1 černé; délka živočicha 15 mm. 

Skořápka celistvá, spleštilá, roztaženě uchovitá, velmi tenká, 
úplně průhledná, slabounce zelenavá jest tvořena dvěma závitky velmi 
rychle se vzmáhajícími, tak že kotouč ostatně nevy- 
niklý zaujímá sotva třetinu šířky skořápkové; ústí jest C6 
do šířky vejčitě podlouhlé, velmi obsáhlé, s obústím ostrým, 
přímým, na kraji dolním obloukovitě vykrojeným a tak R, 
širokou obrubou kožitou opatřeným, že více než polo- 
vinu šířky dolního kraje posledního závitku zaujímá; 


obruba ta stává se při vnějším kraji stejnoměrně užší, — | Obr. č. 16. 
MS 75b 29mm; son 
č oo v : Pen 15 vo elongata 
Bydliště jak u druhu předchozího, s nímž často společně se Drap. 


nachází, a zdá se, že do krajin rovinatých níže sestupuje než V. 
diaphana. 

Hojná snad není skleněnka tato nikde. Mezi opadalým listím nejspíše se dá 
sebrati. Známá naleziště jsou: Č. Lípa (SI.), Karlovy Vary (Lehm.), hořejší údolí 
Labské, Weisswassergrund, Kozí Hřbety, mezi Schůsselbaudem a sv. Petrem, Svato- 
janské Lázně, údolí Úpy, Riegelberg nad Haindortem, Sieghůbel, Malá jizerská 
louka, Buková hora (Reinh.), Harta, Kimčice (Cyp.), Kouřim (Beneš), Pardubice 
(Košť.), Slapnice u Štěchovic (Reisner), Medník, Jílové (Babor), údolí Mezihorské a 
Obora u Ostroměře, Kumburk (Šandera), Praha, Chlum u Cáslavi, Něm. Brod, 
Hochtann a Břevnice u Něm. Brodu; Geiersburg v Rudohoří (Svoboda), Bayrek 
u Nýrska, Fallbaum, Čertovo jezero (Nosek), les mezi Frimburkem a sv. To- 
mášem, prales na Šumavě, Vimperk, Kašperk (Kl). 

Mohlo by se státi, že by nedospělý kus skleněnky průhledné pokládán byl 
za skleněnku táhlou. Tu dbáti jest počtu závitkův a všimnouti si, je-li přední kraj 
obústí obloukem prohnut dovnitř, což jest pro skleněnku táhlou význačno. 

Skleněnka táhlá žije po Německu, alpských, sudetských i karpatských zemích, 


Rod 5. Hyalinia Agass. — Skelnatka. 


Zivočich podobný živočichu hlemýždímu, ale otvor genitalií 
leží opodál pod otvorem dýchacím na pravém boku; rozplemeňovací 
ústrojí jest bez přídavných žlaz a vaku šípového (kromě sekce Zonitoides). 


24 


Skořápka široce píštělitá nebo provrtaná neb 1 celistvá, prů- 
svitná až průhledná, hnědá až 1 bezbarvá, hladká nebo rýhovaná, 
obyčejně spleštilá, leč vždy s obůstím přímým, totiž neohrnutým, 
ostrým. 

Skelnatky žijí nejvíce společně na vlhkých místech pod listím, dřevy a pod. 
v lesích, zahradách, na lukách, v jeskyních i sklepích, vytrvají v čilosti dlouho do 
podzimku, v létě však se bedlivě ukrývají před vedrem a suchem; požívají po- 
travu rostlinnou, hlavně setlívající listí, ale i živočišnou potravou nepohrdají, ba 
1 sebe navzájem napadají, odkudž prý pochází zvláštní česnekový zápach, jejž ně- 


vy.. 


hlíny. listí a tomu pod. Zdá se pravdě podobným, že tito živočichové i v zimé ve 
tvoření skořápky pokračují, aniť i v té době čilí ve svých úkrytech postižení byli, 
a i z té příčiny, že na skořápkách není znáti jakéhokoli přerušení stavby, jakž to 
naopak u rodu Helix známo jest. Trvání života ostatně sotva přesahuje druhý rok. 
V novější době byl rod tento rozštěpen na několik rodů samostatných, nej- 
spíše z příčin praktických, neboť jest množství druhů veliké. Příčiny konchyliolo- 
gické a anatomické nemají tolik váhy, aby se jimi dala nutnosť rozdělení opod- 
statniti. Ale počet druhů množí se novými výzkumy do té míry, že konchyliologové 
i v jiných rodech povyšují bývalé sekce na rody. 
„© Všech v oblasti palaearktické žijících skelnatek jest okolo 200 druhů, z nichž 
v Čechách 13 se nachází. 


1. (Folifa Helď.) Skořápka píštělitá, z 5—7 závitků slo- 
žená, žlutohnědá nebo žlutošedá, hladká nebo zřetelně rýhovaná ; 
závitky vzmáhají se pravidelně. Osní zoubek pásky jazykové jest 
buď tak veliký jako 2—4 vedlejší nebo jest menší, všecky pak 
jsou trojhroté. 


A) Šířka skořápky celkem hladké přes 7 mm. 


I.  Hyalinia glabra Stud. — Skelnatka hladká. 
Syn. Zonites glaber u Lehmanna, Helix glabra u Slavíka a j. 
Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, f. 3 a—b. 

Živočich šedomodrý, na přídě temnější, vzadu jasnější; ty- 
kadla dlouhá, válcovitá a skorem černá; makadla za čtvrtinu tykadel 
dlouhá; chodidlo úzké, v zadu ostře zašpičatělé. 

Skořápka provrtaná, stlačená, s kotoučem ma- 
B linko vyklenutým, tenkostěnná, docela průsvitná, hladká 


a jen pod velmi málo prohloubeným švem jemně rýho- 
Ď ] b 


ke vaná a velmi lesklá, na horní straně hnědožlutá, na 

dolní zvláště kolem píštěle bělavá, s 5—6 s hořejška 

poněkud stlačených a mírně se vzmáhajících závitkův; 

ústí stlačené, šikmé, poloměsíčité, širší než vyšší; obústí 

přímé, ostré, jednoduché; píštěl jest zvláště u nedo- 

b spělých kusů velmi úzka a rozšiřuje se poněkud po- 

Obr. č. 17. sledním závitkem, ač přece mnohem užší zůstává než 
a,b. Hyalinia | u skelnatky drnové. — Výš. 5, šíř. 10—12 mm. 


Elroj Bydliště: zejména na skalách vápencových a ve zříceninách 


hradů pod kameny. odchlíplou korou pařezů. 

Typický tvar byl posud nalezen na těchto místech: Františkovy Lázné (Lehm.), 
Litoměřice, Brandýs,n. O., Bílina (SI.), Písek (Duda), Benešov, Děčín, Ústí n. L. 
(Schm.), Weissbach a Raubbachthalju Vrchlabí, Fuchsberg (Cyp.), Karlův Týn, Ra- 
dotín, Chuchle, Peliny u Chocně, Vimperk (KI.), Peruc, Trmice (Macner), St, a N. 


25 


Huť (Šedý), Střekov (Pachner), Rychnov nm. Kn. (Kopecký), Chlum (Kučera), 
Stromovka u Prahy (Svoboda), Podbaba (Reisner), Medník (Babor, Hlinsko (Košťál), 
Křivoklát (Nosek). Prachatice (Šandera), Sychrov (Babor a Blažka). 


Var. striaria West. Kotouč s vrcholem vystouplým, skořápka 
na straně horní rudě olivová, hustě a pravidelně rýhovaná a to jme- 
novitě na prvnějších závitcích, dole bělavá, jemně rýhovaná; závitků 
5, z nichž poslední klenutější jest; šev jest prohlouben a zvlněn; ústí 
vejčitě okrouhlé. — Výš. 4, šíř. 9 mm. 

Jediným nalezištěm této odrůdy jsou dosud Slapy (Reisner). 

Pravda jest, že se konchylie z toho naleziště do jisté míry s popisem, jak 
jej Dr. Westerlund podal, snášejí, ale jsou přece jen odchylny a to tím zvláště, 
že vrchol dokonce není nápadněji vysedlý než u tvaru typického, a přibližují se 
tedy odrůdě Westerlundově zřetelnějším rýhováním, formou stojíce typu blíže. Přes 
to myslím, že není třeba Slapskou formu zvlášť pojmenovati jinak, maje na paměti, 
že úplně shodných tvarů ve všem všude najíti sotva u které přírodniny možno jest. 
Ostatně v. Kimakowicz ve svém Beitr. z. Moll. Fauna Siebenbůrgens, II. Nachtrag 
1890 vzpomíná této odrůdy z Čech, ač míst nejmenuje. Zařaďuji-li tu odrůdu sem, 
dosáhnouti si jen přeji, aby na ni na vycházkách pozor dáván byl. Kimakowicz 
myslí, že maltovitá půda starých hradů dala vznik této odrůdě. 

Na stanovištích tohoto plže bývá snáze možno sesbírati množství prázdných, 
ale čerstvých skořápek, což snad tím se vysvětliti dá, že se skelnatky tyto nebo 
s jinými svého rodu navzájem ze skořápek vyžírají. Dospělých kusů není snadno 
získati. Najdeš však někdy jednotlivce, již rozměry udané znamenitě přesahují, jsouce 
i 14 mm. širocí. I barva skořápek bývá na rozličných místech různá, brzy bledě. 
brzy temně hnědožlutá. 

H. glabra jest rozšířena po střední a západní Evropě. 


2. Hyalinia cellaria Můll. — Skelnatka drnová. 
Syn. Zonites cellarius u Lehmanna, Helix cellaria u Slavíka a j. 
Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, f. 1 a—c. 


Živočich útlý, se stran stlačený, bělavý, s hlavou a tykadly 
modročernými; tato jsou válcovita, slabě paličkatě zakončena; makadla 
kratičká, též válcovitá; na plášti jsou temné skvrnky; chodidlo jest 
šedé, na konci temnější, úzké, v zadu nenáhla zašpičatělé. 

Skořápka s píštělí asi I mm. širokou, spleštilá, průsvitná, mastně 
lesklá, hladká, nanejvýše na horní straně slabounce rýhovaná, tamtéž 
špinavě žlutá, dole bělavá; kotouč skoro 
nic nevyniklý; závitků jest 6, jsou na- 
hoře skoro rovně spleštilé a vzmáhají se 
mírně; poslední není před ústím nápadně 


rozšířen, nýbrž asi o polovic Širší než před- : b 
poslední; šev jest málo prohlouben; ústí 

poněkud stlačené, šikmé, poloměsíčité, širší SS 

než vyšší. — Výš. 3—4, šíř. 10 mm. ň 


Obr. č. 18. a, db, c. Hyalinia 


Bydliště : pod kamením, listím a dřevy v lesích cellaria Miill. 


a zahradách a často též ve sklepích, jeskyních a 
sklenících. ě 

Známá naleziště česká jsou: Karlovy Vary (Lehm ), Děčín, C. Lípa, Hodko- 
vice, Praha (SI.), Friedland, Haindorf (Reinb.), Písek, Hradiště (Duda), Liberec 
(Schm.), Hrubá Skála, Sobčice, Ostroměř, Strahov v Praze, Obora, Netolice, Pra- 
chatice (Šandera), Harta, Kimčice (Cyp.), starý židovský hřbitov v N. Bydžově (KL), 
Něm. Brod, Rozkoš, Hochtann, Lipnice, Polná, Světlá, Želivo, Tábor!, St. Boleslav 
Jandečka), N, a St, Huť, Nusle (Sedý), Kouřim (Beneš), Slaný, Sárka u Prahy (KI), 


26 


Rychnov n. Kn. (Kopecký), Valdek u Jinec (Petr), Čáslav (Kučera), Pardubice, N. 
Strašecí, Jílové, Karlín (ve sklepě), Košíře, Chuchle, Slapy, Štěchovice, Hlinsko, 
Křivoklát, Sušice. — Mut. albina ve sklepě klášterním v Sušici (P. Kubes). 

Jest podrobena změnám zvláště vzhledem k rozměrům. Často se najdou kusy 
obrovské velikosti, o jakých odjinud ani zpráv neslyšeti. V Praze a u Prahy (Mu- 
sejní zahrada, Nusle, Strahov), na Kokšíně u Mitrovic byly nalezeny kusy až 16 mm. 
široké, jež zavdaly podnět, aby zvláště jménem poznačeny byly, a omylem pova- 
žovali je někteří za H. Draparnaldi Beck, ale s tímto druhem nejsou totožny Zmí- 
něný druh patří západní Evropě. — Zivočich zapáchá česnekem velice a ve skleníku 
se často pozná jeho přítomnosť čichem. 

Skelnatka tato obývá v Evropě, na Kavkaze, v Syrii a Palestině. 


3. Hyalinia nitens Mich. — Skelnatka blyštivá. 
Syn. Helix nitens u Slavíka. — Vesmír XVIII. str. 104, obr. 61, £ 4. 


Živočich šedomodrý, k dolejšku a na zadní části bledší; cho- 
didlo jest zcela bledě ovroubeno a takový jest též kraj pláště; tykadla 
jsou poněkud temnější, slabě kuželita a zřetelně paličkata, makadla 
pak krátka; barva úzkého chodidla jest šeda. 

Skořápka jest poměrně široce píštělita, stlačena, s kotoučem jen 
málo vypouklým, tenká, průsvitná, hladká, ale mdle lesklá, barvy ro- 

hově hnědé, leč kolem píštěle bělavá; závitků lze 
napočítati 5, z nichž poslední před ústím nápadně 
se rozšiřuje, tak že před ústím víc než dvakráte 
é tak široký jest jako předposlední, k tomu se mírně 
dolů sklání a jest nahoře méně klenut než dole; šev 
jest dosti prohlouben; ústí šikmo napříč vejčité, 
šikmo sříznuté; dolní kraj obústí jest obloukovitě vy- 
k krojen. — Výš. 4, šíř. 1o mm. 
4 Bydliště: pod různými předměty v lesích a zahradách. 

Obr. č. 19. Skelnatka blyštivá jest nejobecnějším druhem svého rodu; 
a,b. Hyalinia © byla sbírána na místech těchto: Brandýs n. O. (SI.), C. Lípa, Li- 
nitens Mich. berec (Schm..), Weissbach u Harty (Cyp.), les Chlum, Králíky, 

Chroustov, Cešovské Valy, Mlékosrby, Metličany u N. Bydž. (KL), 

Raspenava (Reinh.), Jilemnice, Mladkov, Ostroměř, Kumburk, Sobčice, 
Kokšín, Karlův Týn, Trmice, Peruc, St. Huť, Kouřim, Něm. Brod, hrad Ronovec, 
hrad Ronov u Přibyslavi, Hochtann u Něm. Brodu, Chotěboř, Humpolec, Hlinsko, 
Cáslav, Valdek, Pardubice, St. Boleslav, Medník, Slapy, Choceň, Libčany, Vamberk, 
Krušná Hora, Městečko u Křivoklátu, Kostelec n. O., Rychnov n. Kn., Sychrov, Ne- 
bozízek, Sv. Prokop, Hlubočepy, Chuchle. Závisť, Cibulky, C. Budějovice, Kašperk, 
Záluží, Vítkův Kámen, prales v Sumavě (KI), Hrádek u Sušice (P. Kubes). 

Forma minor (Cless. Při úplném počtu závitků jest značně 
menší. Jinak souhlasí s typem. — Výš. 3, šíř. 7 mm. 

Tento tvar zdá se býti rozšířen po lesích a zříceninách, a byl nalezen na 
př. u C. Lípy, Liberce, Chotěboře, Něm. Brodu a j. 

ě Hyalinia nitens jest obyvatelem západní, jižní a střední Evropy až i jižního 
Svédska. 
4. Hyalinia nitidula Drap. — Skelnatka lesknavá. 

Syn. Zonites nitidulus u Lehmanna. — Vesmír XVIII. str. 104, obr. 61, t 5. 
Živočich útlý, šedomodrý, na hlavě, tykadlech a hřbetě černavý. 
Skořápka píštělitá, s hořejška stlačená, velmi jemně rýhovaná 

až skoro hladká, mastně lesklá, v porovnání s předchozí dosti pevná, 
průsvitná, na hořejší straně rudožlutá, dole kolem píštěle bělavá; 


kotouč jest trochu vypouklý; mírně se vzmáhajících 
závitků jest 5, a poslední jest 1'/„krát širší než před- C5 
poslední; šev jest dosti hluboký; šikmé ústí jest za- 
okrouhleně poloměsíčité; obústí na dolní straně 
obloukem vykrojené jest tamtéž dolů prohnuto a po- 
někud stlustlé. — Výš. 4'5, šíř. o mm. (©) 

Bydliště jako u druhu předchozího. 

Nečetná naleziště známá jsou: Karlovy Vary a Františkovy Ě 
Lázně (Lehm.), Labský Důl, Weisswassergrund (Cyp.), Kokšín Obr. č. 20. 
u Mitrovic (Blažka), Galgenberg u Valče (Kl), Hůblerwald (Bayer); — a,%. Hyalinia 
Kunžvarta, Schlósselberg u Kunžvarty, Vítkův Hrádek, Sv. Tomáš, © nitidula Drap. 
Kašperk, Záluží, Tussetská kaple, Rosenauerkapelle, prales v Su- 
mavě (K1.); Ostroměř; Medník (Babor). 

Někteří konchyliologové popírají platnosť tohoto druhu, majíce ho za nedo- 
spělé kusy skelnatky blyštivé, čemuž však není tak. Rozdíly ve skořápkách jsou 
značny a rozšíření geografické jest u každého druhu jinaké. V našich pohraničních 
horách setkávají se oba a skelnatka blyštivá rozšířila se odtud již i dále do vnitř 
země. Lehmann uvádí toliko tuto skelnatku a nikoli též předcházející, a poněvadž 
kdysi oba druhy nebývaly přísně rozeznávány a oběma dáváno brzy jméno H. ni- 
tidula, brzy H. nitens, zůstává udání Lehmannovo pochybným, 

Skelnatka tato žije v severní a střední Evropě. Také nachází se v Italii a 
jižní Francii. 


ó 


B) Šířka skořápky zřetelně rýhované 4'5 mm. 


5.  Hyalinia lenticularis Held. — Skelnatka čistá. 

Syn. Hyalina pura Aut. boh. (Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, f. 6.) 

Zonites purus u Lehmanna. 

Živočich přitlustlý, šedomodrý, na přídě temnější; takovétéž 
dva pruhy běží od tykadel po stranách šíje; tykadla krátká, přitlustlá, 
černavě šedá; makadla kratičká; konec těla náhle zašpičatělý. 

Skořápka široce píštělitá, zvláště posledním závitkem otevřená, 
stlačená, nahoře poněkud vyklenutá, tenkostěnná, bledě rohové barvy, 
velmi jemně ač patrně rýhovaná a pod silnou 
lupou irovnoběžně se švem prohloubeným 
jemně svraskalá a tedy hedbávitě lesklá; zá- (© —1 (+ 


vitky jsou 4 a to trochu stlačené i vzmáhají se 


a 
povolně a pravidelně, tak že poslední jen o polo- : 
vici širší jest než předposlední; ústí jest napříč c 
vejčito a tedy značně Širší než vyšší, předpo- 
sledním závitkem málo vykrojeno a poněkud Obr. č. 21. 
dolů sehnuto. — Výš. 2, šíř. 4'5 mm. a, d, c. Hyalinia lenti- 


Bydliště: kamenitá a listím pokrytá místa v lesích, p 


zvláště v trhlinách skal vápencových. k 

Hyalinia lenticularis jest dosud v Cechách známa jen z pohraničních hor. 
Karlovy Vary (Lehm.), hořejší údolí Labské, Weisswassergrund, mezi Schůsselbauden 
a sv. Petrem, Herlikovice, Svatojanské Lázně, údolí Upy, Riesengrund, Sieghůbel, 
Riegelberg, »Nos«, Buková Hora (Reinh.), Vrchlabí, Harta, Kimčice (Cyp.), Hochtann 
u Něm. Brodu, Studenec !, hrad Orlík u Humpolce (Kučera), Tussetská kaple, Zá- 
luží v Sumavě (KI.). 


Mnuť. pura Aldď. Skořápka šedobílá 1 zelenavá, což prý ná- 
sledkem příliš mokrého stanoviska jest. 
L Byla nalezena jen v Labském Dole (Cyp.). 


28 


Není snadno druh tento rozeznati od skelnatky následující, ale jediný pohled 
(zvláště drobnohledem) na skulpturu pokožky poučí nás nade vši pochybnosť. 
Skelnatka čistá žije v Evropě severní a střední; také na Kavkaze. 


6. Hyalinia Hammonis Stróm. — Skelnatka rýhovaná. 
Syn. Hyalina radiatula aut. boh. (Vesmír XVIIL str. 104, obr. 61, f£ 7 a—c.) 
Helix pura u Slavíka, Zonites striatulus u Lehmanna. 


Zivočich šedohnědý nebo modravý, na přídě temnější, na 
bocích a v zadu bledě šedý; tykadla jsou temnější až skoro černá, 
válcovitá, dosti dlouhá, slabě paličkatá; makadla do '/; tykadel, od 
nichž se dva pruhy temné do zadu táhnou; chodidlo úzké, nenáhle 
zašpičatělé, po bocích poněkud temnější; kraj pláště temně šedomodrý. 

Skořápka provrtaná, stlačená, průsvitná, velmi lesklá, na horní 
straně velmi zřetelně a pravidelně rýhovaná, na dolní skoro hladká, 

barvy rohové; kotouč jest velmi malinko vy- 


pouklý, ba málem plochý; dosti rychle, ale stejno- 
©) SD (3 měrně se vzmáhající závitky jsou 4, tvaru skoro 


e ň válcovitého; šev jest dosti hluboký; poměrně ve- 
liké ústí jest přiokrouhleno a patrem málo 
vykrojeno. Výš. 2, šíř. 45 mm. 

vše : Bydliště: luka, lesní luhy, břehy vod, zvláště na 


) rovinách. ě 
Obr. č. 22 Typus má dosud známá stanoviště tato: Stěpánský 
a, b,c. Hyalinia Ham- © přívoz, Praha (Sl.), Karlovy Vary (Lehm.), hořejší údolí 
monis Stróm. Labské, mezi Schůsselbauden a sv. Petrem, Svatojanské 
Lázně, Liebwerda, Haindorf, »Nos« (Reinh.), C. Lípa, Děčín 
(Schm.), Mladkov u Jilemnice (Vejnar), Harta, Labský 
Důl (Cyp.), Kokšín, Spálené Poříčí (Blaž.), St. Boleslav (Jand.), Pardubice (Košť.), 
St. a N. Huť (Sedý), Tábor, Něm. Brod, Friedenava, les »Vlkovsko«, Rozkoš. hrad 
Ronovec, Světlá, Humpolec, Jindřichův Hradec, Doubravské údolí u Chotěboře, Stu- 
denec, Slapy, Sobčice, Libčany, Křivoklát, Krušná Hora u Nov. Jáchymova, Ra- 
kovník, Hořovice, Zbirov, Hlinsko, Sychrov, Vimperk, sv. Tomáš, Záluží, Tussetská 
kaple, Tussetský vrch, Prales (Kl.), Pleso (P. Kubes). 


Mut. viridula Mke. Skořápka barvy zelenavě sklovité, čehož 
příčinu nejspíše hledati v tomtéž jako u skelnatky čisté, o čem, jak 
se zdá, povaha nalezišť svědectví vydává. , 

Byla nalezena na místech těchto: Děčín, »Peklo« u C. Lípy (Schm.), Labský 
Důl, Weisswassergrund (Cyp.), Jilemnice (Vejnar), Záluží, Tussetská kaple (KL), 
Pleso na Sumavě (P. Kubeš). 

Od mladých kusů skelnatky lesklé (H. nitida), v jejíž společnosti často bývá, 
« rozezná se skelnatka rýhovaná již dle barvy a spleštilejšího tvaru. Jak ji rozeznati 
na určito od skelnatky čisté, pověděno už při této. Upozorněno budiž jen na to, že 
sklelnatka rýhovaná má zaokrouhlenější ústí a píštěl užší. Příčné rýhování mívají 
oba druhy často stejné. — Obyčejně lze najíti jen kusy jednotlivé. 

Hyalinia Hammonis jest rozšířena po Evropě, žije i na Kavkaze, Sibiři, 
Amursku a přesahuje i do sev. Ameriky. 


II. (Vitrea Fifz.) Skořápka malá, sklovitá a provrtaná, 
zjizvená nebo celistvá; závitky hustě navinuté, povolně se vzmá- 
hající; kotouč sotva vypouklý; ústí poloměsíčité, často úzké. 
Osní zoubek pásky jazykové s 3—4 zoubky vedlejšími tolikéž 
trojhrotými stejně veliký. 

A) (Anomphala West.) Skořápka celistvá, 


29 


7. Hyalinia diaphana Stud. — Skelnatka průzračná. 


Syn. Helix hyalina u Slavíka; obrázky H. diaphana a H. crystallina na IV. tabuli 
jsou mezi sebou zaměněny. — Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, £. 8 a—c. 


Živočich žlutavě bílý, na hřbetě, hlavě a kraji pláště šedý; 
za tykladly dva šedé pruhy; tykadla válcovitá, makadla nezřetelná; 
chodidlo úzké, v zadu zašpičatělé, bílé 


Skořápka celistvá, stlačená, čirá jako sklo, úplně průhledná, 
jen při švu velmi jemně rýhovaná, ostatně bladká a velmi lesklá; 
kotouč jest jen malinko vyniklý; závitky jsou 
se stran poněkud připleštilé, tedy na obvodu 
při horní i dolní straně i tupě přihranatělé, 
velmi úzce na sebe vinuté, 1 vzmáhají se 


pomalu, tak že poslední jest málo širší než a 6 
předposlední; jest jich pak 5'/,; šev jest 

málo prohlouben; ústí poloměsíčité, skoro (EE 
kolmé; dolní kraj obústí jest obloukovitě do c 
předu protažen a málem plochý; píštěle není Obrv/ci/25: 

ani u mladých kusů, skořápka jest však na | a, ?, c. Hyalinia diaphana 
spodní straně aspoň prohloubena. — Výš. Stud. 


O7 51T- 205 (MD). 

Bydliště: vlhká místa zvláště v lesícn horských a to pod kamením, listím a 
pod.; bývá obyčejným obyvatelem rozvalin hradů. 

H. diaphana jest dosud povědoma jen z několika míst v Čechách: Praha (SL), 
Herlikovice (Reinh.), Karlštejn (KI.), Peliny u del (KI. a Košť.), Štěchovice a 
Slapy (Reisner), Jílové (Babor), Kumburk (Šandera), St. Huť (Šedý). 


Forma major Loc. Největší průměr skořápky až 6 mm. 

Známa u nás dosud jen z Karlštejnu (KIL.). 

Skelnatka průzračná žije nejvíce jednotlivě a patří ku vzácnějším druhům 
našim; i v náplavech vod bývají skořápky její málokdy. Zvětráním stávají se sko- 
řápky mléčně bílými, neprůhlednými, jako u všech druhů této sekce. 

Druh tento jest roztroušen po střední a jižní Evropě a nachází se též v Alžíru. 

B) (Grystallus Lowe). Skořápka provrtaná neb aspoň 
zjizvená, závitky zvolna se vzmáhající; ústí úzce polo- 
měsíčité, 

a) Skořápka provrtaná a tedy píštěl i pouhým okem 
viditelná. 


8.  Hyalinia crystallina Můll. —— Skelnatka průhledná. 


Syn. Hyalina subterranea u Reinhardta, Zonites crystallinus u Lehmanna, Helix 
crystallina u Slavíka a j„ — Vesmír XVIII. str. 104, obr. 61, £ © a, b. 


Živočich štíhlý a dlouhý, barvy bělavé, na hřbetě a tykadlech 
šedé; tykadla dlouhá a tenká, válcovitá; makadla kratičká ale zřetelná; 
za tykadly dva temné pruhy: plášť před krajem svým uvnitř skořápky 
černavý, chodidlo v zadu zašpičatělé; játra prosvítají hnědě, 

Skořápka provrtaná, uzounká píštěl otvírá se posledním zá- 
vitkem do té míry, že jest uvnitř 1 předposlední závitek viděti; jest 
pak stlačena, velmi lesklá, hladká, čirá nebo malinko zelenavá a úplně 


vzmáhají se pomalu, poslední jest zřetelně širší než před- 
poslední; jest jich 5; šev jest dosti prohlouben; ústí dosti 
široce poloměsíčité, patrem slušně vykrojené; dolní 
kraj obústí jest mírně obloukovité dolů prohnut. 
— Výš. 2, šíř. 4 mm. 


(GB průhledná; kotouč vyniká jen maličko. Oblé závitky 


Bydliště: břehy vod, hnijící listí v lesích a hájích, trhliny 
obč = skal a pod. 

kn, zá Známá stanoviska skelnatky průhledné v Čechách jsou: »Nos« 

a, d. Hyalinia v Jizerských horách (Reinh.), Kimčice (Cyp.), Kouřim (Beneš), Par- 

crystallina dubice (Košť.), Rychnov n, Kn. (Kopecký), Radotín (Kl.), St. Bole- 

Můll. slav (Bab.), Sobčice, Ostroměř (Šand.), Sychrov (Bab. a Blaž.), 

Prostá u Počátek, hrad Ronovec, Hochtann a Krásná Hora u Něm. 

Brodu, Studenec!, St. Huť (Šedý), Rosenauerkapelle, Tussetský vrch, Tussetská 
kaple, Záluží, Prales (Kl.), Pleso (Lakasee), Sušice (P. Kubes). 


Var. subterranea Bourg. má obústí vyloženo slabým, bílým 
pyskem a obyčejně trochu Širší píštěl. 

Byla nalezena jen u Pardubic (Košť.) a Tussetu (Kl). 

Obecná a na svých nalezištích hojná skelnatka tato najde se nejsnáze pozdě 
na podzim nebo časně z jara, když se spadlé a deštěm zvlhlé listí protřepá. Do- 
spělých kusů nabyti jest těžko. V náplavech řek bývá hojna. Jak z nalezišť snadno 
usoudíme, žije tento druh jak v horách tak na rovinách, 

Jest domovem od Francie přes Německo až do Švédska na jedné a až do 
Sedmihrad na straně druhé. 


9, Hyalinia contracta West. — Skelnatka stažená. 
Syn. Hyalina crystallina u Reinhardta. 


Živočich bílý, hlava s tykadly začernalá; tato dlouhá, válco- 

vitá, ke konci stlustlá; makadla kratičká, 
Skořápka s hořejška velmi stlačená, bílá, průsvitná, skoro 
hladká; velice povolně mohutnících závitků velmi málo klenutých, 
na hořejší i dolejší obrubě poněkud 
přihranatělých, malinko přes sebe přelo- 


(©) žených jest 5'/£— 6, z nichž poslední nepatrně 
širší než předposlední a z dolejška připleštilý 


jest; šev jest poněkud prohlouben, kotouč pak 
uprostřed slabě vyvýšen; ústí jest úzce polo- 


CE) měsíčité; cívkový kraj obůústí tvoří. s dol- 
ním malinko prohnutým krajem skoro pravý 
úhel; píštěl jako propíchnutá jest jen po- 
sledním závitkem trochu pootevřena. — Výš. 
I, šíř. 25——3 mm. 

Bydliště: v mechu a listí v lesích. 

Nalezena Baborem a Blažkou u Sychrova. 
; Nejsem úplně přesvěčen o tom, že tento druh skelnatek opravdu na půdě 
české žije, ale dá se to pravdě podobně předpokládati, protože ji Reinhardt v Sudetách 
sbíral. Viděl jsem jenom porouchaný kus ještě nedospělý, který měl toliko 4 závitky. 
Týž řadím proto sem, že cívkový kraj obústí se skoro rovným krajem dolním tvoří 
náhlý úhel. Babor a Blažka, kteří několik kusů dospělých našli, mohli snad bezpečně 
nález svůj určiti. (Viz » Vesmír» 1890 str. 9.) 

Jest to druh severský, který žije ve Švédsku, Norsku, sev. Německu a Francii, 


ObrtcH254 
a, 0, c. Hyalinia con- 
tracta West. 


31 


d) Skořápka zjizvená; uzounká, štěrbinovitá píštěl jest 
jen pod silnou lupou nebo drobnohledem patrna. 


ro. Hyalinia subrimata Reinh. — Skelnatka zjizvená. 


Vesmír XVIII. str. 104, obr. 61, £. 10 a, b. 


Živočich bělavý, na předním konci temnější. 


Skořápka stlačená, čirá nebo poněkud prozelenalá, průhledná, 
hladká a velmi lesklá, s malinko vyniklým kotoučem; závitků jest 5, 


jež jsou dosti klenuty a pomalu se vzmáhají; poslední 
jest málem dvakráte tak široký jako předposlední; horní 
1 dolní strana jeho jest poněkud klenuta. Sev jest mělký 
a jemně zvlněn; ústí poloměsíčité, dolní kraj obústí ohýbá 
se dolů mírným obloukem. — Výš. 1:5, šíř. 2:6 mm. 

Bydliště: pod spadlým listím v lesích zvláště horských. 

Dosud nalezena jen v horách pohraničných na málo místech: 
Weisswassergrund, mezi Schůsselbauden a Sv. Petrem, Svatojanské 
Lázně, Kreutzschenke, »Nos«, Buková hora (Reinh.), Hochtann u Ně- 
meckého Brodu!, Kavrlík u Kašperka, Záluží, prales Lukenský na Su- 
mavě (KL). 

Plž tento žije v hornatých krajinách zemí sudetských, kar- 
patských, pak v Bosně a východních zemích alpských. 


44 


b 
Obr: c 20- 
a, b. Hya- 
linia subri- 
mata Reinh. 


C) (Hydatina West). Píštěl jako jehlou propíchnutá; 
závitky rychleji se vzmáhající; ústí široce poloměsíčité. 


Ir. Hyalinia inopinata Ulič. — Skelnatka netušená. 
Syn. Hyalina opinata u Clessina Exc. Moll. Fauna. Ed. II. 


Vesmír XVIII. str. 104, obr. 61,-f. rr. 
Živočich jest dosud neznámý. 
Skořápka uzounkou píštělí provrtaná, stlačená, 


s kotoučem 


málo vyniklým, bezbarvá, sklovitá, hladká a též pod lupou jen při 


švu velmi nezřetelně rýhovaná, velmi lesklá; závitkův 
a to oblých, dosti rychle a pravidelně mohutnících, 


na dolní straně více než na horní klenutých a málo (©) 
2 


prohloubeným švem spojených lze napočítati 4"; 
ústí poloměsíčité, patrem málo vykrojené; obústí na 
horním kraji trochu povytažené, při samé píštěli po- 
někud ohrnuté. — Výš. 18, šíř. 45 mm. 


Obr. e727. 


Bydliště: pod listím a kamením na místech nepříliš | Hyalinia inopi- 


vlhkých, v trhlinách skal vápencových. 
Od tohoto druhu znám z Čech (z Kutné Hory leg. Zuvač) 
toliko jedinou konchylii, jež byla nalezena za okolností mi 


nata Ulič, 


nepovědomých vymřelá. Bylo na ní zřetelně znáti stopy po hlíně cihlářské, jinak 
však jí vyplněna nebyla. Poněvadž jsem ji tak na Moravě sám ve hlíně, a též 
nevyplněnou našel, nejsem jist, není-li Kutnohorská konchylie taktéž původně fos- 
silní a nebyla-li teprve snad deštěm vypláknuta a odplavena a pak teprve nalezena. 
Pěkně zachovaný lesk tu málo rozhoduje, neboť se na konchyliích hlin cihlářských 
často pozoruje. Druh tento nemá při značné velikosti své píštěl ani tak širokou jako 
H. crystallina, U stejně velikých kusů H. subrimata má 5',, H. inopinata jen 3, 


závitku. 


Tento druh byl nalezen (vždy jen prázdné skořápky) na Moravě, v Uhrách 


a Haliči. 


a“ 
bD 


III. (Zomitoides Lehm.). Skořápka velikosti prostřední, pí- 
štělitá, s kotoučem mírně vyklenutým, barvy kaštanově hnědé; 
závitků 5—06; ústí Široce poloměsíčité; vak šípový se šípem ne- 
schází. Osní zoubek pásky jazykové trojhrotý a tak veliký jako 
8—9 dvojhrotých vedlejších. 


12. Hyalinia nitida Můll. — Skelnatka lesklá. 


Syn. Helix nitida u Slavíka a j„ — Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, f. 13 a, b. 


Zivočich modročerný nebo černý, tak že skořápka se živým 


zvířetem se černou jeví; tykadla válcovitá, dlouhá a tenká; makadla 
krátká. 


Skořápka otevřeně píštělitá, stlačená, na horní straně jemně 


a nepravidelně rýhovaná, dole hladčí, velmi lesklá, průsvitná, barvy 


rudohnědé; kotouč pěkně vyniklý; oblých, 


2 zvolna a pravidelně se vzmáhajících a dosti 

vá hlubokým švem spojených závitků jest 5; 

Est mí i 4 ústí široce poloměsíčité, zaokrouhlené, — Výš. 
Obr. č. 28. 34 6—7 mm. 

a,b. Hyalinia nitida Můll. Bydliště: u vod všelikého druhu pod kamením, 


dřevy, odchlíplou korou pařezův a pod. 


Muf. albina byla nalezena v Čivickém lese u Pardubic (Košť.). 
Obecný druh tento jest na příhodných místech všude hojný. Jsou známa 


naleziště z celé země Ceské a jen z vysokých pohoří není údajů, toliko v Sumavě 
u Plesa ji sbíral zároveň se skelnatkou rýhovanou P. Kubes. Poněvadž pak ji 
F. Gredler oznamuje z tyrolských Alp až z výšky 3500“, jest pravdě podobno, že 
i v našich horách vysokých při náležité pozornosti postižena bude. 


Vyvýšený kotouč a temně hnědá barva jsou tu charakteristicky, a dle toho 


rozeznáme tuto od stejně velikých kusů skelnatek jiných. 


Skelnatka lesklá má ohromné rozšíření geografické, anať se nachází v Evropě, 


na Kavkaze, v Tibetu, Turkestaně, Sibiři i v Alžíru. 


VI. (Conulus Fitz.).  Skořápka maličká s kotoučem ku- 
želitě velmi vyniklým; závitků 5-——7 velmi hustě navinutých ; 
ústí úzce poloměsíčité.  Osní zoubek pásky jazykové trojhrotý 
jakož 8 vedlejších též tak velikých zoubků, z nichž jenom nej- 
krajnější jest dvojhrotý. 


13. Hyalinia fulva Můll. — Skelnatka kuželovitá. 


Syn. Helix fulva u Lehmanna. — Vesmír XVIII. str: 164, obr. 61, £. 12 a, b. 


Zivočich 4 mm. dlouhý, hnědočerný až černý, s chodidlem 


bledším, úzkým a zašpičatělým; tykadla poměrně dlouhá, válcovitá; 
makadla krátká, tlustá; konec chodidla se žlazou slizovou. 


a; 


0. 


Skořápka celistvá, kulovitě kuželitá, ale 


širší než vyšší, na horní straně velmi hustě a 
| jemně rýhovaná, hedvábitě lesklá, dole úplně 
0 


hladká, průsvitná, barvy hnědé; trochu stlačených, 
O 400 slabě hřebemtých a velmi povolně se vzmáhají- 

Hyalinia fulva | čÍch závitků jest 6; šev jest dosti hluboký; ústí 
Můll. stlačené, poloměsíčité, úzké. — Výš. 3, šíř. 3:5 mm, 


23 
3 


Bydliště: pod listím a jinými předměty v lesích. 

Hyalinia fulva jest místy hojna, někde však žije jenom roztroušené. Známá 
naleziště česká jsou: Karlovy Vary (Lehm.), Weisswassergrund, Labský Důl, mezi 
Schůsselbauden a Sv. Petrem, Svatojanské Lázně, Riegelberg, »Nos«, Sieghůbel 
(Reinn.), Benešov, C. Lípa (Schm.), Schwarzenthal (Cyp.), Něm Brod, Hochtann!, 
St. Boleslav (Jand.). bažantnice u Stéblové, Zdánice a j. v okolí Pardubic (Košť.), 
Skalka u Košíř (týž), Hlubočepy, Radotín (KI.), St. Huť (Sedý), Voškovrch u Podě- 
brad (Kl.), Lužná-Lišany (Nosek), Sychrov (Blaž. a Bab.), Slapy (Reisner), Jezerní 
stěna, Bayrek (Nosek), sv. Tomáš, Certova stěna, Záluží, Tussetská kaple, Rosenauer- 
kapelle, Lukenský prales na Sumavě (Kl.), Pleso tamtéž (P. Kubes). 


Var. praticola Reinň. Skořápka kuželitá, jak široká tak vysoká, 
temnější barvy, velmi lesklá, na dolní straně spirálně rýhovaná; zá- 
vitky více zaokrouhlené a hřeben mizí docela; ústí méně Široké, za 
to však vyšší. — Výš. 3—3'/4,, šíř. 3—3'/, mm. 

Odrůda tato byla nalezena jen u Pardubic (Košť.) 


Muť. pallescens jest bledá forma, jakou našel Reinhardt v Labském 
Dole v Krkonoších. i 

Z listí mezi kamením lesních skal jest snadno dostati četnější konchylie této 
skelnatky, když se protřepá nad šátkem anebo papírem. Lépe ještě jest prosívati 
drobotinu lupení a štěrku kapesním sítkem, bez jakéhož nelze v horách rychle a 
s úspěchem sbírati. : 

Skelnatka kuželovitá jest taktéž velice rozšířena a obývá v těchže zemích 
jako předchozí. 


Rod 6. Zonites Montf. — Zemoun. 


Živočich táhlý, hrubě vráskovaný, veliký, má na konci těla otvor 
žlázy slizové; rozplemeňovací ústrojí jest jednoduché. 

Skořápka veliká, z četných závitků složená, na horní straně 
hustě, zrnitě svraskalá, na dolní hladká, velmi široce píštělitá. 


Z tohoto rodu žije v Čechách jediný druh, a to vzácně. Z oblasti palae- 
arktické zná se jich celkem 18. 


I.  Zonites verticillus Fér. — Zemoun skalní. 
Vesmír XVIII. str. 164, obr. 61, £. 14 a, b. 


Živočich 5 cm. dlouhý a útlý, s úzkým chodidlem; barvu 
má modrošedou, na hlavě a hřbetě temnější, k dolejšku však bledší, 
na obrubě chodidla jakož 1 na tomto hnědavě temně šedou; tykadla 
jsou 12 mm. dlouhá, kuželitá, slabě paličkatá; makadla dosti dlouhá, 
taktéž na konci trochu stlustá; na šíji běží dvě brázdičky mezi hrbolky 
kůže ku tykadlům a tolikéž dvě nápadné brázdičky jsou na bocích 
od otvoru dýchacího obloukem ku předu a dolů; zadek jest hnědavý, 
hřebenitý. 

Skořápka tak široce píštělitá, že jest uvnitř píštěle všecky zá- 
vitky možno spatřiti; kotouč jest více nebo méně vypouklý; mírně 
se vzmáhajících závitků jest 7, kteréž nahoře i dole klenuty, na obrubě 
pak slabě hřebenity jsou; poslední jest však úplně oblý. Na straně 
horní jest skořápka hustě a pravidelně rýhována a to jak podél tak 
napříč, tak že jest povrch zrnitý; na spodní straně jest však úplné 


3 


hladká a lesklá; barvy jest žlutohnědé, a jen kolem píštěle jest zele- 
navě žlutá; periodické přírostky jsou běložlutými pruhy příčnými za- 


Obr. č. 30. Zonites verticillus Fér. 


končeny. Sev jest hluboký; poněkud šikmé ústí jest tvaru široce polo- 
měsíčitého; obústí jest před krajem vyloženo širokým a docela plochým 
pyskem. — Výš. 17, šíř. 3o mm. 

RR Bydliště: kamenitá místa v lesích listnatých a míchaných, zvláště na půdě 
vápenité a při starých hradech. 

Plž tento vychází jenom za počasí deštivého, jinak jest zahrabán dosti hlu- 
boko pod spadlým listím a pod kameny; jest vzácný, jednak že má málo stanovišť, 
jednak že i tam, kde žije, nachází se v nemnohých kusích. V Čechách byl objeven 
na 4 toliko místech, jež jsou : Brandýs n. O. (Dr. Frič), Doudleby (Kopecký), Hrádek 
u Litomyšle (Bárta), Svatojanské proudy u Štěchovic (Reisner). 

Dle skořápky patří zemoun skalní k nejkrásnějším měkkýšům našim. 

Rozšíření geografické sahá od poloostrova balkánského a severní Italie přes 
rakouské země alpské do jižního Německa a přes země uherské do Moravy a Čech. 


Výtah ze stanov 
KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO 


w Eraze. 


. Klub přírodovědecký, jenž sídlí v Praze, má za účel pěstovati 


vědy přírodní jazykem českým. 


. Prostředky, jimiž účelu dosáhnouti se má, jsou: 


«) přednášky a rozpravy vědecké i prostonárodní v Praze i mimo ní, 
b) referáty o novějších pokrocích z odborných časopisů, 

c) vydávání českých spisů přírodovědeckých nákladem vlastním, 
d) přiměřené odborné knihy, diagramy a jiné pomůcky, 

e) vědecké exkurse, 


£f) podpory hmotné, které poskytují se ze zvláštních fondův, určených 
ku pěstování odborného studia. 


ě Členové jsou: «a) čestní, d) zakládající, c) přispívající, d) činní. 
. Čestnými členy jsou ti, kteří valnou hromadou pro zvláštní zá- 


sluhy o vědy přírodní neb o Klub přírodovědecký byli zvoleni. 


. Zakládajícími členy jsou ti, kdož buď najednou nebo ve dvou 


lhůtách dvacet zl. r. m. během jednoho roku v hotovosti složí. 


x. Přispívajícími členy jsou ti, kteří platí aspoň dva zl. ročně. 
. Činným členem státi se může: | 


a) každý řádný posluchač na universitě po čas svých studií i po 
ukončení jich, 

b) každý řádný posluchač na polytechnice, je-li spolu mimořádným 
posluchačem na universitě, a to po čas svých studií i po ukon- 
čení jich. 


Přistoupení platí pro celý nastávající rok správní, 


> 


Veškeré dopisy klubu se týkající (přihlášky členské, příspěvky, 


objednávky atd.) račte zasýlati pokladníku klubu panu Václ. Vávrovi, 
assistentu zoologie ma c. k. české umiversitě (Praha, zoologický ústav 
e. k, české university na Karlově náměstí čís. 21.) 


Mákladem 


KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO V PRAZE 


vyšlo: 


Archiv přírodovědecký. 


Číslo 1. Příspěvky k biologii Bonellie (Bonellia viridis Rol.) od Dra. 
Frant. Vejdovského. S tabulkou litografickou. V Praze 1879. 
Cena 50 kr. 


Číslo 2. O květenství rostlin Brutnákových. Od Dra. L. Čelakovského. 
S tabulkou litografickou. V Praze 1880. Cena 1 zl. 


Flora bohemica, moravica et silesiaca. 


Ku potřebě studujících středních škol. Druhé vydání. V Praze 1883. 
Cena 40 kr. (Vydání první schváleno jest velesl. c. k. zemskou školní 


radou v Praze vynes. ze dne 27. června 1877, č. 10639, jakožto knížka 
pomocuá pro školy střední a ústavy učitelské.) 


Fauna bohemica (Coleoptera). 


Etikety ke sbírkám brouků, sestavené se zvláštním zřetelem ke druhům 

žijícím v Čechách a zemích sousedních. (61 čeleď, 648 rodův o 1959 

druzích.) Sešit obsahující 12 listův etiket za 40 kr. V Praze 1887. 
(Etikety prázdné pro sbírky hmyzové, list [190 etik.]| po 3 kr.) 


Analytický přehled českých ploštic vodních (Hydrocorisae). 
Sepsal Ladislav Duda, professor c. k. real. a vyš. gymnasia v Praze. 


Se 6 obrazy v textu. V Praze 1891. Cena 20 kr. 


Měkkýši čeští. 


Napsal prof. Jos. Uličný. Čásť I. Testacellidae, Vitrinidae. Se 30 obrazy 


v textu. Cena 30 kr. 


VMistnosti spolkové 
nalézají se 
v budově c. k. české university Karlo-Ferdinandské 


(Klementinum, síň č. II. a III.) v Praze. 


ď"" 


Ú h s i Pěny = „m poo* 
MDT n ešní „=“ u 


MĚKKÝŠI ČEŠTÍ, 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


ony ds E 4 M 


ARIONIDAE, HELICIDAL. 


Se 77 obrazy v textu. 


V PRAZE. 
TÍSKEM F. ŠIMÁČKA. — NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉH 


1893. 


V) 


V) 


U 


ur 


7 


7 Ur 


ož 


Výtah ze stanov 
KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO 


«w EBEraze. 


. Klub přírodovědecký, jenž sídlí v Praze, má za účel pěstovati 


vědy přírodní jazykem českým. 

Prostředky, jimiž účelu dosáhnouti se má, jsou: 

a) přednášky a rozpravy vědecké i prostonárodní v Praze i mimo ni, 

b) referáty o novějších pokrocích z odborných časopisů, 

c) vydávání českých spisů přírodovědeckých nákladem vlastním, 

d) přiměřené odborné knihy, diagramy a jiné pomůcky, 

e) vědecké exkurse, 

f) podpory hmotné, které poskytují se ze zvláštních fondův, určených 
ku pěstování odborného studia. 


. Členové jsou: «a) čestní, d) zakládající, c) přispívající, d) činní. 
. Gestnými členy jsou ti, kteří valnou hromadou pro zvláštní zá- 


sluhy o vědy přírodní neb o Klub přírodovědecký byli zvolení. 


Zakládajícími členy jsou ti, kdož buď najednou nebo ve dvou 
lhůtách dvacet zl. r. m. během jednoho roku V hotovosti složí. 


Přispivajícími členy jsou ti, kteří platí aspoň dva zl. ročně. 


- Činným členem státi se může: 


a)žkaždý řádný posluchač na universitě po čas svých studií i po 
ukončení jich, 

d) každý řádný posluchač na polytechnice, je-li spolu mimořádným 
posluchačem na universitě, a to po čas svých studií i po ukou- 
čení jich. 

Přistoupení platí pro celý nastávající rok správní. 


9. Každý člen má právo: 


a) přednášeti, súčastniti se rozprav, exkursí vědeckých, podávati 
referáty a dopisovati Klubu z oboru věd přírodních, 

bd) podávati literární práce k uveřejnění: o hodnotě podaných prací 
rozhoduje zvláštní, výborem k tomu účelu ustanovená kommisse, 

c) činiti ve schůzích návrhy a rokovati o nich. 

P. t. pp. členové přispívající mohou dle platných v té příčině 
ustanovení za souhlasu výboru užívati stejně jako členové zakládající 
a činní všech vzdělavacích prostředků spolkových. Odborné knihy 
spolkové půjčují se buď na dobu 30denní nebo za zvláštních okolností 
i na dobu delší i zasýlají se na písemné žádosti poštou (nefrank.). 


Veškeré dopisy, 


zásylky a objednávky Klubu se týkající buďtež adressovány na „Klub 
přírodovědecký“ k rukám pokladníka p. Dra. V. Vávry, assistenta 


na c. k. české universitě. (Praha, Karlovo nám. 21.) 


S ka NAPSAL 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


(Sí Ve 4 OM: a 


(ARIONIDAE, HELICIDAE. © 


Dry, of 


Sectiono] K 


E aSe/1 obrazy v textu. 


ji 


Na | 
a 
Hei 
M 
i i 
m (S 7M 


k 
+ 
S 
Až 
le 


"i 


ASK 


* | F 

% + Ed, 

M3 

P vad) 

i bas SY 

i - "+ Zona 
Řdá 

2+ 


rá 


, 
$ 


Ů 
* 
* 
+ 
: 
ně det 
ká 


Tata 
a Čo 


* 


» 
lv 


V PRAZE. jo olda MEA 
— NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO, 


T803! 0 E zvde lh, ki 5 
| a k a“ JA 
; hi 


Čeleď III. Arionidae. — Plzákovití. 


Plžové, jež sem řadíme, jsou jak od ostatních břichonožců 
nahých, tak od hlemýžďovitých skořepatých ve svém ustrojení útrob 
tak nápadně rozdílni, že už není možno, jak se dříve dělo, počítati 
je ani mezi hlemýžďovité ani mezi skleněnkovité, nýbrž musí se 
uvésti jako čeleď samostatná. Poněvadž sem náleží jediný náš rod, 
uvádíme známky u tohoto. : 


Rod 7. Arion Fér. — Plzák. 


Živočich beze skořápky, těla nahoře oblého, dole plochého, 
na obou koncích mírně stenčeného, zadní konec těla jest tupý, 
zaokrouhlený, a nad ním nachází se trojhranný otvor žlázy sli- 
zové; kůže jest svraskalá tak, že se tím činí na povrchu hrboulky 
podlouhlé a na svých koncích tupé; chodidlo není zřetelně na po- 
délná pole rozděleno a jest nad kraji svými obyčejně příčně a temně 
čárkovanou obrubou obdáno, kteráž se k zadku širší stává, tykadla 
kuželitě válcovitá, na konci paličkovitá; makadla válcovitá, tlustá; 
na obou koncích zaokrouhlený štít jest zrnitě vráskován; na 
jeho pravém boku před polovinou délky jest otvor dýchací 
a hned pod ním jest otvor rodidel; čelist poloměsíčitá, na předním 
kraji stloustlá a 8- 16 od předu do zadu směřujícími žebry, která 
přes přední kraj poněkud vynikají, sesílená, a nevybíhá na dutém 
kraji nikdy ve hrot; na středním poli pásky jazykové jsou v osní 
řadě zoubky pravidelné trojhroté, v ostatních řadách nepravidelné 
troj- i dvojhroté; na polích pobočných jsou zoubky nožovité dvoj- 
i jednohroté; vak útrobový jest stočen, a zažívací roura tvoří 4 kličky; 
rozplemeňovací ústrojí nemá před ústím ani žlaz přídavných ani vaku 
šípového; zásobárna chámu má kratičký vývod, a pojímací ústroj jest 
utvořen z orgánů samičích a nikoli jako u všech plžů ostatních 
z chamovodu, což jest zajisté velmi nápadno; místo pije, jež schází 
úplně, vychlipuje se totiž dolní konec pochvy. 

Pod štítem jsou místo deštičky jenom jednotlivá zrnka vápe- 
nitá, brzy více brzy méně četná. 

Plzáci vycházejí ze svých úkrytů, jako z pol kamení, dřev a jiných před 
suchem chráněných míst za večera a jsou v pohybech velmi loudavi. Na pří- 
hodných místech jest možno nalézti je dlouho do pozdního podzimku a zase už 
časně z jara. Snášejí vajíčka volná ve hromádkách a mají snad jenom jednoleté 
trvání života. Potravou jsou jim nejvíce houby, částo jen plísně, 


4* 


36 


Hlavní rozšíření mají plzáci severně Alp, a v Čechách žije. všech pět "desk : 
středoevropských, jež Simroth na základě anatomických poměrů ustanovil. Pro- © 
dlením života mění se každý druh barvou často velice a jest tedy nesnadno určiti 
každý jednotlivý nález, zvláště proto, že druhy jsou od sebe málo rozdílny, ač 
přece a to stále v. jistých ohledech různy. Určitě dají se jednotliví pochybní 
plzáci poznati jen dle ústrojí rozplemeňovacího, jakž doleji u každého druhu. 
udáno. 


1. Arion subfuscus Fér. — Plzák hnědý. 
Syn. A. fuscus u Reinhardta a Cyperse. — Vesmír XVII. str. 44, (obr. 13, £ 11. 


Živočich skoro válcovitý, na zadním konci zaokrouhleně otu- 
pený, štít jemně zrnité svraskalý má dýchací otvor málem na pro- 
středku pravého kraje; válcovitá tykadla jsou 4 mm, makadla 2 mm. 
dlouhá; hrboulky kůže hřbetní jsou elipsovity a jemny; obruba cho 
didla po bocích šedá, úzká, k zadku širší a příčnými, temnými čár- F. 
kami popsaná; základní barva jest žlutě nebo rudě hnědá; záda a : 
hlava jsou temnější; na bocích štítu i ostatního těla jest po jednom 


P 

Ad 

Obr. č. 31: Arion subfuscus Fér. poč jE 

i „1 

temném pruhu na každé straně; pruhy jsou u starých kusů rozma- k 
zány a tedy neurčity; chodidlo jest žlutě bílé a vylučuje sliz bílý, 8 
kdežto hřbet vypouští sliz šafránový; čelist má 10—12 žebírek; © © 
páska jazyková pak má 75—31 podélných a asi 130 příčných řad P 
zoubků. Dolní konec chamovodu se rozšiřuje povolně jen a maličko; p 
zásobárna chámu jest kulovata nebo hruštičkovita — A 
Délka 50—60 mm, šířka 6 mm. (V 
Bydliště: lesy, sady i křoviště při vodách, nejvíce pod spadlým listím, kdež © 

se živočich tento plísněmi živí. Jehličnatým lesům se ponejvíce vyhýbá. : a 
Plzák hnědý jest místy hojný, jinde náleží ku vzácnostem a bývá nahrazen s 
plzákem lesním. 3x 
Místa, kde byl nalezen, jsou: Karlovy Vary a Frant. Lázně (Lehm.), Weiss- 8 
wassergrund v Krk, Friedland, Haindorf v Jiz. hor, (Reinh)., Ceská Lípa (Schm.), SM 
Jilemnice (Vejn.), Stará Boleslav (Jand.), Pardubice (Košť.), Waldek (Petr), Vese- oa 


lice; Hochtann, Skřivánek, Humpolec, Zdírec, Tábor, Chotěboř (!), Unhošť (Va- 
řečka), Sušice (P. Kub.), Pralés, Záluží, Tusset, Kašperk. na Šumavě (KI. a Bl ě) RET: 
C. Budějovice Pinc), Bělčice u Březnice, Slapy u Štěchovic, Jílové, Sychrov, Ja: 
rovské údolí u Vraného ( (Bab.) údolí Orlice u Chocně (Košť ). : 
Plže tohoto lze najíti snad po celých Čechách; jak v nížinách, tak v ost : 
i nejvyšších. Po šafránovém slizu a pruzích hřbetních pozná se snadno, Barvou © 
mění se dosti; nalézajíť se kusy bledě až kávově hnědé, na nichž pak ovšem a 
těžko jest pruhy rozeznati. Na Sumavě, ku př. u Kašperka a v Pralese vyskytají 
se kusy mladé, jež mají na štítu temné lyrovité -pruhy po krajích a střed rovněž © 
temný; na každém boku těla jest však po dvou. nestejně (bo pruzichý. což « < 
stářím mizí, a dorostlé kusy mají toliko po jediném Poa k 
Jest rozšířen po Evropě severně Alp. 


oh 
4 
oo 


2. Arion brunneus Lehm. — Plzák osmahlý. 
Vesmír XVII. stř. 44, obr. 13, £. o. 


Živočich málem válcovitý, k oběma koncům no na 
zadním tupě zašpičatělý; štít jest eliptický, zrnitý a má před. polo- 


ky 


n. 
* 


| Moravě. 


ko 
. 
< 
(s 
ově 
a 
E 
R 
i 
S 
+ 


37 


© vinou pravého kraje malý : a Škroukký otvor dýchací; tykadla jsou 
45 makadla 1*5 mm. dlouhá; hrboulky kůže hřbetní jsou podlouhlé, 


útlé, jemně zrnitě tečkovány a hlubokými vráskami odděleny; obruba 
nohy stává se vzadu širší, jest žlutava a temnými čárkami příčnými 
ozdobena; barva těla jest: na hořejšku rezavá nebo kávové hnědá; 


hřbet, střed štítu a hlava jsou temnější, až černy; boky těla i štítu 


jsou rudohnědy, chodidlo pak žlutě bílé; pruhy podélné schá- 
zejí naprosto; sliz jest jako u plzáka hnědého; poloměsíčitá, na 


Obr. č. 32. Arion brunneus Lehm. 


obou koncích zaokrouhlená čelisť má 12—16 žebírek, z nichž 5—6 


prostředních přes přední okraj přesahuje; páska jazyková má 65 po- 
délných a asi 120 příčných řad zoubků; zoubky krajních řad mají 


hlavní hrot více k řadě osní nakloněný, a hrot postranní jest od 
středního více vzdálen než u plzáka hnědého. Zásobárna chámu 
-jako u předchozího. — Délka 65 mm, šířka 7 mm. 


Bydliště: spadlé listí a mech v lesích. 
Naleziště známe jen tato tři: Karlovy Vary (Lehm), St Boleslav (Jand.) 


; a Něm Brod. 


Plzák osmáhlý jest od předchozího hlavně jenom nedostatkem bočních pruhů 
"odchylný; ve vnitřní organisaci neshledal Simroth nijakých rozdílů. Snad by se 
měl pokládati za pouhou odrůdu plzáka hnědého. Dr. Lehmann sám udává sliz 


- čirý, což snad nedopatřením jest a jen pro chodidlo platí. 


Byl nalezen na několika místech v severním Německu, v Cechách a na 


3. Arion Bourguignati Mab. — Plzák Bourguignatův. 
Vesmír XVL, str. 112, obr. 3b,.f. 2. 


Živočich válcovitý s chodidlem ovšem plochým a za klidu 
často široce rozpleštělým; oba konce těla jsou mírně stenčeny, zadní 
pak jest zaokrouhlen; malý otvor dýchací nachází se před polovinou 


* pravého. kraje eliptického štítu; hrboulky kůže hřbetní jsou polo- 


válcovity, na koncích tupě zaokrouhleny a splývají po délce tu a tam 
spolu; obruba chodidla jest bledá, 
černých čárek příčných nemá a jest 
-na zadku širší; štít jest ozdoben třemi 
podélnými páskami tem nými, z nichž 


+ prostřední jest nejširší a nejbledší; Obr. č. 33. Arion Bourguignati Mab. 


- barva těla jest šedá nebo hnědavá 

a to na přídě, blavě a tykadlech obyčejně tmavší; na bocích 
„těla jest na bledším poli po temném, na spodní obrubě 
ostře ohraničeném a tedy zřetelně nakresleném pruhu, jenž 
až po konec těla sahá; u kusů hnědavých bývá tělo na obou 


© stranách pruhu od tykadel až ku konci žluté, načež níže následuje 


38 


zmíněná bělavá obruba chodidla; na samém vrcholku hřbetu nachází 
se řada hrboulků bledých od štítu až na konec těla jakožto 
hřeben, kterýž u mladých kusů malinko vyvýšen bývá; chodidlo jest 
barvy bílé; na zádech se vylučuje žlutavý, na chodidle čirý sliz; 
slabě obloukovitá čelisť má asi ro nepříliš zřetelných žebírek a jest 
na předním okraji jenom slabě vroubkována; páska jazyková má 
111 podélných a asi 65 příčných řad zoubků. Zásobárna chámu 
jest obráceně kyjovita, totiž na svém konci v tenčí výběžek 
vytažena; dolní konec chamovodu jest sotva rozšíšen. — Délka 
50 mm,, šířka 5 mm. 

Bydliště: háje, listnaté lesy a zahrady i pole. Ve dne najde se plzák tento 


nejspíše pod kamením, dřevy a pod.; ze všech plzáků jest tento zajisté nejobec- 
nější v Čechách, a bývá často za plzáka zahradního pokládán. 


Dosud poznaná stanoviska: Karlovy Vary (Boettg.), Praha (Kl.), Král. Hradec 
(Hoffm.), Karlův Týn, Dobřichovice, Radotín, Roztoky u Prahy, Trnový Újezd 
(Vařečka), Sušice (P. Kub.), Prales, Kašperk (KL. ), Něm. Brod, Hochtann, Pohled 
[Frauenthal], Lipnice, Humpolec, Želivo, Polná, Studenec, Ždirec (!), Bělčice u Břez- 
nice, Jílové, Jarovské údolí u Vraného, SU Boleslav (Bb ), C. Lípa, Schimsdorf 
na úpatí Ještěda (Bb. a Bl.), Ostroměř, Sobčice (Sand ), Pardubice, údolí Orlice 
u Chocně, Hlinsko u potoka Slubice blíže Chlumu (Košť.). 


Druh tento jest teprve v novější době rozeznáván od plzáka zahradního, 
jemuž do jisté míry se podobá. Určitě naznačené, úzké pruhy boční rozlišují jej 
od zmíněného nade vši pochybnosť. Bývá celkem bledší nebo tmavší a někdy 
jest žlutá barva pod pruhy skoro vymizelá; hřeben bíle poznačený zbývá však 
vždy. — 


4. Arion empiricorum Fér. — Plzák lesní. 


Živočich na hřbetě klenutý, dole plochý, k oběma koncům 
malinko stenčený a na zadním tupě zaokrouhlený; otvor slizové 
žlázy na konci hřbetu jest veliký; štít má podobu elipsovitou, jest 
hrubě zrnitý a před polovinou na pravém boku okrouhlým, bledě 
olemovaným otvorem dýchacím opatřen; tykadla jsou 15, makadla 
4 mm. dlouhá; hrboulky kůže hřbetní jsou hrubé a podlouhlé; 
barva těla buď jednostejné černá nebo hnědá až i křiklavě rudá, za 
mládí však bledá 1 zelenavá a nezřetelnými, rozmazanými pruhy po- 


Obr. č. 34. Arion empiricorum Fér. 


délnými přerušená, což však ve stáří mizí úplně; obruba chodidla 
jest jasnější, hnědavá nebo žlutá i rudá, napříč černé čárkovaná a ku 
zadku širší; chodidlo jest bledé, sliz pak žlutavý; obloukovitě pro- 
hnutá čelisť jest tlustá a 6—16 hrubými žebírky, jež na předním 
okraji jakožto vroubky vynikají, opatřena; páska jazyková má r1r po- 
délných a 178 příčných řad zoubků. Zásobárna chámu jest 
podlouhlá, krátkostopečná. — Délka 130—150 mm, šířka 
25—28 mm. 


- 


39 


Bydliště: listnaté, vlhhé lesy, zahrady, louky a výminečně též lesy je- 
hličnaté. 

Jako naleziště zaznamenána místa tato: Karlovy Vary (Lehm.), Krkonoše 
a Jizerské hory (Reinh.), Vrchlabí, Sv. Petr (Cyp.) C. Lípa (Schm.), Ostroměř 
(Sand.), les Chlum, Králíky a Zechovice u N. Bydžova (Kl), St Boleslav (Jand.), 
Brandýs n. O., Praha (SI), Kouřim (Ben.), N. Huť u Berouna (Sedý), Písek (Duda), 
Březnice, Rožmitál, Vltavotýn, Koloděje (Vař.), Sušice (P. Kub.); výše na Su- 
mavě schází; Kádov (Svob.), Slapy (Reisn.), Med.ík u Davle (Bb. a Bl.), Závist, 
Jelení příkopy v Praze, N. Strašecí (Bb.), přehojně v Křivoklátských lesích, Lib- 
čany blíže Král. Hradce (Košť., 


Z odrůd barevných byly u nás nalezeny: 


Forma marginala Mog. Tand., která má černohnědý hřbet 
a pomerančovou obrubu chodidla. 

Jest známa od Zuckmantlu v severních Čechách (LY) a Žampachu na Sá- 
zavě (Malý). 

Forma maura Held; černá odrůda s chodidlem uprostřed bílým, 
na krajích šedým. 

Dosud jest povědoma jen od Karlových Varů (Boettger). 

Odrůda prosté černá bývala dříve pokládána za samostatný druh: Arion 
ater L. a forma rudá za Arion rufus L. Prvá byla nalezena v Cechách 
u Písku (Duda), Ostroméře (Sand ), v lese »Zlábky« u Jilemnice (Vejn.), druhá ve 
Strahovské zahradě v Praze, Jarovském údolí u Vraného (Babor) a v Křivoklát- 
ských lesích (Košť.). Také mladé kusy posuzovány za druhy, ku př. Arion me- 
lanocephalus Faur. a Arion albus Fér. Seibert však pěstováním se 
přesvědčil, že to nejsou než mladé kusy ode druhu našeho 

Plzák lesní požívá zeliny a houby a najde se často pod kloboukem těchto. 
Schází někde na velikých prostorách, ale na svých nalezištích bývá hojný. Mláďata 
přezimují a stávají se v květnu schopnými ku rozmnožování; dorůstají pak v čer- 
venci a brzy po té hynou, tak že potom dospělých kusů najíti nelze (Simroth.). 

Plzák lesní jest rozšířen málem po celé Evropě. 


5. Arion hortensis Fér. — Plzák zahradní. 
Vesmír XVII. str. 44, obr. 13, £. ro. 


Živočich skoro válcovitý, v klidu rozpleštělý, nahoře za- 
oblený, na předku poněkud súžený, na zadním konci náhle stenčený 
a zaokrouhlený; štít jest tvaru elipsovitého, na povrchu jemně zrnitý 
s otvorem dýchacím okrouhlým, bíle obroubeným a to před pro- 
středkem pravého kraje; tykadla ke konci sotva stenčená jsou 4, ma- 
kadla r mm. dlouhá; hrboulky kůže hřbetní poloválcovité, na obou 
koncích zašpičatělé, na bocích těla hrubší než na hořejšku, a také 
v pravidelnější řady sestavené než na hřbetě; bledá obruba nohy ne- 
rozšiřuje se valně ku zadku; mladé 
kusy mají před koncem hřbetu slabý, 
barevně nevyznačený hřeben, kterýž 
ve stáří dokonce zaniká; barva těla 
jest šedá až černošedá, na hřbetě © Obr. č. 35. Arion hortensis Fér. 


-1 štítu často šedě hnědá, k dolejšku 


na bocích světlejší a podél boků i na štítu táhne se po každé straně 
temný, na dolním kraji svém rozplynulý pruh, tak že 
boky zůstávají šedé až po obrubu chodidla; hlava, tykadla a makadla 
jsou červená; šedobílé chodidlo vylučuje sliz žlutý; čelisť jest ro— 15 
žebírky, jež přes přední okraj jakožto drobné vroubky vynikají, se- 


40 


sílena; páska jazyková má 65—77 podélných a 100—133 příčných 
řad zoubků. Zásobárna chámu jest kulovitá; dolní konec 
chamovodů krátký, kuželitě naduřelý. — Délka 40 mm., šířka 4 mm. 

Bydliště: místa obdělávaná, jako pole, zahrady, sady, nikoli lesy 

Jediným zajištěným nalezištěm jsou Jelení příkopy v Praze (Bb., Bl., Kl.). 

Poněvadž živočich tento a plzák Bourguignatův dříve nebyli rozeznávání, 
jsou naleziska pro plzáka zahradního udávaná pochybna. Pozorovati sluší, zdaž 
jsou pruhy boční úzké jako linie, či široké, a to zvláště na předku; první bývá 
u plzáka Bourguignatova, druhé u plzáka zahradního; tento jest však v Cechách 
jistě vzácný. Potravou jsou mu zeliny. 

Z příčiny nahoře vyslovené nelze všeobecné rozšíření geografické vůbec 
udati. Dr. Simroth myslí o něm, že patří jen severnější Evropě. 


Čeleď IV. Helicidae. — Hlemýždovití. 


Břichonožci skořepatí; chodidlo není na tři podélná pole roz- 
děleno; čelisť jemné nebo hrubě žebírkovitá; páska jazyková nezře- 
telně v pole střední a postranní rozdělená; rozplemeňovací ústrojí 


jednoduché nebo při svém vývodu žlazami přídavnými a vakem ší- 


povým jedním, někdy dvěma opatřené; otvor rodidel za pravým po 
případě levým tykadlem; skořápka na pravo neb i na levo točená. 
Celeď hlemýžďovitých obsahuje sedm rodů českých, jež lze roz- 
lišiu takto: 
1. Výška skořápky menší neb asi rovná šířce (Helicina). 
a) Obústí přímé, nestloustlé; povrch hrubě rýhovaný, 


slabě lesklý, barvy hnědé“ <<< PatbulasEleku: 
9) Obústí obyčejně ohrnuté, pyskaté, zřídka zoubky opa- 
třené, povrch u některých chlupatý. .'. Helix L. 


2. Výška skořápky větší nežli šířka (Pupina). 

a) Tvar zjizvené skořápky vejčitý; ústí vyšší než širší; 
zevnitřní kraj obústí zřetelně delší než vnitřní; cívka 
není na dolním konci uťata . Buliminus Ehrbg. 

9) Tvar celistvé skořápky vejčitý nebo válcovitý; ústí 7ej- 
čité, cívka dole jako uťatá; povrch velmi lesklý 

Gtron'eltas Jef 

c) Skořápka na pravo nebo na levo točená, malá, vejčitá 

nebo válcovitá; ústí polokruhovité a v něm obyčejně 


zoubky a záhyby BCA Zk Pk E „W Pupa'Drap: 
ď) Na levo točená skořápka jest dlouze kuželitá; toliko 
najpade jest: Zoubek.: (2.0080 Balea Pr 


e) Skořápka na levo točená, vřetenovitá; v ústí četné zá- 
hyby a volně pohyblivá závorka . Clausilia Drap. 


Rod 8. Patula Held. — Vrásenka. 
Syn. Helix- u Slavíka, Dudy a j. 


Živočich dlouhý a útlý s tykadly nepříliš dlouhými, válco- 


vitými a makadly tlustými, kratičkými; čelisť jest buď z jediného 
kusu, a to obloukovitá a na povrchu jemně rýhovaná, nebo je z Čet- 


» 
a se 


. AČS: VY 
zo fa PO m ag- : 
ných deštíček loženaj páska jazyková není Zeteháě v podélná pole 
zdělena ; zoubky její jsou v osní fadé trojhroté, ostatní pak buď 
(vesměs stejné dvojhroté (u sekce Punctum), nebo jsou čím blíže kraje 
1 kratší, ale za to širší a šikmější i vícehroté; ústrojí rozpleme- 
o ňovací jest jednoduché, ťotiž bez vaku šípového a beze žlaz pří- 
n avných, 
u. Skofápka s píštělí buď více buď méně široce otevřenou, oby- 
- čejné spleštílá, u některých druhů vyvýšená; závitky vzmáhají se po- 
volně a jsou buď oblé nebo jsou stlačeny tak, že mají na obrubé 
hranu nebo dokonce hřeben; povrch jest zřejmě až žebernatě rý- 
já o hován: ústí měsíčité s obústím ostrým, přímým, jednoduchým a ne- 
-© obrnutým, 


p Vrásenky jsou živočichové dosti obecní : a žijí pod kamením při skalách neb 
© na skalách samých, při starých zdech a pod odchlíplou korou v lesích, 


< V oblasti palacarktícké nachází se 34 druhů vrásenek, z nichž na Čechy 
-připadá 5, 

I. (Punctum Morse) Skořápka malinká, široce píštělitá, 
spleštilá; závitky oblé; čelist složená z destiček, 


« 
- * 


I. Patula pygmaea Drap. — Vrásenka malinká. 
Vesmír XVIII. str. 272, obr. 92, £. 7. 8. 


Živočich hněédošedý s plástém rudohnědým a tykadly tem- 


-© didlo šedé, vzadu zašpičatělé, - 

Skořápka předrobná se široce otevřenou pístělí, plochá nebo 
malinko klenutá, jasné hnědožlutá, jemně a hustě rýhovaná, hedvá- 
— bitě lesklá, tenká a průsvitná, závitky jsou 3'/2—4 a to 

" oblé, a vzmáhají se velmi pomalu, jen- poslední se trochu 

F" rychleji: rozšiřuje; šev jest velice prohlouben; ústí široce 

-© měsíčité, malinko šikmé. — Výška 1 mm,, šířka 175 mm. 


Ne Bydliště: stinná místa ameniítá, křovisky porostlá a spadlým (ey 


listím a kamením pokrytá v lesích i zahradách a pod. 


Známá naleziště: Karlovy Vary (Lehm ); Weisswassergrund, E 
- Labský Důl, mezi Schůsselbaudens a S Petrem, Schwarzenthal, | Obr. č. 36. 


. Svatojanské "Lázně v Krkonoších, Raspenava, Liebwerda, Haindorf, Patula 
- Síeghabel, Riegelberg, Buková Hora, »Nos« v Jizerských horách pygmaea 
Reinh.), Harta, Vrchlabí, Lanov (Cyp. ), les Obora u Ostroměře, Drap. 


B rubá Skála (Šand.), Jilemnice (Vejn.), Stará Boleslav (Jand.), Ždá- 


M: - Něm. Brod; Bělčice u Břéznic "(Bab ), Slapy u Štěchovic (Reisn.), Voškovrch u Po- 
eb © děbrad (KI. j, Hodlwald na A úpatí Kletí (BÍ.j, Tusset a Lukenský prales na Šumavě 
(KL RUBY; 


( hřbety, vodopád Labský (R), Schwarzenthal (Cyp.). 


Druh tento není tak příliš vzácný, jak se zdá, ale bývá snadno přehlédnut. 
© Přetřásáním listí dostane, sé do. síta, nébo se dá sebrati, když kameny na té 


© přednost. 


P © Vrásenka -malinká žije po celé Evropě, na Kavkaze a Sibiři. Sekce Punctum 
© jest rozšířena hlavně v Sev. Americe, 


nějšími; tato jsou válcovitá, dosti dlouhá; makadla zřetelná; cho- 


-© nice u Pardubic (Košť.), Medník (Bl.), Chuchle (Šedý), Milčičky (P. Kubes), Tábor, 


men Mu albína byla postižena na místech těchto: Weisswassergrund, Kozí: 


- straně, jíž na zémi ležely, obhlédneme, | Vápenatým místům "dává vrásenka malinká © 


42 


II. (Discus Fifa). Skořápka větší, asi 7 mm. široká, plochá, 
se závitky hranatými neb oblými, 
A) Pokožka hnědě skvrnitá, závitky hranaté. 


2. Patula rotundata Můll. — Vrásenka okrouhlá. 
Syn. Helix rotundata u starších — Vesmír XVIII: str. 272, obr 92, f. I, 2 


Zivočich útlý, šedavý, na přídě temnější; za tykadly jsou 
dva temné pruhy; tykadla válcovitá, slabě paličkatá, makadla kra 
tičká; chodidlo šedobílé. 

Skořápka velmi spleštilá až skoro plochá, s pí- 
štělí široce otevřenou, na horní straně pravidelně a ná- 
padně rýhovaná, na dolníhladčí, málo lesklá, prosvítavá, 
hnědá, se skvrnami temně hnědými, závitků jest 6—7 
velmi povolně se vzmáhajících, klenutých, jež jsou na 
obrubě tupě přihranatély, hrana však se na po- 
sledním závitku skoro ztrácí, šev dosti hluboký; ústí 
široce měsíčité. — Výška 3 mm, šířka 6—7 mm. 

Obr. č. 37. Bydliště: pod kamením a hnijícím listím, jakož i pod korou 
starých pařezů. 


Patula rotun- : 
data Můll. Muť. albina známa jest z Rychnova n. Kn, Něm. Brodu 
a hradu Ronovce blíže městk tohoto. 


Jest to nejrozšířenější druh svého rodu a nachází se místy velmi hojně; na 
příhodných místech nebude asi nikde v Čechách scházeti 

Patula rotundata podléhá změnám nanejvýše větší nebo menší vypuklostí 
kotouče, jenž však vždy jest velmi nízký, a pak buď více buď méně sytě barev- 
nými skvrnami. 

Druh tento jest domovem v celé Evropě. 


3. Patula solaria Mke. — Vrásenka orlojovitá. 
Syn. Helix solaria u Schmidta — Vesmír XVIII, str. 272, obr. 92, £. 3, 4.' 


Živočich bledě hnědavě šedý s tykadly a dvěma pruhy za 
nimi temnějšími; tykadla válcovitá, paličkatá; makadla kratičká; cho- 
didlo dlouhé, úzké, šedobílé, vzadu zašpičatělé. 

Skořápka převrácené miskovité podoby, má ne- 
obyčejně široce otevřenou píštěl, jest nahoře skoro docela 
rovná nebo jen malinko vyklenutá, hedvábitě lesklá, prů- 
svitná, jemně a hustě žebernatě rýhovaná, barvy rohové 
se skvrnami rudohnědými, paprskovitě srovnanými; po- 
volně se vzmáhajících závitků jest 6, jež jsou na obrubě 
opatřeny vyniklý m, nad prostředkem závitků se na- 

ka cházejícím hřebenem; nad tímto jsou závitky docela 

Obr. č. 38.. plochy, pod ním náhle zataženy, pak velmi klenuty a 

Patula so- © kolem píštěle zase stlačeny ; šev není skoro nic vtlačen; 

laria Mke. © šikmé ústí má tvar kosočtverečný se zaokrouhleným do- 
lejším úhlem. — Výška 15 mm,, šířka 6 mm. 

Bydliště: v hornatých polohách pod hnijícím listím v lesích, nejraději při 
potůčcích, kde však plž tento není snad nikde hojný. 


Dosud jest jenom z několika míst povědom, a bývá snad s druhem před- 
chozím za jedno pokládán, ale po ostrém hřebenu, jaký se ku př. u hlemýždě 


43 


skalního nachází, dá se určitě poznati. Známá ona místa jsou: rozvaliny Hammer- 
steéinu u Liberce (Schm.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Štěchovice (Reisn.), Hochtann 
u Něm. Brodu (!), čivický háj u Pardubic (Košť.). 

ď Patula solaria nachází se v rakouských zemích alpských a karpatských, od- 
M“ kudž až do Cech dostupuje. 


B) Pokožka jednobarvá; závitky oblé, 


k 4. Patula ruderata Stud. — Wrásenka pomezní. 
Syn. Helix ruderata u Lehmanna. — Vesmír XVIII. str. 272, obr. 92, f. 5, 6. 


Zivočich šedavý, na přídě nahnědlý, za tykadly po pruhu 
temném; tykadla válcovitá, slabě paličkatá; makadla zřetelná; cho- 
didlo bledě šedé, útlé, vzadu zašpičatělé. 

P Skořápka má píštěl široce otevřenou a kotouč malinko kle- 
nutý, jest stlačena, jednobarvá, rohově hnědá, beze skvrn, na obou 
stranách žebernatě rýhovaná a hedvábitě lesklá; závitků 
jest 5, jež jsou oblé, bez hřebene, i vzmáhají se dosti 
rychle; šev jest značné problouben; ústí šikmé, tvaru 


okrouhle měsíčitého. — Výška 3 mm, šířka 6 mm, 
| Bydliště: pod kamením a korou pařezů. 
k" Vrásenka pomezní žije toliko v polobách vyšších, hlavně 


v našich horách pohraničních, odkud pochází její jméno české. 

Známá stanoviště jsou: Karlovy Vary (Lehm.), hořejší údolí Labské 
R v Krkonoších, Riegelberg, Sieghůbl, Buková Hora v Jizerských Ho- 
* rách (Reinh ), Weisswassergrund (Cyp.), Veliký Javor (Sl.), Bayreck, 
Eisenstein, Fallbaum (Nosek), Kašperk, Hůrky, Prášily [Stubenbach| 
(P. Kub.), Lukenský prales, Tusset, H'rschbergen pod Plóckensteinem, Patula rude- 
Plóckensteinské jezero, po celém hřebenu od Plóckensteinu až k Hoře | rata Stud. 
Třístoličné, Schlósselberg, Kunžvart, Záluží, Sv. Tomáš, Certova stěna 
(KI. a Bl.), Kleť [Schóninger] (Bl.), Medník u Sázavy (Bab, a Blaž.), Humpolec (Hla- 
ín), Sychrov (Bab ), Zákova Hora (na české straně) ve Žďárských horách (Kalenský). 

Od slabě zbarvených kusů vrásensky okrouhlé, jež by za vrásenku pomezní po- 
kládány býti mohly, liší se tato vždy docela oblými a méně hustě navinutými závitky. 

Plž tento jest hojný hlavně v severní Evropě. V Anglii schází. Obývá dále 
: ve středoevropských horách až i na *avkaze. 


Á III. (Pyramdula Fifa). Skořápka malá, asi 3 mm. široká, 
5 píštělitá, kuželitá, jemně rýhovaná, bez hřebene. 


Obr. č. 309. 


5. Patula rupestris Drap. — Vrásenka skalní. 
VWesmir =XMIIIS str. 272, obr..92; £.79, 10. 


Zivočich modročerný, k dolejšku světlejší; tykadla kratinká, 
tlustá a tupá, makadla sotva viditelná, 

S kořápka dosti širokou píštělí opatřená jest jemně A 
nepravidelně rýhována, hedvábitě lesklá, málo průsvitná, 83 
-© často modravě ojíněna, tenkostěnná, temně hnědá, ze 4—5 
oblých závitků složena; kotouč jest buď více buď méně 
kuželitě vyvýšen; šev jest velmi prohlouben a sestupuje (© 


s posledním závitkem znenáhla dolů; ústí jest skoro 


ka Z PAR S80 p LA 


| okrouhlé. — Výška 1i'5 mm, šířka 2 mm. 

: Bydliště: vápencové skály. ZE ra 
4 Naleziště povědomá jsou jen Sv. Ivan u Berouna (Šedý, KI), rupestris 
i a Rychnov n, Kn. (Kop.). Drap. 


44. 


Vrásenka skalní jest místy velmi hojna a nenachází se mimo půdu vápe- 
nitou. Vlbka příliš žádostiva není a sedává na holých skalách často ve společnosti 
zrnovky ovesné i za suchého a parného počasí na výsluní přilepena jsouc jemnou 
mázdrou z vyschlého slizu. 

Geografickou rozlohu má druh tento po střední a jižní Evropě, Syrii, Tu- 
nisu a Alžíru. 


Rod 9. Helix L. em. — Hlemýžď. 


Živočich protáhlý, vzadu více méně zašpičatělý; plášť vězí 
celý ve skořápce a jest na okraji stlustlý; kuželitě válcovitá tykadla 
mnohem delší než makadla; otvor dýchací v pravo pod krajem 
pláště; otvor rodidel na pravé straně na krku za tykadlem; čelisť 
jest obloukovitá a žebérky sesílena; páska jazyková má v osní řadě 
zoubky pravidelné s jedním větším hrotem prostředním a nezřetel- 
nými dvěma hroty pobočnými, na něž následují zoubky nepravi- 
delné troj- i dvojhroté a konečně četné řady zoubků dvoj- i více- 
hrotých, krátkých i širokých; při ústrojí rozplemeňovacím nacházejí 
se přídavné žlázy a I nebo 2 vaky s vápenitým šípem 
tvaru velmi různého; některým však schází vak šípový. 

Skořápka podoby rozmanité, buď zakulacená nebo spleštilá, 
píštělitá nebo provrtaná, někdy zakrytě píštělitá i celistvá; ústí oby- 
čejně šírší než vyšší, k ose skořápky šikmo sříznuté; obústí nejoby- 
čejněji ohrnuté a více méně stlustlé, pyskaté, poloměsíčité až při- 
okrouhlé, jednoduché nebo zoubky súžené; povrch skořápky jest 
buď hladký nebo jemně až i žebrovitě rýhován, někdy šupinkami 
nebo chloupky porostlý, leč obyčejně holý. 


Rod hlemýžďů jest u nás zastoupen 28 druhy, jež dle své povahy na růz- 


ných místech žijí, jedni roztroušeně, jiní společně, často u velikém množství. Na. 


zimu ukrývají s“ do země a pod listí zalepujíce ústí skořápky víčkem buď vápe- 
nitým aneb obyčejně blanitým i papírovitým, vyprázdnivše před tím zažívací útrobu 
docela. Z jara odvrbují víčko a hledají potravy, jež záleží v zelených částech 
rostlin. Brzy pak se, ač jsou obojetníky, navzájem oplozují a snášejí vajíčka ku- 
latá, více méně vápnem proniklou slupkou opatřená, ve hromádkách do země nebo 


pod mech a pod © Za léta, zvláště v době sucha, zavěsují se mnozí na vyšší rost- 


liny a zalepují mázdřitou blanou ústí, aby udrželi vlhkosť, jiní zalézají hluboko 
mezi: kamení, do trhlin skal a pod různé předměty, tak že o nich ani památky 
není; po teplém dešti však všichni vylézají ven. Věk životní trvá u některých až 
6 let, u jiných méně, 
V oblasti palaearktické žije asi 1250 druhů hlemýždů. 
1. (Acanthinula Beck.)  Skořápka malinká, kulovitá, se 
žebry řídkými, velmi vyniklými, jež vybíhají někdy na obrubě 
posledního závitku v osten. Vak šípový schází, 


I. Helix aculeata Můll. — Hlemýžd trnitý. 
VEST OV S 40,1 0Dr.e 2510 


Živočicn jasně modrošedý, na hřbetě a tykadlech temnější, 
na bocích a chodidle jasnější; tykadla poměrně dlouhá, . válcovitá; 
chodidlo krátké, povolně zašpičatělé. : 

Skořápka malinká, provrtaná, kulovitě kuželitá, temně ro- 
hově hnědá, prosvítavá, tenká, málo lesklá, porostlá nečetnými kožo- 


© sblíženy; opodál kraje bývá někdy bílý, slabý pysk. — 


-v lesích a křovištích. Obé 'č 


45 


LA 


- Ovitými žebérky, jež každé na prostředku závitku v osten vybíhá, 


závitky jsou oblé, počtem 4; šev jest prohlouben; okrouhlé ústí jest 
jak. široké tak vysoké; obústí ohrnuté, jednoduché, ko- 
žovité, jehož kraje píštělový a zevnitřní jsou sobě velmi 


Výška 2 mm,, šířka 2 mm. 
Bydliště: pod spadlým listím, mechem, dřívky a kamením 


E03 


© Naleziště; Bílina, Josefodol (Sl.), Weisswassergrund, mezi g 
Schůsselbavden a Sv. Petrem v Krk. a Riegelberg, »Nos» v Jiz. Helix acul- 
horách (Reinh), Č. Lípa (Schm ), Schwarzenthal (Cyp ), les Obora cata Můll. 


u Ostroměře (Šand ), Voškovrch u Poděbrad, Žerotín, Slapy, Sv 
- „Prokop (Přírodov. klub), Hůrky (P. Kub); hájek u Hrádku blíže Pardubic, ba- 


žantnice u Stéblové (Košť.), Lukenský prales (Kl., Bl.) vrchol Kleti (BL). 
Hlemýžď trnitý jest rozšířen od Anglie a jižního Švédska na jih; jest i na 


| Korsice, a na východě až na Kavkaze, a zase v Alžíru a Marokku. 


II. (Vallonta Rtisso.) | Skořápka malinká, široce píštělitá, 
spleštilá, s ústím okrouhlým a obústím velmi ohrnutým; žlázy 
přídavné při ústrojí rozplemeňovacím scházejí, nikoli však šípový 
vak, jenž obsahuje šíp poměrně dlouhý, rovný, kuželitý. 


2. Helix costata Můll. — Hlemýžď žebernatý. 
Vesmír XVIII. sir. 200, obr. 71, £ 3—5. 


Zivočich krátký a široký, bledý, s tykadly válcovitými a ma- 
kadly sotva viditelnými, vzadu dosti náhle súžený. 

Skořápka malinká, otevřeně píštělitá, skoro plochá, koži- 
tými žebry dosti hustě posázená, ne- 
lesklá, málo průsvitná, žlutavě bílá; šev hlu- 
boký; závitky 3'/2—4 mírně klenuté, pravi- 
delně se vzmáhající, poslední na konci náhle 
trochu dolů sehnutý; ústí k ose skořápky 
velmi šikmé, skoro okrouhlé; obústí ostré, 
ohrnuté, před krajem sesílené tlustým, bílým DB 


© pyskem; kráje zevní a píštělový velmi sobě Ms 
 sblížené, — Výška 1:5 mm, šířka 3 mm. Obr. č. 42. 


Bydliště: ve trávě pod kameny na stráních, me- Helix costata Můll. 
zích, lukách a zahradách. 

Jest všude v Cechách obecný, ač místy vzácnější než následující. Vyskytá 
se hlavně na vápencových skalách výslunných, na nížinách jen roztroušeně. Oba 
druhy této sekce pak vystupují až na pohraničné hory .naše. V nánosech řek a po- 
toků bývají prázdné skořápky obou velmi hojny. 

Hlemýžď tento- žije v celé Evropě a přestupuje i polární kruh; na jihu jest 
i v Alžíru, na východě sahá přes Kavkaz, Sibiř a Amursko až do sev. Ameriky, 


3. Helix pulchella Můll. — Hlemýžď drobný. 
Vesmír XVIII str. 200, obr. 71, £ 1, 2. 
Zivočich jak u hlemýždě žebernatého. 
Skořápka malinká, široce píštělitá, stlačená, velmi jemně 
rýhovaná, skoro hladká, průhledná, bílá, lesklá; mírně klenuté 
závitky jsou 3'/2— 4, z nichž poslední. na svém konci přímý, ne- 


46 


sehnutý a trochu rozšířen jest; kotouč jest jen malinko klenut; ústí 
šikmé, skoro okrouhlé, patrem málo vykrojené; obústí ostré, ohrnuté, 
silným, bílým pyskem opatřené; kraje jsou 
sobě málo sblíženy. — Výška I13 mm, 
šířka 2'5 

Bydlišté: jak u druhu předchozího, avšak spíše 
na místech vlhčích, 

Obr. č. 43. Jest to plž všude obecný. 
Helix pulehella Můll. Někteří systematikové pokládají oba naše druhy 

ze skupiny Vallonia za jediný druh a podřizují brzy 

hlemýždě žebernatého hlemýždi drobnému, brzy na- 
opak. Oba druhy jsou však konchyliologicky dobře od sebe různy; máť H. costata 
pošlední závitek před ústím dolů sestouplý, čehož u H. pulchella není; tím však 
jest ústí u onoho mnohem více šikmé než u toho'o a kraje obůústí se velmi sbli- 
žují. I úprava pásky jazykové navádí nás, abychom oba živočichy pokládali za 
druhy různé. U H. costata jest na středním, dosti odrůzněném poli u veliké vět- 
šiny jedinců rr podélných řad zoubků, kdežto jich u H pulchella jen 9 bývá. 
Přechody od jednoho druhu ke druhému známy nejsou, ačkoli oba často spo- 
lečně žijí. 


Zeměpisné rozšíření jest jako u druhu předchozího. 

III. (Gonostoma Held.) Skořápka píštělitá, nebo krytě 
provrtaná, nahoře docela plochá nebo maličko klenutá, chlupatá; 
ústí trojúhelné, šikmé, často zoubky súžené;, šíp některým schází. 

A) Kotouč úplně plochý, na patře není zoubku (Trigo- 
nostoma Fitz.). 


4. Helix holoserica Stud. — Hlemýžd aksamítový. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, f. 1. 


Zivočich asi 2 cm, dlouhý, velmi útlý, modrošedý, nahoře 
temnější, přída skoro modročerná, jakož dva pruhy od tykadel až 
ku plášti dosahující; tykadla skoro válcovitá. V horním výklenku 
ústí skořápkového jest otvor dýchací, pro- 
středním vychází ze skořápky hřbet, dolním 
pak cbodidlo, jež jest úzké, špičatě za- 
končené. 
Obr. c a. Skořápka široce píštělitá, terčovitá 
s kotoučem nijak nevyniklým, ale zase s vr- 
cholem nevpadlým, tenká, nelesklá, 
nahoře hnědá, kratinkými, nazpět zahnutými chloupky velmi 
hustě porostlá; závitků jest 5, jež jsou na bořejšku skoro 
"rovny a dole velmi klenuty; šev jest hluboký ;, velmi šikmé ústí jest 
trojlaločné; obústí-široké, ostré, ohrnuté, hnědožluté, pyskaté, dvěma 
zuby opatřené, z nichž jeden na dolním, druhý na zevnitřním kraji 
se nachází; jim pak naproti na týlové straně jsou dva důlky. — 
Výška 5 mm, šířka 11 mm. 

Bydliště: místa kamenitá v lesích zvláště horských a při rozvalinách hradů. 


Zdá se, že hlemýžď tento jest roztroušen po Čechách celých, jakž naznačují 
naleziště: Klecany u Prahy, Kašperské Hory (SI), Haindorf, Sieghůbl v Jiz. horách 
(Reinh.), C. Lípa (Schm.), Weisswassergrund (Cyp.), Jilemnice (Vejn ), Bradlec 
u Jičína (Šand.), Čertův stolek u Chotěboře, Hochtann u Něm. Brodu, Orlík 
u Humpolce (!), hrad Chlum u Čáslavi (Kuč.), Medník (Bl, KL), Vítkův Kámen, 


Helix holoserica Stud. 


k i 


47 


Waldek u Jinec (Petr.), Kamenný Přívoz na Sázavě, Bechyně (Malý), Závisť u Zbra- 
slavi, Slapy, Štěchovice u Prahy (Reisn., Cehnice u Písku (Vař.), Písek (Macn.), 
Hrádek u Hluboké (Pinc), Tábor (!), Tusset, Kašperk, Lukenský prales, Záluží 
u Kašp. Hor, pod Plóchensteinem, Sv. Tomáš, Vítkův Kámen, Certova Stěna (KI., 
Bl.), vrchol Kleti (BI.), Valdek u Hořovic (Nosek), Geiersburg v Rudohoří (Svob.). 

Jest obyvatelem Alp, Karpat až po Sedmihradsko, pak hor českých; jest 
též ve Francii a západním Spanělsku. 


5. Helix obvoluta Můll. — Hlemýždď pyskatý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, f. 2. 


Živočich na hřbetě a hlavě temně hnědý, po bocích a na 
zadku bělavě šedý; tykadla dlouhá, válcovitá, paličkatá, makadla též 
na konci stlustlá,; kraj pláště narůžovělý, bílými tečkami posetý; 
chodidlo bledě šedé, na konci zašpičatělé, zimní víčko bílé, kožité; 
vak šípový schází. 

Skořápka široce píštělitá, terčovitá, s kotoučem nejen ne- 
vyniklým, nýbrž dokonce s vrcholem prohloubený m, temné 
rudohnědá, nelesklá, dosti pevná, neprůhledná, dlou- 
hými, řídkými chloupky posázená, závitků 
hustě navinutých, na obrubě trochu připleštilýeh, hlu- 
bokým švem spojených jest 6; otupené trojhranné ústí 


: s“ ň Z z ; Obr. č. 45. 
jest velmi šikmé; obústí ohrnuté, pyskem fialovým anebo le aé 
hnědě červeným sesílené, na zevnějšku dvěma mělkými — juta Můll. 
důlky opatřené. — Výška 5 mm, šířka 11 mm. 


Bydliště: ve křovinách a lesích, a to na místech kamenitých mezi setlíva- 
jícím listím ve krajích hornatých, zvláště na vápenité půdě. 

Místa, kde byl plž ten nalezen: Karlovy Vary (Lehm.), Kamenný Přívoz na 
Sázavě (Malý), Harta (Cyp.), Skuhrov u Rychnova n. K. (Kop.), Ledeč, údolí Klej- 
narky při Chedrbí, Kladno (velmi hojný; Kuč.), Slapy u Stěchovic, Skalka u Mníšku 
(Reisn.), Medník u Davle (Kl.). Beroun: Pěník a Plešivec u St. Hutě, Vůznice 
u N. Hutě (velmi hojně; Šedý), Sv. Ivan, Karlův Týn (Kl.), Jarovské údolí u Vra- 
ného (Košť ), Sychrov (Bab.), Kumburk, Bradlec /Sand.), Krupka a Geiersburk 
v Rudohoří (Svob.), zřícenina Krašov u Královic (Bořický). 


Var. dentata West. Ustí jest súženo dvěma silnými zuby. 


Zajímavou odrůdu tuto, jež hlavně v jižnější Evropě se objevuje, známe 
z Karlova Týna a Sv. Ivana (Kl) a pak z Medníku (Bab, BI., KL). 
Helix obvoluta nachází se od jižní Anglie a severní Francie po horách zá- 


„padních a jižních v Německu a dosahuje až na Apennin, 


B) (Friodopsis Raf.) Kotouč tupě klenutý; na patře 
jest podlouhlý, deskovitý zoubek. 


6. Helix personata Lam. — Hlemýžď zuboústý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, £. 3. 


Živočichna přídě modravě šedý, vzadu, na chodidle a plášti 
šedý, po bocích bílý a na pokrajích zase tmavší, tykadla i makadla 
na konci stlustlá; tato jsou s polovici tykadel dlouhá; zimní víčko 
jest kožité a mezi zoubky rozepjato. 

Skořápka zakrytě provrtaná, stlačené kulovitá, tenkostěnná, 
průsvitná, nelesklá, rohově hnědá, krátkými, řídkými, nazpět ohnu- 
tými chloupky porostlá, z 5 oblých, hlubokým švem spojených zá- 


48 


vitků složená; kotouč málo vyniklý, tupý; ústí hranatě trojlaločné : 


obústí náhle ohrnuté, poněkud odškrcené, ostré, velmi silným, na 
zevnějšku spleštilým, žlutavě bílým. pyskem opatřené; na 
dolním i zevním kraji obústí jest po jednom malinkém 
zoubku, naproti-nimž jest v týlu dvé malých důlků; na 
patře nachází se mezi zevním a píštělovým krajem 


Obr. č. 40.. zub hranovitý vybíhá. — Výš. 6'5 mm, šíř. 11 mm. 


Helix Bydliště jako u hlemýždě pyskatého, nejvíce v. rozvalinách. - 


personata © hradů. 
Lam. Místa, kde byl plž tento nalezen: Č Lípa, Bezděz, Brandýs n. O. 
(SI), Kar lovy Vary (Lehm.), Eckersbach, Friedland( Schm ), Harta, 
Vrchlabí, Kimčice (Cyp ), Křivoklát (údolí potoka Klucny. Klíčany, stráně u hradu), 
Valdek u Hořovic (Nsk ), Karlův Týn (Kl.), St i N. Huť u Berouna (Sedý), Slapy 
u Štěchovic (Reisn.), Medník u Davle (KL, BI.) Mladkov u Jilemnice /Vejn.), 
Sychrov (Bab., Bl), Choceň, Brandýs n. O. (KI. Košť.), Kostelec n. O. (Košť.), 
Peruc (Macn.), Turnov (Doub.), Hrádek u Hluboké (Pinc.), Kumburk a Bradlec 
u Jičína (Sand.), Tusset, Prales (Kl., Bl.), Zlatá "Koruna, Menštejn, Rájov u Kru 
mlova, Kájov, Cervený dvůr u Chvalšin, Hódlwald, Kleť, Křemže, Brlohy (Bl.), 
Kašperk a Milčičky na Sumavé (P. Kub.), Hraběšín, Chedrbí (Kuč ); u Prahy: Ja- 
rovské údolí u Vraného (Bab.), Závisť u „Zbraslavi, Sv. Prokop (Nsk.), Mehelník 
u Písku, Bavorov, Zvíkov, Strakonice, Vorlík, Cehnice, Unhošť, Kladno, Výhybka 
(Vař.), Hochtann a hrad Ronovec u Něm. Brodu, Certův stolek u Chotěboře. 
Muť. albina. Valdek u Hořovic (Nsk.). 


Druh tento žije v horách střední Evropy. 


IV. (Fetasia Beck.) Skořápka polokrytě a úzce provrtaná, 
stlačeně kulovitá, holá; podél svu a na obrubě po. bílé pásce; 
ústí s dvěma zoubky; šíp jediný, poněkud ohnutý, úzce kuže- 
litý, na konci s dvěma Širšími a dvěma - -užšími hranami; pří- 
davné žlázy 4. 


7. Helix bidens Chemn. — Hlemýžd dvojzubý. 


Vesmír XVIII. str. 200, obr. 71;f16; 7: 

Živočich šedý s dvěma černými pruhy od tykadel až po 
černě skvrnitý plášť, na němž jest bílý pruh, jenž skrze skořápku 
pěkně prosvítá; tykadla jsou poměrně dlouhá, skoro vál- 
covitá a zřetelně paličkatá; makadla obráceně kuželitá, na 
konci rovná, jako uťatá; chodidlo vzadu málem bílé, úzké 
a dosti zašpičatělé, 

Skořápka polokrytě a úzce provrtaná, kuželitě 
„Kulovitá, dosti pevná, prosvítavá, nahoře jemné a pravi- 
delně rýhovaná, dole hládší a lesklejší, jasné rudá s bledou 
páskou uprostřed závitků; také“ pode mělkým švem běží 


Obr. č. 47. Páska bledší; poněkud hranatě stlačených. závitků jest 


Helix 7 a poslední sestupuje na konci náhle dolů; ústí jest 

bidens.— Širší než vyšší a trojlaločné; obústí ostré, při píštěli však 

Chemn. © stlustlé, ohrnuté, na týlu žlutavé obroubené, uvnitř bílým 

nebo hnědavým pyskem opatřené, má na dolním a ze- 

vnitřním kraji po jednom zoubku a oproti každému z nich jest na 
týlové straně malý důlek. — Výš. 6—7 mm, šíř. 9—10 mm. 


tlustý vápenitý návalek bílý, který taktéž v tupý. 


49 


Bydliště: mokré háje a lesy a to pod listím na zemi. 


Jest to hlemýžď v Čechách vzácný a jest povědom jen od Č. Lípy (SL.), 
Nové Huti u Berouna (Sedý), Pardubic (Košť.), Staré Boleslavi (v náplavu, Jand.) 
a Bilichova (Svob.) 


Hlemýžď dvouzubý mění svou podobu méně rozměry než výškou kotouče, 
kterýž někdy velmi plochý, jindy skoro kuželitě vyvýšen bývá. Na svých stano- 
vištích bývá velmi hojný. 

Nachází se ve střední a východní Evropě. 

V. (Fruticicola Feld.) Skořápka píštělitá nebo provrtaná 
neb i zakrytě provrtaná, kulovitá až 1 spleštilá, u některých 
druhů chlupatá nebo zrnitá, obyčejně s bílou páskou na obrubé; 
šíp jeden nebo dva; přídavných žlaz (6—) 8, (někdy 4). 


A) (Perforatella Schlůter.) Skořápka kuželitě vy- 
výšená, ústí úzce měsíčité; pysk prahovitý, dole se zoubkem; 
povrch chlupatý; šípy dva; přídavných žlaz 8. 


Helix unidentata Drap. — Hlemýžď jednozubý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, £. 4. 


Živočich hnědošedý, na bocích, zadku i chodidle bledě 
šedý; tykadla válcovitá, slabě paličkatá; makadla dosahují třetiny 
délky tykadel; plášť hnědý, černě mramorovaný; chodidlo úzké, 
vzadu ostře zašpičatělé. 

Skořápka úzce provrtaná, kuželitě kulovitá, tupě hřebenitá, 
tenká, jasně rohově hnědá až rudohnědá, na prostředku závitků bílou 
páskou ozdobená, měkkými, krátkými a zahnutými chloupky 
porostlá, jež však snadno ztrácí; velmi pomalu se vzmá- 
hajících závitků jest 6—7; šev jest zřetelně vyznačen; 
ústí šikmé, úzce měsíčité, obůstí jenom při píštěli ohrnuté, 
čímž se píštěl poněkud zakrývá; uvnitř jest silný praho- 
vitý, na zevnějšku žlutě prosvítající pysk, zvláště na dolní 


Helix 


é SO oPřěé 3 RÁ unidenata 
straně velmi silný, kdež v pravo zoubkem vybíhá. —- | Drap. 


Výš. 6 mm, šíř. 8 mm. 
Bydliště: ve křovinách a lesích pod listím a kamením, zvláště při starých 
hradech a zdech vůbec. | 


Obývá tato povědomá místa: Karlovy Vary (Lehm.), Labský Důl (Cyp), 
St. a N. Huť (Šedý), Roztoky u Prahy (Vař.), Praha, Brandýs n. O. (SI.), Slapy 
(Rs.), Choceň (Košť.), Schillerberg (zásoby mus.), Kašperk, Milčičky (P. Kub.), 
Lukenský prales, Kunžvarta (KI., Bl), Zlatá Koruna, Kájov, Menštein, Hódlwald, 
Kleť, Brlohy (Bl.), Valdek (Petr.), Hochtann u Něm Brodu (!), Křivoklát (Nsk,), 
Sv. Ivan (Blaž.), opuková stráň u Vamberka (Košť.). 

Připomenouti sluší, že zoubek na pravém konci prahovitého pysku někdy 
velmi slabý bývá. Ostatně se dá druh tento po hustě navinutých závitcích a kuže- 
litém kotouči poznati vždy. 


Jest rozšířen od východní Francie až po Halič a latry. 


B) (Trichia Htm.) Skořápka kulovitá nebo stlačeně 
kulovitá, provrtaná, ponejvíce chlupatá, nebo šupinkatá i zrnitá, 
ústí okrouhle měsíčité, pysk zvláště při píštěli tlustý; šípy 1—2, 
přídavných žlaz ponejvíce 8. 


50 


9. Helix sericea Drap. — Hlemýžd srstnatý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, f. 9. 


Živočich špinavě bílý, jen makadla a tykadla, jakož i dva 
pruhy za těmito jsou tmavší; plášť jest Černými skvrnami tu tam 
postříkán; šípy jsou dva, tvaru kuželitého. 

Skořápka úzce provrtaná, stlačeně kulovitá, tenkostěnná, 
průsvitná, málo lesklá, rohově hnědá, zřetelné a nepravidelně rýho- 
vaná, dosti dlouhými, jemnými, bledý mi a na zad 
zahnutými chloupky porostlá, neb aspoň (po pře- 
zimování) jizvami po chloupcích tčená; závitků klenutých, 
často na prostředku bílou páskou okrášlených jest 6; po- 

Obr.č.49. slední má dvojnásobnou šířku předešlého a nesestupuje na 
Helix © konci dolů; vrchol kotouče jest tupý; šev velmi hlu- 
Se boký; ústí široce poloměsíčité,; obústí při píštěli silným 

P- © pyskem vyložené, ostré, na kraji píštělovém zřetelně, dále 

pak jen málo ohrnuté. — Výš. 5'5 mm, šíř. 7'5 mm. 

Bydliště: na zemi ve vlhkých hájích a lesích. 

Byl nalezen na málo místech, jež jsou: Byšice (SI.), Karlovy Vary a Fran- 
tiškovy Lázně (Lehm.), Harta (Cyp)., Král. Hradec (Hoffm.), Rychnov n. Kn. (Kop.), 
Turnov (Doub.). 

Var. corneola Cless. Skořápka menší, kulovitá, tenkostěnná, 
žlutavá nebo hnědavě rohové barvy; chloupky velmi krátké, jemné 
a snadno opadavé; závitků 5—5'/2, pomalu se vzmáhajících, oblých; 
ústí poněkud stlačeně okrouhlé, při píštěli slabě pyskaté. — Výš. 
4 mm, šíř. 6 mm. 

Udává ji pouze Cypers a to od Harty v Krkonoších. 

Pysk bývá jen u úplně dorostlých kusů patrný, a takové lze v pozdním pod- 
zimu nebo časně z jara nalézti. Radno jest ohlédnouti se i po skořápkách vy- 
mřelých, mezi nimiž ovšem i zcela dospělé budou. Zivočich tento rád vylézá na 
lícní stranu listí bylin, na př. kopřiv, kdež tiše sedává. Na svých stanovištích 
bývá hojný. : 

Jest rozšíren od jižního Svédska a Anglie po střední Evropě. 


ro. Helix Clessini Ulič. — Hlemýždď Clessinův. 
Syn. H. transsylvanica m. olim. H. Bielzi u Schmidta. — Vesmír XVI. str. 112, 
obr-696,13 


Živočich bledě žlutý s hlavou temnější; válcovitá a na konci 
paličkatá tykadla jakož i dva pruby od tykadel do zadu vedoucí jsou 
šedy; plášť jest skoro bílý, hnědými skvrnami mra- 
morovaný; chodidlo žlutavé, vzadu dosti úzce za- 

(© končené; šípy jsou 2, a to kuželité. 
Skořápka úzce provrtaná, stlačené kulovitá, 
OBP 66. bledě žlutá nebo žlutohnědá a pak bezbarvou 
Helix Clessini Páskou na prostředku závitků ovinutá, chloupky 
Ulič. sotva lupou viditelnými porostlá nebo ve 
stáří holá a pak dlouhatými jizvami po chloupcích 
slabounce tčená, lesklá, jemně rýhovaná, tenkostěnná, závitků klenu- 
tých 5, poslední pak jest při pohledu s hořejška dvakráte tak široký 
jako předposlední i běží až na svůj konec přímo; kotouč vyvýšený 


zb be „r . PÁ a bj « . 


51 


s vrcholem špičatým; šev jest mělký; ústí široce měsíčité, jak široké, 


tak vysoké; obústí na zevnitřním kraji malinko, více však na kraji 
cívkovém ohrnuté, někdy slaboučkým pyskem vyložené. — Výš. 
6 mm, šíř. 8 mm. 
/ Bydliště: ve křovinách, v lesích, při troskách hradů, obyčejně v kopřivách 
a na nich. 

Místa, kde byl sbírán, jsou: Pikovice na Sázavě (K1, Bl.), Nový zámek 
(Schm.), Chlum u Cáslavi, u Faberova mlýna v údolí Klejnarky, Lichnice (Kuč), 
Strahovská zahrada v Fraze (dosti hojně; Bab.). 


Jako předešlý má i tento druh zvykem, vylézati po dešti na listy nižších 


rostlin a vytrvati tak po delší dobu. Nachází se místy velmi hojně, jindy bývá 


jen roztroušen, Velmi příbuzen jest mu, ne-li dokonce totožný H. Lubomirskii 
Šlos., jenž v Polsce žije. Nedokonalý popis a též výkres v »Materyaly do fauny 
malakologicznej królestwa polskiego« nedá o tom určitě rozhodnouti. 


„ — Plž tento Dyl nalezen v pruském Slezsku, Haliči, na Moravě, v Uhrách 
a Cechách. 


Ir. Helix hispida Můll. — Hlemýžď ježatý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44. £ 5. 


Živočich poněkud nahnědle šedý, s hlavou, tykadly, makadly 
a dvěma pruhy za tykadly barvy temně šedé; plášť s černými tečkami; 
boky těla, zadek a chodidlo bledší; kra'e chodidla trochu temnější 
než střed; tykadla válcovitá, paličkatá, chodidlo ' na konci tupě za- 
špičatělé, šípy 2, kuželité. 

Skořápka píštělitá, skoro terčovitě stlačená s ko- 
toučem málo vyvýšeným a vrcholem tupým, prosvítavá, barvy rohové 
až 1 jasně červenohnědé, často s nepravidel- 
nými, hnědými proužky přírůstkovými a 
s páskou bledou na obrubě, na povrchu rý- 
hovaná, málo lesklá, krátkými, na zad ohnu- 
tými, dosti hustými a hrubými chloupky 
porostlá; ze 6 závitků jest poslední slabě 
naznačeným hřebenem tupě přihranatělý ; šev 
jest hluboký; ústí šikmé, široce měsíčité, 
širší než vyšší; obústí při píštěli zřetelně, ostatně jen slabě ohrnuté, 
silným, na dolní straně prahovitý m, bílým pyskem sesílené, 
který při zevnitřním kraji buď náhle přestává nebo jen slabě na- 
značen jsa pokračuje dále a na zevnějšku jakožto žlutý proužek 
prosvítá. — Výš. 5'5 mm, šíř. 8 mm. 


Obr: cc 
Holix hispida Můll. 


Bydliště: lesy, háje, zahrady, křoviště, zvláště při starých zdech * 


Známá stanoviska: Litoměřice, Turnov, Hodkovice, C. Kamenice, Děčín, 
Benešov, Praha (S1.), Karlovy Vary (Lehm.), Friedland, Haindorf (Reinh.), Česká 
Lípa, Liberec (Schm ), Kimčice, Harta, Vrchlabí (Cyp.), Hrubá Skála (Sand.), Ta- 
chlovice, Revnice u Prahy (Vař.), Sobčice, Ostroměř, N. Bydžov, Prachatice, Ne- 
tolice (Šand.), Kutná Hora (Zuv.), St. Boleslav (Jand.), N. a St. Huť (Šedý), Ra- 
dotín (KI.), Roztoky (Bl.), Kouřim (Ben,), Chlum (Kuč.), Votice, Příbram, Písek 
(Vař.), Tábor, Sušice (P. Kub.), Třeboň (Weinr), Lipnice u Něm, Brodu (!) Lnáře 
(Bab ), Sychrov (Bab., Bl.), Slapy u Štěchovic (Reisn ). 


Druh tento má veliké rozšíření zeměpisné, nacházíť se v Evropě až po kruh 
polární, pak v Alžíru, Kavkazsku, Armenii, Sibiři, až i v Amursku. 


5* 


52 


12. Helix rubiginosa Zgl. — Hlemýžd rezavý. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, £ 7. 


Živočich šedohnědý, na přídě temnější; tykadla krátká, 
válcovitá, černá, na konci paličkatá a za nimi dvě temné prouby, 
makadla kratičká; plášť jasně hnědý a černými, místy splývajícími 
skvrnami mramorovaný;, šedohnědé chodidlo krátké a dosti 
tupě zakončené; šíp jenom jeden a to poněkud spirálně 
stočený. 

Skořápka kulovitě kuželitá, úzce provrtaná, rýho- 
Obr. č.52. vaná, temně rohově hnědá, tenkostěnná, průsvitavá, jem- 

he nými, krátkými, skoro přímými a hnědými chloupky 
4 zel porostlá nebo již holá a jizvami tčená; kotouč vyvýšený a 
přišpičatělý ; závitků 5, a to oblých, někdy bledou páskou 
ozdobených a povolněji než u hlemýždě srstnatého se vzmáhajících; 
šev dosti hluboký; ústí široce měsíčité, obústí málokdy a jenom 
nedosti zřetelným pyskem vyložené, ostré, jen při píštěli 
ohrnuté, — Výš. 5'5 mm, šíř. 7 mm. 

Bydliště: při vodách, na lukách, v příkopech, a to vždy na samé zemi, 

Známá stanoviska jsou: Karlovy Vary (Lehm.), Sobšice, Ostroměř, Nový 
Bydžov, Bělohrad (Sand ), Sloupno, Králíky, Vysočany v Bydžovsku, Hlušice (KL), 
Kouřim (Ben.), Poděbrady, Neratovice (KlI.), St. Boleslav (Bl.), Radotín, Slapy, 
Hlubočepy (Kl.), Roztoky, Praha (Strahov a Jelení příkopy; Bab.), Byšice (Reisn.), 
Nymburk (Bl.), Kádov (Ladman), Slané (Svoboda), Pardubice (Košť.), Zlatá Ko- 
runa (Bl.). 

Jest dosti nesnedno rozeznati druh tento od hlemýždě srstnatého, ač oko 
cvičené na první pohled oba pozná. Abychom se zbavili vší pochybnosti, musíme 
ohledati šíp. Oststně jsou chloupky skořápkové u hlemýždě rezavého poměrně 
kratší a emnější, kotouč vyšší, poslední závitek užší a pokožka tmavší. 

Druh tento nachází se v Německu, severním Rakousku, Rusku a na-ostrovech 
Oelandu a Gotlandu. 


13. Helix umbrosa Partsch. — Hlemýždď podstinný. 
Vesmír XVIII. str. 200, obr. 71, £ 8, o. 


Živočich hnědošedý, na přídě více nahnědlý; tykadla asi 
10 mm dlouhá, útlá, paličkatá, za nimi dva hnědé pruhy; makadla 
zřetelně paličkatá; plášť místy bílými, místy hnědými 
skvrnami potřísněný; chodidlo bledé, ku konci náhle 
ostře zašpičatělé, šíp jest jeden, a to kuželitý. 

Skořápka široce a hluboce píštělitá, málem na 
plocho stlačená, s kotoučem málo vyklenutým, na 
obrubě slabě přihranatělá, velmi tenkostěnná, skoro prů- 
hledná, bledá nebo hnědě šedá, hladká, ale pod lupou 
jemně zrnitě svraskalá a tedy mastně lesklá; 
závitků jest 5; dosti hluboký šev sklání se před koncem 
svým náhle dolů, ústí šikmé, stlačeně měsíčité: obústí 
ohrnuté, ostré, jednoduché nebo slabým, bílým pyskem 
sesílené; kraje vnitřní a zevní jsou si na patře dosti 
sblíženy. — Výš. 6 mm, šíř. 12 mm. 
Bydliště: háje a křoviny, zvláště místa bujnými bylinami porostlá, 


Partsch. 


53 


Naleziště: Děčín (Sl.), Karlovy Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), Fried- 
land (Reinhn.), Tollenstein u Varnsdorfu, Eckersbach (Schm.), Turnov (Doub.), 
Lipnice, Polná, Tábor (!), Bayreck, Tusset, Kašperk (K1, Bl.), Rábí, Velhartice 
(P. Kub.), Třeboň (Weinz.), Štěchovice, Slapy, Mníšek (Reisn.), Sv Prokop u Prahy, 
na Pěníku u St. Huti, Sv. Ivan, Vůznice u N. Huti (Šedý), Křivoklát, Valdek 
u Hořovic, Krušná Hora u N, Jáchymova (Nsk.), St. Boleslav (Bab.). 


Hlemýžď podstinný jest domovem v zemích alpských a karpatských 
i v Bosně. 
C, (Euomphalia West.) Skořápka píštělitá, stlačeně 
kulovitá, za mládí chlupatá; ústí okrouhle měsíčité; pysk tenký; 
kraje obústí sobě sblížené; šíp žádný, přídavné žlázy 4. 


14. Helix strigella Drap. — Hlemýždď vráskovaný. 
Vesmír XVI. str. 140, obr. 44, f. 10. 


Živočich šedavý nebo hnědavý, na přídě málo temnější, na 
bocích bledší; od tykadel dlouhých, kuželitě válcovitých táhnou dva 
temné pruhy na zad; makadla dosti dlouhá; plášť šedo- 
hnědě kropenatý, na prostředku bílou čarou pozname- 
naný; plavé chodidlo vzadu přišpičatělé. 

Skořápka dosti široce píštělitá, stlačeně kulo- 
vitá, hrubě rýhovaná, málo lesklá, jasně rohové až i rudo- 
hnědé barvy, s bledou páskou uprostřed závitků, za 
mládí krátkými, snadno opadavými chloupky porostlá; 
kotouč málo vyniklý; klenutých a hlubokým švem spo- 
jených závitků jest 6 a poslední sklání se na konci 
trochu níže; ústí poněkud stlačené, okrouhle měsíčité ; 
obústí ostré, zvláště při píštěli ohrnuté, uvnitř slabým, 
bílým pyskem sesílené, jenž na týlové straně jako žlu- 
tavý proužek prosvítá, zevní a píštělový kraj obústí do“ 
sahují blízko sebe. — Výš. 1o mm, šíř. 13 mm. 

Bydliště: stráně, úvozy a křoviště v krajinách pahorkatých. 

Hlemýžď tento byl nalezen na místech, jež jsou: Bílina, Litoměřice, Hodko- 
vice, Bezděz, Milešovka (Sl.), Karlovy Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), Pro- 
vodín, Jestřebí (Schm.), lesy Chlum, Králický a Měnický, Chroustov, Sekeřice 
v Bydžovsku (KI.), Jičín, Sobčice, Ostroměř, Netolice (Šand.), Vlčí jáma, Semice, 
Čertova strouha (D.), Novosedlí, Bavorov, Putim a j. u Písku, Mutěnice, u Stra- 
konic, Zvíkov, Protivín, Březnice, Rožmitál, Vltavotýn, Koloděje, Příbram, Benešov, 
Votice, Tábor, Unhošť (Vař.), Karlův Týn, Střekov (KI), Peruc, Trmice, Ryjice 
(Macn.), St. Boleslav (Jand ), Ústí n. L. (Pach), Kouřim (Ben.), Cáslav, Kladno, 
Chedrbí (Kuč.), Rychnov n, Kn. (Kop), Humpolec; u Prahy: Strahov (Bab.), 
Petřín (dr. Schóbl), Nusle (Košť.), Ladronka (Ladman), Skalka u Košíř (BL), 
Cibulka (Kl.), Zlíchov (Ladm), Chuchle (K1l.), Roztoky (Vař.), Sv Prokop (Sl.); 
Slapy u Štěchovic (Reisn.), Medník u Davle, Jílové (Bab.), St. Huť (Šedý), N. 
Jáchymov a Křivoklát (Nsk.), Karlův Týn (Kl.), N. Strašecí (Bab.), Mladkov, Ko- 
zinec u Jilemnice (Vejn ), opukové stráně u Pardubic, Holic, Chrudimi, Doudleb 
(Košť.). 

Hlemýžď tento žije od středního Španělska až do jižního Ruska a od jižních 
cípů evropských až do Norska a Finska; v Anglii ho není. 

D) (Monacha Hrtm.) Skořápka krytě provrtaná neb 
úzce pístělitá, šupinkami porostlá nebo zrnitá, ústí široce mě- 
síčité, šíp jeden; přídavných žlaz 8. 


Obr. č. 54. 
Helix stri- 
gella Drap. 


54 


15. Helix incarnata Můll. — Hlemýžď narudlý. 


Vesmír XVIII. str. 200, obr. 71, £ Io, II. 


Živočich útlý, narudle hnědý až černavý, vzadu jasnější, 
s pláštěm řídce temně kropenatým, na kraji růžovým; ode dlouhých 
šedohnědých rykadel vedou dva temné pruhy; chodidlo žlutavé; šíp 
jeden, válcovitě kuželitý, na konci stočený, dvojsečný, s několika 
drobnými lištnami. 

Skořápka provrtaná, stlačeně kulovitá, s kotoučem málo 
vyvýšeným, avšak ostře zašpičatělým, jinak tenkostěnná, průsvitná, 
jasně rudohnědá, s bledou páskou 
na tupém hřebenu, drobounkými, velmi 
hustými šupinkami porostlá a: docela bez 
lesku, po otření šupinek však velmi lesklá 
a pod lupou jemně zrnitě svraskalá a slabě 

©br.s:58: rýhovaná; volně se vzmáhajících závitků 

Helix incarnata Můll. jest 6, 1 jsou na horní straně méně kle- 

nuty než na dolní a švem hlubokým spo- 

jeny; poslední závitek sklání se ke konci trochu rychleji dolů; ústí jest 

šikmé, stlačeně měsíčité; obústí ostré, ohrnuté, uvnitř masově zbar- 

veným a silným pyskem vyložené, kterýž zvláště při píštěli tlustě 

vystupuje a jest tu přímý; na týlové straně prosvítá pysk jakožto 

hnědočervený proužek; úzká píštěl dosahuje až k vrcholu a jest 

ohrnutým vnitřním krajem obústí trochu přikryta. — Výš. 9 mm, 
šíř. 13'5 mm. 

Bydliště: křoviště a kamenitá místa v lesích. 


vy 


Druh tento jest dle mých záznamův rozšířen po celých Čechách. Ve 
větších výškách nabývá menších rozměrů, jako na př. v Šumavě na Schillerbergu, 
ale také na jiných, nižších místech: Slapy (Reisn.), Černisko u Blatné (Bab.). 

Muť. albina byla pozorována u Karlových Varů (Lehmann), Ostroměře 
(Šand.) a Jilemnice (Vejn.). 

Plž tento sahá od poloostrova balkánského a severní Italie a středního Špa- 
nělska až do jižního Švédska a ruských zemí baltických. 


16. Helix vicina Rossm. — Hlemýždď karpatský. 
Syn. H. carpatica Friv. — Vesmír XVIII. str. 200, obr. 71, f. 12, 13. 


Zivočich barvy jasné pleťové až červenavě žluté; tykadla 
šedá a takovétéž dva pruhy od nich do zadu vedoucí; plášť žlutý, 
temně hnědými nebo černými a velikými skvrnami kro- 
penatý. 


Skořápka zakryté provrtaná, stlačené 
kulovitá, dosti lesklá, prosvítavá, žluté rohové nebo 
také bělavé barvy s bledou páskou na obrubě; po- 
vrch jemnými šupinkami hustě porostlý, obyčejně však 
olysalý a pod lupou jemně zrnitě svraskalý, závitků 
šení jest 6, jež se volně vzmáhají a dosti hlubokým švem 
DE 56 spojeny jsou; kotouč vyvýšenější než u druhu před- 
Helix vicina © Chozího jest přišpičatělý, šikmé ústí jest měsíčité, ob- 

Rossm. ústí ohrnuté, bílým, zvláště při píštěli tlustým a tuto 


o kto 


"N93 


M 


4 9 


P sn věna, = PV 


+ 
k 
7 
Tre 


Kv 


VV) a LDA 
8 O ání 1 o a 


keřík, 


A 


R 


A 


ni 
př 


Sao 


Z he 


v 


ny) 
p 


55 


- přímým pyskem sesílené, kterýž na zevnitřní straně jakožto rudo- 


žlutý proužek prosvítá. — Výš. 11 mm, šíř. 13 mm. 

Bydliště: pod listím a splaveným roštím, pod kameny v hájích a vlh- 
kých lesích. 

Hlemýžď karpatský byl nalezen toliko ve východních Čechách, a to u Bran- 
dýsa n. O. (Sl.), Chocně (Kl. a Košť.), Rychnova n. Kn. a na opukové stráni 
u Kostelce n. O. (Košť.). 

Dokud jest živočich ve skořápce živ, jest tento hlemýžď velmi pěkným 
zjevem, n:boť se s úhledným tvarem skořápky spojuje krásné zbarvení prosvítají- 
cího pláště. Kdyby i píštěl docela zavřena nebyla, což se někdy stává, rozezná 
se tento druh od předchozího bledší barvou skořápky a vyniklejším kotoučem, 

Jesť rozšířen po sudetských a karpatských zemích, pak také po jižních zemích 
alpských v Rakousku až do Přímoří. 

VI. (Eulota Hífm.). Skořápka píštělitá, kulovitá, s jednou 
páskou hnědou nebo častěji bez ní, hustě a drobně spirálně rýho- 
vaná; závitky oblé, nadmuté; ústí okrouhle měsíčité, obústí slabě 
pyskaté; šíp malý, kuželitý; přídavné žlázy krátké, hustě stěs- 
nané, trojklané. 


17. Helix fruticum Můll. — Hlemýžď plavý. 
Vesmír XVIII. str. 200, obr. 71, £. 16, 17. 


Živočich buď světleji buď temněji hnědý, někdy i bílý, často 
hnědě skvrnitý, s pláštěm hnědě nebo černě kropenatým, jehož zá- 
kladní barva buď bledě hnědá neb 
1 žlutá jest; chodidlo plavé, po kra- 
jích někdy zatemnělé. 

Skořápka dosti široce píště- 
litá, kulovitá, průsvitná, pevná, příčné 
1 podélně (spirálně) a to jemně rýho- 
vaná, tedy málo lesklá, žlutavě bílá, Obr. č. 57. 
hnědá až i rudohnědá, někdy temně Heliz fruticum Můill. 
hnědou páskou uprostřed závitků ovi- 
nutá, z 5—6 závitků oblých složená; kotouč vyvýšený; šev hluboký; 
ústí okrouhle měsíčité; obústí hlavně při píštěli ohrnuté a pyskem 
bílým nebo pleťovým a širokým, avšak slabým vyložené; pysk pro- 
svítá v týlu. — Výš. 17 mm, šíř. 20 mm. 

Bydliště: háje a zahrady, křoviště i břehy vod s listnatými stromy a keři. 

Známá naleziště jsou: Děčín, Č. Lípa, Litoměřice, Bílina, Turnov, MI. Bo- 
leslav (SL), Karlovy Vary (Lehm. ), Hradiště, Zvíkov a jinde u Písku, Vodňany, 
Soběslav (D.), Žernoseky, Lovosice, Friedland (Schm.), Chroustov, Češovské Valy, 
Dymokury (KI), Ostroměř (Šand.), St. Boleslav (Jand), Kosteny u Trmic, Ryjice 
(Macn.), Stará Huť, Chuchle, Dívčí Hrady (Šedý), Turnov (Doub.), Král. Hradec 
(Hoffm.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Kladno (Kuč.), Ústí n. L. (Pachn.), Čáslav, Břež- 
nice, Rožmitál, Milevsko, Vejrce, Trnový Újezd, Karlův Týn (Vař.), Č. Budějovice 
(Mencl), Choteč (Ladman), Slapy u Štěchovic, Medník u Davle (Reisn.), Radotín 
(KI.), Strahov v Praze (Bab.), Žerotín u Panenské Týnice (Svob.), Neratovice, Čela- 
kovice (Nsk.), Pardubice, Choceň (Košť.), Zlatá Koruna, u Menštejna, Rájov u Kru- 
mlova (Bl.), Vimperk (BI., KI). 

Var. turfica Slavík. Skořápka menší, kotouč velmi kuželovitý, 
barva hnědočervená; pruh hnědý buď jest nebo chybí. 


Na půdě rašelinové u Byšic jihovýchodně Mělníka, avšak pouze prázdné 
skořápky (SI,). 


56 


Páskou ozdobené kusy bývají mezi nepáskovanými celkem pořídku. Bledě 
zbarvené kusy častěji nacházejí se s páskou než hnědé. Za živobytí prosvítá žlutý 
plášť, a tím stává se hlemýžď tento podobný hlemýždi keřovému. 

Vlastí jest mu Evropa, Kavkaz a Sibiř. 

VII. (Campylaea Beck.) Skořápka široce píštělitá, docela 
stlačená; kraje obústí sobě velice sblížené; poslední závitek se- 
stupuje před ústím náhle dolů; šíp jeden, na horním konci 
nadmutý, uprostřed zase stlustlý, stočený, přídavné žlázy 2. 


19. Helix faustina Zgl. — Hlemýžd lepý. 
Vesmír XVIII. str. 124, obr. 49, £ 1—3. 


Živočich bledě žlutý, šedohnědý až i docela temný a na 
bocích jasnější; vrch hřbetu jest poznačen řadou bílých hrbolků; 
tykadla dloubá, kuželitě válcovitá; kraj pláště jest při otvoru dýchacím 
temnější; šedé chodidlo má kraje temnější a jest ostře zašpičatělé. 


Obr. č. 58. Helix faustina Zgl. 


Skořápka široce píštělitá, stlačená až pleskatá, lesklá, velmi 
jemně a nepravidelně rýhovaná až skoro hladká, průsvitná, žlutá 
s bledou širokou zonou na prostředku závitků, po níž se táhne zase 
ještě páska temně hnědá tak, že zůstává bledé pásky více pod ní 
než nad ní; jest 5 oblých závitků a poslední běží po hnědé pásce 
předposledního 1 sklání se před svým koncem náhle dolů pod pásku 
hnědou; šev jest dosti hluboký; ústí šikmé, málo širší než vyšší, a 
tedy přiokrouhlené, patrem málo vykrojené; obústí velmi ohrnuté 
a před tím poněkud zaškrcené, ostré, uvnitř slabým bílým pyskem 
sesílené, kraje píštělový a zevní přistupují k sobě na patru velmi 
blízko. — Výš. 10 mm, šíř. 21 mm. 

Bydliště: skály a to skoro výhradně vápencové, anebo trosky hradů, kdež 
malta poskytuje potřebný uhličitan vápenatý. 

Hlemýžď tento byl nalezen toliko u Brandýsa n. O. (SL.), Potštýna (Kop ) 
a Chocně (Kl. a Košť.), opukové stráně u Kostelce n. O. a Nov. Města n. Me- 
- tují (Košť.). 

Var. citrinula Zgl. Kotouč obyčejně vyvýšenější; páska schází; 
barva žlutá jako sláma. 


Odrůda tato byla postižena u Brandýsa n. O. a Chocně (Košť., Kl.). 

Naleziště česká jsou osamocena; jest totiž dosti daleko ku stanovištím zemí 
sousedních. Dá se však s velikou pravděpodobností očekávati, že bude na samém 
východě území objeveno více míst, na nichž hlemýžď lepý žije. Výběžek u Králík, 
dosud malakozoologicky nedotknutý kout země české, nejspíše sprostředkuje spo- 
jení s nalezišti moravskými, jichž jest v Jeseníku známo několik. Povážlivo jest 
jen, že v severní Moravě nachází se druh tento toliko jakožto var. Charpen- 
tieri Scholtz, jež se v Cechách dosud nevyskytla. 

Helix faustina jest domovem v zemích sudetských a karpatských. 


57 


VIII. ( Arianta. Leach). Skořápka zakrytě provrtaná, stla- 
čeně kulovitá, jemně a hustě spirálně rýhovaná, s hnědou páskou 
na obrubě; poslední závitek nadmutý, koncem sotva trochu níže 
sestoupavý; šíp dlouhý se širší korunou, pak spirálně stočený 
a kopistovitě zakončený s dvěma tupým: hranami; přídavné 
žlázy 2. 


19. Helix arbustorum L. — Hlemýžd horský. 
Vesmír XVIII. str. 124, obr. 40, f. 4—6. 


Zivočich na hřbetě a hlavě šedomodrý až černý, na bocích 
bledší; u kusů bledších jdou od tykadel dva temnější pruhy ku plášti; 
tykadla mírné dlouhá, kuželitě vál- 
covitá, šedé chodidlo uprostřed jas- 
nější než na krajích. 

Skořápka stlačeně kulovitá, 
nadmutá, lesklá, slabě rýhovaná a 
hustými se šveém rovnoběžnými brá- 
zdičkami rozrytá, temně hnědá s pá- 
skou ještě temnější, malinko nad pro- 
středkem závitků umístěnou, kromě | Obr. č. 59. a Helix arbustorum L. 
toho četnými žlutými, drobnými, A V a vn Va 
místy splývajícími tečkami zvláště 
na posledním závitku posetá, ze 6 klenutýeh závitků složená, pro- 
středně hluboký šev běží podél pásky a sestupuje před ústím pod 
ni; ústí okrouhle měsíčité, patrem málo vykrojené, obústí ohrouté 
a to zvláště při píštěli, čímž se tato úplně zakrývá; pysk je silný, 
bělostný a dosahuje až na samý ostrý kraj obústí. — Výš. 18 mm,, 
šíř. 22 mm. 


Bydliště: háje a sady jak na rovinách tak i na nejvyšších našich horách, 
v lesích, ba i na travnatých stráních nad pásmem stromovým. 

Naleziště: Děčín Milešovka, Bezděz, Mělník, Brandýs n. O. (Sl.), Karlovy 
Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), Weisswassergrund, vodopád Labský, Krakonoš, 
mezi Schůsselbauden a Sw. Petrem, Svatojanské Lázně, údolí Úpy, Riesengrund 
v Krkonoších, Riegelberg, Raspenava, »Nos«, Sieghůbl, Buková Hora v Jiz. horách 
(Reinh.), Liberec (Schm.), Kimčice, Harta, Vrchlabí, Lanov, Schwarzenthal, Herli- 
kovice (Cyp.); Šumava: Hůrky, Kašperk (P. Kub.), Eisenstein, Kunžvarta (Nsk.), 
Haidberg (KI); Valdek u Hořovic (Nsk.), Jindřichův Hradec (Studnička), Milešovka, 
Podmokly (Bab., Bl.), Louny (Perna), Komorní Hrádek na Sázavě (Pátek), Svato- 
janské proudy u Štěchovic (Reisn.), Mělník, Lobkovice, Lysá u Přerova (dr. Schobl), 
Neratovice, Kumburk, Tábor u Jičína (K1.), Hrubá Skála (Sand.), Mladkov u Jilem- 
nice (Vejn.); Pardubice: úklon u Počápel, zámecké hradby ; opuková stráň u Rych- 
nova n. Kn. (Košť.), St. Boleslav (Jand.), Peruc, Kosteny u Trmice (Macn.), Žatec 
(Kunze), Král. Hradec (Hoffm.), Opatovice u Cáslavě, Ledeč (Kuč.), Waldek u Jinec 
(Petr), Turnov (Zoubek), Č. Budějovice (Mencl), hrad Zvíkov (Duda), Záhoří, na 
Podolsku u Vltavy, v »nivácb« u Putimi při Písku, Unhošť (Vař), Tábor, Něm, 
Brod, Hochtann, Chlistov, Lipnice, Humpolec, Želivo, Počátky, Žírovnice, Certův 
stolek u Chotěboře, Prales, Tusset, Záluží, Schlósselberg, Schillerberg, Vítkův kámen 
(KI., BI), Lichnice (Kuč ), Štěgří u Ziaté Koruny, Menštejn, Kájov, Červený Dvůr 
u Chvalšin, Hódlwald, Brlohy, Kleť (Bl.). 


Var. picea Rossm. Barva temně hnědá, páska černohnědá, 
žluté tečky a skvrny chybí skoro docela, obústí a jícen nahnědlé, 


58 


Nalezena u Nučnic v okolí Roudnice. (Syn. luctuosa Slav.).  Cypers uvádí: 


var. depressa Held od Harty, jež v Alpách žije, a jest pochybno, zda jeho nález 
s Heldovou odrůdou totožný jest. Forma ta má býti spleštilejší, se závitky rychleji 
"se vzmáhajícími; šev běží pod páskou a píštěl není úplně zakryta. Ovšem žije 
v severních Cechách forma veliká a nápadně spleštilá, jakou mám ku př. od Li- 
berce (Schm.). Tatáž má výšky 20 mm a šíř. 20 mm, šev však běží právě po 
pásce a píštěl otevřena není. Zda 10 jest totéž, co Cypers myslí?? — Co Slavík 
s otazníkem udává za var, alpestris od Kašperských Hor, to jistě touto odrůdou 
není, poněvadž u této jest kotouč kuželitě vyvýšen, kdežto Slavík mluví o kotouči 
značně nižším než u typu. 

Mučť. albina pozorována u Humpolce (Hlavín), Jílového (Bab.), Herli- 
kovic (Cyp.), C. Budějovic (Mencl), Něm Brodu (!). 

Velmi rozšířený druh tento bývá místy neobyčejně hojný, zvláště v hájích 
mokrých. Z téhož naleziště jsou skořápky dosti stejny, ale z různých míst odchy- 
lují se i kromě dotčených odrůd často velice nápadně, jak barvou, tak tvarem 
i velikostí. Páska jen pořídku schází. 

Hlemýžď horský jest valně rozšířen po západní, severní i střední Evropě. 

IX. (Chilotrema Leach.) Skořápka píštělitá, čočkovitě sple- 
štilá, ostře hřebenitá, jemně zrnitá, ponejvíce s třemi ve skvrny 
roztrhanými, hnědými páskami; ústí šikmé, příčně vejčité; ob- 
ústí ostré, ohrnuté, souvislé a odloupnuté; šíp jediný, dlouhý, 
spirálně prohnutý a na konci kopisťovitý; přídavné žlázy 2. 


20. Helix lapicida L. — Hlemýžď skalní. 
Vesmír XVIII. str. 124, obr. 49, f. 8, o. 


Živočich šedohnědý se dvěma temnými pruhy za tykadly; 
vrch hřbetu bledší, plášť rudohnědý, skvrnitý; chodidlo špinavě žlu- 
tavé, jednobarvé; tykadla dlouhá. 

Skořápka široce píštělitá, velmi stlačená, tvaru čočkovitého, 
pevná, málo průsvitná, jemně zrnitě svraskalá, mastné 
lesklá, uprostřed závitků ostrou hranou. hřebenitá, 
rohově hnědá a rudými skvrnami i rozplynulou, pod 
hřebenem se nacházející páskou ozdobená, z 5 stla- 
čených, nahoře skoro plochých, pod hřebenem kle- 
nutých závitků zbudovaná; šev jest nehluboký a vleče 
se po hřebenu, až pak před koncem se náhle pod 
něj sklání; velmi šikmé ústí jest na Šíř vejčité; 
obústí ostré, ohrnuté, slabě bíle pyskaté; kraje píště- 
lový a zevnitřní sobě sblížené a bílou na patře na- 

Obr. č. 60.. rostlou deštičkou spolu úplně spojené, tak že ob- 
Helix lapicida L. ústí kolkolem odloupnuto jest. — Výš. 6 mm,, šíř. 
16 mm. 


Bydliště: skály a kamenitá místa v lesích, u starých hradů, při starých pa- , 


řezích a pod. 

Naleziště jsou četná: Benešov, Hodkovice, Milešovka, Tábor (Sl.), Karlovy 
Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), Friedland, Raspenava, Haindorf (Reinh.), Kim- 
čice, Harta, Vrchlabí, Schwarzenthal, údolí Jizery mezi Jabloncem a Rokytnicí, 
Grenzdorfi (Cyp.), Lnáře (Bab.), Slapy u Štěchovic (Reisn.), Medník (KL), Jílové 
(Bab.); u Prahy: Závisť (Nsk.), Sv. Prokop, Cibulka, Šárka (dr. Schóbl), Vůznice 
u N. Huti, Pěník u St. Huti u Berouna (Šedý), Karlův Týn (Kl.), Mníšek (Reisn.), 
Křivoklát, Hořovice (Nsk.), Krupka, Geiersburg v Rudohoří (Svob.), Pecka u Nové 
Paky, Ostroměř, Bradlec u Jičína (Sand.), Choceň, Brandýs nad Orl., Vamberk, 
Rychnov n Kn. (Košť.), Hlinsko (dr, Sekera), Kouřim (Ben.), Chlum u Čáslavě, 


59 


Ledeč, Hraběšín (Kuč.), Valdek u Jinec (Petr), Turnov (Doubek), vršek Hrádek 
u Hluboké (Pinc), Bayrek u Nýrska (Nsk ), Sušice, Kašperk, Milčičky (P. Kub.), 
Třeboň (Weinz ), Unhošť, Kladno, Výhybka, Dobřichovice, Roztoky (Vař.), Semice, 
Mehelník, Písek (D ), Něm. Brod, vrch Hochtann, Chlistov, Lipnice, Rečice, Hum- 


„ polec, Petrovice, Počátky, Žirovnice, Polná, hrad Ronov u Přibyslavi, hrad Ro- 


novec u Něm. Brodu, Čertův stolek u Chotěboře, Kunžvart, Vimperk, Vítkův Kámen 
(KI. a Bl.), Budějovice, Dobrá Voda, Holkov, Menštejn, Zlatá Koruna, Stěkří, Rájov, 
Křemže (Bl.). 

Mu. álbima. Kimčice, Rokytnice (Cyp.), Šibenník u Sušice (P. Kub.). 

Hlemýžď skalní bývá hojný a jest mu povaha půdy lhostejna; nacházíť se 
na podkladu prahorním tak dobře jako na vápenitém, ač tu ovšem četněji. Roz- 
měry bývají málokdy menší než udáno, jen výška kotouče jest u některých kusů 
nápadnější než u jiných. 

Sahá od severu Evropy až do Alp a zemí rakousko-uherských. 

X. (Helicogena Risso.) Skořápka veliká, polo až cele krytě 
píštělitá, kulovitá, barvy skořicové, obyčejně s několika hnědými 
páskami; ústí šikmé, okrouhle vejčité, obústí slabě ohrnuté, ale 
stlustlé, při píštěli však do té míry přeložené, že tuto aspoň 
z části kryje, šíp má na zadním konci korunu, pak úzký krk, 
a stenčuje se po té povolně ve špic, nesa za krkem 4 lištny; 
přídavných žlaz dva husté třapce. 


21. Helix pomatia L. — Hlemýžd zahradní. 
Vesmír XVIIE str, Z0;"0br. 0, X1, z 


Zivočich veliký, žlutošedý, hrubě vráskovaný; od makadel 
táhne se přímá brázdička do zadu, pod níž jest bok temnější; chodidlo 
jest při lezení velmi široké a vzadu zaokrouhlené; na zimu dělá si 
živočich víčko bílé, vápenité, tuhé. 

Skořápka polokrytě provrtaná až s píštělí úplně zalepenou, 
kulovitá, nadmutá, silně a nepravidelně rýhovaná, prohloubenými, se 
švem rovnoběžnými čárkami jemně rozrytá, 
hnědavá, 5 (nebo 4) širokými, často málo 
patrnými páskami ozdobená; oblých, náhle 
se vzmáhajících a hlubokým švem spojených 
závitků jest 5; obsáhlé ústí jest vejčitě okrou- 
hlé; obústí mal:nko ohrnuté, stlustlé, tupé, 
barvy bílé až i hnědé a širokým, málo patr- 
ným, hnědavým nebo pleťovým pyskem se- 
sílené. — Výš. 40 mm, šíř. 40 mm. 

Bydlišťě: lesy, zahrady, křoviště a pod. 

Druh tento jest obecně rozšířen, ač někde méně a 
hojný. Obr. č. 61. Helix pomatia L. 

Var. sabulosa Iaz. Skořápka menší, var. sabulosa Haz. 
kulovité kuželitá, temně žlutá, se 4 hnědými 
páskami; závitky 4/2, povolněji se vzmáhající; kotouč špičatý; ústí 
pěkně zaokrouhlené; obůstí stiustlé, barvy jatrové; píštěl úplně za- 
krytá. — Výš. 35 mm, šíř. 33 mm. 

Nalézá se poskrovnu: Ústí n. L, (Pachner), Skalka u Košíř (KL). 

Hlemýžď zahradní vyskytá se ostatně ve formách dosti různých, brzy s ko- 


toučem spleštilejším, brzy až kuželitým ; tyto kusy uvádějí se obyčejně jakožto 
forma conoidea, jakáž známa jest ku př. ze Strahova v Praze (Šand, ), N. Bydžova 


60 


(K1.) a Něm. Brodu. Ze zmíněných pěti „pásek vytvořuje se nejhořejší velmi vzácně; 
obyčejně tedy bývají jen 4, a to buď více buď méně široké, Častěji se přihází, že 
pásky spolu splývají; jindy zase nacházejí se kusy, na nichž ani stopy po páskách 
není © Rozměry někdy daleko přesahují udané míry. Jako pravá vzácnosť objevují 
se individua, jež jsou na levo místo na pravo vinuta (dev. sinistrorsa L.). 
Stává se také, že závitky nepřikládají se k sobě způsobem normálním, nýbrž šev 
jest mnohem sráznější a skořápka celá jako nedovinutá, což děje se v míře brzy 
větší brzy menší (monstr. scalaris, zvrhlina skalaridní). 


Živočich jest jedlý a požívá se v zimě. K tomu účelu zakládaly se ave 
v klášterských zahradách »šnekárny«, mříží krytá pařeniště, do nichž se napodzim 
sesbírané kusy zavíraly, aby tam odtud, když byly ku spánku zimnímu ulehly, 
snadno mohly vybrány býti. Tak bylo ku př. v Něm. Brodě. 


Plž tento jest domovem skoro v celé Evropě. 


XI. (Tachea Leach.) Skořápka prostředně veliká, kulovitá, 
zakrytě provrtaná, s 5 hnědými páskami, z nichž brzy ta brzy 
ona nebo všecky mohou scházeti; ústí šikmé, okrouhle měsíčité ; 
obústí ohrnuté, ostré, pyskaté; šíp s korunou a po délce se 
4 lištnami, rovný nebo prohnutý; přídavných žlaz dva svazečky. 


22. Helix hortensis Můli. — Hlemýžd keřový. 
Vesmír XVIII. str. 44, obr. 19, f. 1. 


Živočich šedý nebo žlutošedý se dvěma temnými pruhy za 
tykadly; po šíji a hřbetě řada bílých hrboulků; šíp prohnutý, čtyř- 
sečný, ostře špičatý. 

Skořápka zakrytě p.ovrtaná, stlačené kulovitá, dosti pevná, 
lesklá, velmi jemně a nepravidelně rýhovaná, brzy jednobarvá žlutá 
nebo červená, brzy pěti hnědými páskami, z nichž 
2 dolní širší bývají, ozdobená; některé pak pásky 
někdy scházejí nebo spolu splývají; kotouč málo 
kuželitě vyniklý s tupým vrcholem; jest 5 závitků 
klenutých, mírně se vzmáhajících a poslední se- 
stupuje na konci náhleji dolů; šev jest mírně hlu- 
boký; ústí okrouhle měsíčité; obústí ohrnuté, 
Obr. č. 62. Helix. pyskem vyložené, bílé. — Výška 16 mm., šířka 

hortensis Můll. 20 mm. 
Bydliště: zahrady, křoviště, břehy potoků. 

Není asi krajiny, kde by v Čechách plž tento scházel. 

Forma fuscolabiata Kregl. má obústí značné nahnědlé, zvláště 
při píštěli. 


Odrůda tato byla nalezena u Č. Lípy (Sl), St. Huti (Šedý), na Medníku 
a Karlově Týně (Kl.), Závisti (Nsk.), u Slap (Reisn.), Humpolce (Hlavín), na Stra- 
hově v Praze (Bab.). 


Forma voseolabtata Ulič. s pěkně růžovým pyskem, hnědá, 
jednobarvá. 
Nalezena u Něm. Brodu. 


Nejčastější forma tohoto velmi obecného druhu jest čistě žlutá bez pásek 
a bývá na některých stanovištích výhradně. Červené kusy nac házejí se na místech 
mokrých roztroušeně mezi jinými. Páskovaná individua mají nejčastěji 5 pásek, 
třeba spolu splynulých a to v počtu a poměru různém; jest vzácností, schází-li 
některá páska. Ostatně bývají páskovány skořápky žluté i červené, Zvrhliny s pá- 


61 


skami sice naznačenými, avšak bezbarvými a tedy průsvitnými vyskytají se též 
tu a tam. 

Zeměpisné rozšíření má hlemýžď tento mezi střední Skandinavií, Pyrenaejemi, 
středozemním mořem až i v zemích rakousko-uherských. 


23. Helix nemoralis L. — Hlemýžd hajní. 
Vesmír XVIII. str. 44, obr. 19, f. 2 


Živočich šedožlutý nebo nabnědlý; po hřbetě táhne se 
světlá čára; za tykadly temnější pruhy; přída temnější; chodidlo 
bledé, vzadu ostře špičaté, šíp nejčastěji rovný, se 4 lištnami, jež 
jsou uprostřed nejširší. 

Skořápka zakrytě provrtaná, stlačené kulovitá, velmi jemně 
rýhovaná, lesklá, citronově žlutá, rudá i hnědá a pěti hnědými pá- 
skami ovinutá, z nichž dvě dolní jsou Širší, ně- 
které a často i všecky mohou scházeti nebo spolu 
splývati, kotouč více méně vyvýšený; klenutých, 
mírně se vzmáhajících závitků jest 5, poslední pak 
sklání se na konci mírně dolů; šev jest málo pro- 
hlouben; ústí ohrouhle měsíčité; obústí kolkolem, 
1 na patře, hnědé, poněkud ohrnuté, silným 
hnědým pyskem sesílené a v týlu hnědým pruhem Obrsie 530 
olemované. — Výška 17 mm., šířka 23 mm. 

Bydliště: zahrady, háje, listnaté lesy, křoviště a pod. 

Naleziště jsou nečetná: Karlovy Vary (Lehm.), Liberec (Schm), Skřivany 
u N. Bydžova (Malý), »farářství« u Turnova (Doub), Žerotín (Svob.). 


Hlemýžď hajní přestupuje na území české z Německa, ale o některých nale- 
zištích dá se důvodně mysliti, že povstala zavlečením buď keři nebo stromy okras- 
nými, jakož to nejspíše platí o Skřivanech. Od předchozího dá se druh tento 
snadno rozeznati po temně hnědém patru, kteréž zbarvení u hlemýždě keřového 
ani na var. fuscolabiata nikdy tak intensivní nebývá; jest pak vždy větší a živěji 
barevný. Ze by zmíněná odrůda hlemýždě keřového byla míšencem z obou druhů, 
jakž někteří myslí, nedá se již proto za pravdu míti, že se naskytá i tam, kde hle- 
mýžď hajní široko daleko schází. 

Helix nemoralis vyznamenává se oproti předchozímu tím, že pásky nesnadno 
splývají, za to ale často některá schází a to nejspíše tři horní; někdy zbývá jen 
třetí nebo čtvrtá, nebo konečně pátá (od hořejška počítáno), což jest u hlemýždě 
keřového největší vzácností. 


Helix nemoralis L. 


Jest rozšířen po západní a střední Evropě. 


24. Helix austriaca Můhlf. — Hlemýžď žíhaný. 
Vesmír XVIIL. str. 44, obr. 19, f 3. 


Živočich žlutý, na hřbetě a přídě trochu přihnědlý; ma- 
kadla a tykadla šedohnědá; za těmito pak dva málo zřetelné pruhy; 
obruba chodidla žlutá; šíp poněkud prohnutý, na konci čtyřhranný. 


Skořápka zakrytě provrtaná, kuželitě kulovitá, pevná, ne- 
pravidelné a zřetelně rýhovaná, málo lesklá, bílá, žlutavě bílá až 
hnědožlutá s pěti temněji hnědými páskami, z nichž 3 dolní širší, 
černohnědé jsou; poslední nejširší vine se blízko kolem píštěle; málo- 
kdy pak některá schází a rovněž vzácně splývají některé dohromady; 
bývá 5'/4 klenutých závitků dosti povolné se vzmáhajících; šev jest 


62 


Ý 


málo prohlouben a sklání se konečně náhle dolů; šikmé ústí jest 

okrouhle měsíčité; obústí ohrnuté; pyskem vyložené, hnědé, ato 

zvláště kolem cívky. — Výška 20 mm, šířka 2Ó mm. 
Bydliště: suché stráně, úvozy, křoviště. 


Oznámená stanoviště jsou: Litoměřice, Žernoseky (Schm,), Ostroměř, Nový 
Bydžov (Šand.), Valeč u Žatce, Dymokury, Karlův Týn (KI.), Štěchovice (Reisn.), 
Peruc, Trmice (Macn.), MI. Boleslav, Střekov (Pachn.), Kou- 
řim (Ben.), St. Boleslav (Jand.), St. Huť (Sedý), Rychnov n. ení 
Kn. (Kop.), Helfenburk u Bavorova, Unhošť, Výhybka (Vař.), k- 
všude kolem Prahy, Mníšek (Reisn.), Chlumec n Cidl. (KL), 
Pardubice, Počáply, Choceň (Košť.), Zlatá Koruna (BL). 


Forma expallescens Zgl. Barva hnědožlutá, : 
pásky bledé, prosvitavé. Ee 


sal 


ž c : Vyskytá se často s formou typickou; zaznamenána 
Obr. č. 64. Helix jsou místa tato: Valeč u Žatce (Kl.), u Prahy: Zlíchov (Bab), 
austriaca Můhlf. Folimanka (Košť.) a pak Štěchovice (Reisn.). 


Mut. albina byla mi poslána z Kouřimi (Beneš). 


Hlemýžď žíhaný miluje polohy suché, slunečné, teplé; krajiny chladné míjí. 
Žádá půdy vápenité neb aspoň jílovité a bývá velmi hojný. 

Druh tento obývá ve východním Německu, Rakousko-Uhersku, na Balkán- 
ském poloostrově a v Rusku až po Kavkaz. 


XII. (Kerophila Held.) Skořápka dro až široce píště- 
litá, na plosko stlačená nebo kuželitě vyvýšená, vrchol lesklý, 


AM 4 ed 


barvy rohové, bývají 4 pásky hnědé, ale dolní obyčejně ; 
na četné užší pásky rozštípené, obuústí přímé, ostré, šípy oby- © E: 
čejně dva, nebo jeden zakrňuje, i jsou jednoduchy, kuželity, pří- 8 
davných žlaz ponejvíce 8. E: 


A) (Helicella Htm.) Skořápka široce píštělitá, plochá; 
závitky oblé, šířka skořápky asi 15 mm. 


25. Helix obvia Htm. — Hlemýždď obecný. 
Vesmír XVIII. str. 44, obr. 19, £. 4. 


Živočich špinavě bílý, s tykadly šedými, od nichž se vlekou 
dva temnější pruhy do zadu; přída temnější; šípy dva, přímé. 
Skořápka široce píštělitá, neprůhledná, málo lesklá až mdlá, 
pevná, vápnitě bílá, nepravidelně rýhovaná, různě širokými 
a různě četnými temně hnědými páskami, z nichž horní jest 
nejširší, opásaná; dolejší pásky bývají 
na četnější teninké pásky rozštěpeny 
nebo na řady skvrnek roztrhány, 
všecky pak přestávají na nějakou „ 
vzdálenost od obústí docela; kotouč | 
buď docela plochý nebo malinko vy- 
Obr. č. 65. Helix obvia Htm. výšený; válcovitě oblých a hlubokým 
švem spojených závitků jest 6; ústí 
jest šikmé, skoro okrouhlé; obústí rovné, neohrnuté, ostré, křehké, 
bílým pyskem od kraje dosti vzdáleným vyložené, s kraji cívkovým 
a zevním sobě velmi sblíženými. — Výška 7 mm,, šířka 16 mm. 
Bydliště: stráně, úvozy, meze, zvláště na půdě vápenité a jílovité, 


PRSA er Mn 


63 


Není pochybnosti, že plž tento má ve středních a severnějších Čechách 
- velmi mnoho stanovišť dokud jest známo, jsou tato: Bílina, Louny, Mělník, Lito- 
měřice, Praha, Děčín, Č. Kamenice (SI), Sychrov, Žernoseky (Schm ), Lipno u Žatce, 
Kosteny u Trmice, Teplice, Zálezly, Opočno, Přepychy, Provoz, Rokytnice, Turnov, 
Ziželice, Dřízy, St. Benátky, Cáslav, Cerný Kostelec, Kouřim, C. Brod, St. Huť 
u Berouna, Unhošť, Hluboká, Spálené Poříčí, St. Boleslav, Nymburk, Byšice, Jo- 
sefov, Choceň, Doudleby u Potštýna, Chrudim, Libochovice, Lovosice, Slané, Te- 
plice, Třeboušice, Zlatá Koruna, 

Základní počet pásek jest jako u druhů následujících 4, jež však bývají roz- 
štěpením někdy četnější, nebo zase mohou třeba všecky zmizeti. Některé kusy 
mají vyvýšenější kotouč a užší píštěl, což ovšem jde jedno z druhého. 

Plž tento jest domovem ve střední a jihovýchodní Evropě. 


26. Helix ericetorum Můll. — Hlemýždď bodlákový. 
Vesmír XVII. str. 44, obr. 19, £ 5. 


Živočich žlutavý s dvěma širokými, hnědavými pruhy od 
šedočerných tykadel vycházejícími; šípy jsou dva a to prohnuté. 

S kořápka široce píštělitá, terčovité stlačená, žlutavě bílá, 
obyčejně páskami bledě hnědý mi, průsvitavými ozdobená, jemně 
rýhovaná, neprůhledná, málo lesklá, 
pevná, ze 6 válcovitě oblých, hlu- 
bokým švem spojených, volné se 
zmáhav jících závitků složená, ko- 
touč skoro plochý nebo maličko vy- 
niklý; ústí skoro okrouhlé, obústí kte R71 
přímé, neohrnuté, ostré, uvnitř bílým, Obr. č. 66. Helix ericetorum Můll. 
plochým pyskem opatřené na týle 
hnědavou prouhou obroubené, s kraji velmi sblíženými. — Výška 
7 mm, šířka 15 mm. 

; Bydliště: stráně, úvozy, travnatá místa na půdě vápenité, zvláště ve křovi- 
skách na straně slunečné. ; 

Hlemýžď bodlákový má v Cechách jenom jediné stanoviště a to Hrubý Ro- 
hožec u Turnova, velmi hojně v silničních příkopech a na jizerské stráni (SL., KL, 
Bl., Bab.). 

Ponávadě naleziště toto jest docela osamoceno, není pochyby, že se zakládá 
na přivlečení hlemýždě tohoto, jak udáno u hlemýždě hajního. Jako druh před- 
chozí, tak i tento zůstává dlouho do podzimku čilý; a tehdy jest nejlépe je sbírati, 
poněvadž tehdy mají obústí již pevné, co v létě nebývá. 

"Také u hlemýždě bodlákového mění se šířka píštěle, jest však vždy větší 
než u druhu předcházejícího. Pásky jsou stálejší, any nepodléhají ani tak snad- 
nému mizení ani rozštěpování. 

Jest valně rozšířen po střední a západní Evropě. 

B) (Striatella West.) Skořápka malá, pod ro mm. ši- 
roká, kulovitá, úzce píštělitá. 


27. Helix striata Můll. — Hlemýžď rýhovaný. 
Syn. H. costulata u Slavíka. — Vesmír XVIII. str. 44, obr. 19, £. 6 


, Živočich šedý s temnější přídou; šípy dva, ae“ kuželité, 
rovné nebo trochu prohnuté. 
Skořápka úzce píštělitá, stlačené kulovitá, tlustostěnná, s ko- 
toučem kuželitě vyniklým, na horní straně hrubě až žebernatě 
rýhovaná, dole hladčí, slabě lesklá až i mdlá, žlutavě bílá, buď 


64 


stejnobarvá neb obyčejně páskovaná a to četnými, hnědými páskami, 
z nichž nejhořejší nejširší jest; oblých a mírně se vzmáhajících, hlu- 
bokým švem spojených závitků jest 4'/4$—5; ústí skoro okrouhlé; 
obústí přímé, ostré, někdy širokým, ale plochým 
pyskem, kterýž od kraje dosti vzdálen jest, opa- 


třené. — Výška 4'5—6", mm., šířka 7—9 mm. 
Bydliště: písečnatá pole a planiny s půdou vápe- 

Obrz:r6:407. nitou nebo jílovitou. 
Helix striata Můll. Jest málo míst, na nichž hlemýžď tento byl na- 


lezen; jsou to: Roudnice, Josefodol, Přerov, Praha (SI), 

vrch Hostibejk u Kralup, Sv. Prokop, Sv. Ivan u Be- 
rouna (KL), St. Boleslav (Bab), Středokluky, Ounětice (Reisn.), Sychrov (Bab., BL), 
Slané (Svob.), Hoblík u Loun (Bab.), Bílá Hora, Marianské hradby u Prahy. 

Na svých stanovištích bývá velmi hojný. Páskování jest ještě rozmanitější 
než u hlemýždě obecného, neboť se, a to hlavně dolejší, často několikanásobně roz- 
štěpují a jindy všecky na skvrnky rozdělují; také šířkou bývají rozdílny, a jsou-li 
dosti široky, poskytují pak skořápce v celku barvy hnědé. Dolní pásky někdy 
scházejí dočista. k 

Hlemýžď tento vyskytá se od severního Německa přes Cechy, Moravu a Halič 
až do Uher a Sedmihradska. 


28. Helix candidula Stud. — Hlemýždď bělavý. 


Živočich popelavý, na přídě a tykadlech temnější, šíp jest 
jenom jeden a to dosti dlouhý. 

Skořápka píštělitá, poněkud stlačeně kulovitá, s kotoučem 
vyniklým, dole slušně klenutá, na oboů stranách je mně a pravi- 
delně rý hovaná, šedavě nebo čistě bílá, málo- 
kdy jednobarvá, obyčejně páskovaná, pevná, málo 
lesklá; závitků 5'/, oblých, ale na horní straně 
přece trochu plochých a pravidelně se vzmáhají- 
cích, mírně hlubokým švem spojených, z nichž 

Obr. č. 68. poslední při ústí poněkud náhleji níže sestupuje; 
Helix candidula © ústí šikmé, patrem málo vykrojené a tedy. při- 
Sms okrouhlé, málo širší než vyšší; obústí přímé, ostré, 
tlusté pyskaté a to hlavně na dolním kraji. — 

Výška 3—5 mm,, šířka 5'5—7 mm. 

Bydliště: suché, travnaté polohy. 3 

Jest jen jediné místo, kde hlemýžď bělavý v Cechách byl nalezen, totiž 
Opočno, odkudž mi p. koll. Kopecký poslal dva pěkné, vyrostlé kusy. 

Stanoviště toto jest od nejbližších cizozemských velice vzdáleno a dá se též 
snad jen zavlečením vysvětliti. Nejbližší místa jsou v jižním Německu podél po- 
hoří jurského až po Smrčiny. 

Od předchozího rozezná se snadno a určitě po hladším povrchu, světlejší 
barvě a velmi silném pysku. 


Hlemýžď tento jest rozšířen od západního cípu středem Evropy až na kraj 
východní, leč jen na půdě vápenitá. 


Rod 10. Buliminus Ehrbg. — Hladovka. 
Syn. Bulimus u Slavíka, Dudy a j. 


Zivočich podobá se zevně živočichu hlemýždímu, ale roz- 
množovací ústrojí jest jednodušší, totiž bez přídavných žlaz a bez 


65 


vaku šípového; poloměsíčitá, úzká čelisť jest četnými, ale jemnými 
zebérky opatřena; na pásce jazykové jsou v řadě osní zoubky pra- 
videlné, menší než sousední, jednohroté nebo s velmi malinkými 
hroty pobočnými; pak následují ku krajům zoubky. nepravidelné 
dvojhroté a konečně několik širších, menších a vícehrotých. 

Skořápka podlouhle vejčitá, zjizvená; vyšší než širší ústí 
dosahuje do /4—; výšky skořápkové; zevní kraj obústí vystupuje 
výše než kraj cívkový; přímá cívka přechází na dolním konci pěkným 
obloukem ve kraj zevní; obústí buď jednoduché nebo zoubky 
opatřené. 

Hladovky žijí pod hnijícím listím a v kamení, v lesích nebo na travnatých 
stráních a v křovištích, a nejsou na svých stanovištích hojny, ale velmi rozšířeny. 
Střediskem geografického rozšíření jsou tomuto rodu země evropské jihovýchodní 
a západní části Asie. Z druhů, jež do střední Evropy dostupují, žijí u nás 3; 
všech pak vůbec známých jest asi 240. 

1. (Chondrula Beck.) Skořápka válcovitě vejčitá, pevná; 
obústí tlustě pyskaté se zoubky, 


1. Buliminus tridens Můll. — Hladovka trojzubá. 
Vesmír XVII. str. 140, obr. 47, f. 10, tI. 


Živočich na přídě šedohnědý, na zadku bledě šedý; pali- 
čkatá tykadla jsou temnější a za nimi takovétéž dva pruhy; makadla 
asi za '/,„ délky tykadel; plášť skvrnitý; chodidlo 
šedé, vzadu tupě zašpičatělé. 

Skořápka válcovité vejčitá, nepravi- 
delně a jemně rýhovaná, málo lesklá, žlutě hnědá 
až rudohnědá, ze 6—7 velmi málo klenutých a 
dosti mělkým švem spojených závitků složená; 
kotouč prodloužený, tupě špičatý, ústí chobot- 
naté, polovejčité; obústí na zevnitřním kraji 
malinko, na cívkovém však velmi ohrnuté, py- 
skem bílým velmi stlustlé a súžené třemi zuby, Buliminus tridens 
z nichž jeden na cívce, jeden na kraji zevním Můll. 

a jeden ná patře se nachází; kraje obústí jsou 

tenkým návalkem na patře narostlým spojeny a návalek naduřuje na 
svém konci pravém v tupý zoubek čtvrtý; na týle prosvitá pysk ja- 
kožto žlutě bílý lem. — Výš. 10 mm., šíř. 4 mm. 

Bydliště: travnaté stráně, písčitá pole a křoviska na místech výslunných. 

Naleziště: Bílin4, Ríp, Josefodol, Zernoseky, Třeboutice, Litoměřice (SI.), 
Kamejk (Schm), Hrubá Skála (Sand.), N. Bydžov, Křičov, Prasek, St. Bydžov, 
Skochovice u N. Bydžova (Kl.), Jilemnice (Vejn.), Kouřim (Ben.), Cáslav (Kuč.), 
Ilouhá Ves u Sušice (P. Kub.), Chejnice (Ladm.); u Prahy: Podbaba, Košíře, 
Sárka (Kl.), Roztoky (dr. Schóbl), Radotínské údolí (Nsk.), Zlíchov a Sv. Prokop 
(Sedý), Slané (Svob), Hoblík u Loun, St. Boleslav, Nymburk (Bab.). vrch Jarník 
u Písku (Vař.). 

Hladovka trojzubá mění se rozměry dosti značně nad i pod míry udané. 
Zoubky bývají někdy nezřetelny a některý scházívá i naprosto, jakož zase bývá 
někdy nad obyčejným zoubkem cívkovým ještě jeden (Jilemnice), Kusy temněji 
zbarvené mívají pysk růžový. 


Zije porůznu v celé Evropě kromě Anglie, země skandinavské a severnějšího 
Ruska, kromě toho jest v Kavkazsku, Persii, Armenii, Malé Asii a Syrii. 


6 


66 


III. (Napaeus Albers.) Tvar tenkostěnné, hnědé skořápky 
podlouhle vejčitý; obústí ohrnuté, bezzubé. 


2. Buliminus montanus Drap. — Hladovka skalní. 
Vesmír, XVII str. 140, obr. 47, £.16,2% 


Živočich žlutavě šedý, na zádech temnější; tykadla hnědá, 
kuželitě válcovitá, paličkatá; též makadla jsou na konci trochu tlustší; 
plášť a někdy celý živočich bývá temně skvrnit; temně 
Á šedé chodidlo má kraje ještě tmavší a jest tupě zašpi- 
EA čatělé, ! 
ke 8 Skořápka podlouhle vejčitě kuželitá, slabé prů- 
e svitavá, žlutohnědá až rudohnědá, nepravidelné a jemně 
rýhovaná, nedosti zřetelně zrnitě svraskalá a 
proto mdle lesklá; bývá až 8 dosti klenutých, pomalu 


ačně: © 79: se vzmáhajících a dosti hlubokým švem spojených zá- 
pera vitků; osa špičatě vejčitého ústí jest k ose skořápky 
Drap. málo nakloněna; obústí ostré, velmi ohrnuté, se slabým 
hnědobílým pyskem; kraj obústí zevní jest více oblou- 

kovitě prohnut nežli cívkový. — Výš. 17 mm,, šíř. 7 mm. 


Bydliště: vlhké lesy, háje, kamenitá místa při skalách lesních a hlavně roz- 
valiny hradů 

Plž tento má známá naleziště tato: Hodkovice, Milešovka, Praha, Kašperské 
Hory (Sl.), Karlovy Vary (Lehm.), Svatojanské Lázně, údolí Úpy v Krkonoších, Ra- 
spenava v Jiz. horách (Reinh.), Liberec (Schm.), Kimčice, Schwarzenthal (Cyp.), 
Kumburk (KI.), Jilemnice (Vejn.), Rychnov n. Kn, Hrubá Skála (Šand.), N. a Stárá 
Huť (Šedý), Chlum u Cáslavi, Hraběšín, Chedrbí (Kuč.), Humpolec, Chotěboř, 
Rosendorf, Hochtann a brady Ronovec u Německého Brodu a Ronov u Přibyslavi, 
Valdek u Jinec (Petr), Bavorov, Zvíkov, Písek, Strakonice, Vodňany (Vař), Sušice, 
Kašperk (P. Kub.), Tusset, Vítkův kámen (Kl), Bayreck, C Truby na Sumavě 
(Nsk.), Dobrá Voda u Budějovic, Menštejn, Zl Koruna, Stěgří, Rájov, Kájov, Červ. 
Dvůr, Kremže, Brlohy (Bl.), Svatojanské proudy u Štěchovic (Reisn), Valdek u Ho- 
řovic (Nsk.), polabský háj u Libiše, Sychrov (Bab.), Choceň (Košť), Zákova hora 
(na české straně) ve Zďárských horách (Kalenský) 

Mladé kusy rády vylézají na pně stromův až i na několik. metrů vysoko, 
kdež pak seděti zůstávají. Dospělé kusy doznávají změn málo; nanejvýše se 
pozoruje, že některé jsou táhlejší a tedy válcovitější, kdežto jiné jsou hustěji vinuty. 

Zeměpisnou rozlohu má tento plž po střední Evropě. 


3. Buliminus obscurus Můll. — Hladovka toulavá. 
Vesmír XVII. str. 140, obr. 47, £. 8, 9. 
Živočich šedý nebo hnědošedý, vzadu světlejší; válcovitá, 
paličkatá tykadla a dva pruhy za nimi jsou temrě šedé; makadla za 
1/5 délky tykadel; plášť skvrnitý; chodidlo bělavé; tupě 


A A. Přišpičatělé. 
% WRS Skořápka podlouhle vejčitě kuželitá, dosti lesklá, 
© V jemné rýhovaná, žluté nebo rudě hnědá, průsvitná, tenká; 
klenutých, povolně se vzmáhajících a dosti hlubokým 
de švem spojených závitků jest 7 ústí vejčité, nahoře 
ké patrem šikmo zarovnané, obústí velmi ohrnuťté, pyskem 
obscurus | Slabým bílým nebo červenavým stlustlé; osa ústí jest 
Můll. k ose skořápky velmi nakloněna. — Výš. 9 mm,, šíř. 4 mm. 


W 


brlnih kw 
VY SP 
7 PRDUE o 


M 


"= 


+ 


/ 


PE SO SK A8 19.00 VOJ R BR 2 PAP 


sk? 


l bj 
AO 


U. 


07 


Bydliště: pod listím a kamením při skalách lesních a ve křovištích. 
Naleziště: Chotěboř, Bělá (SI), Františkovy Lázně (Lehm.), Hodkovice, Svě- 
řetice (Schm ), Chuchle, Hodkovičky, Radotín, Cibulky, Jílové, Košíře, Plešivec 
u Karlova Týna, St. Huf, Brandýs n O. (Př. KL), Ostroměř, Kum. 
burk (Šand.), Sv. Prokop (Šedý), Kladno, údolí Klejnarky u Hraběšína 
(Kuč.), Kouřim (Ben.), Písek (Vař.), Chotěboř, Mníšek (Reisn.), Strahov, 
Jelení příkopy v Praze (Bab ), Sv. Prokop (dr. Schóbl) a Ladronka 
u Prahy (Ladm), Peruc (Př. Kl), Žerotín u Panenské Týnice (Svob.), 
Hrubá Skála (Sand.), češovské valy u Kopidlna (KL), Brandýs n. O., 
Choceň (Kl, Košť), Železné hory (dr. Frič) 

Hladovka toulavá jest tedy u nás dosti rozšířena, ale hojná není 
spad nikde 


Jest domovem v Evropě a v Zakavkazsku. Obr. č. 72. 

Druh Buliminus (Zebrinus Held.) detritus  Buliminus 
Můll., jejž uvádí Josef Schobl ve zprávě: „Die Land- Sol 
und Sůsswassermollusken Bohmens“ v „Lotosu« 1800 a Ka: 
to od Krumlova, jest pro Cechy přece jenom pochybný, neboť od 
té doby ani v krajině té ani jinde nalezen nebyl. 


Rod II. Gionella Jeffr. — Oblovka. 
Syn. Achatina u Slavíka. 


Živočich jako u hlemýžďů, avšak ústrojí rozplemeňovací po- 
strádá žlaz přídavných i vaku šipového; čelisť trochu ohnutá, útlá, 
jemně rýhovaná; páska jazvková má zoubky v osní řadě menší, ne- 
zřetelně trojhroté, po bocích pak větší s hrotem silnějším na straně 
vnitřní a menším na straně zevní (7 řad) a pak mnoho řad zoubků 
břebenovitých, mnohohrotých; příčné řady netvoří oblouky, nýbrž 
přímky. 

Skořápka celistvá, podlouhle vejčitá nebo úzce válcovitě 
kuželitá, velmi lesklá a skoro docela hladká; ústí vejčité až kopinaté ; 
cívka dole náhle jako uťatá, tak že kraj cívkový a zevní tvoří skoro 
pravý úhel; obústí jednoduché, přímé a na samém okraji více nebo 
méne stlustlé, 

Oblovky lze najíti pod kamením, v mechu při starých zdech a skalách. po 


"případě zdržují se v zemi; kdež je ovšem nesnadno jest postřehnouti © Rozličné 
„druhy tohoto rodu zaujímají jižnější Evropu, severní Afriku a západní Asii. Známe 


asi 130 druhů, z nichž toliko dva obývají Cechy. 
1. (Zua Leach.) Skořápka podlouhle vejčitá, jasně nebo 
kaštanově hnědá; ústí vejčité; cívka nezřetelně uťatá. 


I. Cionella lubrica Můll. — Oblovka lesklá. 
Syn. Achatina subcylindrica u Slavíka. — Vesmír XVII. str. 140, obr. 47, f. 1, 2. 


Živočich temně šedý, s přídou tmavší; tykadla válcovitá, 
na konci slabě paličkatá; -makadla kratičká; chodidlo okrouhle za- 
končené. 

Skořápka podlouhle vejčitá, žluté hnědá až kaštanová, hladká 
a velmi lesklá, průsvitavá; kotouč prodlouženě kuželitý s vrcholem 
tupým; mírně klenutých závitků jest 5—6, a poslední z nich jest 

6* 


68 


tak vysoký jako všechny ostatní dohromady; šev jest mírně hlu- 
boký; ústí vejčité, nahoře zašpičatělé, tvoří dole pod cívkou úhel; 
obústí stlustlé, přímé, červenavé; kraj cívkový přímý, 
zevnitřní obloukovitý. — Výš. 6 mm, šíř. 3 mm. 

Bydliště: pod kameny a podobnými předměty všude a 
dosti četně, 

Jest to druh všude obecný. 

Var. exigua Me. Skořápka menší, štíhlejší, 
skoro válcovitá, ponejvíce bělavě rohové barvy; zá- 
vitků jest 5; ústí úzké, obústí bělavé. — Výška 
Obr." č. 73. 4—5 mm, šíř. 1"5—2 mm. (Syn. lubricella Zgl.). 


; ; Žije na skalnatých místech v lesích, zvláště na vápenci. 

SSR run U Prahy: Chuchle, Zlíchov, Vinohrady; 'N. Bydžov (KL), St. 

: Boleslav (Bab.), C. Lípa (Schm.), Karlův Týn, Voškovrch (KL), 
Třebonín (Kuč.), Vimperk (Kl. a Bl). 

Var. nitens Kok. Skořápka větší, kaštanově hnědá, ze 6', zá- 
vitků, velmi hladká a lesklá; cívka dosti patrně uťatá. — Výš. 
7— 8 mm, šíř. 3 mm. 

Tuto odrůdu viděl jsem jenom od N. Bydžova (Kl.), kdež byla nejspíše na 


mokré louce či na břehu vody sebrána; taková místa totiž pravděpodobné vzrůst 
podporují, kdežto suchá stanoviska naopak působí. 


Oblovka lesklá žije netoliko v Evropě, nýbrž i na Kavkaze, Armenii, Alžíru 
a Marokku. 


II. (Caecilianella Bgť) Skořápka malá, útlá, válcovitě ku- 
zelitá, na vrcholu tupá, bezbarvá, s ústím úzkým a vysokým, 
obústí sotva stloústlé; cívka na dolním konci zřejmě uťatá. 


2. Cionella acicula Můll. — Oblovka šídlovitá. 
Vesmír XVII. str. 140, obr. 47, £. 3, 4. 


Živočich skoro bezbarvý s tykadly válcovitými a makadly 
velmi krátkými, tupými; játra prosvítají hnědavě; chodidlo jest krátké, 
uzounké a ostře zakončené; očí není, 

Skořápka válcovitě jehlovitá, tenkostěnná, bez- 
barvá, sklovitá a úplně průhledná, hladká a velmi lesklá, 
ze 6 sotva klenutých závitků zbudovaná, z nichž poslední 
skoro polovici celé skořápky tvoří; vrchol jest trochu otu- 
pen; šev velmi mělký; ústí velmi protaženě vejčité, skoro 
kopinaté, dole i nahoře zřetelně v úhel protažené; cívka 
Obr. č 74. spirálně vinutá a na obůstí prohnutá, uťatá; zevní kraj 


Cionella © málo vypouklý, nestloustlý a neohrnutý. — Výš. 5 mm, 
acicula | šíř. 1 mm. 
Můll. 


Bydliště: na kořenech odumřelých rostlin v zemi, odkudž sotva 
na povrch země živočich vystupuje, leda snad za počasí deštivého. 

Naleziště známe tato: Litoměřice, Josefodol, Louny (Sl), »Malínský kříž«, 
Sloupno u N. Bydžova, Karlův Týn (Kl.), Písek (Macn.), Pardubice (Košť.), Rychnov 
n. Kn. (Kop), Něm. Brod; Sušice (P. Kub.); u Prahy: Císařský mlýn (Reisn.), Zlí- 
chov (Nsk.), Strahov (Bab), Nusle (Šedý), Podbaba (při stavění náspu železničního © 
r. 1889 množství živých exemplářů; KI), St. Huť (Šedý), Mníšek (Reisn ), Libocho- 
vice a Lovosice (Svob), Sychrov (Bab., Kl.), St. Boleslav, Nymburk (Bl.), Ostroměř 
(Sand.), Zlatá Koruna (Bl.). 


69 


Druh tento žije na rovinách i v horách a tu hlavně v trhlinách skal vápen- 
cových. Živé kusy najíti není snadno, ale prázdné skořápky bývají v náplavech 
při vodách velmi hojny, což svědčí o tom, že to není plž vzácný; takové skořápky 
bývají však už poněkud zvětraly a mléčně bílé i neprůhledné. 


Oblovka šídlovitá jest rozšířena po Evropě, Kavkaze a Palaestině, 


Rod 12. Pupa Drap. — Zrnovka. 


Zivočich útlý, vzadu zašpičatělý; tykadla krátká, válcovitá; 
makadla kratinká až 1 žádná; čelisť jemná, jen malinko zahnutá, 
velmi jemné rýhovaná nebo docela hladká, na předním, prohloube- 
ném kraji poněkud stlustlá; příčné řady zoubků na pásce jazykové 
jsou poněkud do předu vypukly; v řadě osní jsou zoubky. pravi- 
delné, trojhroté, pak následuje několik řad zoubků trojhrotých, ne- 
pravidelných, a po té četné řady zoubků s hrotem větším na straně 
vnitřní a několika hroty drobnými na zevní straně; pohlavní ústroje 
jsou podobně utvořeny jako u rodu Helix, avšak bez přídavných 
zlaz a bez vaku šípového. 


Skořápk a malá nebo velmi malá, nanejvýš asi 10 mm. 
vysoká, na pravo nebo na levo točená, obyčejně zjizvená, vřetenitá 
nebo vejčitá, někdy válcovitá; závitky jsou četny a poslední nebývá 
nápadnější než předposlední; povrch jest hladký nebo rýhován, až 
1 žebernatý; ústí jest polovejčité, podkovovité, obyčejně zoubky a 
záhyby a deskami súženo, málokdy bezzubé; obůstí přímé neb oby- 
čejně ohrnuté, a kraj cívkový i zevnitřní jsou skoro stejně dlouhy, 
kterážto vlastnosť zrnovky od hladovek podle skořápky nejsnáze po- 
máhá rozeznati. 


Zrnovky možno najíti pod kameny při skalách a na těchto i pod mechem 
a ve trávě na lukách, a poněvadž jsou drobny, radno při jich hledání užiti síta 
nebo rozkládati úmyslně nahnilá dřívka do trávy, na kteréž se zrnovky rády při- 
lepují; obyčejně se tak najdou u větším počtu. Některé z nich jsou výhradně 
na vápencové skály obmezeny, jako Pupa frumentum a avenacea, jiné a to nej- 
drobnější lze najíti jenom na skalách vůbec v mechu, odkudž je do síta vytřepáme 
a doma vybéřeme. Vajíčka snášejí do důlků do země. Nedorostlé kusy snadno 
svádějí k chybnému určení. Mnohé dají se určiti jen pomocí drobnohledu; často 
si však pomůžeme i dobrou lupou, když se skořápka vrcholem přilípne voskem na 
tyčinku a drží pak proti světlu, aby se mohly ohledati záhyby a zoubky v ústí. 

Celkem jest v oblasti palaearktické přes půl druhého sta zrnovek, z nichž 
asi třetina žije mimo Evropu. 


1. (Torguilla Stud.) Skořápka prodlouženě vejčitá, s ko- 
toučem kuželitým,. jemně rýhovaná; ústí s četnými záhyby a 
deskami; za obústím bývá týlový návalek. 


I. Pupa frumentum Drap. — Zrnovka žitná. 


Vesmír XIX. str. 128, obr. 37, £ 1. 
+ 
Živočich šedohnědý, s boky, zadkem a chodidly světle 
šedými; za válcovitými, paličkatými tykadly jest po temném pruhu; 
makadla kratičká; chodidlo vzadu tupě zašpičatělé. 


70 


Skořápka šikmo zjizvená, válcovitě kuželitá, s kotoučem 


tupě špičatě vytaženým, velmi jemně šikmo: rýhovaná, málo lesklá, 
rohově žlutá; závitků jest 9, jež jsou málo 


mělký; ústí polovejčité, súžené;  obústí na patře 
spojené, podkovovité, slabě ohrnuté, na týlu širo- 
kým, bílým návalkem olemované, odkudž 
Oe Pupa dálé nahoru vedou čtyři bílé čárky, což jsou pro- 
frumentum Drap.. SYítající záhyby hltanové, v ústí jest jedna deska 


tam, kde se zevnitřní kraj obústí k patru při- 
kládá; jedna jest na prostředku patra, ale hlouběji, dvě jsou na. 


cívce, a pak jsou zmíněué čtyři záhyby na hltanu. — Výš. 8'5 mm, 


Bydliště: travnaté stráně hor vápenatých, zvláště při samých skalách vápen- 


cových, na něž však zrnovka tato:ani za deště nevylézá, zůstávajíc ve trávě 
Nalezena: byla na místech, jež jsou:. Bílina, Přerov (SI,), „mezi Vrchlabím 
a Lanovem (Cyp.), Karlův Týn, Voškovrch. u Poděbrad, „Sv. Prokop,. Zlíchov 
Chuchle-u Prahy (KI), Sv. Ivan u Berouna (Sedý); Holý vrch u Dymokur (Košť.) 
U nás jest tvarem dosti stálá, jen některé kusy jsou jako sraženější tím, že 
se závitky na sebe výše přikládají. Někdy také některý záhyb schází a jindy se 
některý rozštěpením i rozdvojí, tak že jest pak záhybů více. 
Druh tento žije v západní a střední Evropě. 


2. Pupa avenacea Brug. — Zrnovka ovesná. 
Vesmír XIX. str. 128, obr. 37; f. 2. 


Živočich šedočerný, na zádech temnější, na bocích a chodidle 
světlejší; poměrně krátká tykadla jsou válcovitá, a makadla jen jako 
malé bradavičky. 

Skořápka zjizvená, kuželitě vřetenovitá, na- vrcholu přituplá, 
nepravidelně a jemně rýhovaná, červenohnědá, za čerstva modře 
ojíněná; klenutých, povolné se vzmáhajících a dosti 
hlubokým švem spojených závitků jest 73 poslední 
jest v týlu stlačen a málo vyšší než předchozí; 
polovejčité ústí jest súženo, neboť jsou v ném 
dvě desky na cívce, jedna na patře u samého za- 


uprostřed patra, leč trochu hlouběji, konečné tři 
záhyby hltanové; nejhořejší z těchto bývá často 
„nezřetelný, ano chybívá docela; na týlu prosvítají 
záhyby jako bílé pásky; návalku týlového 
není; obústí jest ostré, poněkud ohrnuté' a na patře spojené. — 
Vys "mm. stř. 24mm. 


Bydliště: výhradně skály vápencové, na nichž tento živočich 1 za nějvstsíhé 
vedra, často prachem a seschlým slizem obalen seděti zůstává, 

Jest málo stanovisk známo, a ta jsou: Karlův Týn (KL), Sv. Prokop, Zlíchov 
u Prahy, Sv. Ivan u Berouna (Šedý), Rychnov n. Kn. (Kop). 

Zrnovka ovesná jest rozšířena po Evropě a na Kavkaze. 


Obr. č. 76. Pupa 
avenacea Brug. 


JI. (Orcula Held.) Skořápka válcovitě kyjovitá (nahoře 


Hustší), s vrcholem velmi tupě vypuklým, -žebernatě rýhovaná; 
v ústí jedna deska na patře, dvě na cívce. 


klenuty, i vzmáhají se velmi povolně, tak že po — 
slední sotva Širší jest než předposlední; šev jest. 


čátku zevnitřního kraje obústí a ještě jedna asi- 


4 


„ Va- j 


je 


x 


o ao 
kvě 
i. 


jr- 
P, 
: - 


+ 


> 
"s 
, já i 


* 


“ 
4 d 


s 


-re 
. 


-hořejších závitcích dosti pravidelně ostnitě žeber- 


klenutých a povolně se vzmáhajících závitků slo- 6 


K ba B KA Í 
ný Je : S ků, "ap bas 


3. Pupa doliolum Brug. — Zrnovka soudkovitá. 
Vesmír XIX. str 128, obr. 37, f.'4. 


Živočich světle modrošedý, na zádech tmavý; za“ tykadly 


-© válcovitými, paličkatými dva temné pruhy; makadla dobře viditelná; 
-chodidlo skoro bílé, vzadu tupě zašpičatělé. 


Skořápka šikmo a úzce zjizvená, obráceně vejčitoválcovitá, 


ď tedy pod vrcholem tlustší než dole, na vrcholu tupě zakulacená, 


šedě rohové barvy, prosvítavá, málo lesklá“ na 
natá, na spodníeh jemněji rýhovaná, z 9 málo 


žená; poslední závitek jest trochu se stran stlačen 
a poněkud pod kotouč podvinut, čímž se nej- 
užším stává; šev jest málo prohlouben; ústí pod- 
kovovité; obústí velmi nápadně ohrnuté, na patře © Obr. č. 77. Pupa 
spojené a bílým pyskem vyložené; na patře jest doliolum Brug. 


šikmá dlouhá deska, a návalek patrový činí při 


začátku zevnitřního ee obústí slabounký Pibovle na cívce jsou 
dvě velmi dlouhé, hluboko do ústí zabíbající desky, z nichž hořejší 
často a někdy i dolejší schází. — Výš. 6 mm, šíř. 2:5"mrf. 

Bydliště: pod spadlým listím, mechem, kameny a na kořenech rostlin. 

Naleziště. jsou 'tato: Choroušky (SL), Eckersbach, Rollberg (Schm.) Harta 
(Cyp), Kumburk; a u Jičína, Karlův Týn, Sv Ivan, Sv. Prokop (nade tratí), 
Radotín, Cbuchle (Kl ), Štěchovice (Reisn.), hrad Zvíkov (Vař), Kašperk (P. Kub). 

Mladé kusy snadno by mohly za Helix aculeata pokládány býti; pozna- 
menáno budiž, že tento má i na spodní straně žebérka, což u oněch býti ne- 
může a není. © 

Pupa doliolum nachází se ve střední a jižní Evropě, na Kavkaze, v Syrii, 
Malé Asii a Armenii. 

II. (Pupilla Leach.) Skořápka válcovitá, s vrcholem tupě 
vypuklým, velmi jemně rýhovaná; v ústí jen hrbolkovité zoubky, 


za obústím týlový návalek. 


4. Pupa muscorum Můll. — Zrnovka mechová. 
Vesmír XIX. str. 128, obr. 37, f. 5.. 


Živočich světle šedý, na hřbetě a hlavě temnější až černý; 
tykadla útlá válcovitá, zřetelně paličkatá; makadla kratičká, chodidlo 


| - bělavé. 


Skořápka zjizvená, vejčitě válcovitá, na vrcholu tupě za- 
kulacená, hnědá, jemně rýhovaná, slabě lesklá; 
závitků jest 6—7 a jsou málo klenuty, vzmáhají 
se pomalu a jsou malinko prohloubeným švem 
spojeny; ústí polookrouhlé; obústí ohrnuté, slabé é 
pyskaté, na týlu bledým, tlustým návalkem obe- 
jmuté, před sa ým krajem zaškrcené; na patře 
jest malý, bělavý zoubek. — Výš. 3 mm., šíř. 
17 mm. Obr. č. 78. Pupa 

Bydliště: nepříliš vlhká místa v příkopech, na stráních, © muscorum Můll. 
mezích, pod kameny, dřívky a pod., ve trávě. 


Stanoviště jsou hojná: Litoměřice, Bílina, Louny, Ml. Boleslav, Turnov, Hod- 
kovice, Praha (Sl.), Františkovy Lázně (Lehm ), hradební příkopy u mlýna Podskal- 
ského v Písku (D.), Sychrov, C. Lípa (Schm), Harta (Cyp), Zechovice, Zvíkov, 
N. Bydžov, Chroustov, Karlův (Dýn, Sv. Ivan, Trosky (KI.), Bělčice, St. Boleslav, 
Nymburk (Bab.), Kunžvarta na Sumavě (Nsk.), Sušice (P. Kub.), Štěchovice, Mníšek 
(Reisn.), Slané (Svob.), Teplice (Uzel), Hrubý Rohozec u Turnova (Bab, Bl), Sob- 
čice, Ostroměř (Sand ), Pardubice, » Vorliny« u Slatiňan při Chrudimi (Košť.), Střekov 
(Pachn ), Rychnov n. Kn. (Kop.), Chlum u Cáslavi, Ledeč (Kuč.), Třeboň (Weinz). 
Lipnice, Něm. Brod. Humpol-c, Polná, Libice u Chotěboře (!), Střela u Strakonic, 
Břežnice, Rožmitál, hrad Hláska u Senohrab, Vejrec u Tábora, Milevsko, Unhošť, 
Beroun, Zbraslav (Vař.). 


Forma edentula Slav. Zoubek patrový schází dočista; ostatně 
všecko jako u typu. 

Nachází se tu a tam mezi mnohými skořápkami typickými a to poskrovnu. 
Tábor (!), 'Follenstein u Varnsdorfu (Schm,), Litoměřice, Bílina, Louny, Ml. Bole- 
slav, Turnov, Hodkovice (SI.); Praha: Košíře (BI.), Sv. Prokop (Košť.), Dívčí Hrad 
u Prahy (KL). 

Var. bisranata Rssm. Skořápka menší, velmi úzce provrtaná, 
vejčitě válcovitá; v ústí jest po malém zoubku na patře a hltanu 
v pravo dole; obústí málo ohrnuté. 

Na těchže místech dle Slavíka; Františkovy Lázně (Lehm.), N. Bydžov (KL), 
Sobčice (Sand.), Dívčí Hrad u Prahy (Šedý), Rychnov n. Kn. (Kop.). 


Druh tento má velikou rozlohu, neboť se nachází v Evropě, Marokku, Alžíru 
a Turkestanu. 


£V. (Sphyraďium © Charp.)  Skořápka skoro. válcovitá, 
s vrcholem tupě vypuklým, skoro docela hladká; ústí úplně 
bezzubé, 


5. Pupa edentula Drap. — Zrnovka bezzubá. 
Syn. Pupa inornata u Dudy a Cyperse. — Vesmír XIX. str. 128, obr. 37, f. 7. 


vsv 


Živočich šedomodrý, na přídě temnější; tykadla dosti 
dlouhá; makadla nezřetelná. 
Skořápka úzce provrtaná, válcovité vejčitá, na vrcholu tupá, 


velmi jemně rýhovaná, ba skoro hladká, velmi lesklá, 


průsvitná, rohově žlutá; klenutých a nepravidelně se vzmá- 
hajících závitků jest 6—7; prvé tři vzrůstají povoině, 
ostatní pak náhleji; šev jest dosti hluboký; ústí podko- 
vovité; obústí přímé, neohrnuté, jednoduché, bezzubé, 


ostré; zevní 1 cívkový kra) jest stejně prohnut. — Výš. 
Obr3c702mmsSir 1 mm 
Pupa Bydliště: kamenitá místa v lesích, spadlé listí a mech. 
, édentula Jsou povědoma tato naleziště: Karlovy Vary (Lehm.), Weiss- 
Drap. wassergrund, hořejší údolí Labské, Svatojanské Lázně v Krkonoších, 


Riegelberg, Liebwerda, »Nos«,  Sieghůbl v Jiz horách (Reinh.) 
Schwarzenthal (Cyp.), Voškovrch u Poděbrad (KI.), les Obora u Ostroměře (Sand.), 
Pardubice, háje u Civic, bažantnice za Stéblovou (Košť.), Kunžvarta (Nsk.), Prales, 
Tussetská kaple (KI., Bl.). 


Zrnovka tato jest dosti podobna nedorostlým kusům zrnovky mechové, ale 
po hladkém povrchu a štíhlejší horní části kotouče lze ji vždy poznati. 


Nachází se v Evropě, Kavkazsku a Turkestanu. 


V. (Isthmia Gray.) Skořápka válcovitá, s vrcholem tupě 
vypuklým, zřetelně rýhovaná, ústí (u našich druhů) bezzubé. 


M 
© 


6. Pupa minutissima Htm. — Zrnovka drobounká. 


Vesmír XIX. str. 128, obr. 37, £ 8. 


Zivočich šedý, na přídě málo temnější; tykadla válcovitá, 
velmi, slabě paličkatá; makadla sotva naznačená; šedavé chodidlo 
vzadu zaokrouhlené přišpičatělé, 

Skořápka malinká, zjizvená, válcovitá, na vrcholu tupá, 
hnědožlutá, velmi hustě a silně rýhovaná, málo lesklá; 
klenutých a dosti hlubokým švem spojených závitků 
jest 5—6, kteréž se napřed velmi povolně vzmáhají, 
tak že horní jsou si málem rovny a jenom poslední 
zřetelně širší jest; ústí podlouhle okrouhlé; obústí ma- 
linko ohrnuté, na zevním kraji trochu vmáčknuté, bez- ee 
zubé, nestloustlé, nahoře obloukem k předposlednímu | Obr. č. 30. 
závitku přikloněné. — Výš. 2 mm, šíř. 06 mm. Pupa minu- 

Bydliště: příkopy, stráně, skály, pod mechem a kamením, tissima.Htm. 
na vlhkých místech vůbec. 

Známá naleziště jsou: Třeboutice, Jenšovice, Josefodol, Hodkovice, MI. Bo- 
leslav, Bílina (Sl.), Friedland (Reinh.), Pís<k (D.), Ceská Lípa (Schm.), Sušice, Ka- 
šperk, Velhartice (P. Kub.), Bayreck (Nsk.), C. Budějovice (Pinc), Rychnov n. Kn. 
Kop), Netolice, Sobčice, Ostroměř (Sand), St. Boleslav (Bab), Mníšek (Reisn.), 
(I.užná-Lišany, Křivoklát (Nsk.), Karlův Týn (KI.); u Prahy: Sv. Prokop, Chuchle, 
Roztoky (dr. Schobl), Jenerálka (Nsk.), Skalka nad Košířemi (BI); Kunětická hora 
(Košť.), Tábor, N. Bydžov, Chroustov, Král Městec (KI.). 

Zrnovka tato žije v Evropě a na Kavkaze. 

VI. (Vertigo Mull.) Skořápka na pravo nebo na levo 
točená, právě vejčitá, s vrcholem tupým, hladká nebo jemně 
rýhovaná, málokdy jemně žebernatá; ústí s četnými zoubky a 
deskami. 


A) Skořápka na pravo vinutá. 


7. Pupa antivertigo Drap. — Zrnovka sedmizubá. 
Vesmír XIX. str. 128, obr. 37, f. 11. 


Živočich na přídě modravě šedý až modravě černý, na 
bocích a zadku šedý, na okraji pláště černohnědý; chodidlo šedo- 
černé; tykadla válcovitá, bez zřetelných paliček. 

Skořápka zjizvená, široce vejčitá, s vrcholem tupě kuže- 
litým, nepravidelně a velmi slabounce rýhovaná, skoro 
hladká, lesklá, průsvitná, kaštanově hnědá; mírně 
klenutých a dosti rychle se vzmáhajících závitků jest 5; 
poslední jest na týlu hřebenitě smáčknut; šev jest dosi I 
hluboký; ústí šikmo srdčité, sedmi zoubky súžené, 
a to dvěma na patře, třemi na cívce, z nichž nejhořejší 
skoro až na patře stojí, a dvěma na hltanu, jež v týlu 


nos KES ANC : dva vé "ok Obltcta 
prosvítají; hořejší jest pak malý, dolejší však začíná Již Pěna och 
hluboko v ústí a jest tedy záhybem; obuústí sotva ge Drap. 


ohrnuté, na zevnitřním kraji náhle vtlačené, na patře 
slabě spojené, na týlu návalkem barvou neodrůzněným opatřené, — 


ALA 


Mýs.2 mm., šíř.-1'5 mm, 


74 


ve trávě. 


Známá naleziště: Bílina, Louny, Litoměřice (SI.), četná místa v Písku, Sobě- 


slav (D.), C. Lípa (Schm.), Sobčice, Ostroměř, Bělohrad, Netolice, Libějice u Vodňan 


(Šand.), N. Bydžov (Kl.), Jilemnice (Vejn ) St Boleslav (Jand.), Přelice (Macn ), Su- 


šice (P. Kub.), Slapy, Jenerálka u Prahy (Reisn.), bařinné louky u Lobkovic (dr. 
Schobl), Sychrov (Bab, Bl.), Pardubice, Slatiňany u Chrudimi (Košť), Tábor, Pro- 
tivín, Unhošť, Radotiňské údolí, Závisť u Prahy (Vař.), Něm Brod. 


Počet zoubků v ústí jest proměnliv; na hltanu bývají až 4, ale dvá PE 2 k: 
střední jsou vždy mocnější. Břichatý tvar a veliký počet zoubků pok abychom So 


druh tento bezpečné 'rozeznali. 


Pupa antivertigo má velikou rozlohu zeměpisnou, anať žije v Evropě, Za- 


kavkazsku, Armenii a (Turkestanu. 


8. Pupa substriata Jeffr. — Zrnovka rýhovaná. 
Vesmír XIX, str., 128, obr. 37, £ 12, 
Živočich šedý, na samém zadečku hřebenitý, na chodidle 
bledý. 


pravidelně a hluboce rýhovaná, hedbávitě lesklá, velmi prů- 


"svitná, žlutohnědá se světlejšími jizvovirými proužky.. 


přírůstkovými; počet závitků 4'/,, jež jsou klenuty a 


polovici výšky skořápkové zaujímá; -ústí trochu šikmé, 
podkovovité, šesti zuby súžené; dva zoubky jsou 


zoubky jsou na hltanu, ale nedosahují až k samému 
Obr. č. 82.  obústí a. prosvítají v týlu, dva tupé zoubky jsou na 
Pupa sub- cívce, z nichž hořejší jest silnější; obústí malinko 


striata Jeffr. ohrnuté, ostré, na zevním kraji poněkud vilačené a do. 


předu protažené, na patře slabounce spojené, na týlu 
slabým, hnědým návalkem opatřené, za nímž jest úzká vtlačená 
rýha. — Výš. 1:5 mm, šíř. 1 mm. 
Bydliště: stinná, velmi vlhká místa v lesích horských, a to pod listím, 
dřívky a pod : : 
Jest jen několik stanovišť známo, a to jsou: Herlikovice v Krkon. a »Nos« 
v Jiz. horách (Reinh.*, Ceská Lípa, Hodkovice (Schim.), vlhký háj olšový u Hrádku, 
bařina při dráze u Hlinska (Kalenský), Freundschaftssaal u Karlových Varů (Lehm.), 
vrchol Kleti (Bl:). : 


Zrnovka tato jest živočichem horským, vychází ze svých úkrytů jenom za © 


rosy nébo počasí deštivého a jest tedy nesnadno ji sbírati. Doporučeno budiž roz- 


kládání nahnilých kousků dřeva do trávy, na něž živočichové tito rádi pozpod se 


zachycují. Po nápadném rýhování snadno se od předchozí rozezná 
Nachází se v severní Evropě, Alpách, také v Portugalsku a zase i na 
Kavkaze. ; 
9. Pupa pygmaea Drap. — Zrnovka malinká. 
Vesmír XIX: str, 128, obr.“37,7£513, 


Živočich na zádech a hlavě temně šedý, -na bocích jasnější, 
tykadla válcovitá, sotva zřetelně .paličkatá; chodidlo bledé, vzadu za- 
okrouhlené, 


Bydliště: mokrá luka, břehy vod a to pod kameny, listím, mechem, 


Skořápka zjizvená, krátce vejčitá, na vrcholu tupá, dosti 


rychle dle výšky se vzmáhají, tak že. poslední skoro. 


na patřé, i jest levý větší než pravý, dva záhybovité © 


E 
Táasní 


EVA 


DE AV ml 


hire AP 


Mr 


A 
U 


ošn zdoo S AE ah no l 


oslí 


+- 8: 
E 


75 


Skořápka podlouhle vejčitá. jemně zjizvená, hladká, mdle 
Vesklá, sotva průsvitná, rudohnědá nebo barvy rohové, na vrcholu 
otupená; skládá se z 5 klenutých, povolně se vzmá- 
-© hajících, mírně hlubokým švem spojených závitků; 
se ústí polovejčité, pětizubé: jeden zoubek jest na 
Je patře, dva na cívce, z nichž dolní, mnobem menší,- [ 
© od horního hodně vzdálen jest, dva jsou na hltanu, 
(J.z nichž horní malý až při obústí leží, dolní však 

„7 © zábybovitý již hluboko v ústí začíná; obústí trochu 
kb „obrnuté, bělavé, na zevním kraji trochu vtlačené, Obr.c.83 Pupa 
P uvnitř slabounkým pyskem vyložené, jenž na týlu EV ve E 
"šh slabě prosvítá; oba kraje obústí jsou na patře slabě 

R spojeny; ZN) jest silným návalkem naduřen a za ním úéhos 


M > vitě vtlačen. — Výš.: 2“5 tm., šíř. I-5 mm. 
ne x Bydliště: louky, meze, příkopy, břehy vod a pod! 
et“ Povědomo jest, že byla nalezena na místech těchto: Bílina,. Blížvedly, Žerno- 


seky, Turnov, Josefodol (Sl, Františkovy Lázně (Lehm.), Haindorf (Reinh. "Česká 
E7* Lípa (Schm.); Ostroměř, Sobčice, Netolice (Sand.), Karlův Týn (Kl.), Mladkov 
9 - u Jilemnice (Vejn.), Sr: Boleslav (Jand.), Trmice (Macn.), Rychnov n. Kn. (Kop), 
7 © © Sušice (P: Kub.), Pardubice, Slatiňany. u Chrudimi (Košť), Bělčice (Báb.), nen A 
-© (Reisn.); u Prahy: Zlíchov (KL), Sv. Prokop, Cibulka (dr. BD Tábor, Něm. 
VA Brod, Veselý Žďár (!),, Heřmaň, „Flekačky u Písku, Zvíkov (Vař., N . Bydžov, Čer: 
3 veněves, Vysočany, Sloupno, Humburky, Mlékosrby (KL), 


b 55 Var. athestna Grál. Obústí na. zevním kraji malinko. vtla- 
©: čené; na hltanu jest nad horním zoubkem obyčejným zcela blízko 


BeSy 

© patra ještě jeden zoubek, jenž. větší bývá než dolní cívkový. 
P Objevuje se vzácně: N. Bydžov. (KI), Něm. Brod (). 

koz Pupa pygmaea žije v Evropě, na Kavkaze a v Malé Asii. 

z 10. Pupa alpestris Alder. — Zrnovka horská.. 
PS Věsmír:XIX. str. i28,.obr. 37,- f. 14. 

.. 10 $ 

P Živočich žlutavý nebo šedý. 


S oky Skořáp k a zjizvená, krátce válcovitě vejčitá, tenkostěnná, prů- 
svitná, pře ) e mně a nepravidelně rýhova ná, až skoro hladká, 
B: „silně lesklá, na vrcholu otupená; jest 5 klenutých, 
A dosti náhle se „vzmáhajících a hlubokým švem spo- 
% ojených, závitků; šev vystupuje: na konci trochu výše; 
Me 4 ústí polovejčité, čty řzubé; jeden zoubek velmi 


je „silný a trochu šikmý se nachází na patře, jeden na 

k; cívce a dva záhybovité, nestejně veliké na hltanu, 

B: -jež jest i na týlu znáti; obústí ostré; malinko 'ohr Páv natě 
-© nuté a slabým pyskem vyložené, na zevnitřním kraji « [0 z 
6 i upa alpe- 
Bo poněkud vmáčknuté a na patře slabounce spojené. ste Adler 
Výš.. 15 mms,-Šíř; 0:8-mm. 


Bydliště: kamenitá místa, trhliny skal horských, zvláště E 1: 
Jsou jen tato čtyři stanoviska známa údolí Úpy, Buková Hora (Reinh.), 
vrch Kokšín u Mitrovic (Bl.), Karlštejn (KI.), 
A Pupa alpestris jest velm: podobna druhu předchozímu, ale -dá se od něho 
- bězpečně rozlišiti a tedy správně určiti takto: P. pygmaea má, v týlu zřetelný ná- 
W valek, jehož u P, alpestris není; prvá má za tímže návalkem proti DN zá- 


A 2 E nak 


hybu hltanovému vtlačenou rýhu rovnoběžnou se švem, druhá toho nemá | P. al- 
pestris jest jen čtyřzubá, onano bývá však z pravidla pětizubá. I lesk jest různý, 
jak v popisech udáno. 

Jest to plž horský a dá se u nás očekávati na vyšších horách hojněji, než 
nám dosud povědomo jest. Možno že bývá pokládána za zrnovku malinkou. 

Pupa alpestris jest obyvatelem hlavně severu evropského, a ve střední Evropě 
nachází se ve vyšších polohách; na jih dosahuje až do Sedmihradska a severo- 
východního Benátska. 


B) Skořápka na levo vinutá. 


II. Pupa pusilla Můll. — Zrnovka zakrslá. 
Vesmir, XIX-str. 128, 7obr. 37, "4104.11 XVI Str40240br328, (A028 


Živočich šedý nebo hnědavý, vzadu trochu hřebenitý; ty- 
kadla tlustá. 


Skořápka zjizvená, vejčitá, na vrcholu tupá, velmi jemné 
ryhovaná, lesklá, tenkostěnná, průsvitná, rohové žlutá; má 5 dosti 
klenutých, pravidelně se vzmáhajících, mírně klenutým švem spoje- 
ných závitků, z nichž poslední na spodku poněkud hřebenité stlačen 
a v týlu kolem obústí návalkem naduřen jest; ústí skoro polovejčité, 
šestizubé; dva zoubky jsou na patře, z nichž pravý jest silnější, dva 


a b 
Obr. č. 85. a, b. Pupa pusilla Můll. 


na cívce, a tu horní silnější, a dva na hltanu, kdež zase dolní pře- 
vládá; někdy pak lze na spodní straně obústí ještě slabý zoubek 
sedmý spatřiti; obústí tenké, malinko ohrnuté, uvnitř červenavé, na 
zevnitřním kraji trochu vtlačené, na patře slabounce spojené. — Výš. 


PA 


272 "mms Tmin 
Bydliště: travnatá místa na skalách lesních a to především vápencových, 
Naleziště: Bílina (SI.), Karlovy Vary (Lehm.), »Nos« v Jiz. horách (Reinh.), 
Karlův Týn, Voškovrch u Poděbrad, Radotín, Sv. Prokop, les králický u N. Byd- 
žova (KI.), Bělčice (Bab ), Sobčice, les Obora u Ostroměře (Sand.); Pardubice: 
hájek u Hrálku, les mezi bývalými rybníky Rozkoší a Oplatilem, bažantnice 
u Stéblové (Košť.); vrchy Mehelník, Jarník a Hůrka u Písku (Vař.). 


Jest obyvatelem Evropy, Kavkazska, Malé Asie, 


= 


Pad o. 
v šiška S 
) pPě, 


JI 


NI 


12. Pupa angustior Jefir. — Zrnovka útlá. 
Syn. Vertigo Venetzii u Slavíka. — Vesmír XIX. str. 128, obr, 37, £ 15 a XVIII. 
str..02, Obr. 307831 4. 

Živočich šedě hnědý, na bocích a chodidlech bílý; tykadla 
tmavá, válcovitá, bez paliček, dlouhá a štíhlá; chodidlo vzadu za- 
okrouhleně zakončené. 

Skořápka pramalinká, zjizvená, vejčitá, k oběma koncům 
tenčí, na vrcholu otupená, jemně rýhovaná, hedbávitě lesklá, prů- 
svitná, kaštanově hnědá, o 4'/+—5 málo klenutých, pravidelně se 
vzmáhajících a nehlubokým švem spojených závitcích, z nichž po- 
slední jest na spodku velmi nápadně hřebenitě stlačen, tak že na 
něm povstává dlouhá a hluboká rýha, jež až na kraj obústí dosahuje, 


a b 


Obr. č. 80. a, d. Pupa angustior Jeffr. 


čímž ústí srdčité podoby nabývá; na patře jsou dva zoubky, z nichž 
pravý deskovitý daleko uvnitř skořápky začíná a na kraj ústí nevy- 
stupuje; na cívce jest deska šikmo dolů sbíhající a na hltanu naproti 
rýze týlové jest dloúhý, kolenitě lomený záhyb a mimo to pod ním 
často ještě malinký zoubek; obústí malinko ohrnuté, na patře slabě 
spojené, na zevnitřním kraji hluboko vmáčknuté a nad prohnutým 


místem obloukovitě do předu protažené. — Výš. 18 mm., šíř. 
0:8 mm. 

Bydliště: mokrá mechovitá luka, břehy vod. : 

Jest známa z míst těchto: Bílina, Kamejk (Sl.), C. Lípa (Schm.), Sloupno, 
Metličany, Vysočany u Bydžova (KI.), Pardubice: při dráze u »familií«, hájek 


u Hrádku, les mezi Rozkoší a Oplatilem, bažantnice u Stéblové, »Vorliny«, Slati- 
ňany u Chrudimi (Košť.), St. Boleslav (Bab.). 
Vlastí její jest Evropa, Kavkazsko a Malá Asie, 


Rod [3. Balea Prid. — Hrotice. 


Živočich celkem podoben živočichu hlemýždímu; čelisť mírně 
prohnutá, velmi bledě hnědá, velmi jemně rýhovaná; páska jazyková 
obsahuje v osní řadě zoubky se středním hrotem větším a jedním 
malým po každé straně, vedle jsou stejně veliké zoubky pouze se 


vv 


zevnějším hrotem jediným (6—8 řad), a pak jest více řad zoubků: ; 


s dvěma 1 více postranními hroty, na nichž i hlavní hrot ve dvé 
rozštěpen bývá. 

Skořápka na levo točená, zjizvená, podlouhle kuželitá, ně- 
kolikrát vyšší než Širší, z četných závitků složená; ústí dole za- 
okrouhlené, nahoře v ostrý úhel vybíhavé; jest jen jediný zoubek 
v ústí a to na patře; závorka, jaká se u Clausilií nachází, chybí 
docela. 


Rod Balea jest zastoupen nejen u nás, nýbrž vůbec toliko „jediným druhem 
skoro po celé Evropě. Tvarem a živobytím podobá se velice vřetenatkám, a mohlo 
by se snadno státi,' že by za neúplně dorostlou vřetenatku pokládán byl, načež 
tu výslovně upozorněno budiž. 


Balea perversa L. — Hrotice obrácená. 
Vesmír. XVIIL str.. 92, obr. 38,:£ 5; 6. 


Živočich šedý, na přídě temnější až černý; tykadla na 
1'5 mm. dlouhá, válcovitá; makadla jako malé hrboulky; mezi ty- 
kadly až po skořáoku vyvýšená prouha; cho- 
didlo šedé, vzadu ostře zašpičatělé, tak dlouhé 
jako polovice skořápky. 

Skořápka kuželité věžovitá, na posled- 


průsvitná, jemně, místy žebírkovitě rýhovaná, 
tu a tam bílými čárkami přespříč značená, hed- 


se vzmáhajících, hlubokým švem spojených; 
poslední závitek v týlu zaoblený; ústí okrouhle 
hruškovité, o něco vyšší než širší; obústí ohr- 
nuté, bělavé, na patře slabě spojené a tu bílým, 
slabým zoubkem, na prostředku stojícím opa- 

Obr. č. 87. třené; cívka jednoduchá, nebo jest na ní u sta- 
Balea pérversa L. rých kusů slabý záhyb naznačen. — Výška 
9— 11 mm, šířka 2 mm. 


Bydliště: pod kameny v rozvalinách hradů, u starých zdí, při skalách v kra- . 


jinách hornatých, zvláště na vápenci. 
Jsou nemnohá stanoviska povědoma, a to: Friedstein, Rýnovice, Bezděz, 
Kamejk, C. Kamenice, Perštýn (Schm.), Lipnice (!), Valdek u Jinec (Petr); pod 
hradbami a zdmi Trosek u Turnova (KI.), na Střekově, Mníšek (stráň v parku; 
Reisn.), Šárka u Prahy? (Schobl), Vítkův Kámen (KL. a Bl.), Lichnice (Kuč). 


Vlastí tohoto plže jest skoro celá Evropa. 


Rod 14. Clausilia Drap. — Vřetenatka. 


Živočich útlý, v poměru ke skořápce malý; otvor dýchací 
nachází se na levé straně, a otvor rodidel za levým tykadlem na 
boku; rozplemeňovací ústrojí jest jednoduché, bez přídavných žlaz 
a vaku šípového; čelisť jest obloukovitě zahnuta, jemně napříč rýho- 


ním závitku nejširší, velm: tenkostěnná, křehká, 


vábitě lesklá, barvy rohově hnědé až prozele-. 
naléj; závitků jest 9—1r a to klenutých, mírně 


„lištnám jména dána. Vyniklé lištny, které ná 


79 


o vána a má často na předním okraji zoubkovitou vypuklinu; zoubky 


pásky jazykové jsou tupě kopinaty a mají na středním poli po jed- 
nom vedlejším malém hrotu po stranách hrotu hlavního, na po- 
stranních polích však po 2—3 hrotech menších na straně zevnější. 


Skořápka úzce zjizvená, několikrát vyšší než širší, k oběma 
koncům stenčená, tedy vřetenovitá, u našich druhů vždy na levo 
točená, z 9—15 závitků zbudovaná; ústí na dolní straně často žláb- 
kem, tak zv. stokou (srovnej CI. biplicata) vykrojené, ostatně tvaru 
asi hruškovitého; na kraji hltanu bývá v ústí pysk, tady mozolem 
zvaný; kromě toho nacházejí se v ústí četné deskovité lištny a zá- 
hyby; obústí jest na patře více nebo méně viditelně spojeno, ba 
často i odloupnuto; význačnou známkou jest závorka (clausilium), 
víčko totiž vápenité, hluboko ve skořápce ku 
cívce přirostlé, jímž se za živočichem, když se 
do vnitř zatáhne, skořápka proti zevnějšku sama 
uzavírá. c £ 

Na záhybech a deskovitých lištnách v ústí 
a pak na závorce jest při určování druhů i če- 
ledí mnoho záleženo, proto jsou záhybům a 


levé straně v hltanu se nacházejí, jmenujeme 
záhyby, po případě příčkou, těm pak, které leží 
na patře a v koutě mezi patrem a krajem cív- JP 
kovým, říkáme desky. Poblédneme-li do ústí Obr. č. 88 

vřetenatky hladké (CI. laminata), uvidíme. na Skořápka vřetenatky 
patře vyniklou lištnu nedaleko zevního kraje — obecné v posledním 


obústí až ven dosahující a toť „deska horní“ ; Z protona 
a Deska horní, 


na pravé straně od ní vybíhá deska velmi zkři- br deska S11 

7 7 4 DO „ . „v 7 h o n 
vená, ku cívkovému kraji obústi namířená, a c deska spirální, 
ta se nazývá „deskou dolní“. Prostora mezi d záhyb cívkový, 


konci těchto desek dostala jméno »mezera 

desková“ (interlamellare), a jest tím důležita, že na ní bývají vý- 
značné drobné záhybky. I na cívku samu jest nasazena deska, 
která pod deskou dolní u některých druhů až na pokraj ústí ma- 
linko vyčnívá, a tu nazýváme „záhybem cívkovým“, | Podíváme-li 
se lupou hluboko do ústí, tam kde horní deska uvnitř začíná, shle- 
dáme, že tam na patře ještě jiná deska končí, která nás velmi hlu- 
boko do skořápky zavádí a rovnoběžně se švem závitků se táhne; 
tu jmenujeme „deskou spirální“«, Ona bývá často (ku př. u Cl. ven- 
tricosa) s deskou horní v jedno splynulá. Abychom o celém tomto 
aparátu nabyli řádného pojmu, musíme skořápku na týlu opatrně 
prolomiti, a pak jest snadno možno zmíněné vynikliny spatřit. Na 
vnitřní stěně v hltanu ústí pak jest ku př. u vřetenatky obecné jeden 
záhyb obloukovitý, který s hořejška dolů směřuje a má jméno dle své 
podoby »příčka srpovitá“. Přes její horní konec rovnoběžně se švem 
jest „záhyb hltanový horní“ a pak bývá ještě i několik záhybů pod 
ním, což jsou „hltanové záhyby dolní“, kteréž jsou ke švu více na- 
kloněny, a jež od hořejška čísly druhý, třetí atd. označujeme, Příčka 
srpovitá a dolní záhyby hltanové scházejí často; tak ku př. vřete- 


8. 


Obr. č. 89. Závorky českých vřetenatek. 


1. Clausilia laminata Mtg. 2. Cl. commutata Rssm. 3. Cl. orthostoma Mke. 4 CL. ornata Zgl. 5. Cl. biplicata 
Mtg. 6. CI. biplicata var. bohemica Cless. 7. CI. plicata Drap. 8. CI. vetusta Zgl. var. striolata Parr. 9. Cl. 
parvula Stud. 10 Cl. dubiá Drap. 11 CI. bidentata Stróm. 12. CI. plicatula Drap. 13. CI. ventricosa Drap. 
14. CI. tumida Zgl. 15. Cl. filograna Zgl. : 
Vše zvětšeno ro/r. 


81 


natka hladká nemá příčky srpovité, vřetenetka nadmutá nemá dolních 
záhybů hltanových. Všecky vynikliny hltanové jest nejlépe viděti 
proti světlu. 

Závorka jest útlá a křehká destička hluboko ve skořápce začí- 
nající, a dá se na ní rozeznati tenká stopka a širší čepel; obojí jest 
spirálně poněkud stočeno a čepel kromě toho žlábkovité prohnuta. 
Konec čepele jest buď zaokrouhlen, nebo tupě uťat neb i vykrojen, 
tak že vybíhá v jeden lalok menší a jeden větší. 

Vřetenatky obývají především na skalách v horských lesích; v nížinách na- 
cházejí se při stromech a starých zdech. Obyčejně je najdeme v poštu velikém 

Rod tento obsahuje veliké množství druhů, z nichž u nás 17 žije © Mnohé 
druhy objevují se v četných formách, a tak jest určování velmi obtížno, musí se 
díti s patřičnou obezřelostí a jest nutno dbáti všech znaků, na něž bylo v před- 
chozích řádcích upozorněno. Proto jsou také popisy přiměřeně podrobnější a jest 
radno dle popisu ku př. vřetenatky obecné, jež se nejsnáze najde, získati si pří- 
hodným probouráním skořápky slušného cviku v pozorování znaků, při čemž dobře 
poslouží porovnávání s druhém jiným, jejž snad najdeme. Vřetenatky snášejí va- 
jíčka do země. Mezi cizozemskými jsou některé na pravo točeny a jiné živorody. 
Všech jest nyní známo přes 500 druhů. 

1. (Clausiliastra Móllend.) Skořápka hladká nebo skoro 
hladká; příčka srpovitá schází; deska horní od spirální oddělená; 
obústí na patře slabě spojené; ústí vejčitě hruškovité nebo za- 
okrouhleně čtyřúhelné; závorka na konci ve dva různě veliké 
cípy vykrojená. 

A) Mozol hltanový tvoří s obústím zřetelný úhel; horní 
deska vystupuje až na samý kraj návalku patrového. 


I. Clausilia laminata Montg. — Vřetenatka hladká. 
Vesmír XVI. str. 160, obr. 49, f. 1. 


Živočich hnědavě šedý, na přídě temnější, na bocích jas- 
nější, na tupě zašpičatělém chodidle bledý; tykadla kuželitě válcovitá, 
paličkatá; za nimi dva nedosti zřetelné pruhy. 

Skořápka vřetenovitá, trochu nadmutá, pod vrcholem kuže- 
litá, ač nikoli ostře zašpiča- 
tělá, žlutohnědá nebo rudo- 
hnědá, na týlu | zřetelně, 
ostatně nepatrně rýhovaná, 
lesklá, průsvitná; mírně kle- 
nutých závitků jest 10—12, 
šev zřetelně vtlačen; ústí 
hruškovité až i otupěle čtyř- 
úhelné, uvnitř rudohnědé a 
na levé straně širokým, ale 
plochým, hnědým mozolem 
vyložené; obústí přitisklé, a deska horní, b deska dolní, c mozol hlta- 
a oba kraje na patře ná- nový, d záhyb cívkový. 
valkem spojené, na nejzazším 
kraji svém trochu ohrnuté, stloustlé a kolkolem bíle zbarvené; -—— 
horní deska ostře spleštilá začiná uvnitř mezi deskou dolní a spirální 
volné, anať s touto spojena není; deska dolní sestupujíc do ústí 


7 


Obr. č. 90, Clausilia laminata Mtg. 


82 


silně se zakřivuje, pak se šikmo náhle dolů sklání a dosabuje velmi 
blizko cívkového kraje obústí,; pod ní viděti jest konec záhybu cív- 
kového; deska spirální začíná ve skořápce e později 
než deska dolní a stává se náhle vysoko vyčnělou; záhyby 
hltanové jsou 4: horní jest nejdelší, se švem rovnoběžný a dosahuje 
až k mozolů, druhý směřuje více k dolejšku a jest krátký, třetí a 
čtvrtý jsou ještě více skloněny; o třetí opírá se závorka svým zá- 
řezem a ten neschází nikdy i dotýká se mozolu, čtvrtý někdy 
zaniká; široká závorka jest před koncem z boku zevního trochu vy- 
krojena; vnitřní, při cívce ležící lalok končí dvěma uzlíky. — Výška 
17 mm, šířka 4 mm. 

Bydliště: na zemi pod listím, při stromech v lesích a vlhkých křovinách. 

Naleziště: Ouštěk, Friedstein, Bezděz, Děčín, pohoří Kummerovské, Hodko- 
vice, Brandýs n. O. (Sl.), Karlovy Vary (Lehm.), Svatojanské Lázně v Krkonoších 
(Reinh.), Liberec (Schm.), Kimčice, Harta, Vrchlabí, Schwarzenthal (Cyp.), Kum- 
burk, Cešovské Valy, Karlův Týn, Černošice u Berouna (K1.); na Šumavě: Dobřín, 
Šibenník, Hůrky, Pleso (P. Kub.), Eisenstein (Nsk.), Čertovo jezero, Prales, Kunž- 
vart, Schlósselberg, Kašperk, Sv. Tomáš (Kl), Dobrá Voda, Menštejn, Zl Koruna, 
Kájov, Kleť (Bl), Schillerberg a Hůblerwald (zásoby musejní); Jilemnise (Vejn), 
St. Boleslav (Jand.), Kosteny (Macn.), St. a N. Huť u Berouna, Sv. Prokop u Prahy 
(Sedý), Ústí n. IL. (Pachn.', Rychnov n. Kn. (Kop.), Orlík u Humpolce, Kladno, 
údolí Klejnarky u Chedrbí (Kuč.), Počátky (Petr, Hochtann u Něm. Brodu (!), 
Zvíkov, Střely u Strakonic, Písek, Vejrce u Tábora (Vař.), Svatojanské proudy 
u Štěchovic, Byšice, Mníšek (Reisn ), Křivoklát, Klíčovské údolí, Valdek u Hořovic, 
Chuchle, Závisť u Prahy (Nsk.), Medník u Davle (KI), Skalka u Košíř (Bl), 
Strahov v Praze, Bradlec, Ostroměř, Kumburk, Hrubá Skála (Sand.), Peruc (Přír. 
klub), Sychrov (Bab. a Blaž.), na Nemošické stráni, za »Familiemi« a v bažantnici 
u Pardubic (Košť.), Žákova Hora ve Žďárských horách (Kalenský). 

Forma Juscilabris Boellg. Skořápka červenohnědá s mozolem 
hltanovým ten.ně purpurově hnědým, jehož barva až na samé obústí 
dostupuje; ostatně tvarem a velikostí se neliší 

Vyskytá se na bařinatých a vůbec vlhkých stanovištích, a jest jistě rozšíře- 
nější, než se dá ze známých nalezišť souditi; bylať nalezena jen u Sv. Prokopa 
u Prahy (Pátek), u Humpolce (Hlav ), v Klíčovském údolí a u Závisti (Nsk.), na 
Hochtannu u Něm. Brodu (!). 

Povrch skořápek druhu tohoto a mnohých jiných bývá už za živobytí po- 
kožky zbaven a jako oprýskalý, zvláště u kusů horských a takových, jež žijí na 
místech humosních. 

CI, laminata jest obyvatelem snad celé Evropy. 


2. Clausilia commutata Rossm. — Vřetenatka zaměněná. 
Syn. Cl. silesiaca u Cyperse. — Vesmír XVI. str. 100, obr. 49, f. 2. 


Žiivočich jasně modrošedý; hlava, 
tykadla a záda temnější. 

Skořápka útle vřetenovitá, jemně rý- 
hovaná, ba skoro hladká, lesklá, průsvitavá, 
barvy rohové; má 11 mírně klenutých zá- 
vitků, kteréž se povolně vzmáhají, tsk že 
skořápka nadmuta není; šev dosti hluboký; 
: ústí hruškovité; obústí přitisklé, na patře slabě 
bi b spojené; — ve vnitřku skořápky začínají 


M 
Obr: cho 


deska dolní a spirální zároven 
Claus. commutata Rossm. Se tvořiti, ale tato stává se povolně 


Ass tá, : i 
vyšší a vyšší; deska dolní v ústí skoro vodorovná, končí na obústí 
© dvěma hrboulky; ze čtyř záhybů hltanových jest horní nejdelší a 
5M dosahuje až po mozol hltanový; třetí předstupuje blíže do ústí než 
-u vřetenatky hladké vynikaje až za mozol, čtvrtý jest též vy- 
-© vinut a v ústí dobře patrný; silný bělavý mozol se náhle před třetím 
-záhybem přerušuje a obrací výběžkem dovnitř ústí 
—— jakožto jakýmsi pátým, ovšem kratičkým záhybem; závorka jako 
-u vřetenatky hladké. — Výška 14 mm, šířka 3'5 mm. 
ja Bydliště: skály vápencové a trosky hradů. 
A Naleziště jsou nemnohá, a to: Brandýs n. O., Kyšperk (Jetschin), Nieders- 

-© dort u Žamberka (KI.), Rychnov n. Kn. (Kop.), opukové stráně u Chocně, hojně 
— (KL Košť ), Riesengrund v Krkonoších (Cyp.). 
: CZ. stlesvaca A. Sclima. jest dle Boettgera totožna s CI. commutata. 
Sahá od pruského Slezska a Haliče rakouskými zeměmi alpskými východ- 
-© ními až do Bosny. 

B) Mozol hltanový s obústím rovnoběžný; deska horní 

nevystupuje až na kraj návalku patrového. 


3. Clausilia orthostoma Mke. — Vřetenatka rovnoústá. 
Vesmír XVI. str. 160, obr. 49, £. 4. 


i 
nů 


Ě Živočich šedý nebo žlutošedý se zády, hlavou a tykadly 
© temnějším!. 
č Skořápka válcovité vřetenovitá, na tlustém vrcholu tupá, 
-© rudožlutá, jemně, ale zřetelně a dosti pra 
videlné rýhovaná, lesklá, průsvitná; má 9-——10 
dosti klenutých a patrně prohloubeným švem 
- spojených závitků; týl jest rovnoběžně 
-s obústím opatřen žlutým nebo hnědým 
© návalkem, pod nímž v ústí jest bělavý, silný 
-© mozol; ús'í vejčitě hruškovité; obústí na 
-© patře spojené, malinko ohrnuté, stloustlé, 
bílé; — deska horní jest trochu šikmá; dolní 
-deska začíná ve skořápce stejně se spirální, 
-© tato pak se hned na svém počátku náhle 
- vyvyšuje; deska horní jest od spirální od- Obr. č. 92. 
-© dělena a její začátek jest blíže desky dolní; | Claus. orthostoma Mke. 
-záhyb cívkový jest obloukem prohnut a pod 

- koncem desky dolní trochu viditelný; záhyby hltanové jsou čtyři: 
-první jest nejdelší a dosahuje až k mozolu, druhý jest krátký, více 
- dolů sklonéný, třetí a čtvrtý tvoří se Švem ještě větší úhel a nedo- 
A sahují k mozolu; čtvrtý ostarně často schází, nebo bývá aspoň velmi 
— kratičký; před koncem vykrojená závorka má na vnitřním laloku 
Svá slabé uzlíky. — Výška 13 mm., šířka 3 mm. | 

z Bydliště: pod mechem a listím při skalách vápencových, při starých zdech 
-a stromech. 
© Známá naleziště jsou: Hammerstein u Liberce (Schm.), St. Huť u Berouna 
-© (Šedý), Štěchovice (Reisn ), Kumburk (Šand., údolí Klejnarky u Hraběšína (Kuč.), 
———— Zákova Hora ve Žďárských horách (Kalenský). 

M Mění se jen do té míry, že rýhování skořápky jest brzy slabší, brzy 
a © určitější. 


zb) 8 v 


24 $ 


4 


p 


84 


Jest rozšířena po Alpách, zemích karpatských a sudetských, jest v jižním 
a východním Německu a dostupuje až do Livonska. 


II. (Delima tm.) Skořápka skoro hladká, lesklá, při švu 


často bílými bradavičkami posázená; příčka srpovitá jest vyvi- 
nuta a mimo ni jest jediné horní záhyb hltanový; deska horní 
od spirální oddělená; závorka široká, na konci zaokrouhlená. 


4. Clausilia ornata Zgl. — Vřetenatka zdobená. 
Vesmír XVI. str. 160, obr. 49, f. 5. 


Živočich temně modrošedý, na přídě skoro černý; tykadla 

paličkatá. 
Skořápka válcovitě vřetenovitá, nepříliš nadmutá, rudohnědá 
nebo žlutohnědá, lesklá, na hořejších závitcích rýhovaná, na do- 
lejších skoro hladká, průsvitavá; závitků jest ro 
a to málo klenutých a slabě prohloubeným 
švem, který jest jako bílým vláknem ovinut, 
spojených; od toho vlákna vybíhají směrem 
dolů krátké, více nebo méně husté, leskle 
bílé hrboulky, jichž jest na prostředních 
závitcích nejvíce; poslední závitek jest v týlu 
značněji rýhován a návalkem k obůústí rovno- 
běžně položeným naduřen; ústí jest hruško 
vitě vejčité; obústí přitisklé, poněkud ohrnuté, 
Obr. č. 93 na patře slabě spojené, bílé, stloustlé; opodál 
Claus. ornata Zgl. obústí jest hnědavý nebo bělavý mozol, jenž 
nanávalku prosvitá; — horní deska vystupuje 


a 


až na pokraj obústí; dolní dostupuje až na pokraj obústí, pod ní 


pak vyčnívá zřetelně konec záhybu cívkového; na hlranu jest velmi 
silná, prohnutá příčka srpovitá a jedizé horní a to dlouhý záhyb hlta- 
nový, jenž před příčkou srpovitou začíná a čím dále k obústí, tím 
více se ke švu blíží, a až k mozolu dostupuje; nad tímto záhybem 
bývá ještě slabounký záhyb nepravý, jakž to 1 u vřetenatky rovno- 
ústé někdy se nachází; závorka má čepel širokou, žlábkovitě pro- 
hnutou a končí zaokrouhleně. — Výška 17 mm, šířka 3 mm. 


Bydliště: v mechu a listí na skalách, při zdech. 

Nachází se na místech, jež jsou: Brandýs n. O. (Sl.), Potštýn, Kyšperk (Jet- 
schin), opukové stráně u Chocně (KI. a Košť.), Vamberk a Rychnov nad Kněžnou, 
hojně (Košť.). 

Mozol hltanový bývá u některých kusů tak tlustý, že se jím ústí valně 
súžuje, jakž to u var. callosa A. Sch m. se nachází; proto však nemyslím, 
že by takové kusy s touto odrůdou alpskou se kryly. 


Vřetenatka zdobená má největší rozšíření v Alpách, odkudž jednak do Chor- 
vatska jednak do zemí českých dosahuje., 

ITI. (Uncinaria Vest.) Skořápka žebrovitě (až jemně) rý- 
hovaná; ústí široce hruškovité, dole pěkně zaokrouhlené, týl za- 
oblený; mozol úzký; deska horní silná dosahuje k samé desce 
spirální, nebo s ní ve stáří úplně splývá; deska dolní zapadlá, 
velmi prohnurá a tím desce horní velice přibližená; záhyb cív- 


n 


P 
: 


85 


kový vysoký; jest jenom horní záhyb hltanový, příčka srpovitá 
veliká, velmi prohnutá, na svém středu často vymizelá; závorka 
zašpičatělá s koncem bákovitě ohnutým. 


5. Clausilia turgida Rossm. — Vřetenatka nabubřelá. 


Živočich žlutě nebo tmavě šedý. 

Skořápka sotva zjizvená, nadmutě vřetenovitá, hluboce až 
žebernatě rýhovaná, slabě lesklá, málo průsvitná, barvy rohové; mí 
9— ro klenutých a hlubokým švem spojených 
závitků, z nichž poslední jest v týlu docela 
dole kratičkým hřebenem opatřen; kotouč jest 
nahoře dosti útlý; zaokrouhleně hruškovité ústí 
má při cívce slabý výkrojek; obús:í kolkolem 
spojené, odloupnuté, široce ohrnuté, bělavé, 
stloustlé, uvnitř úzkým, slabým, hnědým mo- 
zolem obložené; — deska horní a spirální bý- 
vají spojeny; deska dolní jest v ústí slabá, 8 
ale výše ve skořápce velmi široká, velmi zakři- É 
vená, na konci vodorovná, zapadlá, pohledem 
od spodu jakožto oblouk dobře viditelná a do- 
bíhá dvěma větévkami vidlicovitě k obústí; me- © Claus. turgida Rossm. 
zera desková mívá po jednom nebo dvou drob- 
ných záhybcích; konec záhybu cívkového jest jen šikmým pohledem 
viděti; příčka srpovitá jest skoro přímo proti ústí a bývá často 
uprostřed přerušena; jest jen horní záhyb hltanový, jenž před příčkou 
začíná, a nedosahuje až k mozolu; velmi stočená závorka sestupuje 
hluboko do ústí, jest na konci tupé zašpičatělá a ohnutá. — Výška 
1I2—14 mm, šířka 35—4 mm. 

Bydliště: pod listím a dřevy na zemi v lesích horských 

V Čechách na Šumavě v lukenském pralese pod Boubínem našel p. B. Klika 
pouze dva kusy, jež jsou sice dorostlé, ale nevyspélé. "Typické nejsou; znamena- 
jí-li nějakou odrůdu novou, nedá se o nich s určitostí pověděti, což by nebylo 
ostatně divno, anoť naleziště toto jest nejzápadnější Skořápky jsou mírně a pravi- 
delně rýhovány, hladké a velmi lesklé, drobné. 13 mm. vysoké a 3 mm. široké 
a tedy málo nadmuté, z 9 závitků složené; rýhování jest na hořejších závitcích 
trochu nápadnější; příčka srpovitá jest uprostřed sice poněkud slabší, ale přerušena 
není; tvoří pak asi polokruh. 

Na Sumavě bylo do nynější doby dosti pilně sbíráno; že pak se našly jen 
ty dva kusy, slušno tohoto plže pokládati za vzácného. 

CI turgida jest rozšířena v zemích karpatských: Sedmihradech, Bukovině, 
Uhrách, Haliči a Moravě a to jen v Karpatech a jich výběžcích. 

IV. (Alinďda Ad) Skořápka žebernatě rýhovaná, ústí dole 
stokou opatřené; příčka srpovitá slabě obloukovitá až skoro 
přímá, hluboko v hltanu umístěná; kromě horního záhybu hlra- 
nového ještě 1—2 (3) dolní; deska horní od spirální oddělená; 
závorka úzká, na konci zaokrouhlená. 


Obr. č. 94. 


6. Clausilia plicata Drap. — Vřetenatka mnohozubá. 
Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, £ 10. 


xe 


Zivočich šedohnědý, na zádech a hlavě temnější; chodidlo 
vzadu zaokrouhlené jest šedé. 


S = 


Skořápka válcovitě vřetenovitá, štíhlá, trochu prosvitavá, 
hustě žebírkovité rýhovaná, poněkud hedvábitě lesklá, rohové až rudě 
hnědá, pode švem tu a tam bílými čárkami zdobená;“' závitků jest 
12—14, jež se pomalu vzmáhají, mírné klenuty a hlubokým švem 
spojeny jsou; kotouč jest nahoře štíhlý, válcovitý; ; poslední závitek 
jest v týlu uprostřed mírně prohnutém značně hřebenitě smáčknut 
a silněji rýhován; úzce hruškovité 
ústí má dole stoku, kteráž dutým 
koncem hřebene týlového jest; spo- 
jené, odloupnuté, trochu ohrnuté 
a stloustlé o bústí jest zvláště na 
kraji zevním v ústí bělavými zá- 
hybky posázeno; — deska 
horní jest krátká a se spirální ne- 
splynulá; deska dolní jest velmi 
stočena a hluboko zapadlá; záhyb 

Obr. č. 95. Claus. plicata Drap. cívkový nevyniká až k obústí ; srpo- 
vitá příčka leží hluboko na hltanu, 
jest skoro rovná a na dolním konci k ústí zahnuta, tedy asi 7 
podobna; hltanové záhyby jsou dva: horní začíná zároveň s příčkou 
srpovitou a jest se švem rovnoběžný, druhý má počátek v úhlu mezi 
horními konci záhybu horního a příčky srpovité a jest jen málo 
šikmo ke švu postaven; závorka má čepel širokou, velmi skřivenou 
a na konci zaokrouhlenou. — Výška 14—19 mm,, šířka 3:8 mm. 


Bydliště: v listí, pod kameny při skalách a starých zdech; po dešti ná 
těchto. 

Naleziště: Hodkovice, Josefodol, Liberec, Brandýs nad Orl. (SL.), Friedland 
(Reinh.), Eckersbach, Rollberg, © Lípa, Nový Zámek (Schm.), Kimčice, Harta, 
Fuchsberg (Cyp); na Šumavě: Eisenstein a Bayrek (Nsk.); Sv. Ivan, Vůznice 
u St. Huti u Berouna (Šedý), Ostroměř, Hrubá Skála, Strahov v Praze (Sand), 
Kumburk, Trosky, Chuchle (Kl.), Kouřim (Beneš), Chlum u Cáslavi, údolí Klej- 
narky u Faberova mlýna, Ledeč (Kuč., Humpolec (Hlavín), Sychrov (Bab. a Blaž), 
Mladkov u Jilemnice (Vejn.), Choceň (KI. a Košť.), opukové stráně u Vamberka 
a Rychnova n. Kn. (Košť.), Lichnice (Kuč.), klášterská zahrada v Něm. Brodě (!). 


Forma wmplicata Blz. Záhybky na obústí jsou buď Pe 


buď docela scházejí. 


Byla objevena u Sychrova (Babor) a na Orlíku u Humpolce (Kuč.). 

Druh tento pozná se nejsnáze po drobných záhybcích na obústí; není li 
těchto, dlužno dbáti podoby příčky srpovité a postavení druhého záhybu hltano- 
vého, jenž se od prvého jen málo odklání. Jinak jest vřetenatka tato velmi po- 
dobna následující, bývá však vždy štíhlejší. 

Kromě Anglie obývá v celé Evropě. 


7. Clausilia biplicata Montg. — Vřetenatka obecná. 
Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, £. 11. 
Živočich šedý, žlutošedý až i hnědý s temnější přídou a 
bledšímí boky a zadkem; za válcovitými, paličkatými tykadly bývají 
dva temnější pruhy; šedé chodidlo jest na konci zaokrouhleno. 


Skořápka vřetenovitá, mírně nadmutá, prosvítává, žlutě 
až rudě hnědá, slabě hedvábitě lesklá, dosti hustě žebernatě rýho- 


P 
“ 


„očka 
* 

P, v 

k 

B <) 

Pe 
hc = 
Voské 
bb 
» 
ji 
n 
t 


s tažené; obústí souvislé, odloupnaté, ohrnuté, 
„a - bělavé a buď jednoduché nebo slabým, hnědým 
E: mozolem - sesílené; na samém okraji pak spíše 


ne oddělená, dolní pak zapadlá, nepříliš vysoká a při 


ovaná, na E ěleteých žebírkách pode švem bíle zbarvená; kotouč na- — 
hoře útlý; závitků r1—14 a to dosti klenutých a orostřědně hlu- 
-© bokým švem spojených; poslední závitek jest v týlu uprostřed vmá- 
— čknut a tamtéž doleji kolem cívky hrubým hře- 


- benem opatřen; ústí hruškovité, dole stokou pro- 


ostré nežli stlustlé; — horní deska od spirální 


 obústí obyčejně dvěma konečky vidlicovitě vybí- 


havá; mezera desková mívá někdy 1I—3 drobné P 
záhybky; zevní kraj obústí však jich nikdy ne- 
nasazuje; záhyb cívkový není při obústí nijak a 
viděti; na hltanu se nachází hluboko umístěná Obr. č. 96. 


obloukem prohnutá příčka srpovitá, a | Claus biplicata Mtg. 
s ní zároveň počíná horní záhyb rovnoběžný se 
švem; pod tímto jest záhyb druhý, ke švu valně šikmo posta- 
vený, a pod ním bývá někdy ještě třetí a to ještě šikmější krátký 
záhyb; závorka jest dosti široká, velmi stočena a na konci zaokrou- 
hlena. — Výška 17 mm., šířka 4 mm. 

Bydliště: pod listím v lesích, křovištích, při starých zdech. 

Jest obecná a lze ji na příhodných místech najíti v každé krajině. 

Var. albilamellata Farr. Skořápka lesklá, narudle rohové barvy; 


B ritky klenuté, deska dolní stojí v levo velmi blízko desky horní; 
| mozol slabý, bledý; velikost obyčejná. 


Žije v západních Čechách a jest mi známa z hradu Valdeku u Jinec (Petr), © 


Tábora (!), Rábí, Sušice, Kašperku, Velhartic (P. Kub.), Karlova Týna, Kumburku 
(KI) Kouřimi (Ben), Ústí n. L. (Pachn.), Děčína (Schm.), Strahova (Sand.) a Dív- 


-© čího Hradu u Prahy (Šedý). 


k; 
de 


0 
k] 


% 


+ 


Var. crasstlabris Farr. Skořápka hnědá nebo žlutavá, válco- 
vitě vřetenovitá; kotouč útlý, krátký; závitků 12—13 málo klenutých, 
jemně žebernatých; ústí zaokrouhlené se silným červenavým mo- 


© zolem; obústí ohrnuté, bělavé; záhyby hltanové často 3; velikosť 


normální. 


Jest mi povědoma jenom z východních Čech z míst těchto: Brandýs n, O., 
u Něm. Brodu: Chlistov, Rosendorf, hrad Ronovec, vrch Hochtann, Siebenthan, 
Lipnice, Řečice, Petrovice; pak Polná, hrad Ronov u Přibyslavi, Certův stolek 
u Chotěboře, Želivo, Počátky, Žirovnice (Petr). 


Forma grandis Rossm. mívá závitků 14 a záhy by hltanové 3. 


— Výška 18—21 mm., šířka 4'5 mm. 


Může se naskytnouti od obou dřívějších odrůd a bývá jednotlivě mezi ostat- 
ními jedinci. Udává ji Slavík z míst těchto: C. Lípa, Hodkovice, Praha, Brandýs 


n. O., Domažlice; Žamberk (Dr. Frič), 


Var. A Zal.  Skořápka malá, nadmutá, žlutavě rohové 
(kary kotouč útle vytáhlý; závitků 1o—11; kout mezi deskou horní 
a krajem zevnitřním obsáhlý a zaokrouhlený. — Výška 12—13. mm., 
šířka 3 mm. 

Jest mi známa jen z Letné u Prahy, kdež byla p. Klikou nalezena v pří- 
- kopě u sadů, a z Roztok u Prahy. 


„Pty 


Day TO É 
2 p AML he 


o 


274 > j 
p 


2 


ba Ň 4 . 
„ S84 a . 
Ko ore s 


SOP o 19 


bř V700 
ry V, 


s“ 


4 


S U SAP 


tá 


| 
P: 
+ 
r 


88 


Var. bohemica Cless.  Skořápka menší, na dolejších závitcích 
jen velmi slabě rýhovaná, hedvábité lesklá, barvy rohové; závitky 
jsou více klenuty a hřeben týlový méně vyznačen, rýhování při ném 
jest však silnější; horní deska jest slabá, deska dolní vybíhá 1—2 
hrboulky na obústí, jest velmi skřivena, velmi dlouhá, přistupuje 
dolním koncem blíže ku desce spirální, kteráž uprostřed méně vy- 
soká jest; ústí pěkně zaokrouhlené; příčka srpovitá končí dole 
hrboulkem. — Výška 14 mm, šířka 3 mm. : 

Nachází se výhradně a velmi hojně na skalách Střekovských u Ústí n. L., 
vzácněji také na Milešovce (Bl.). 


Muť. albina jest povědoma od Lipnice a Něm. Brodu (!), Orlíku u Hum- 
polce (Kuč.) a Ustí n. L. (Pachn)). 

Počet záhybů hltanových bývá různý, obyčejně 2, někdy 3; z Tábora jest 
mi povědom kus, jenž vůbec nijakých neměl, ač byl úplně dospělý. Stíhlejší a na- 
dmutější individua nacházejí se všude. "Také rýhování může býti valně různé 

Vřetenatka obecná žije v severní, střední a západní Evropě, na poloostrově 
balkanském; v Italii schází, 

V. (Strigillaria Vesť) Skořápka žebrovitě rýhovaná; dolní 
deska zapadlá; příčka srpovitá krátká, velmi prohnutá; záhvb 
hltanový velmi dlouhý; od dolního konce příčky srpovité vy- 
chází záhyb hltanový dolní; desky horní a spirální se velmi 
sbližují; závorka na konci súžená a stloustlá. 


8. Clausilia cana Held. — Wřetenatka šedavá. 
Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, f. o. 


Živočich žlutošedý, na zádech a tykadlech temnější. 

Skořápka vřetenovitá, více nebo méně nadmutá, že- 
bernatě hrubě rýhovaná, pode švem bílými čárkami ozdo- 
bená, barvy rohové hnědé; kotouč nahoře ku- 
želitý má vrchol zašpičatělý ; závitků jest 12—14, 
jež jsou mírně klenuty ; šev jest dosti pronlouben 
a mezi dolejšími závitky jako bílým vláknem 
označen; poslední závitek jest na týlu dvakrát 
vmáčknut a dole hřebenem dobře vyznačeným, 
avšak nepřílišným opatřen; hruškovité ústí jest 
dole stokou, ačkoli často nehrubě zřetelnou vy- 
krojeno a jest uvnitř barvy pěkně hnědé; obúsít 
souvislé, odloupnuté, hnědým mozolem se- 


4 : sílené, ohbrnuté, trochu stloustlé; — deska horní 
07 krátká, slabá, od desky spirální oddělená za- 
Claus. cana Held. číná mezi deskou dolní a spirální, deska dolní 


jest zapadlá, ostrá, barvy pleťové, vybíhá jedním 
nebo někdy dvěma konečky vidlicovitě a končí už před obústím; 
záhyb cívkový nesestupujeaž na obústí; příčka srpovitá jest velmi 
prohnuta a veliká; záhyb hltanový horní začíná maličko dříve než 
příčka srpovitá a jest dlouhý; před dolním koncem této příčky vy- 
chází dolní, málo zřetelný a krátký záhyb dolní, jenž nedo- 
sahuje až po mozol; velmi stočená, ke konci úzká závorka 
jest na konečku a. zevnitřním kraji stloustlá. — Výška 18 mm., 
šířka 3'5 mm. 


89 


Bydliště: pod listím a dřívky i v trhlinách kůry stromové v lesích. 

Jediným nalezištěm až posud udávaným bylo Hans Heyling, jež Lehmann 
uvádí v dodstku k fauně Karlovarské a Frant. Lázní v Malak. Blátter 17. Band, 
1870. Udání to zůstalo od té doby pochybným, až se mi podařilo nalézti na 
Hochtannu u Němekého Brodu dva exempláře druhu tohoto, jenž jest hojný na 
Kladském Sněžníku, jak na straně pruské tak moravské, a tedy nejspíše žije také 
asi v koutě u Králik na půdě české.. Za to Claus ilia pumila, Ziuels'k, již 
týž spisovatel dle A. M. Glůckseliga a J. Schóbla uvádí, snad jistě v Čechách není; 
Lehmann sám má udání to za pochybné, a myslí, že byla asi zaměněna za CE 
dubia nebo CI. septentrionalis (Z bidentata) chybným určením. 

CI cana neobyčejně se podobá druhu CI. biplicata, ale rozezná se určitě 
dle toho, že horní záhyb hltanový dosahuje až ku mozolu, čehož u jmenovaného 
druhu není; záhvb dolní jest mnohem níže a jest s dolejším koncem příčky, jež 
tam jest nejtlustší, spojen. U vřetenatky starožné zase nesouvisí dolní záhyb 
s příčkou, nýbrž s mozolem. 

Jest to druh rozšířený v západní Rusi, východním a jihovýchodním Ně- 
mecku, Moravě, Haliči, Sedmihradsku, Banatě, Valašsku a Bulharsku. 


9. Clausilia vetusta Zgl. — Vřetenatka starožná. 
Vesmír XVII. str. 59. 


Živočich šedohnědý, na přídě temnější než vzadu a na 
bocích; tykadla válcovitá, paličkatá, hnědá; makadla kratičká, téže 
barvy; kraj pláště hnědě šedý; chodidlo hnědavě šedé, 

Skořápka útlá, vřetenovitá, rohově hnědá, jemně že- 
brovitá s roztroušenými bílými žebírky, slabě lesklá, průsvitavá, 
Z II—13 málo klenutých, velmi 
povolně se vzmáhajících závitků slo- 
žená; týl jest nápadně hřebenitě 
stlačen a též pode švem trochu do- 
vnitř prohnut; kotouč jest nahoře 
válcovitý; šev dosti mělký; malé 
ústí má tvar hruškovitý; obústí jest 
souvislé, odloupnuté a velmi ohr- 
nuté, poněkud stloustlé a bílé; — 


; sz 2 v. DY Obr. č. o8. 
deska horní a spirální přesahují dk ; 
svými konci maličko přes sebe; deska Claus vetusta ex var. striolata 
Z. 


dolní zapadlá, ostrá, málo stočená, 
nevybíhá až na obústí; konec záhybu 
cívkového jest jen šikmým pohledem do ústí viditelný, hnědý; horní 
záhyb hltanový začíná kratičko před příčkou srpovitou, jest se švem 
rovnoběžný a dosahuje až ku tlustému, hnědavému mozolu hlta- 
novému; od dolního konce obloukovitě velmi prohnuté a tlusté 
příčky srpovité béží nad hřebenem týlovým záhyb hltanový dolní, 
jenž též až ku mozolu dostupuje; závorka silně žlábkovitá, 
úzká, ke konci velmi súžená, velmi stloustlá. — Výška 15 mm, 
šířka 3'3 mm. 

Bydliště: pod listím a mechem na skalách vápencových, 

Typickou formu viděl jsem v zásobách musejních ze Sumavy bez bližšího 
udání místa. 

Var. striolata Blz.  Skořápka menší, útleji protáhlá, narudle 
hnědá, jemně žebrovitě vráskovaná, lesklá, pode švem bíle čárko- 
vaná; závitků 13—14; týl se strany poněkud vmáčknutý má dole 


90 


dlouhý hřeben i jest hruběji žebírkován; ústí užší, podlouhle hru- 
škovité; mozol hltanový dosti tlustý, zvláště nahoře. — Výš. 14 mm., 
šíř. 2'5 mm. 


Jest známa od Karlova Týna, Dívčího Hradu nad Zlíchovem, Sv. Prokopa, 


Sv. Jana u Berouna, St. Huti, Radotína (Mal sek. přír. klubu). 

Konchylie české však se neshodují s cizími tím, že jsou ještě jemněji rýho- 
vány a tedy hladčí a často velmi lesklé; také bílé čárečky pode svem jsou mnohem 
řidčí.. Z té příčiny mohou býti poznačeny jako forma nitidosa m. Nejvíce 
podobny jsou kusy z Banatu a Sedmihradska. 

Muť. albina byla nalezena u Karlova Týna a Sv. Ivana. : 

Plž tento jest rozšířen nejvíce v Kraňsku a Korutanech; odtud vybíhá d 
jižního Tyrolska a na druhé straně na poloostrov balkanský a do Sedmihradska. 
Na severu jest ještě v Bavořích a Sasku. 

VI. (Kuzmicia Brus.) Skořápka malá, mírně až hrubě rý- 
hovaná, ústí dole úhlovité súžené; kromě horní záhybu hltano- 
vého ještě kratičký dolní, s mozolem značně tlustým dole spo- 
jený; horní a spirální deska obyčejně spojené; na týlu zřetelný 
hřeben; závorka hluboko v ústí, na konci široká a jako uťatá. 


ro. Clausilia parvula Stud. — VWřetenatka malá. 
Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, t. 3. 


Živočich na přídě šedavě hnědý, ostatně bledě šedý; ty- 


kadla skoro válcovitá, slabě paličkatá; makadla jen jako bradavičky; 


chodidlo krátké, vzadu zaokrouhlené, 


Skořápka malá, útle vřetenovitá, temně červenohnědá, velmi 
jemně a hustě rýhovaná, mdle lesklá, kotouč jest poměrně 
- málo štíhlý a má vrchol tupý; málo klenu- 

tých, tedy velmi mělkým švem spojených 
závitků jest 9—12; týl jest dvakrát vetlačen, 
tak že jsou hřebeny vlastně dva, ač ten, 
který při cívce leží, jest zřetelnější; ústí 
jest hruškovité; obústí souvislé, odloupnuté, 
ohrnuté, bílé, slabě stloustlé; — mezera 
desková beze záhy bkúiu-hornia 
(spirální deska jsou spojeny; deska dolní jest 
Obr. č. 90. zapadlá a vybíhá před obústím hrbolcem 
Claus. parvula Stud. tlustým, dolů namířeným; záhyb cívkový 
není v ústí viditelný; příčka srpovitá jest 
značně do oblouku stočena; záhyb hltanový horní jest dosti dlouhý 
a začíná již před příčkou srpovitou; záhyb dolní jest krátký, splývá 
s mozolem hltanovým a pro bílou barvu svou jest ve hnědém ústí 
velmi nápadný; mozol jest pode švem nejtlustší; dosti široká závorka 
jest na konci tupě zašpičatělá a stopka tvoří s čepelí skoro pravý 
úhel. — Výška 9 mm,, šířka 2 mm, 


m 
k 
y 
a 


Bydliště: na vápencových skalách. 

Jsou známa jenom místa tato: Brandýs n O. (SL), Bezděz (Schm.), Vrch- 
labí (Cyp.), Jilemnice (Vejn.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Choceň (KI. a Košť.), Slapy 
u Štěchovic (Reisn ), Trosky (KI). 

Vřetenatka malá jest domovem ve střední Evropě. 


Bolérý A ž, v, AV Z) VĚNEM V P P 0 
Nár zah Am, VAR odd 1 OV ha 


- 


SOV VAE SON BA 8 
PRAVA S v AV 


l r 


js- 


BSK o dno od AN CT cy CSS Zbak U r 


EV 


© stoku; obústí jest souvislé, slabě odloup- 


© rr. Clausilia cruciata Stud. — Vřetenatka křížatá. 
Živočich žlutavý až i černošedý. 
: Skořápka vřetenovitá, trochu nadmutá, málem žebernatě 

a řídce rýhovaná, hnědá, trochu hedvábitě lesklá, bílými čár- 
„kami popsaná; kotouč nahoře nepříliš útlý, na vrcholu tupý; závitky 
jsou slušně klenuty a jest jich 9—12; 
o dvakrát vmáčknutý týl má kolem cívky 
-hřeben dosti vyniklý; podlouhle vejčité 
a šikmé ústí má dole nedosti zřetelnou 


nuté, trochu stloustlé, bílé; — mezera 
- desková jest buď hladká neb obyčejně 
©- 1—3 drobnými záhvbky zřásněna; 
deska horní jest se spirální spojena, dolní gy: 
pak dosti zapadlá, před koncem ke stěné 
ústí přitisklá a vybíhá dvěma konci; záhyb 
cívkový jest před koncem velmi stočen 
a šikmým pohledem dobře viditelný; Obr. č. 100. 
příčka srpovitá jest sotva prohnuta a trochu Claus. cruciata Stud, 
šikmo, t. |. spodním koncem dovnitř sko- 
řápky postavena; horní záhyb hltanový začíná již před příčkou 
srpovitou, nedosahuje však až ku silnému mozolu; záhyb dolní 
splývá s mozolem a jest krátký; tento jest na horním konci něj- 
tlustší; závorka jest na konci zaokrouhleně uťata. — Výš. 12 mm, 
ES 25mm. 

Bydliště: v lesích, hlavně při starých pních bukových. 


Známe jen několik nalezišť: Údolí Úpy v Krkonoších (Reinh.), Hůrky, Pleso 
na Šumavě (P. Kub.). : 
„Forma minima Ad. Schm. jest stěsnanější a tedy poměrně 

nadmutější, hruběji žebernstá a menší. — Výš. 8 mm,, šíř. 1:8 mm. 
: Dosud mně známa z Kašperku (P. Kub), Pralesa, Záluží, od jezera Plócken- © 
steinského, Sv. Tomáše, z Haidbergu a Schillerbergu (KI. a Bl.) a s vrcholu 
Kleti (BL). Á 

Vřetenatka . tato rozeznává se cd svých příbuzných velmi obtížně; ústí její 
est však šikmější než u nich, deska dolní nemá schodovitých stlustlin jako ná- 
sledující a povrch jest hruběji a oddáleněji rýhován.  Závorka vřetenatky křížaté 
přechází z čepele nenáhle ve stopku, kdežto u vřetenatky černavé tato zřetelnými 
úhly od čepele odrůzněna jest. Vřetenatku malou nelze snad nepoznati. — CI. 
rugosa Drap. jest jiný v západní Evropě žijící druh. 

Jest to plž čistě horský a žije ve východní Francii, Alpách, severní Italii 


-© a v zemích sudetských a karpatských. 


12. Clausilia dubia Drap. — Vřetenatka drsná. 
Syn. CI. rugosa u Slavíka a Dudy. — Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, £. r. 


s Živočich šedohnědý, na bocích a zadku jasně šedý; tykadla 
válcovitá, paličkatá; makadla kratičká; chodidlo šedé. 

Skořápka vřetenovitá, trochu břichatá, hustě a dosti jemně, 
ale trochu vl nitě rýhovaná, na dolejších závitcích i rovnoběžně 
se $vem jemně svraskalá a hedvábitě lesklá, bílými čárkami! okrá- 
šlená, barvy rudohnědé; kotouč nahoře kuželitý, jelkož se již první 
závitky stávají mocnějšími; závitků 1o— 11, málo klenutých a švem 


92 


obyčejně bíle označeným a nehlubokým spojených; dvakráte pro- 
hloubený týl má kolem cívky silný hřeben; vejčitě hruškovité ústí 
jest dole slabě naznačenou stokou protaženo; obústí souvislé, ma- 
linko odloupnuté, ohrnuté, poněkud stloustlé, bílé; — deska horní 
šikmo postavená: deska dolní vybíháscho- 
dovité dvěma nad sebou posta- 
vený mi velmi zřetelnými hrboulky; 
mezera desková hladká; deska spirální jest 
jenom na svém konečku ústím viditelná 
a jest barvy bílé; velmi silný mozol hita- 
nový jest nahoře nejtlustší; příčka srpo- 
vitá jest obloukovitá a slabá; horní záhyb 
hltanový začíná maličko před příčkou ; dolní 
záhyb velmi tlustý, vyniklý, a dosahuje až 
ku mozolu; závorka má čepel širokou, 
od stopky náhle odrůzněnou a na konci 
tupě uťatou. — Výška 13 mm,, šířka 3 mm. 


Obr:/č or- 
Claus. dubia Drap. 


Bydliště: pod listím a korou pařezů v lesích listnatých nebo míchaných. 


Naleziště: Javor, Kašperské Hory, Čerchov u Domažlic (S1.), les mezi Frim- 
burkem a Sv. Tomášem, Tusset, Kunžvart, Kašperk, Vimperk, Hirschbers, Vítkův 
Kámen (K1), Rábí, Sušice, Hůrky (P. Kub.); Karlovy Vary a Františkovy 
Lázně (Lehm.), Údolí Upy, Friedland v Jiz. horách (Reinh.), Eckersbach, Ronov, 
Bezděz (Schm.), St Huť u Berouna (Šedý), Milešovka (Pachner), Pardubice (Košť.), 
Rychnov n. Kn. (Kop), Orlík u Humpolce, Chlum u Cáslavě, údolí Klejnarky 
u Hraběšína a Chedrbí, Kladno (Kuč.), Valdek u Jinec (Petr), C. Budějovice (Pinc), 
Hrubá Škála (Šand. , Chlistov, Rosendorf a Hochtann u Něm. Brodu, Tábor. 


Var. vindobonenstis A. Schm. Skořápka úzce žebernatě rýho- 
vaná; schodovité hrboulky desky dolní jsou mohutny a vybíhají často 
jakožto dva bílé záhybky na obústí; dolní záhyb hltanový jest velmi 
silný, — Výška 12 mm,, šířka 3 mm. 

Známa jest od Češova, Kumburku (KI.) a Sv. Ivana u Berouna (Šedý). 


Var. hercynica m. Skořápka mdle lesklá, rohové hnědá, z 9 zá- 
vitků sotva vypouklých a docela mělkým švem spojených zbudovaná, 
jen místy bíle čárkovaná; deska dolní vybíhá buď jednoduše, nebo 
jest dolní schodeček jen jako malý hrbolek; dolní záhyb hltanový 
slabý. — Výška 12 mm.. šířka 2'5 mm. 

Naleziště: Kašperk na Šumavě (P. Kubes). 

Odrůda tato jest vyznačena oproti jiným hlavně plochými závitky a barvou. 


M 
Var. obsoleta A. Schm.  Skořápka rudohnědá, hustě a jemné 
rýhovaná, bíle čárkovaná; deska dolní též tu velmi šikmá, slabě pa- 
trná; mozol a dolní záhyb hltanový skoro zaniklé. — Výška 12 až 
13 mm, šířka 3 mm. 

Prohlížeje zásoby konchylií ze sbírek musejních, našel jsem dva kusy CI. 
dubia od jezera Plóckensteinského v Šumavě, jež nemohu jinam zařaditi než pod 
hořejší jméno. Odrůda tato žije v Alpách, Německu a Švédsku, a objevení se její 
ve výšinách šumavských by nebylo divno. Lehmann udává od Františkových Lázní 
též var compar Parr., jež jen v Tyrolích domovem jest, a zdá se mi, že české 
nálezy nebudou s výhradně alpskou formou totožny, pročež tuto odrůdu pomíjím. 

Živočich tento nachází se od jižní Francie, severní Italie a Sedmihradska až 
do Skandinavie. 


93 


13. Clausilia bidentata Strom. — Vřetenatka černavá. 
Syn. CI. nigricans u Lehmanna. — Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, £. 2. 


Živočich bledě hnědošedý, na přídě temnější; plášť šedý; 
chodidlo bělavé. 

Skořápka válcovité vřetenovitá, jemně rýhovaná, hedvábitě 
leklá, temně rudobnědá až černavá, pode švem bíle čárkovaná; kuže- 
litý kotouč jest nahoře zašpičatělý; jest 1o—12 skoro plochých, bílým 
švem spojených závitků; týl jest tupě hřebenitě stlačen; ústí po- 
dlouhle vejčité; obústí souvislé, malinko 
odloupnuté, trochu ohrnuté, bělavé; — 
nevysoká deska horní jest kolmo na patře; 
deska dolní se stává před koncem nižší a 
vybíhá jedním nebo dvěma konečky, ale 
bez hrboulků před obústím; mezera 
desková buďto hladká nebo několika zá- 
hybky řásná; záhyb cívkový nedosahuje 
do ústí; příčka srpovitá málo prohnutá až 
skoro přímá; nad ní dříve již začíná dlouhý 
záhyb hltanový horní, od jejího konce dol- 
ního pak vybíhá dolní záhyb hltanový, 
nepříliš vymklý, jenž dosahuje až ku mo- Obr. č. 102, 
zolu; tento jest slabý, k obústí šikmý a Claus. bidendata Stróm. 
na horním konci svém nejtlustší; závorka 
má čepel dosti širokou, ku stopce skoro pod pravým úhlem přiklo- 
něnou a na konci zaokrouhleně uťatou. — Výska 9 až 12 mm, 
šířka 2 mm. 

Bydliště: při skalách, starých zdech a pařezích v lesích. 

Známa jsou naleziště tato: Františkovy Lázně (Lehm.), Scharfenstein u Be- 
nešova, Ronov (Schm.), Černé a Plóckensteinské jezero (zásoby musejní). 

Hlavní rozšíření její jest v severní Evropě od Anglie přes Švédsko až do 
Ruska, kdež bývá hojna; místy jest v Evropě střední. 

VII. (Pirostoma Vest.) Skořápka rýhovaná nebo široce 
žebernatá, rudohnědá, obyčejně břichatě vřetenovitá, ústí dole 
zaokrouhlené; příčka srpovitá trochu šikmá; horní deska se spi- 
rální spojená; dolní deska má nad svým zakončením při obústí 
dvě záhybovité větvičky, z nichž jedna běží dovnitř, druhá k ob- 
ústí, což podobu ležatého písmene < poskytuje; jen horní zá- 
byb hltanový; týl slabě hřebenitý; závorka široká, na konci 
zaokrouhlená. 


14. Clausilia plicatula Drap. — Vřetenatka čilá. 
Vesmír XVL str. 184, obr. 55, £. 7. 


Živočich šedě hnědý, na chodidle šedý, na přídě temnější; 
tykadla válcovitá, paličkatá, dosti krátká. 

Skořápka vřetenovitá, dosti štíhlá, rudohnědá, oddá- 
Jeně rýhbovaná, namnoze i podél švu vlnitá a hedvábitě lesklá, 
zřídka čárkami bílými pode švem pruhovaná, průsvitavá, má 10—12 
málo klenutých závitků, jež tvoří nahoře útlý válcovitě kuželitý ko- 


04 


touč s tence vytaženým vrcholem; v týju jest tupý hřeben, kterýž © 


přechází v nádor za obústím značně vystouplý; ústí okrouhle 
hruškovié; obústí souvislé, slabě odloupnuté, velmi ohrnuté, sotva 
stloustlé, bělavé; deska horní se spirální 
kolenité spojená; dolní deska krátká, na 
konci vidličnatě rozštěpená; mezera desková 
drobnými záhybky zřásněná; záhyb 
cívkový ústím viděti nelze; příčka srpo- 
vitá stojí trochu šikmo a jest málo pro- 
hnuta; na hltanu jest jen záhyb horní, 
jenž před příčkou počíná a jest dlouhý; 
mozol slabý, jenom na svých koncích ná- 
padnější ; úzká závorka končí tupě zašpi- 
Obr. č. 103. čatěle. — Výška 13 mm,, šířka 3 mm. 
Claus. plicatula Drap. Bydliště: pod kameny a listím při stromech a 
skalách, ve zříceninách hradů, v lesích, 


Naleziště: Hodkovice, Brandýs n. O., Chřibská, Č. Lípa, Bílina, Benešov, 
Birkigt (SI.), Karlovy Vary a Františkovy Lázně (Lehm.), hořejší údolí Labské, 
Weisswassergrund, Herlikovice, údolí Úpy v Krkonoších, Haindorf, »Nos«, Bu- 
ková Hora v Jiz. horách (Réinh.), Eckersbach, Hammerstein, Kleis (Schm.), Kim- 
čice (Cyp.); na Sumavě: Hůblerwald, Schillerberg (zásoby musejní), Plóckenstein, 
Tusset, Prales. Záluží, Kunžvart, Schlósselberg, Sv. Tomáš (KI.), Kašperk, Hůrky, 
Pleso (P. Kub.), okolí Eisensteinu, Pancířov (Nsk,), Ostroměř, Hrubá Skála (Sand.), 
Potštýn (Jetschin), St. Huť a Vůznice u N. Huti (Šedý), Milešovka (Pachn.), Orlík 
u Humpolce, Chlum u Cáslavi, Kladno (Kuč.), Sv, Jiří u Kladna (Re'sn.), St. Bo- 
leslav (Bab ), Sychrov (Bab a Blaž.), Mladkov u Jilemnice (Vejn ), Trosky, Kumburk 
(Kl), Žákova Hora ve Žďárských horách (Kal.); u Něm. Brodu: Petrovice (Petr), 
Hochtann, hrad Ronovec; Certův stolek u Chotěboře, Zíatá Koruna, Křemže (Bl.). 


Var. nana Zol. Skořápka více stěsnaná, nadmutější, tlusto- 
„stěnná, rudohnědá, lesklá, hustě a šikmo jake ne rýhovaná, s ko- 
| toučem tupým, kuželitým; závitky jsou klenutější; ústí skoro okrouhlé; 
deska dolní nezřetelně vidličnatá; mezera desková obyčejně hladká, 


bez drobných záhybků. — Výška g— 10 mm., šířka 2'5 mm. 
Sděleno se mnou, že žije v Šumavě u jezera Lakka, Čertova jezera, Č. Truby, 
Kunžvzrty (Nosek). — Ostatně jest známa ze Slezska (pruské strany Krkonošů), 


z Jeseníku a Haliče 

Tvar skořápky jest někdy více, jindy méně štíhlý, a drobné záhybky na me- 
zeře deskové tu a tam bývají nezřetelny nebo zanikají docela. 

Dosahuje od Italie až do Švédska a od Francie až po Sedmihradsko, kdež 


jí už není. 
I5. Clausilia ventricosa Drap. — Vřetenatka nadmutá. 
Vesmír XVI. str. 184, obr. 55, f 5. 
Živočich na zádech a hlavě černavý, na bocích šedý; obruba 


chodidla jest temnější; tykadla kuželitě válcovitá, paličkatá; makadla 
kratičká, kuželitá; chodidlo temně šedé, vzadu zaokrouhlené. 


Skořápka břichatě vřetenovitá, tustostěnná, dosti - 


hustě a jemně rýhovaná, temně rudohnědá, málo lesklá, ne- 
průhledná, tu a tam bíle čárkovaná; kuželitý kotouč jest na horních 
závitcích dosti útlý; mírně klenutých, pravidelně se vzmáhajících a 
málo prohloubeným švem spojených závitků napočítá se II—12, 


(2 


ke 


By; 
A 
M" 
: 
k 
j 

: a 
ý 
P 


“*« 


beným švem spojeny, a teprve poslední dva se 


95 


poslední má na spodině týlu úzký, velmi zřetelný hřeben; 
jenž až po ohrnuté obústí dostupuje; trochu hranatě hruškovité ústí 
jest uvnitř hnědé; obústí souvislé, málo 
ndloupnuté, trochu stloustlé, bělavé; — 
deska horní se spirální spojená jest poměrně 
úzká; krátká, zapadlá deska dolní jako 
u vřetenatky čilé; mezera desková nemá 
drobných záhybků; záhyb cívkový 
nedosahuje do ústí; příčka srpovitá jest 
málo prohnuta; hltanový záhyb jest jen 
horní, kterýž daleko před příčkou začíná 
a často až se slabým mozolem se spo- 
juje; závorka má čepel širokou, velmi 
stočenou, ode stopky náhleodrůzněnou a Obr. č. 104. 

na konci zaokrouhleně zaúženou, — Výška Claus. ventricosa Drap. 
20 mm,, šířka 4 mm. 

Bydliště: pod listím a hnijícím roštím při lesních potůčcích. 

Naleziště: Brandýs nad Orl.; v Šumavě: Javor (SI.), Tusset, Schlósselberg, 
Prales (Kl.), Kašperk, Hůrky, Pleso (P. Kub.); Děčín (Schm.), Rychnov n. Kn. 
(Kop-), Turnov (Kl.), Třeboň (Weinz.), Karlovy Vary (Lehm.), St Huť u Berouna 
(Sedý), Štěchovice (Reisn ), N. Strašecí (Bab.), hradební příkopy a Podskalský mlýn 
u Písku (Duda), Menstejn, Hódlwald, Klet (Bl.), 

Zeměpisné rozšíření jest jak u druhu předchozího, ale přistupují k tomu na 
západě Spaněly, na východě Sedmihradsko. 


16. Clausilia tumida Zgl. — Vřetenatka tlustá. 
MESMm AVS S1r T2200Dr.30, £ 9. 


Zivočich temně šedočerný. 

Skořápka tlustostěnná, krátce stěsnaná a břichaté vře- 
tenovitá, pravidelně, hustě a jemně rýhovaná, hedvábité 
lesklá, temně purpurově až černavě hnědá s nečetnými čárkami bí- 
lými pode švem; kotouč nahoře dosti náhle útle kuželitý; závitků 
jest 1I1I— 12 a jsou málo klenuty, mírně prohlou- 


trochu nápadněji vzmáhají; poslední závitek jest 
v týlu vmáčknut a trochu naduřelý, 1 má na 
spodině tupý, nezřetelný hřeben; čtyřhra- 
natě zaokrouhlené až okrouhle hruškovité, uvnitř 
třesňově červenohnědé ústí jest poměrně malé; 
obústí souvislé, skoro přitisklé, ohrauté, poněkud 
stloustlé, bělavé, na zevní straně maličko dovnitř 
prohnuté; — ostrá deska hornía spirální jsou spo- 
jeny; deska dolní dosti zapadlá končí před ob- obí tě aš 
ústím jedním nebo dvěma cípy; mezera desková 
jest buď hladká nebo jedním záhybkem opatřena; 
náhle stočený konec záhybu cívkového jest šikmým 
pohledem v ústí viděti; příčka srpovitá obloukovitě prohnutá jest 
ústím celá patrna; jest toliko horní záhyb hltanový, jenž před příčkou 
začíná a až ku mozolu s obústím rovnoběžnému a na obou koncích 


Claus. tumida Zgl. 


96 


stloustlému dosahuje; závorka má konec zaokrouhlené otupený. — 
Výška 14 mm,, šířka 4 mm. 

Bydliště: v lesích pod listím a dřívky na zemi, v rozvalinách hradů a hro- 
madách kamení při skalách. 

Jsou jen dvě naleziště povědoma: Svatojanské Lázně v Krkonoších (Thamm) 
a Štěchovice (Reisner). 

Cvičené oko rozezná druh tento od předchozího rázem; třeba dbáti toho, 
že hřeben týlový jest sotva naznačen; vřetenatka nadmutá jest někdy stěsnanější 
a tedy tomuto plži velmi podobna, má však hřeben nápadný a drobných záhybků 
na mezeře deskové postrádá vždy. 

Clausilia tumida jest rozšířena po všech zemích karpatských a sudetských. 

VII. (Graciliaria Bielz.) Skořápka žebernatá, malá; příčka 
srpovitá jest zakrslá nebo schází; deska spirální žádná; jen horní 


a to zakrnělý záhyb hltanový; závorka na konci zaokrouhlená. v 
* 
17. Clausilia filograna Zgl. — Vřetenatka drobná. : < 


Vesmír XVI. str. 160, obr. 40, f. 6. 


Živočich na hřbetě šedý, na úzkém chodidle bledý ; tykadla 
čistě válcovitá, málo na konci paličkatá, 1 cm. dlouhá; makadla za 
"/, tykadel. 

Skořápka malá, válcovité vřetenovitá, tenkostěnná, žeber- 
natě rýhovaná, rohově žlutá nebo hnědá, hedvábitě lesklá; horní 
část kotouče jest kuželitá s vrcholem nápadné odrůzně- 
ným, úzkým, ostrým, závitky jsou dosti klenuty, hlubokým 
švem spojeny, vzmáhají se mírně a bývá jich 9—10; poslední jest 
v týlu zaoblen, bez hřebene a naproti 
mozolu hltanovému slabým návalkem vy- 
pouklý 1 hruběji žebernatý ; ústí jest trochu 
šikmo hruškovité: obústí souvislé, daleko 
odloupnuté, ostré, ohrnuté, bělavé; — 
deska horní jest krátká a nízká; deska 
dolní jest velmi zapadlá, nízká, ku stěně při- 
tisklá a vystupuje jediným cípem až k obůstí, 
nebo se již trochu dříve zirácí; spirální. 
deska schází naprosto; mezera desková | 
jest hladká; záhyb cívkový jest ústím po- Bb 
někud viditelný; mezi tímto a dolní deskou 
bývá na obústí malý záhybek; příčka 
srpovitá schází naprosto; jest pak jediné : 
horní záhyb hltanový a to hluboko ve Ň 
skořápce; mozol hitanový jest bílý, na dolním konci stloustlý a 
s obústím rovnoběžný; závorka vězí taktéž velmi hluboko, takže ji 
v ústí nijak viděti nelze, jest pak velmi široká, velmi prohnutá a na 
konci čepele, jež se stopkou pravý úhel tvoří, tupé zaokrouhlena. — 
Výška 8:5 mm., šířka 2 mm. 

Bydliště: kod listím a kameny při skalách a starých stromech listnatých v lesích, ts 

Naleziště jsou jen tato: Eckersbach, Hochwald (Schm.), Košumberk, Kumburk 
(Šand.), Štěchovice (Reisn. ), vrch Hochtann u Něm. Brodu. 


Druh tento sahá od Sedmihradska a střední Rusi přes severní země rakouské 
do jižnějšího Némecka. 


Obr, č. 106. 
Claus. filograna Zgl. 


DTálkladem 
KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO V PRAZE 


vyšlo: 


Archiv přírodovědecký. 


Číslo 1. Příspěvky k biologii Bonellie (Bonellia viridis Rol.) od Dra. 
Frant. Vejdovského. S tabulkou litografickou. V Praze 1879. 
Cena 50 kr. 


Číslo 2. O květenství rostlin Brutnákových. Od Dra. L. Čelakovského. 
S tabulkou litografickou. V Praze 1880. Cena 1 zl. 


Flora bohemica, moravica et silesiaca. 


Ku potřebě studujících středních škol. Druhé vydání. V Praze 1883. 

Cena 40 kr. (Vydárí první schváleno jest velesl. c. k. zemskou školní 

radou v Praze vynes. ze dne 27. června 1877, č. 10630, jakožto knížka 
pomocná pro školy střední a ústavy učitelské.) 


Fauna bohemica (Coleoptera). 

Etikety ke sbírkám brouků, sestavené se zvláštním zřetelem ke druhům 
žijícím v Čechách a zemích sousedních. (61 čeleď, 648 rodův o 1959 
druzích.) Sešit obsahující 12 listův etiket za 40 kr. V Praze 1887. 

(Etikety prázdné pro sbírky hmyzové, list [190 etik.] po 3 kr.) 

Analytický přehled českých ploštic vodních (Hydrocorisae). 
Sepsal Ladislav Duda, professor c. k. real. a vyšš. gymnasia v Praze. 

Se 6 obrazy v textu. V Praze 1881. Cena 20 kr. 
Měkkýši čeští. 
Napsal prof. Josef Uličný. 


Část I. Testacellidae, Vitrinidae. Se 30 obrazy v textu. Cena 30 kr. 
Část II. Arionidae, Helicidae. Se 77 obrazy v textu. 1893. Cena 60 kr. 


WMisénosti spolkové 
nalézají se 
v budově c. k. české university Karlo - Ferdinandské 


(Klementinum, síň č. II. a III.) v Praze. 


Veškeré dopisy, 


zásylky a objednávky Klubu se týkající, buďtež adressovány na „Klub 
přírodovědecký“ k rukám pokladníka p. Dra. Váci. Vávry, assistenta 
na c. k. české universitě. (Praha, Karlovo nám. 21.) 


Sue 


MĚKKÝŠI ČEŠTÍ 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


DAS ZIRÉ 


SUGCINIDAE, AURICULIDAE, LIMNAEIDAE, 
TRUNCATELLIDAE, PALUDINIDAE, VALVATIDAE, 


Se 65 obrazy v textu. 


V PRAZE. 
TISKEM F. ŠIMÁČKA. — NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO. 


1894. 


© 


ot 


$. 8. 
8. 9. 


Výtah ze stanov 
KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO 


vz Braze. 


. Klub přírodovědecký, jenž sídlí v Praze, má za účel pěstovati 


vědy přírodní jazykem českým. 


. Prostředky, jimiž účelu dosáhnouti se má, jsou: 


a) přednášky a rozpravy vědecké i prostonárodní v Praze i mimo ni, 

b) referáty o nejnovějších pokrocích z odborných časopisů, 

c) vydávání českých spisů přírodovědeckých nákladem vlastním, 

d) přiměřené odborné knihy, diagramy a jiné pomůcky, 

e) vědecké exkurse, 

f) podpory hmotné, které poskytují se ze zvláštních fondův, určených 
ku pěstování odborného studia. 


„ Členové jsou: a) čestní, b) zakládající, c) přispívající, d) činní. 
. Čestnými členy jsou ti, kteří valnou hromadou pro zvláštní zá- 


sluhy o vědy přírodní neb o Klub přírodovědecký byli zvoleni. 


. Zakládajícími členy jsou ti, kdož buď najednou nebo ve dvou 


lhůtách dvacet zl. r. m. během jednoho roku v hotovosti složí. 
Přispívajícími členy jsou ti, kteří platí aspoň dva zl. ročně. 


. Činným členem státi se může: 


a) každý řádný posluchač na universitě po čas svých studií i po 
ukončení jich, 

b) každý řádný posluchač na polytechnice, je-li spolu mimořádným 
posluchačem na universitě, a to po čas svých studií i po ukou- 
čení jich. 

Kdo činným členem státi se chce, musí se přiměřeně vyká- 
zati, jméno své, charakter a byt do seznamu členů vlastní rukou 
napsati a složiti zápisné i měsíční příspěvek aspoň na jeden měsíc 
napřed. Přistoupení platí pro celý nastávající rok správní. 

O jmenování členů čestných rozhoduje valná hromada. O přijetí 

ostatních členů rozhoduje výbor. 

Každý člen má právo: 

a) přednášeti, súčastniti se rozprav, exkursí vědeckých, podávati 
referáty a dopisovati Klubu z oboru věd přírodních; 

b) podávati literární práce k uveřejnění; o hodnotě podaných prací 
rozhoduje zvláštní výborem k tomu účelu stanovená kommissí, 

c) činiti ve schůzích návrhy a rokovati o nich. 

P. t. pp. členové přispívající, zjednavše sobě souhlas výboru, 
jsou dle stanov oprávněni užívati všech vzdělávacích prostředků 


klubovních jako členové zakládající a činní. Spolkové knihy odborné 


půjčují se až na 30 dnů, toliko za okolností zvláštních též na dobu 
delší; na venek zasýlají se na písemnou žádost poštou (leč ne- 
frankovány). 


r dy 


MĚKKÝSI ČEŠTÍ 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


ČaM: 


SUCCINIDAE, AURICULIDAE, LIMNABIDAE, 
TRUNCATELLIDAE, PALUDINIDAE, VALVATIDAE. 


Se 65 obrazy v textu. 


V PRAZE. 
TISKEM F. ŠIMÁČKA. — NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO, 


18094. 


5 


Re: 
P ky: 
k 


Čeleď V. Succinidae. — Jantarky. 


Do této čeledi patří jediný náš rod, a proto tu platí následující 
charakteristika rodová, 


Rod 15. Succinea Drap. — Jantarka. 


Živočich tlustý, v poměru ke skořápce trochu příliš objemný, 
s tykadly nevalné dlouhými, kuželitými, paličkatými a s makadly tlu- 
stými, kratičkými; otvor dýchací na pravém boku za hlavou; otvory 
rodidel každý zvlášť a to za pravým tykadlem; obloukovitá čelist jest 
do zadu čtyřhranným, plochým a tenčím násadcem deskovitým roz- 
šířena; na jejím okraji předním jest uprostřed vyniklý zoubek anebo 
ho není; páska jazyková má na poli prostředním zoubky trojhroté 
a to v osní řadě menší, na postranních polích pak větší. 

Skořápka celistvá, vejčitá, tenkostěnná, průsvitná, barvy 
celkem žluté; poslední závitek převládá velmi nad ostatními 2—3, 
které kuželitý krátký kotouč tvoří; ústí jest velmi cbjemno, tvaru 
vejčitého; cívka jest tak točena, že můžeme v dutinu její spirály 
málem až k vrcholu nahlédnouti; obústí není ohrnuto, ani zoubky 
či pyskem opatřeno. 

Jantarky žijí na pokraji vod a bývají velmi četny; jenom jeden druh žije 
i daleko od vod, ale ovšem na místech velice vlhkých. 


Živočichové tito snášejí vajíčka slizem spojená ve hromádkách do kypré hlíny. 
Mladé, na jaře vylíhlé jantarky rostou rychle a snášejí též už v létě vajíčka, z nichž 
vzešlá mláďátka ještě do zimy značně vyrůstají. Také přezimované starší kusy roz- 
množují se opětně koncem léta. Dle pozorování Hazayova trvá život u jantarky 
obecné do třetího roku, jantarka podlouhlá přezimuje toliko jednou, a má tedy 
život dvouletý. Zajímavo jest, že živočich jest tak slabě přirostlý ke skořápce, že se 
tato někdy při náhlém chycení s něho svleče. Jantarky přespávají zimu ve hlíně 
nebo pod listím a zalepují k té době ústí mázdřitou, ale pevnou, bezbarvou blanou. 
Ve vodě, jak někteří chybně myslí, nemohou jantarky žíti, ale vláhy jsou tak po- 
třebny, že na suchu velmi rychle hynou. Za potravu jim slouží částky rostlinné, jež 


si mezi rákosím a jinými travami, často na splavených zbytcích rostlin ano i na 
bahně vyhledávají, 


Všech žnámých jantarek oblasti palaearktické jest asi 20 druhů, 


1. (Neritostoma Klein.) Skořápka nadmutá s ústím široce 
vejčitým; čelist jest rohovitá, tlustá, temně rudohnědá, na předním 
okraji uprostřed zubem silným, trojúhelným a dvěma postranními 
zuby opatřená. 


S 


100 


I. Succinea putris L. — Jantarka obecná. 


Vesmír XVL str. 44, obr. 16, £ r. 


| Zivočich žlutavý a pro četné skvrnky černé, na hrboulcích 
kůže směstnané, aži Černohnědý; kraje chodidla jsou tusty, sliznaty; 
tykadla na vnější straně černá, ostatně bledší; 
od nich vlekou se do zadu dva černé pruhy; 
chodidlo jest bledší, vzadu zaokrouhlené. 
Skořápka vejčitá, nadmutá, tenká, ale 
dosti pevná, průsvitná, lesku mastného, barvy 
jantarové, bledě žluté nebo červeně žluté; zá- 
vitky jsou 3 a rychle se vzmáhají, tak že po- 


o dog slední, na zadní straně silně klenutý závitek 
Succinea putris Lin. | Sám činí skoro celou skořápkuj kotouč jest tupě 
(typica) kuželitý, a šev jen málo prohlouben; osy ústí 


a skořápková jsou málo od sebe odchvlny; 
povrch jest jemně rýhován; ústí široce vejčité 
vybíhá nahoře v ostrý úhel; zevnitřní kraj 
obústí jest ostrý a přímý, kraj cívkový trochu 


mozolovitě stlustlý. — Výška 18 mm., šířka 
e= SA 10 mm. 
č e = Bydliště :“luka, břehy vod, mokré háje. 
Obr. č. 108. Naleziště: Karlovy Vary, Frt. Lázně (Lehm.), Děčín, 
Succ. putris (čelist). Liebwerda, Č. Kamenice, Verneřice, Žandov, Turnov, 


Mělník (Sl), Harta, Hostinné, Vrchlabí (Cyp.), Písek 
(Duda), Jizerské hory (Reinh.), Pardubice (Kš.), Netolice, Sobčice, Ostroměř, Nový 
Dvůr, Libějice (Šand.), na březích Cidliny i poboček u Králik, Červeněvsi, Skřivan, 
N. Bydžova, Humburk, Mlékosrb, Zábědova, Hlušic (KL), Neratovice, Poděbrady, 
Libice (sekce mal.), rybník u Hloubětína, údolí Hlubočepské, Křivoklát (Nsk.), po- 
toky u Žerotina (Lounsk), při Labi u Čelakovic (Svob.), Spálené Poříčí, Motoly 
(Bl.), N. Huť (Šedý), Hlinsko (Sek,), Sychrov, Nymburk (Bb.), Byšice, Mnišek (Rs.), 
Zlichov, Kádov (Ld.), Hronov u Náchoda (Winter), Holice, Žďár, Týniště, Hradec 
Králové, Lány u Dašic, Újezd pod Troskami, Kolin, Hodkovičky (Tocl), Poděbrady, 
St. Boleslav (Janda), Král. Dvůr (Šulc), Zlatá Koruna (Blž.), Běchovice (zool. sta- 
nice), Kosten u Trmice (Macn.), Kouřim (Ben.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Kralupy 
(Pát), Sušice (P. Kub.), Třeboň (Weinz.), Čáslav, Ledeč, Opatovice (J. Kuč.), Turnov 
(Doub., Č. Budějovice (Mencl), Doksy (Pinc), Mělník (Pav. Kučera), Vorlík, Ko- 
stelec u Písku, Kladno, Výhybka, Mořina u Karlštejna (Vař.), Tábor, Něm. Brod, 
Slapanov, Simtany, Perknov, Květinov, Veselý Žďár, Krásná Hora, Něm. Schůtzen- 
o dorf, Pohled (Frauenthal) (!), Žirovnice, Jindřichův Hradec (Petr). 


Far. olťvula Bauď. Skořápka tenkostěnná, 
útle kuželitá; kotouč krátký s vrcholem zašpi- 
čatělým; závitky málo klenuté; ústí táhle vej- 


— Výška 19 mm., šířka 10 mm., výška ústí 
13 mm. 


Po tu dobu konstatována pouze u Kostenů v se- 
verních Cechách (Macn). 


Obr. č. 109. 


Succ. putris L. az) var. ý : : s 
olivula Baud. %) var. | Yenožlutá, tlustostěnná a tedy sotva průsvitavá; 


limnoidea Pict. závitky 4, pode švem připleštilé, hrubě vrá- 


Var. limnoidea Pie. Skořápka útlá, čer- 


čité, dole pěkně zaokrouhlené, nahoře súžené. 


IOI 


skované; šev ke konci vemli šikmý; kotouč 
dosti vysoce kuželitý, velmi skroucený; ústí 
úzké, nahoře ostře zašpičatělé; cívkový kraj 
obústí skoro docela rovný. — Výška 21 mm, 
šířka 1o mm., výška ústí 13 mm. 

Z četných odrůd, jež popsány jsou, jest tato nejvý- 
značnější a vždy nade vši pochybnasť poznatelna, Z Čech 
jest známa jenom od St. Boleslavi (Bb.), Čivického háje 


u Pardubic (Kš.) a Rychnova n. Kn, (Beránek). Obr. č. 110. ' 
Succinea putris Lin. 


a) var. perfecta Haz. 
D) var. subglobosa Pas. 


Mám za jisto, že v Čechách žije více různých 
odrůd; jantarkám byla však až dosud věnována poměrně 
malá pozornosť, 


Tykadla jantarky obecné bývají jedno nebo druhé, zřídka obě neobyčejně 
stlustlá. V takových jest ukryt cízopasník ze třídy červů t. zv. Leucochloridium 
paradoxum. Jest to vak podlouhlý, na zadním konci tenkým, rozvětveným výběžkem 
opatřený a pěkně zeleně napříč páskovaný. Lze ho jehlami z tykadla dobyti. Vnitř 
těla tohofvytvořují se pučením mladistvá stadia červa Distoma macrostomum, kteráž 
v zažívací útrobě ptáků zpěvavých a brodivých v dokonalé živočichy dorůstají. (Viz 
Vesmír 1878.) 


Jantarka obecná jest rozšířena po celé Evropě, pak žije na Kavkaze, 
v Armenii a na Sibiři. 

II. (Amphibina Mórch.) Skořápka i její ústí podlouhle vej- 
čité, toto dole zaokrouhlené, nahoře špičaté, čelisť rohovitá, 
temné žlutá, se zoubkem uprostřed, avsak bez zubů postranních ; 
u některých kusů scházívá i zoubek střední. 


2, Succinea Pfeifferi Rossm. — Jantarka Pfeifterova. 


Vesmírk XVI. str. 44, obr. 16, f. 6—9. 


Živočich žlutošedý až temně hnědý, černými tečkami často 
tak hustě pokrytý, že se černým jeví; po bocích bývá jasnější. 

Skořápka útlá, tenkosténná, ale pevná, 
průsvitavá, málo lesklá, zřejmé a hustě rýho- 
vaná, barvy nejvíce hnědožluté; kuželitý kotouč 
jest krátký a do zadu skloněn; závitky jsou 
3—3'/, a to značné klenuté, čímž se 
šev prohloubeným stává; poslední, pode švem Obr. č. Tr1. © 
připleštilý závitek jest vzadu pěkně klenut,; S osání PENN: 
CA OVENÉ. p ossm. (typica). 
ústí jest podlouhle vejčité, dole zaokrouhlené; 
osy ústí a skořápková tvoří spolu velmi patrný 
úhel; obústí na prohnutém kraji cívkovém 
mozolnaté, bílé; dolní kraj obústí sotva ustu- 
puje do zadu. — Výška 15 mm., šířka 
9 mm. 


Bydliště při vodách, na splaveném rákosí, na bahních Obr. č 1 
rostlinách i na bahně samém, kdež bývá někdy náramné O K 
množství kusů pohromadě. Succ. Pfeifferi (čelist). 


Známá naleziště jsou: Děčín, Libwerda, Č. Kamenice, Verneřice, Žandov, 
Turnov, Mělník, Litomyšl (Sl.), Č. Lípa, Malá Skála (Schm.), Putim u Písku, So- 


102 


běslav (Duda), při labských tůních u Pardubic (Kš.), Sobčice, Ostroměř, Netolice 
(Šand.), ve Chlumečinách a ve „hlínovníku“ u N. Bydžova, mezi Vysočany a Zá- 
bědovem, Běchovice, Tábor (KI ), Neratovice, Poděbrady (mal. sekce), Hrdlořezy 
(Nsk.), N. Huť, St. Boleslav, Sychrov (Bb.), St. Holice, Lány u Dašic, Sezemice, 
Kolin, Mělník (Tocl), Deštná u Soběslavě, Dobřín u Sušice (P. Kub.), Koósten (Macn,), 
Kouřim (Ben.), Kralupy (Pát.), Ledeč (J. Kuč.), Třeboň (Weinz.), Mutěnice u Stra- 
konic, Vejrec, Milevsko, Beroun (Vař.), Něm. Brod (Šlapanov, Věž, Pohled, Rozkoš, 
Chotěboř, Polná, Habry, Studenec (!), Jindřichův Hradec (Petr). 


Var. contorčula Bauď. Skořápka malá, 
pevná, lesklá, jemně rýhovaná i hruběji záhy- 
bovitá, prodlouženě vejčitá; kotouč jest zřejmě 
vyvýšen a velmi klenuté závitky hlubokým 
švem spojeny; úzce vejčité ústí zaujímá asi 
2, výšky skořápkové. — Výška 8 mm., šířka 


Obr: čs 45 mm. 
Succinea Pfeifferi. Do nynějška jest známa jen ze St. Boleslavi (Bb.) a 
a var. propingua Baud. n 
Ď var. contortula Baud. Var. recta Bauď. Skořápka malá, pra- 
© var. recta Baud. videlně kuželitá, právě kornoutovitá; poslední 


závitek jest málo klenut; ústí protáhle vej- 

čité; někdy bývá vytvořen bílý pysk; cívkový 

kraj obústí neprohnutý; přímka od vrcholu 
ke středu dolního kraje obústí dělí skořápku 

právě na dva stejné díly. — Výška 8 mm, 

šířka 4 mm. 

Jest povědoma z míst těchto: Kosten (Macn.), Malá 

Skála u Turnova (Schm.), Rychnov n. Kn. (Kop.). 

VSK k A Var. brevispirata  Bauď. Skořápka na- 
uccinea Pfeifferi var. zlůsíko AT 
brevispirata, Baud. dmutá, ze 3 závitků rychle se vzmáhajících; ko- 

touč jest kratičký ze závitků silně skroucených, 
klenutých; poslední jest veliký, nadmutý a tvoří skoro sám celou 
skořápku; ústí jest široce vejčité, veliké; cívkový kraj jest na levo 

prohnut. — Výška 11 mm., šířka 5'5 mm.; výška ústí 75 mm., 

šířka 4 mm. 


Obr: cr. 


Nachází se mezi ostatními porůznu na př. u Doks (Pinc), Chotěboře (!), neb 
i v hojnosti samostatně; Cerhonice u Sušice (P. Kub.). 


Succinea Pfeifferi jest druhu předchozímu velmi podobna, vždy však jest 
menší a má závitky v kotouči více nadmuty. 

Rozšíření zeměpisné mí větší než druh předchozí, neboť se nachází kromě 
jmenovaných končin ještě také v Alžíru. 


3. Succinea elegans Risso. — Jantarka úhledná. 


Vesmír XVI. str. 44, obr. I6, f. 10—12. 


Živočich temně šedý nebo temně hnědý, všude i na plášti 
buď více buď méně hustě černými tečkami posetý; tykadla na straně 
černá; chodidlo světle šedé, tlusté. 


Skořápka protáhle vejčitá, dosti pevná, mastně lesklá, jemně 
a oddáleně rýhovaná, barvy voskové nebo červenavě žluté; sla- 
bounce vypouklé, dosti mírně se vzmáhající a šikmým, měl- 


103 


kým švem spojené závitky jsou 3—4;) poslední 
jest na straně zadní malinko klenut, až skoro 
docela rovný; kotouč zaujímá třetinu 
výšky skořápkové a má ostrý vrchol; pro- 
táhle vejčité ústí, jež malinko k ose skořápky 
nakloněno jest, tvoří nahoře ostrý úhel, dole 
jest široce zaokrouhlené; obústí ustupuje 
na dolním kraji zřetelně do zadu; ze- Obr. č. 115. 
vnitřní kraj jest prohnut, cívkový pak přímý Sucelnéd čern 
nebo vyhloubený, deskovitě, ostře rozšířen. — Risso (typica). 
Výška 20 mm., šířka 9 mm. 
Bydliště: při vodách a na lukách. 


Dosud známá stanoviska: Tuchořice (K1.), Štěchovice (Rs.), Neratovice (mal 
sekce), Pardubice, kolem labských tůní (Kš.), Choceň (dr. Vávra). 


Ačkoli velikostí podobá se jantarce Pfeifferově i zjevem celkovým, tož jest 
přece rozdílnější od Pfeifferovy než tato od jantarky obecné. Závitky jsou totiž na- 
pořád skoro plochy a šev od vrcholu až ke konci mělký Při pohledu se strany 
jeví se velmi úzkou pro nepatrně nadmutý závitek poslední, jenž jest silně dolů 
stažen a ke spodku rozšířen; ústí jest méně šikmé vzhledem k ose skořápkové. 


Succinea elegans jest rozšířena v jižní a jihovýchodní Evropě a dosahuje 
skrze země rakouské na sever až do východního Německa. 


VÝŠE (Lucena Oken.) Skořápka břichatě vejčitá, málo lesklá; 
ůstí široce vejčité; závitky silně vypouklé; ústí podlouhle okrouhlé; 
čelisť chrupavčitá, průsvitná, nažloutlá, uprostřed slabým zoubkem 
ozbrojení. 


4. Succinea oblonga Drap. — Jantarka podlouhlá. 
Vesmír XVI. str. 44, obr. 16, f. 13—15. 


Živočich má barvu celkem žlutobílou, na hlavě a celé 
přídě šedavou; tykadla jsou krátká, kuželitá; makadla dvě malé 
bradavičky. 


Skořápka špičatě vejčitá, průhledná, 


slabě lesklá, dosti pevná, jemně rýhovaná, barvy 

rohově nebo prozelenale žluté; závitky jsou 4 

a to velmi klenuté a tedy hlubokým švem spo- 

jené; poslední jest nadmut a vzadu velmi Obr. či Sk 
klenut; přišpičatělý kotouč činí polovici výšky Snecláná nElánké Dia: 
skořápkové; velmi šikmé ústí jest zaokrou- (typica). 


hleně vejčité, nahoře dosti širokým úhlem sten- 
čené; dolní kraj obústí neustupuje do zadu; 
cívkový kraj obústí jest slabě deskovitě rozšířen. — Výška 7 mm, 
šířka 3'5 mm. 

Bydlišté: na vlhkých místech, často od vody velmi vzdálených, pod kameny 
a dřevy v příkopech, zahradách, hájích a pod. 


Naleziště: Frt, Lázně (Lehm). Štěpánský přívoz u Obříství (S1.), Kimčice 
(Cyp.), Friedland (Schm.), Jizerské hory (Reinh.), Pardubice /Kš.), oto Ostroměř, 


104 č 


Netolice (Šand.), N. Bydžov, Sloupno, Skřivany, Praha (KI.), St. Boleslav (Bb.), 
Neratovice (mal. s.), Radotínský potok, Voškovrch u Poděbrad (Kl), Hronov 
u Náchoda (Wint.), Sezemice (Tocl), Zlatá Koruna, Chvalšiny (Blž.), Kouřim (Ben.), 
Král. Městec (Pachn), ČC. Budějovice, Doksy (Pinc), Sušice (P. Kuub.), Cáslav 
(J. Kuč.), Něm. Brod, Rozkoš ()). 

Var. elongata © Cless.  Skořápka útlejší 
s. kotoučem. kuželitým, © zašpičatělým, silně 
skrouceným; šev jest hluboký, ke konci velmi 
šikmý; úzce vejčité ústí zaujímá asi polovici 


Ž 
Ď 


výšky skořápkové. — Výška 8 mm., šířka 
a 4 mm. 
Obr-:G E17: Naleziště: St. Boleslav (Bb.), Kouřim (Ben ), Rychnov 
Succí bássa n. Kn. (Kop.), Pardubice (Kš.), Humburky u N. Bydžova 
P So S (K1.), Polná, Něm. Brod (!). 
a Var. humilis Drouet. ke ži m S. 
d var. elongata Cless. Var. humailis  DDrouéť. Skořápka menší, 


zavalitější, s kuželem krátkým; závitky 3, dosti 
klenuté; ústí poměrně širší, zaokrouhlenější a trochu nižší než po- 
lovice skořápky. — Výška 5 mm,, šířka 3'5 mm. 

Nalezena jen u St. Boleslavi, Bělčic (Bb.) a Něm. Brodu (!). 

Jantarka podlouhlá bývá na skořápce za živobytí pokryta blátem, že ji ani 
poznati nelze. Kdežto ostatní jantarky v množství často velikém pohromadě žijí, 
nachází se tato jenom jednotlivě a dosti vzácně; dospělé kusy pak jsou tím vzác- 
nější, poněvadž trvalejší sucho je jednak od vzrůstání zdržuje, jednak jest příčinou, 
že jich mnoho pohyne. Aby se na svých stanovištích snáze mohla najíti, doporučuje 
se rozkládati nahnilá dřeva, prkna a pod., čehož se plž tento rád se spodu při- 
chycuje. 

Druh tento má takové rozšíření geografické jako Succinea putris. 


Podřád 2. Basommatophora. — Prostočidlí. 


Břichonožci pozemní aneb, a to většinou, vodní, kteří mají 
tykadla nitkovitá nebo trojúhelná, na konci nestloustlá, nevtažitelná, 
ale makadel postrádají; oči jsou při patě tykadel a to buď na vnitřní 
nebo zevní neb 1 zadní straně jejich; dýchání se děje vždy plicemi. 


Celedi sem patřící jsou jenom 2, a lze je rozlišiti takto: 
Skořápka velmi malinká, vejčitá, ústí s 3 

zoubky; živočich pozemní . . . . . Auriculidae. 
Skořápka větší 1 velmi veliká, spirálně to- 

čená nebo miskovitá, vysoká neb i zcela 

plochá 5. živočich: vodní“ +300 21 MAC d/alně 


Čeleď VI. Auriculidae. — Uchovky. 


Jelikož v Cechách žije toliko jeden rod této čeledi, postačí, co 
pověděno o něm níže. 


Rod 16. Carychium Můll. — Siměnka. 


Živočich malinký, obojetný, ale s otvory genitalními od 
sebe oddělenými, na pravé straně přídy umístěnými, kdež se i otvor 
dýchací nachází; tykadla jsou spleštile kuželitá a oči leží na zadní 
straně při nich; čelist plochá, obloukovitá, uprostřed nevyniklá, 
hladká; páska jazyková má příčné řady zoubkové docela přímé 
a zoubky troj- až jednohroté; chodidlo na předním konci dvoj- 
laločné, 


Skořápka na pravo točená, táhle vejčitá, sklovitá; v ústí 
jsou tři zoubky, po jednom na patře, kraji obústí vnějším a cívko- 
vém; cívka spirálně vinutá, obústí jest pyskem sesíleno. 


I. Carychium minimum Můll. — Síměnka trojzubá. 


Vesmír XXII. str. 128, obr 34. 


Živočich žlutavě bílý, průsvitný; tykadla tupě kuželitá, 
u hlavy velmi stlustlá; oči vyniklé za nimi; chodidlo krátké, vzadu 
tupě zaokrouhlené, 


Skořápka malinká, úzce zjizvená, vejčitě 
věžovitá, bezbarvá, průhledná, velmi lesklá a 
velmi slabounce  rýhovaná, skoro hladká; má 
5 velmi klenutých, hlubokým švem. spojených 
závitků, jež tvoří kuželitý kotouč s tupě špičatým 
vrcholem; poslední závitek jest dosti nadmut a 
zaujímá ?/, celé výšky skořápkové; ústí podlouhle 
vejčité; obústí ohrnuté, jemným bílým pyskem 
vyložené, na vnější straně poněkud vtisklé, kdež 
sedí zoubek; také uprostřed patra jest desko- 
vitý zoubek a na cívce tolikéž, tento pak jest Obr. č. 118. 
větší. — Výška 1'5 mm,, šířka 1 mm. Carychium mini- 
mum Můll. 
tzvětš., 214) 


Bydliště: pod kameny a dřívky na březích vod, na 
mokrých lukách, ve příkopech a pod. 


Povědomáí stanoviště jsou: Karl. Vary (Lehm.), u paty Bořenu u Bíliny, 
v náplavech u Blížvedel, Třeboutic, Josefodola (Sl.), Harta, Vrchlabí (Cyp.), Herli- 
kovice, Svatojanské Lázně v Krkon., Liebwerda, „Nos“, Haindorf v Jiz. hor. (Reinh.), 
Pardubice (Kš.), Sobčice, Hrubá Skála, Truskovice, Libějice, Netolice (Sand ). Nový 
Bydžov, Humburky, Češovské valy (Kl.), Radotínské a Hlubočepské údolí (Nsk.), 
Žerotín (Svob.), Mladkov u Jilemnice (Vejn.), Humpolec. St. Boleslav, N. Huť, 
Sychrov, Nymburk (Bb.), Slapy (Rs.), Sv. Prokop, Karlštejn, Blanský les (Schóbl), 
Záluží u Kašperských Hor (KI. Bl.), Cibulky, Motoly u Prahy (Bl.), Kouřim (Ben.), 
Rychnov n. Kn. (Kop.), Sušice, Kašperk (P. Kub.), Prostá u Počátek, Žirovnice 
(Petr), Něm. Brod, Šlapanov, les „Vlkovsko“ u Něm. Brodu (!). 


Var. hercymica Klika. Skořápka zelenavě žlutavá, vyšší a ští- 
hlejší, nenadmutá, má o jeden závitek více; ústí pěkně zaokrouhleně 
čtyřúhelné; kraje cívkový a zevnitřní jsou skoro rovnoběžny, spodní 


106 


pak tvoří s cívkovým skoro pravý úhel; šev 
jest pravidelně páskovitý, rýhování nepra- 
videlnější, vráskami spirálními kříženo. — 
Výš. až 2'25 mm, šíř. | mm. 


Odrůda tato jest obyvatelkou Šumavy, kdež 
byla nalezena ve vlhkém mechu Lukenského pra- 
lesa, u Kašperka, Tussetské kaple (KL. Bl.j a na 
Schoningru u Krumlova od 900 m. výše (Blž), není 
však výhradným tvarem celého pohoří, neboť oby- 
čejná síměnka byla nalezena u Záluží i na Kašperku. 


Malinký plž tento není vzácným, ač bývá ne- 
snadno jej najíti. Na spodní straně listí, dřívek, 
vlhkého kamení často jej najdeš. Nánosy řek a po- 
toků obsahují obyčejně u veliké hojnosti prázdné 
skořápky jeho. Živočich dá se zvětšovacím sklem 
snadno pozorovati ve trubičce skleněné, aspoň na 
jednom konci pomáčenou bavlnkou ucpané, kdež jej 
Obr. č. I19. vlhkost za krátko ze skořápky vyluzuje. 


Carychium minimum var. Carychium minimum jest domovem v celé Evropě, 
hercýnica Kl. :Zvětš. ?9,.) na Kavkaze i v Alžíru. 


Čeleď VII. Limnaeidae. — Plovatkovití. 


Měkkýšové tito žijí sice ve vodě, dýchají však plicemi; oči mají 
na vnitřní straně tykadel, jež jsou tvaru trojúhelného nebo nitkovi- 
tého; plášť jest buď celý ve skořápce ukryt nebo při lezení z Části 
ven vyniklý, přes skořápku vyhrnutý; čelisť jest z kusu. jediného 
nebo ze tří i mnohých; v osní řadě pásky jazykové bývají zoubky 
menší. K vůli dýchání sdržují se při povrchu vody, ba mohou 
i za povrch vody chodidlem zavěšení ve vodě plavati; zimu tráví 
zahrabáni v bahně; snášejí vajíčka slizem dohromady. slepená 
(jikry). 

Jejich skořápka jest na pravo nebo na levo točena, nebo neto-. 
čena a tedy jen miskovitá, buď s kotoučem vysokým nebo dokonce 
plochým 1 zapadlým. 


Do čeledi této patří šest našich rodů: 
a) Skořápka spirálně vinutá: 
1. Skořápka na pravo točená, vejčitá, 


s kotoučem stenčeným a posledním 
závitkem velmi velikým . . « . . Limnaea Rang. 


2. Skořápka na pravo točená, baňkovitá, 
kotouč skoro plochý . . . ... . Amphipeplea Nilss. 


3. Skořápka na levo točená, hladká a 
velmi -lesklá 70 a zo ks ei o PSA A DTApA 


4. Skořápka na pravo točená, docela 
plochá; kotouč nijak nevyniklý, ba 


107 


snss. vpadiv 2. je 4 le, Planorbis, Guett, 
b) Skořápka nevinutá, převráceně miskovitá. 
5. Vrchol na pravo nakloněný; ústí vejčité Ancylus Geoffr. 


6. Vrchol na levo nakloněný; ústí velmi 
prodloužené vejčité < 94- 4 «,.„Velletia Gray: 


Rod 17. Limnaea Rang. — Plovatka. 


Živočich tlustý, hnědavý nebo zelenavý jest obyčejně hustě 
žlutě tečkován, má tykadla trojúhelná, spleštilá, hlavu ve dva široké, 
tenké laloky rozšířenou, chodidlo tvaru asi trojúhelného, na předku 
jako uťaté, k zadku užší, ale na konci tupě zaokrouhlené; čelist jest 
složena ze čtyřúhelného kusu středního a dvou postranních kusů 
kopinatých, a všecky tři kusy souvisí jemnou blankou; na pásce ja- 


Obr, č. 120. Limnaea stagnalis (se zvířetem). 


zykové jsou zoubky řady osní malinké, trojhroté, po jichž bocích 
stojí zoubky větší a souměrné a též trojhroté, a to v několika řadách 
podélných; na polích postranních jsou zoubky mnohohroté, hřebe- 
novité, pole střední jest však jenom nezřetelně od postranních odli- 
šeno a zoubky jeho stojí ve přímce na osu kolmé, kdežto zoubky 
polí postranních jsou postaveny šikmo. 


Skořápka uzounce nebo šíře zjizvená, vejčitá nebo věžovitá 
1 baňkovitá, s vrcholem ostře zašpičatělým, tenká, křehká, ze 4'/$—8 
závitků složená, z nichž poslední nad míru veliký bývá, tak že sám 
skoro celou skořápku tvoří; ústí jest vejčité a nahoře ostrým nebo 
tupým úhlem súženo podle toho, přikládá-li se zevnitřní kraj obústí 
k předposlednímu závitku buď šikmo zdola, neb obloukem shora; 
v tomto případě vystupuje šev před ústím náhle nahoru, v onom 
sestupuje stejnoměrně níže; oba kraje obústí jsou na patře přitla- 
čenou, bílou vrstvou skořápkovou spojeny, i jest mezi cívkou a 


108 


patrem náhlý prohyb, který málokdy schází (L. ampla); na cívce 
jest obústí tak dokonale ohrnuto a přitisklé, že zbývá z píštěle jen 
úzká štěrbina; cívka jest ponejvíce spirálně dutá. 

Není snadno poinysliti si proměnlivějších živočichů nad plovatky vzhledem 
k jich skořápkám; týž druh z každé jiné vody jest už jinaký, buď v tom buď 
v onom směru nějak pozměněn; i v téže větší vodě na různých místech vytvořují 
se různé formy téhož druhu, ba na tomtéž místě bývá z jisté letošní formy rokem 
příštím forma jiná. Myslíme, že různá povaha dna a vody i její větší nebo menší 
dostatek porostu bylinného má na plovatky tak veliký vliv, jemuž se tím spíše 
poddávají, protože plášť, jenž skořápku vylučuje, nemohou v širokém ústí dosti 
chrániti. Při tom vzmáhají se závitky tak náhle, že nepatrná překážka svede otáčení 
z obvyklé dráhy, což pak jest už znáti až na konec tvoření se skořápky. 


Z té příčiny jest obtížno plovatky určovati a nalezené kusy vždy nade vši 
pochybnosť někam pod jisté jméno, zvlášť odrůdové zařaditi; jestiť také těžko pře- 
svědčiti se, kdy jsou skořápky dorostlé, neboť i když jest obůstí třebas již ohrnuto, 
stavívají plovatky příštím létem ještě dále, a tak jest nebezpečí na snadě, že by 
nedokonalé kusy za cosi zvláštního pokládány býti mohly. 

Plovatky jsou obyvateli vod jak stojatých tak tekoucích, a bývají na svých 
stanovištích velmi hojny Jen porovnání četných kusů přivádí nás často k pravému 

oznání. 

á V oblasti palaearktické žije asi 20—25 druhů, z nichž mnohé od jedněch 
za samostatné druhy. od jiných jen za odrůdy pokládány bývají. Málem od každého 
druhu byla celá řada odrůd popsána. 


I. (Gulnaria Leach.) Skořápka ze 4—5 klenutých závitků 
složená, z nichž hořejší činí zašpičatělý ale krátký až velmi 
krátký kotouč; poslední závitek bývá tak nadmut, že kotouč 
oproti němu obyčejně zaniká, a ústí jest velmi obsáhlé, anebo 
jest méně nápadný a ústí též. 

A) Kotouč málo vyniklý, poslední závitek velice převládá, 
barva pokožky žlutavá. 


I. Limnaea auricularia L. — Plovatka nadmutá. 


Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, f. I. 


Živočich zelenavě, špinavě žlutý, běložlutými tečkami hojně 
posetý, na hlavě. kromě toho i černými skvrnkami posázený, na 
plášti hrubými, černými tečkami ozdobený. 

Skořápka zjizvená až skoro provrtaná, 
měchýřovitě nadmutá, tenkostěnná, křehká, prů- 
svitná, dosti lesklá, skoro úplně hladká, často 
však síťovitě zprohýbaná, jakoby potlučená, žlu- 
tavá nebo šedavá, má 4'/,„—5 klenutých a velmi 
rychle se vzmáhajících závitků, a poslední pře- 
velice převládá; prvnější závitky tvoří kotouč 
útle kuželitý, špičatý, mírně vyniklý a asi 
3— 4 mm. vysoký; ústí velmi obsáhlé, zaokrou- 
hleně vejčité, někdy skoro okrouhlé, nahoře 
pravoúhlé až tupoúhlé; obústí souvislé, při 

Obr. č. 121. cívce docela přeložené; kraj cívkový skřivením 
Limnaea auricularia L, © Cívky obloukovitě na levo vychýlený, zevnitřní 

kraj ohrnuje se u dospělých kusů na zevnějšek 


109 


a to na plocho; prohyb cívky pod patrém nápadný. — Výš. 35 
mm., šíř. 26 mm. 

Bydliště: stojaté vody, jako tůně a rybníky s blátivým dnem, výminkou též 
vody pomalu tekoucí. 

Nalezena byla na místech těchto: Frt. Lázně (Lehm), Jilové, Děčín, Verne- 
řice, MI. Boleslav (Sl.), Děčín (Schm.), Dobešice, Smrkovice u Písku, Vodňany 
(Duda), Pardubice, rybník v Libčanech u Hradce Králové (Kš.), Sobčice, Ostroměř, 
Bělohrad, Libějice, Netolice (Šand.), N. Bydžov, Skřivany, Mukařov u Říčan, Čer- 
nošice u Berouna, Neratovice (K1), Vltava u Prahy, Poděbrady (Nsk.), Srbeč, Cis. 
louka u Prahy (Svob.), N. Strašecí, St. Boleslav, Bělčice (Bb.), Chlum u Hlinska 
(Kal.), Běchovice (Schóbl), Kolín (Tocl), Mělník (Pav. Kuč.), Drahenice za Březnicí 
(Blž.), C. Budějovice, Doksy (Pinc), Turnov (Bělohl.), Zlíchov (Šedý), Kouřim 
(Ben.), Ústí n. L. (Pachn.), Humpolec, Opatovice (J. Kuč.), Modřice u Turnova 
(Doub.), Sušice, Zbynice, Hrádek, Nezamyslice (P. Kub ), Třeboň (Weinz.), Strako- 
nice, Protivín, Rožmitál, Benešov, Votice (Vař.), Meziklasí u Světlé, Počátky, Ži- 
rovnice (Petr), Něm. Brod, Rozkoš, Veselice, Sirtany, Polná, Tábor (!). 


Var. minor SZ. Skořápka o polovici menší, poslední závitek 
méně nafouklý. 


Slavík ji uvádí z potoků u Zákup; kromě toho jest na Císařské louce 
u Prahy (Bb.). 

Tvar, jejž Slavík určil jako var. fragilis, jest nepochybně možno pokládati 
za malichernou odchylku od typu. 

I když už je skořápka ohrnutým obůstím opatřena, zveličuje ji někdy živočich 
o kus dále. a tím povstávají zjevy nepěkně zprohýbané. 

Plovatka nadmutá žije ve veškeré Evropě a sahá na východ do Mesopotamie 
i střední Asie, 


2. Limnaea ampla Htm. — Plovatka široká. 
Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, f. 2. 


Živočich jako u předchozí, ale nemívá černých teček. 

Skořápka pevná, nadmutá, často mří- 
žovitě zprohýbaná; kotouč velmi krátký, jen 
I—2 mm. vysoký, útlý, špičatý; ústí na 
pravou stranu velmi rozšířené, často kruhovité, 
velmi obsáhlé, nahoře mnohdy až nad vrchol 
vytažené, protože se šev před svým koncem 
vzhůru zvedá; obústí na kraji zevním, oby- 
čejně valně na plocho ohrnuté, přikládá se 
k předposlednímu závitku obloukem shora, na Obr e 
kraji cívkovém není n'kterak přitisklé a jest : 
úplně. rovné, tedy; bez prohybu pod. ='mnae ampla Hartm 
patrem; kraj cívkový a patro tvoří jedinou 
přímku; píštěl jest otevřena — Výška 30—40 mm, šířka 
30—42 mm. 

Bydliště: vody stojaté a tichá místa řek. 

Naleziště: Nučnice u Roudnice (Sl.), Děčín (Schm.), Kněžovka u N. Bydžova 
(K1,), Neratovice (mal, s.), Vltava pod Kozlovkou u Prahy (Svob.', St. Boleslav 
(Bb.), Sobčice, Jičín (Šand.), rybníčky u Slap, Byšice, Mníšek (Rs.), tůně Vltavy 
u Troje a Zlíchova, Poděbrady (Janda), Běchovice (zool. stan), Kouřim (Ben.), 
Ústí n. L. (Pachn.), Rychnov n Kn. (Kop M 


Var. Monnardi BRtm. Skořápka břichatě nadmutá s kotoučem 
nízkým; šev vystupuje před svým koncem velmi do výše, tak že ústí 


« 122. 


110 


asi svojí třetinou nad vrchol dosahuje; obůsti 
jest kolkolem velice vyvráceno a nazpět ohrnuto 
a zastírá zpředu kotouč obyčejně docela. — 
Výš. 25 mm, šíř. 25 mm. © 

Jest to zajisté nejkrajnější tvar vzhledem k rozšíře- 
nosti závitku posledního a vyvrácenosti zevnitřního kraje 
obůstí a nachází se tu a tam mezi ostatními pravými plo- 
vatkami širokými. Jest znám z Kněžovky u N. Bydžova 


Obr: © 123 (K1.), z Vltavy pod Kozlovkou, Zlíchova (Nsk) a z tůní 
AR od u Troje (Kš.). 


Limnaea ampla var. 


Mona Htr. L. ampla jest obyvatelkou snad celé Evropy. 


3. Limnaea ovata Drap. — Plovatka vejčitá. 
Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, f. 3, 4. 


Zivočich žlutavě šedý, žlutavými tečkami řídce posypaný, 
z nichž bývá na hlavě a šíji bledá podélná páska; kraje tykadel jsou 
těmi tečkami jako olemovány; plášť černě kropenatý. 

Skořápka zjizvená, jemná, křehká, prů- 
svitná, rohově žlutá, dosti lesklá, jemně a 
skrovně rýhovaná, tvaru vejčitého; jest zbudo- 
vána ze 4—5 závitků; hořejší tvoří kotouč 
široce kuželitý; poslední jest táhlý, 
nadmutý, dole znenáhla súžený; pro klenuté 
závitky jest šev hluboký; ústí vejčité, málem 
dvakrát vyšší než Širší, nahoře špičaté; 
obústí sotva kdy trochu ohrnuté; zevnitřní 
kraj jeho přikládá se k patru pod úhlem ostrým, 
Limnaea ovata Drap. a jest s krajem cívkovým přes patro spojen; 

cívka jest pod patrem zřetelně prohnuta; 
obústí bývá často širokým žlutavým pyskem obloženo, což se na- 
chází na konci každého přírůstku periodického. — Výš. 25 mm., 
šír. 10. mm. 

Bydliště jako u druhu předchozího. 

Naleziště: Fr. Lázně (Lehm.), Č. Lipa (Schn.), Ražice u Písku, Soběslav 
(Duda), Pardubice (Kš ), Jičín, Ostroměř, Písečná u Chelčic (Sand.), N. Bydžov, 
Vysočany, Skřivany, Metličany, Humburky, Sedmihorky, Tábor (Kl.), Velký rybník 
u Doks (Pinc), N. Strašecí, Velvary (Bb.), rybníky u N. Jáchymova a Zbirova 
(Nsk.), Byšice (Rs), Hronov u Náchoda (Wint.), Poděbrady (Janda). 

Var. ampullacca Rssm. Skořápka čistě 
vejčitá, tenkostěnná s posledním závitkem ná- 
foukle baňkovitým, na němž jest nepatrný, 
špičatý, široce kuželitý kotouč nasazen, a tak 
jest skořápka skoro celá „jen posledním. zá- 
vitkem tvořena; ústí široce vejčité, nahoře špi- 
čaté; zevnitřní kraj obústí jest sotva kdy 
ohrnut; výška ústí zaujímá dobře %/, výšky sko- 


Obr c 22 


: řápkové. — Výš. 20 mm,, šíř. 16 mm. 
Obr. č. 125. Význačná odrůda tato byla postižena v Jizeře 
Limnaea ovata var. u Mladkova při Jilemnici (Vejn.) a v Čertově Dole 


ampullacea Rossm. u Rychnova n. Kn, (Kop.). 


III 


Velikostí jest plovatka vejčitá velmi rozdílna, anyť se znají formy o 9 mm,, 
ale také o 30 mm. výšky. I kotouč jest brzy vytáhlejší, brzy sraženější. 


Armenii, Syrii a Turkestanu, 


B. Kotouč vytáhlý, poslední závitek není tak přílišný, barva 
pokožky hnědá. 


4. Limnaea lagotis Schrank. — Plovatka zaostřená. 


Syn. L. vulgaris u Slavíka, Lehmanna. —- Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, £f. 5. 


Živočich šedozelený až i žlutošedý, bělavě žlutými tečkami 
řídce posázený; plášť má řídké a drobné skvrny černé. 

Skořápka sotva zjevně zjizvená, vejčitá, dosti 
nadmutá, tenkostěnná, jemné rýhovaná s jednotlivými 
hrubšími, velmi zřetelnými vyniklinami přírůstkovými, 
průsvitná, barvy rohově hnědé, ze 4—5 závitků; ko- 
touč útlý, ostře zašpičatělý, asi 6 mm. vysoký; 
šev jest velmi hluboký, a to zvláště před ústím, kdež 
náhle vzhůru vystupuje; ústí vejčité, nahoře 
trochu otupené, poněkud šikmé, a jeho výška rovná 


Obr. č. 126. 
se asi */; výsky skořápkové; obůstí rovné, zřídka trochu REM 
ohrnuté; zevnitřní kraj přikládá se k patru pod lagotis 
úhlem velikým sice, ale ještě ostrým; prohyb Scbrank 


cívky zřetelný. — Výška 20 mm, šířka 13 mm. 


Bydliště: stojaté vody, hlavně opuštěné a vodou zaplavené lomy kamenné. 
Naleziště: Dosud lze udati toliko Frt. Lázně (Lehm.). 


Slavíkem uvedená stanoviště nelze za zajištěná pokládati, poněvadž dle jeho 
obrazů nutno souditi, že on nerozeznával přesně druhy ovata a vulgaris. Obraz 39. 
jest zajisté formou, jež k vulgaris a nikoliv k ovata náleží, a tolikéž zase obr. 37. 
není vulgaris, nýbrž ovata. Co ostatně Lehmann svou L. vulgaris myslil, jest nyní 
těžko posouditi. Nicméně platí, že tento druh v Čechách žije, a jeho stanoviště 
nutno budoucně na určito stanoviti. 


L. lagotis jest dobrým, od L. auricularia i ovata značně odchylným druhem, 
jenž ovšem vykazuje vztahy k oběma. S prvým má společně útlý a špičatý kotouč, 
s druhým méně nadmutý závitek poslední. Slavíkova L. auricularia var. minor má 
ovšem též nepříliš nadmutý závitek ten, ale kotouč ostrý a krátký jako u typické 
auricularia. Clessin neprávem podřizuje L. lagotis druhu auricularia, maje za to, že 
jest to leda nedospělá forma druhu tohoto. Pouhý součet závitků podává důkaz 
o nesprávném souzení; jinak beztoho u plovatek nelze přesvědčiti se, je-li kus do- 
rostlý čili nic, zvláště neohýbá-li se zevnitřní kraj obústí na venek, vždyť ani tehdy 
nemusí živočich stavbu skořápky zastaviti, jak poznamenáno u L. auricularia a 
stagnalis. 


Také tento plž jest dosti proměnliv, a to velikostí i tvarem, Zvláště ústí jest 
u některých kusů odchylno tím, že zevnitřní kraj nahoře napřed vodorovně běží a 
pak teprve se obloukem dolů sklání. Týž kraj přikládá se k předposlednímu závitku 
někdy výše, někdy níže. Mám kusy z Moravy, u nichž se obůstí na pravé straně 
na plocho ohrnulo, jak to bývá u L. auricularia, Je-li zevnitřní kraj hned od za- 


čátku obloukovitý, stává se skořápka podobnou plovatce toulavé, anať i barva po- 
kožky je táž, totiž hnědá. 


L. lagotis jest rozšířena po celé Evropě od nejjižnějších končin přes Rusko 
až do Laponska, kromě toho jest na Kavkaze, v Armenii, Syrii, Persii a v Sibiři, 


5. Limnaea peregra Můll. — Plovatka toulavá. 
Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, £. 9. 


Živočich šedý nebo žlutohnědý, bledými tečkami řídce po- 
kropený; plášť temně šedý. 

Skořápka úzce avšak zřetelně zjizvená, po- 
dlouhle vejčitá, málo nadmutá, dosti pevná, jemně a 
hustě rýhovaná, ronově hnědá, mdle lesklá; kotouč 
vyniklý, tlustě kuželitý; závitky 4—5 jsou 
dosti hlubokým švem spojeny a mírně nadmuty; za- 
špičatěle vejčité ústí zabírá více než polovinu 
Obr. č. 127. Výšky skořápkové; obústí vždy přímé, neohrnuté; ze- 
nase: pe“ vnitřní kraj jeho tvoří s patrem úhel ostrý a bývá 
regra Mull.. bíle pyskatý; prohyb cívky pod patrem sotva zřetelný. — 

Výš. 17 mm., šíř. 1o mm. 

Bydliště: příkopy, luční kalužiny. ; 

Plovatka toulavá jest po veškeré zemi české rozšířena. 

Var. ambigua West. Skořápka vejčitě ku- 
želitá, rohově žlutá nebo bělavá, dosti tenko- 
stěnná s kotoučem táhlým, špičatým, úzkým 
a tedy od posledního závitku náhle odsazeným; 
šev jest hluboký, pročež se závitky točitými, 
jako skroucenými jeví; jest jich 5 a jsou kle- 
nuty, -hořejší skoro přihranatily; poslední jest 
poměrně veliký, dolů protáhlý; ústí jest vej- 
čité; zevní kraj obústí pak nahoře na krátko 


Obr. č. 128. horizontální; kraj cívkový jest široce přelo- 
Limnaea peregra var. žen. — Výška 13 mm, šířka 7 mm. 
ambigua West. Dosud jest povědoma jen z východních Čech a to 


z Německého Brodu a Friedenavy(!). 


Var. curta Cless. Skořápka rohově hnědá, 
s kotoučem velmi krátkým, asi třetinu délky 
skořápky zaujímajícím; závitky hodně klenuté, 
poslední pak nadmutý; ústí široce vejčité. — 
Výš. 1o mm., šíř. 7 mm. 

Slavíkovy var. diaphana a pachygastra patří bez- 
pochyby sem. 


Nachází se v Čechách hojně a má stanoviště tato: 
Děčín, Verneřice, Chřibská, Č. Kamenice, Hřensko (Sl.), 
Zátavský přívoz u Písku, Vodňany (Duda), tůňky 


< u Křivoklátu blíž tunelu (Nsk.), St. Boleslav (Pob.), N. 
PD Strašecí. : 
Limnaea peregra var. Š 
producta West. Var. producta Wesť.  Skořápka  táble 


vejčitá, s vysoce kuželitým kotoučem, závitků 


a to málo klenutých jest 5; ústí špičatě vejčité, maličko delší než 


ostatek výšky. — Výš. 18 mm,, šíř. 9 mm. 
Slavík má tuto formu za typickou a nalezl ji u Žandova a Č: Lípy. 
Odrůdami těmito dokonce není vyčerpáno množství forem, v nichž se tento 
plž v Čechách vyskytá. Měniť se již velikostí neobyčejně; nejmenší formu, kteráž 


T lé 0 


113 


často jen 6 mm. výšky dosahuje, a již Slavík var. minor pojmenoval, znám kusy 
z Čech, jejichž výška neméně než 24 mm. dostoupila, a tedy zrovna čtyrnásobně 
většt jest (Jilemnice). Kromě toho jednak délkou ústí v poměru ke kotouči, jednak 
šířkou posledního závitku a pevností celé skořápky doznává různých změn, jichž 
ovšem sotva nutno jest poznačovati jménem, poněvadž jsou to celkem toliko tvary 
na určitých, jednotlivých místech povstalé, jimž rovných jinde těžko jest hledati. 
V hlavních rysech zůstává však všude stejna a dá se snad za všech okolností od 
ostatních plovatek rozeznati a správně určiti. 

Neobsahuje-li voda dostatek vápna, ohlodávají si jednotlivé kusy navzájem 
skořápky, ponejvíce na kotouči, a tak se objevují na některých stanovištích všecky 
i do té míry zkomolené, že jim zbývá jen předposlední a poslední závitek. Poranění 
dovede ovšem živočich zase aspoň zalepiti. Povrch skořápky bývá různou nečistotou 
pokryt. Vody železité způsobují, že skořápky bývají rezivy 

Plovatka toulavá nachází se v celé Evropě (i na Islandě), pak v západní 
Asii a severní Africe, 


II. (Limnus Monmíf.) Skořápka veliká, ze 7—8 závitků na 
kotouči plochých sestavená, tvaru špičatě vejčitého, s kotoučem 
velmi vytáhlým, ostře zašpičatělým, ústí zaujímá asi polovinu 
výšky skořápkové. 


6. Limnaea stagnalis L. — Plovatka bahenní. 


Vesmír X VII. str. 260, obr. 83, £f. 7. 


Živočich žlutošedý až temně olivově zelený, žlutými tečkami 
pokrytý; na obdélném chodidle jeví se lesk modravý. 

Skořápka sotva zjizvená, prodlouženě 
vejčitá, tenkostěnná, křehká, nepravidelně a dosti 
jemně, na posledním závitku však hruběji rýho- 
vaná, dosti lesklá, žlutavě nebo rohově hnědá; 
kotouč úzce kuželitě vytáhlý, ostře zašpičatělý; 
závitků jest 7—8; hořejší jsou skoro plochy, 
sotva prohloubeným švem spojeny; předpo- 
slední a poslední jsou klenutější a mezi nimi 
jest i šev hlubší; poslední jest vzadu velmi 
-nadmut, nedaleko švu trochu přihranatělý a 

- bývá často mřížovitě zprohýbán; nepravidelně 
vejčité ústí jest dole široce zaokrouhleno, nahoře 
zašpičatělé, obyčejně málo vyšší než kotouč, 
obústí buď přímé neb ohrnuté nebo i dovnitř 
nahnuté a plochým, širokým pyskem. často 
sesílené; cívkový prohyb jest nápadný; dolní 


kraj obústí ustupuje velmi do zadu; do spi- Obr č. 130. 
rálně vinuté cívky jest hluboko viděti. — Výš. | Limnaea stagnalis L. 
55 mm., šíř. 25 mm. (typica). 


Bydliště: rybníky, tůně, příkopy luční rostlinami bohaté, též tišši mista řek. 

Naleziště: Frt. Lázně (Lehm.), MI. Boleslav, Sobotka, Turnov, Litoměřice, 
Mělník, Louny, Poděbrady, Kolín, Brandýs n. Orl., Č. Lípa, Brandýs n. L. (Sl), 
Stonsdorf v Krkon. (Cyp.), Smrkovice, Putim, Kestřany, Dobev, Dobešice (Dude), 
Pardubice (Kš,), Ostroměř, Sobčice, Dachov, Bělohrad, Jičín, Protivín (Sand), 
N. Bydžov (Kl.), Zlíchov (Pát.), Neratovice (mal, s.), Hloubětín, Kunratice, Libušina 
lázeň, Vltava u Troje, Kostelec n. L., Čelakovice, Poděbrady (Nsk.), St. Boleslav, 


9 


114 


Mukařov, Nymburk, Hluboká, Bělčice (Bb.), rybník Januš u Hlinska (Kal.), Mníšek, 
Slapy (Rs), rybníky u Kádova (Ladm.), Hronov u Náchoda (Wint.), Chvojno, Se- 
zemice (Tocl), Drahenice za Březnicí (Blž.), Běchovice (zool. K Kouřim (Ben), 
Jiříkov u Habrů (Pachn.), Modřice u Turnova (Doub.), Sušice, Hrádek (P. Kub.), 
Č. Budějovice, Doksy (Pinc), Štěkeň u Strakonic, Rožmitál, Vltavotýn, Votice, 
Benešov (Vař.), Friedenava, Šlapanov, Něm. Schiitzendorf, Něm. Brod (!). 


ODT C328 


Obr."č. 133. Obr. č. I34, 


Obr. č. 131. Limnaea stagnalis var. producta Colb. 
for. ampliata Cless. 


,» 132. „» »„» ý 
» 133. „» „ var. turgida Mke. 
k 134. 9 p var. vulgaris West. 


Var. producta Cold, Skořápka štíhlá s kotoučem velmi pro- 
táhlým; závitků slabě klenutých, zvolna se vzmáhajících jest až 8, 
z nichž poslední jest obsáhlý, pěkně zaoblený, nebo nahoře tupě 
přihranatělý; ústí veliké, kratší než kotouč. — Výška 60 mm, 


šířka 27 mm. 


115 


Byla nalezena v rybníce u nádraží v Protivíně (Šand,) a u St. Boleslavi (Bb.). 


Forma ampliata Cless. Skořápka tenkostěnná s kotoučem velmi 
špičatým, málem tak dlouhým jako ústí; závitků jest 8, pode švem 
připleštilých; poslední však jest velmi nadmut; ústí jest velmi široké; 
zevnitřní kraj obústí jest na plocho vyvráčen a to zvlášť dole, asi 
jako u křídlatěnce; spirála cívková jest široce duta. — Výš. 50 mm,, 
šíř. 27 mm 

Jest to tvar, který se jednotlivě mezi ostatními objevuje, a jest povědom od 
Kouřimi (Ben.) a z Hluchovské tůně u St. Boleslavi (Bb.), 


Var. turgida Mike. Skořápka v závitcích stěsnaná, špičatě vej- 
čitá; kotouč útle kuželitý, o něco kratší než ústí; závitků jest 8 ato 
dosti rychle se vzmáhajících; poslední jest velmi nadmut, na hořejšku 
často nápadně přihranatělý, a tedy jest ústí čtyrúhelně vejčité; zevní 
kraj obústí jest obloukovitě vyhnut, trochu na plocho ohrnut as cív- 
kovým skcro rovnoběžný ; prohyb cívkový jest velmi nápadný a patro 
tvoří s krajem cívkovým veliký úhel. — Výš. 40 mm,, šíř. 26 mm. 

Jest to dobrá odrůda, na svých stanovištích hojná, a byla pozorována 


u Rychnova n. Kn. (Kop.) a u Písku (Vař.). SŠanderova L. lacustris patří sem. 
Truskovice, Libějice, Netolice. 


Také vyšší kusy plovatky bahenní bývají na posledním závitku nápadně ač 
tupě hranaty, a takový tvar nazývá se angulosa Cless. Z Čech jsou známy takové 
formy od Houšxy u St. Boleslavi (Bb.). 


Var. vulgaris West. Skořápka dosti pevná; kotouč vytáhlý, 
delší než ústí; poslední závitek mírně břichatý bez hrany; ústí vejčité, 
zevnitřní kraj obústí pěkně obloukovitý. — Výš. 50 mm,, šíř, 20 mm. 

Odrůda tato jest známa jen od Písku (Vař.), ze St. Labe u Houšky (Bb.) a 
z Tábora (!). 


Monstrositu skalaridní viděl jsem v zásobách musejních od St. Boleslavi. 

Plovatka bahenní jest u nás zajisté druhem nejproměnlivějším, čehož příčinu 
slušno hledati v různosti vod, jež obývá. Nepochybuji, že bohatosť porostu rostlin- 
ného, rozsah vody, její pohyblivosť nebo stojatosť má veliký vliv na proměnu tvaru, 
Ve vodách bahnitých pokrývají se skořápky rmutem a bývají až černy. Vody vápnem 
chudé dávají vznik skořápkám tenkostěnným a nutí živočichy, aby potřebu uhličitanu 
vápenného uhrazovaly tím, že si navzájem skořápky ohryzují, jakž to řečeno o plo- 
vatce toulavé. Jako plovatka nadmutá stavívá i tato skořápku o kus dále, když se 
již vytvořil ohrnutý kraj obůstí, což poskytuje kusy zrovna znetvořené, 

L. stagnalis jest obyvatelkou celé Evropy, Sibiře a střední Asie. 


III. (Limnophysa Fifa.) Skořápka tWustostěnná, věžovitá, 
ze 6—7 závitků; poslední není nápadný; výška ústí vždy menší 
až o mnoho menší než polovice skořápky; pyskaté obústí není 
nikdy ohrnuto. 


7. Limnaea palustris Můll. — Plovatka kalužní. 


Vesmír XVII. str. 260, obr. 83, £f. 6, 8. 


Zivočich šedavě temně hnědý až skoro černý; tykadla velmi 
ostře trojúhelná; chodidlo modravě černé, 


Skořápka věžovitě vytáhlá, pevná, sotva průsvitná, hnědá, 
velmi jemně a hustě rýhovaná i podél švu vtisklými, jemnými čarami 
porytá a tedy hedbávitě lesklá i často mřížovitě zprohýbaná; závitků 


* 


2 


116 


jest 6—7, jež jsou twochu klenuty a mírně se vzmá- 
hají, tak že poslední nepřevládá nápadně a není po- 
měrně přílišněji nadmut; věžovitě kuželitý kotouč má 
ostrý vrchol; šev jest jen málo prohlouben; ústí šikmé, 
podlouhle vejčité, patrně kratší než kotouč, uvnitř velmi 
lesklé a temně fialově hnědé; obústí ostré, bíle hnědým 
pyskem opatřené; prohyb cívkový pod patrem zřetelný; 
dolní kraj obústí zůstává pozadu; cívka jest spirálně 
: točená a jest jí do skořápky viděti; píštěl jest docela 
Obr č -139 Zakryta- < Výše 25 mm., čim. 10 mm. 


Limnaea ds ; 
palustris Můll. Bydliště: stojaté, travnaté vody. 
(typica). Známá naleziště: Fr. Lázně (Lehm), Brandýs n L. (SL), 


© Lípa (Schm.), Kestřany, Zátava, Smrkovice u Písku, Vodňany, 
Soběslav (Duda), Pardubice (Kš.), Jičín, Netolice, Libějice, Neratovice (Sand.), 
Hrádek, Dobřín (P. Kub.), Brandýs n. L. (Pát.), tůně u Celakovic (Svob.), St 
Boleslav, Bělčice (Bb.), kaluž u Kejského rybníka, Běchovice (Schoóbl), Týniště, 
Potštýn, Slatiňany, Vys. Mýto (Tocl), Poděbrady (Janda, Slapnice (Reisner), Zlíchov 
u Prahy (Sedý), Kouřim (Ben.), Rychnov n. Kn., Opočno (Kop.), Modřice u Tur- 
nova (Doub ), Doksy (Pinc), Tábor (!). 

Var. corvus Gmel. Skořápka veliká, tlustostěnní, 
vytáhle vejčitá, obyčejně mřížovitě zprohýbaná a jako 
žebrovitá, temně rohové hnědá; kotouč kuželitý, špi- 
čatý; závitků 7—8 málo klenutých, dva poslední jsou 
široky, šev nahoře mělký, níže prohloubený; ústí uvnitř 
kaštanově hnědé. — Výš. 35 mm, Šíř. 15. mm. 

Není pochybnosti, že mnohá výše udaná naleziště platí pro 
odrůdu tuto, poněvadž se mnozí sběratelé spokojují pouze se sta- 
novením druhu. Bezpečně však jsou místa, na nichž var. corvus 
Žije, známa následující: 

Ř Schiessnig u Č. Lipy (Schm.), Brandýs n. L (SI.), Dachov 
: (Sand.), tůně u Neratovic (mal. s), Kněžovka a Cidlina u N. 
Obr. č. 136. | Bydžova (výhradně; KI), Pardubice (převahou; tak vůbec v Po- 

labí; Kš.), St. Boleslav (Bb.), Stěchovice, Byšice (Rs), Podě- 


Limnaea PA- © brady, Chvojno, Sezemice (Tocl), Tálín u Protivína, Vodňany, 
lustris var. Volyň, Bavorov, Strakonice, Benešov, Votice, Vltavotýn (Vař.), 
corvus Gmel. | král, Městec (výš. 38 mm., šíř. 14 mm., výš. ústí 17 mm.; upomíná 


velice na var. Clessiniana Hag.) (Pachn ), Č. Budějovice (Pinc). 


Var. luvricula Held. Skořápka úzce zjizvená, 
tenkostěnná, jemně rýhovaná; kotouč dlouhý, velmi 
přišpičatělý, vždy delší než ústí; závitků 6—7, málo 
klenutých, poslední asi dvakrát vyšší než předposlední; 
šev hluboký; ústí malé, nahoře zašpičatělé, v celku 
Obr č. 137.. vejčité; přeložený kraj vnitřní na obústí jest široký 
až dolů a není docela přitisklý; prohyb cívkový pod 


Limnaea pa- 


lustris var. patrem nepatrný. — Výška 20 mm., šířka ro mm. 
turricula Tato malá a pěkná odrůda bývá za samostatný druh po- 
Held. kládána, a to pro nedocela zavřenou pištěl a scházející prohyb 


cívkového kraje, což jsou celkem znaky pro druh nepatrné. Z Čech 
jsem viděl jen ještě drobnější kusy. Dosud jest povědomo jenom stanoviště jediné, 
a to Pardubice (Kš.), kdež žije ve vodách menších, 


Také tento druh jest rozmanit; velikosť výšky sahá od 12 mm. až do 45 mm. 
(var. Clessiniana v Uhrách) U nás tak přílišných rozdilů ovšem nebude, leč zase 


I 177 


poměr délky ústí a kotouče se mění; brzy jest obé stejno, brzy jest kotouč delší. 
I barva pokožky někdy jest šedohnědá, jindy až černohnědá. Též klenutosť závitků 
bývá tu větší, tu menší. 


Plovatka kalužní žije v Evropě, na Kavkaze, v Armenii, Persii a Sibiři, 


IV. (Fossaria West.) Skořápka malá, podlouhle vejčitá, 
tenkostěnná; kotouč špičatě kuželitý, o něco delší než ústí; zá- 
vitků 5—6 klenutých; poslední nadmutý; šev hluboký. 


8. Limnaea truncatula Můll. — Plovatka malá. 


Syn L minuta u Reinhardta. — Vesmír XVII, str, 260, obr. 83, f. 11. 


Živočich šedý, bílými tečkami drobnými hustě posetý; 
tykadla krátce trojúhelná; hlava mělce dvojlaločná; plášť temně 
kropenatý. 


Skořápka zřetelně zjizvená, podlouhle vejčitá, 
dosti tenkostěnná, málo lesklá, žlutavé šedá nebo rohově 
hnědá, jemně rýhovaná, málo průsvitavá, z 5—6 po- 
malu se vzmáhajících, velmi klenutých a velmi hlu- 
bokým švem spojených závitků; kotouč věžovitý; ústí 
jest vejčité, nahoře nepříliš zašpičatělé; obústí přímé, © Obr. č. 138. 
ostré; cívkový kraj sestupuje přímo dolů a jeví ne- c 
patrný prohyb. — Výška 8 mm, šířka 4 mm. truncatula 
Můll. (*/,.) 


Bydliště: vody stojaté, ale hlavně malé prameny. 


Jest známa z míst těchto: Karl. Vary (Lehm ), Děčín, MI. Boleslav, Mělník 
(SI), Harta (Cyp), Písek, Soběslav (Duda), Pardubice, Libčany (Kš.), Sobčice, 
Ostroměř, Bělohrad, Dachov, Protivín, Libějice, Truskovice, Netolice, Nový Dvůr, 
Hořice, Prachatice (Sand.), N. Bydžov, Sv. Prokop (Kl), Sušice, Hrádek (P. Kub.), 
kaluže v Pražských hradbách, Závisť (Pát.), tůně u Neratovic (mal. s), Vel. Chuchle, 
potok u Hrdlořez (Nsk.), Jilemnice (Vejn ), N. Strašecí, St. Boleslav, Strahov v Praze, 
Sychrov, Nymburk (Bb.), potoky u Křivoklátu a Lužné (Nsk ), Slapy (Rs.), Hlinsko 
(Sek.), Vysočany (Schóbl), Hronov u Náchoda (Wint), Běchovice (zool. stan.), 
Vimperk, Záluží u Kašperských Hor, Sebestov (Kl  Blž.), Opatovice u Cáslavi 
(Pachn.), Rychnov n Kn. (Kop), Modřice u Turnova (Doub.), Třeboň (Weinz.), 
Č. Budějovice (Pinc), Mělník (Kuč.), Strakonice (Vař.), Tábor, Něm. Brod, Friede- 
nava, Volichov, Věž, Něm. Schůtzendorf, Polná, Krásná Hora, Lhota, Chotěboř, 
Rosochatec, Dlouhá Ves, Veselý Žďár, Světlá, Habry (!), Meziklasí u Světlé, Prostá, 
Jindřichův lradec (Petr), 


Var. oblonga Puť. Skořápka vytáhlejší, dole užší, "dosti pevná; 
kotouč více zašpičatělý; závitky mírněji se vzmáhající; ústí úzce 
vejčité. — Výš. rr mm, šíř. 4'5 mm. 

V Čechách málo pozorovaná, a tak jest známa jen z míst těchto: Č. Budě- 
jovice (Pinc), N. Bydžov, Kavrlík u Kašperských Hor (Kl). 


Velikosť jedinců bývá do té míry různa, že délka dosahuje někdy toliko 
4 mm., jindy zase až 15 mm. Nejmenší kusy nacházejí se na místech takových, kde 
voda v nepatrném množství po skalách stéká. Tam bývá viděti, jak plžové tito po 
mokrých skalách dolů a nahoru lezou, v celku mimo vodu jsouce. Na svých stano- 
vištích bývá, jako všecky plovatky, velmi hojná, ý 


„ E. truncatula nachází se po veškeré Evropě, severní Africe, západní a se- 
vérní Asii. 


118 


Rod 18. Amphipeplea Nilss. — Pláštěnka. 


Zivočich krátký, tlustý, s tykadly trojúhelnými, krátkými, 
oči se nacházejí při nich na straně vnitřní; chodidlo jest podlouhle 
vejčité, vzadu zaokrouhlené; velmi objemný plášť obaluje celou sko- 
řápku; čelisť a páska jazyková jako u plovatek. 


Skořápka široce vejčitá až skoro kulovitá, celistvá, velmi 
tenká, průhledná a lesklá; kotouč sotva vyniklý; obústí přímé, ostré. 
K tomuto rodu patří vůbec toliko jediný druh. 


I. Amphipeplea glutinosa Můll. — Pláštěnka sliznatá. 


Živočich olivově zelený, na plášti černě skvrnitý a kromě 
toho celý žlutými tečkami posázený, velmi sliznatý. 


Skořápka skoro kulovitá, rohově 
žlutá, hladká, toliko při švu hluboce vrá- 
skovitá, ze 3—4 závitků utvořená, z nichž 
poslední činí skoro sám celou skořápku; 
kotouč jest málem plochý; ústí široce vej- 
čité; obústí jest na straně cívkové velmi 
prohnuto, na straně zevnitřní přímé, ostré, 
Amphipeplea glutinosa Můll. a oba kraje jsou na patře širokou. ale 

velmi plochou deskou spojeny. — Výška 
10O— 15 mm, šířka 8—11 mm. 
Bydliště: stojaté vody. 
Jsou známa stanoviště jen tato: Labské tůně u Pardubic (velmi rozšířeně a 


hojně), lesní tůň u Kladrub na Labi (Kš.), Stará Boleslav (Bb), bařiny u Přerova 
a Celakovic (Schobl). 


„ Pláštěnka žije v severnější Francii, Anglii, Švédsku, Německu západnějším a 
v Čechách. Dle Westerlunda i v Syrii. 


Obr: c--139- 


Rod 19. Physa Drap. — Levatka. 


Živočich s tykadly dlouhými, nitkovitými, při nichž na 
straně vnitřní se oči nacházejí; otvory dýchací a rozplemeňovací jsou 
na levo; plášť jest buď celokrajný nebo na obrubě zastřihován; cho- 
dildo úzké, vzadu zaspičatělé; čelist jest z jednoho kusu; zoubky 
řady osní v pásce jazykové nejsou menší než ostatní, tyto pak jsou 
všecky stejny, pilkovity; příčné řady zoubků mají podobu úhlu, jehož 
vrcholem zoubek řady osní jest. 

Skořápka celistvá, na levo točená, velmi lesklá, baňkovitá 
nebo vysoce kuželitá s ústím vejčitým a přímým, s ostrým obústím; 
cívka jest spirálně vinuta. 

Levatky jsou velmi čilí živočichové, žijící ve vodách stojatých a mírně prou- 


dicích, zvláště na rovinách, a snášejí vajíčka slizem slepená na vodní rostliny v po- 
dlouhlých hromádkách po 15—20 kusích. 


119 


V oblasti palaearktické seznáno asi 20 druhů. 


I. (Nauťa Leach.) Skořápka štíhlá; kotouč velmi vyvýšený; 
ústí zaujímá polovinu výšky skořápkové; plášť živočicha celokrajný. 


1. Physa hypnorum L. — Levatka kalužní. 


Aplexa hypn. u Kubese (Měkk. okoli Sušice). — Vesmír X VIII. str. 92, obr. 38, f. 8. 
Živočich černavý s pláštěm šedým, černě skvrnitým. 
Skořápka velmi prodloužené vejčitá, 

tenkostěnná, ale pevná, velmi jemně rýhovaná 

a velmi lesklá, průsvitavá, žlutavě bnědá; kotouč 

kuželitý, ostře zašpičatělý; závitků malinko 

klenutých a povolně se vzmáhajících jest 6, 

poslední jest veliký sice avšak nikoli nadmutý; 

ústí podlouhle vejčité, nahoře velmi ostře za- Obr. č. 140. 

špičatělé, maličko vyšší než kotouč; zevní | Physa hypnorum Lin. 

kraj obústí sestupuje skoro přímo dolů; oba 

kraje obústí jsou na patře velmi jemně, ale široce spojeny. — 

Výš. 12 mm, šíř. 4 mm. 

Bydliště: vody stojaté, zvláště rašelinné, jakož i kalužiny na místech hli- 


nitých, , 
Naleziště: Liblice (SI), Pardubice (Kš.), Ostroměř, Netolice (Šand.), Sloupno, 
Neratovice (Kl.), Zbynice (P. Kub.), St. Boleslav (Bb), Byšice, Lobkovice (Rs), 
Poděbrady, Hradec Králové (Tocl), Zastávka u Č. Budějovic (Pinc), Třeboň (Weinz.), 
Čelakovice (mal. sek.). 

Levatka tato zaujala rozsáhlý okrsek, neboť obývá kromě v Evropě i v se- 
verní Asii až do Mongolska. 


II. (Bulinus Adďans.) Skořápka baňkovitá s kotoučem málo 
vyniklým a vrcholem tupým; ústí mnohem vyšší než kotouč; plášť 
jest vykrajován. 


2. Physa fontinalis L. — Levatka říční. 
Vesmír X VITIS strv 02, Obr. 38) 117. 


Živočich 2 cm, dlouhý, temně hnědočerný, na horní straně 

žlutavý, na plášti zelenavě žlutý a černě tečkovaný; hlava mělce 

dvojlaločná; tykadla 10 mm. dlouhá, nitkovitá; 

oči na jich vnitřní straně; plášť prstovitě roze- 

klaný překládá se přes skořápku tak, že ji (3 $ 

skoro celou obaluje; zadek jest kýlnatý. o 
Skořápka vejčitá, měchýřovitě nadmutá, d 

bledě žlutá, průsvitavá, velmi jemná a křehká, 

velmi útle rýhovaná a lesklá, o 4 závitcích; Obr. čí 141.7 

hořejší závitky tvoří tupý a krátký kotouč; PO-  zPhysa' fontinalis Lin, 

slední jest jako nafouklý a činí sám skoro © 

celou skořápku; ústí veliké, podlouhle vejčité; obústí na kraji cívkovém 

trochu stlustlé, na patře slabě, avšak široce souvislé, — Výš. 1o mm, 

šíř. 7 mm. 


I20 


Bydliště: travnaté vody stojaté a mírně proudící. 

Byla pozorována na místech, jež jsou: Brandýs n. L., Ml. Boleslav, Josefodol, 
Kolín, C. Kamenice, Turnov, Duchcov, Bílina, Benešov, Děčín (S1.), C. Lípa (Schm.), 
Písek, Vodňany, Soběslav (Duda), Pardubice (Kš.), Ostroměř, Bělohrad, Jičín, Pro- 
tivín, Libějice, Truskovice, Netolice, údolí Mezihorské, Sobčice (Sand.), v Kněžovce 
mezi Skřivany a Pazdernou, Sloupno, Smidary, Poděbrady (KI), Sušice, Hrádek, 
Deštná (P. Kub), Břežnice, Rožmitál, Strakonice (Vař.), Neratovice (mal. s.), Bě- 
chovice, Čelakovice, Zlíchov (Nsk.), St. Boleslav (Bb), Byšice, Mníšek (Rs.), Libeň 
(Schob]), Hradec Králové (Tocl), Poděbrady, St. Boleslav (Janda), rybník Kačležský 
(zool stan), Č. Budějovice (Pinc), Kouřim (Ben.), Třeboň (Weinz.), Počátky, Jin- 
dřichův Hradec (Petr), Něm. Brod, Friedenava, Něm Schůtzendorf, Chlistov, Cho- 
těboř, Habry (!). 

Levatka říčná pohybuje se ve vodě drkavě a umí, obrácena jsouc do vody 
chodidlem po povrchu vody plovati tak, jak to činí plovatky. Vytažena z vody 
mrská zadkem jako ryba. 

Rozšíření zeměpisné má ohromné, neboť se nachází v celé Evropě a sahá 
skrze Sibiř až do Amurska a Mongolska. 


Rod 20. Planorbis Guett. — Okružák. 


Živočich útlý s hlavou na konci vykrojenou, tykadly dlou- 
hými, nitkovitými, oči při nich na straně vnitřní; krátké chodidlo 
jest na předku rovně zakončeno, vzadu zaokrouhleno; čelisť jest 
ze 3 částí, páska jazyková má zoubky v osní řadě sice užší, nikoli 
„ však kratší; příčné řady zoubků jsou docela „přímy; otvor dýchací 
i ústí plemenidel jsou na levém boku. 


Obr. č. 142 Planorbis corneus (se zvlřetem). 


Skořápka terčovitá, nijak nevyvýšená, ba nahoře i dole pro- 
hloubená, nebo nahoře rovná a dole dutá I naopak; na spodní straně 
jsou někdy všecky závitky viditelny, i lze tu i o dolním švu mluvit; 
ústí jest patrem vykrojeno: obůstí ostré, rovné a zevní (horní) kraj 
bývá více protažen než vnitřní (dolní), a takž jest pak ústí často 
velmi šikmé; oba kraje jsou na patře spojeny. 

Okružáci žijí převahou ve vodách stojatých a bývají na svých stanovištích 
velmi hojni. Vzhledem ku tvaru mění se velmi málo, a to asi následkem toho, že 
se závitky pomaloučku vzmáhají a jen v jediné rovině vinuty jsou, což u plovatek 
právě naopak jest. Za to bývají časté zvrhliny, jež povstávají tím, že se vzrůstají- 
címu závitku nějaká překážka nastaví, jež jej z obvyklé cesty svede. Nacházejí se 
tedy kusy, jež jsou aspoň částečně rozvinuty nebo se závitek dostává i pod rovinu 
kotouče. U okružáka ploského vyskytují se kusy, u nichž poslední závitek se při- 
kládá místem výš a místem níž, 


12I 


Ostatně jsou okružáci i tím divni, že jsouce na pravo točeni mají dýchací 
otvor na straně levé, jakoby obraceli horní stranu dolů a dolní nahoru, 


V oblasti palaearktické rozeznává se asi 65 druhů. 

I. (Coretus Adďans,) Skořápka veliká se závitky oblými nebo 
nahoře sploštilými; kotouč celý zapadlý; ústí zaokrouhlené až 
ledvinité. 


I. Planorbis corneus L. — Okružák ploský. 
Vesmír XIX. str. 200, obr. 59, f. I. 


Živočich celý hnědočerný s fialově modravým třpytem; 
tykadla asi 1o mm. dlouhá. 

Skořápka veliká, nahoře prohloubená, dole skoro rovná a 
jen sestoupením posledního závitku trochu miskovitá, tlustostěnná, 
pevná, mdle lesklá, místy hrubými jizvami přírůstkovými rýhovaná, 
hnědá, na dolní straně bledší; závitků jest 5—6, jež jsou obly, na 


Obr. č. 143. Planorbis corneus Lin. 


obou stranách hlubokým švem spojeny a vzmáhají se dosti rychle; 
poslední jest nahoře trochu spleštilý ; ústí jest skoro ledvinité, uvnitř 
temně hnědé; obústí uvnitř bíle obroubené. — Výška 12 mm, 
šířka 30 mm. 

Bydliště: stojaté vody s bohatým rostlinstvem a dnem bahnitým. 

Naleziště: Frt, Lázně (Lehm.), Brandýs n. L., N. Benátky, Čáslav, Poděbrady, 
Kolín (Sl.), Č. Lípa (Schm.), Pardubice (Kš), Jičín, Neratovice (Sand), N. Bydžov 


(K1), Kestřany u Písku (vzácně, Vař.), Kostelec n L., Čelakovice (Nsk ), St. Boleslav, 
Nymburk (Bb.), Lobkovice, Byšice (Rs), Ouřiňoves (Rom. Form.). 


Ve větších a stálých vodách dorůstají skořápky do větších rozměrů, v men- 
ších a častěji vysýchajících zůstávají menší, Také spleštilosť posledního závitku bývá 
někdy méně zřetelna, Často se naskytují kusy, jzjichž povrch jest mřížovitě zpro- 
hýbán. V jihovýchodních Čechách zajisté schází, ale ostatně jest jeho rozloha po 
Čechách dosnd málo známa. V pahorkatých krajinách bude každým způsobem vzác- 
nější než na rovinách. 


Jest rozšířen od severní a východní Francie a severní Italie až do Malé Asie 
a Sibiře, 


II. (Tropoďiscus Sfetu.) Skořápka velikosti prostřední, se 
závitky četnými, pomalu se vzmáhajícími, hřebenitými. 


I22 


2. Planorbis umbilicatus Můll. — Okružák vroubený. 


Syn. Pl. marginatus aut. boh. — Vesmír XIX. str. 200, obr. 59, f. 3. 


Zivočich šedě hnědý až černavý s tykadly bledšími, pro- 
červenalými. 

Skořápka nahoře mělce  prohloubená, 
dole skoro rovná, pevná, slabě prosvítavá, jemně 
rýhovaná mimo některé hrubší přírůstky, mdle 
lesklá, barvy rohově hnědé; závitků jest 5—6, 
kteréž jsou na horní straně dobře klenuty, dole 
skoro rovny, a tedy nahoře hlubokým, dole mělkým 
švem spojeny; hřeben jest na předních závitcích 
až dole na obrubě, na posledním vystu- 
puje poněkud výše a jest jako ovinut vláknem; 
ústí šikmé, napříč eliptičné, patrem málo vykrojené 
a na straně zevní malinko přihranatělé; obústí 
Planorbis umbili- | na horním kraji jen trochu protažené, na patře 

s spojené. — Výška 4 mm, šířka 18 mm. 

Bydliště: bahnité rybníky, tůně, příkopy luční. 

Naleziště: Brandýs n. L., Duchcov, Poděbrady, Smiřice (Sl), Harta (Cyp.), 
Zátava u Písku, Vodňany (Duda), Pardubice, Neratovice (Kš ), Sobčice, Ostroměř, 
Bělohrad, Jičín (Sand.), N. Bydžov, Humburky (Kl.), Vráž a Tálín u Protivína 
(Vař), rvbník u Hloubětína (Nsk.), tůně u Čelakovic a Kostelce n. L (Svob.), 
St. Boleslav, Nymburk (Bb.), tůň ve Svatojanských proudech u Štěchovic, Lobko- 
vice, Byšice (Rs.), Vysočany, Běchovice (Schobl), Mělník (Kuč.), Č. Budějovice, 
Hluboká, Zástavka, Doksy (Pinc). 


Obr. č. 144. 


Var. sudmarginata Jan. Skořápka menší, hřeben nezřetelný, 
spíše jen jako čára než kýl, výše pošinutý, a závitky na obou stra- 
nách skoro stejně klenuté; ústí široce eliptičné. — Výška 3 mm, 
šířka 15 mm. 

Nachází se u Písku (Vař.), snad i u Harty (Cyp.). 

Druh tento jest i jinak proměnliv: jednak se někdy překládají závitky na 
straně horní více přes sebe, a kotouč jest užší, jednak stává hřeben blíž prostředku 
obruby; nahodí-li se obé pospolu, jsou pak „skořápky podobny druhu následujícímu; 
tak na př. u Písku. 

Jest obecný v celé Evropě, na Kavkaze, v západní Sibiři, Armenii a Persii, 
pak i v Alžíru. 


3. Planorbis carinatus Můll. — Okružák ostrý. 


Vesmír XIX. str. 200, obr. 59, f. 2. 
Zivočich šedý nebo žlutohnědý. 

Skořápka na dolní straně skoro 
úplně rovná, na horní poněkud vpadlá, 
tenkostěnná, průsvitná, jemně rýhovaná, 
lesklá, rohově žlutá nebo rohově šedá; 
závitků jest 5 a jsou ostrým, vláknovitým 
Obr. č. 145. hřebenem, který asi po prostředku 
běží, opatřeny, při obrubě stlačeny, na- 
hoře 1 dole stejně klenutv, 1 vzmáhají se 


Planorbis carinatus Můll, 


122 


« 


dosti rychle; poněvadž se přes sebe překládají nahoře více 
než dole, zdají se býti na straně horní úžeji vinuty než na dolní; šev 
horní jest hluboký, dolní však mělký; ústí velmi šikmé, eliptičné, 
při hřebenu ovšem ostře úhelnaté, patrem šikmo vykrojené; 
obústí na horním kraji protažené, — Výš. 3 mm, šíř. 15 mm. 

Bydliště: stojaté vody rostlinstvem bohaté, zvláště rybníky, i vody pomalu 
proudící. 

Jsou nemnohá naleziště povědoma, a to: Brandýs n. L. (SL), Zátava a Hra- 


diště u Písku, Vodňany, Soběslav (Duda), tůně Labské u Neratovic (mal. s.), Cela- 
kovice (Svob.), Nymburk (Bb.), Lobkovice (Rs.), St. Boleslav (Jand.). 


Poněvadž okružák vroubený někdy velice se podobá druhu tomuto, jest třeba 
při určování pilného pozoru. Okružák ostrý má užší kotouč, poslední závitek o mnoho 
širší než předposlední, a hřeben jest na něm právě uprostřed. Úhblovité ústí mají 
oba, ale tam jest úhel blíže dolejška, tady právě na prostředku zevního kraje 
obůstí, i jest tu mnohem ostřejší. 

Druh tento obývá v celé Evropě a západní Asii. 


III. (Gyrorbis Ag.) Skořápka prostřední velikosti se závitky 
ostře hřebenitými nebo malá a aspoň dole ná obrubě tupě při- 
hranatělá; závitků 5—8 velmi povolně se zvětšujících; ústí sice 
šikmé, ale horní kraj obústí maličko protažen. 


A. Tvar skořápky nepoměrné spleštilý; závitky hřebenité. 


4. Planorbis vortex L. — Okružák spleštilý. 
Vesmír XIX. str. 212, obr. 63, f. 6. 


Živočich útlý, temně rudohnědý s tykadly bělavými. 


Skořápka nad obyčej spleštilá, na hořejšku 
trochu vpadlá, dole docela rovná, neb až i vypouklá, 
tenkostěnná, průsvitavá, lesklá, jemně a poněkud 
obloukovitě rýhovaná, žlutavě bílá; velmi povolně 
se vzmáhajících závitků jest 6—-7, i jsou shora 
spleštily, hřebenem ostrým, nikoli však vlákno- 
vitým opásány, a to při straně dolní; nad ním 
jsou závitky trochu klenuty, pod ním však úplně n < 


rovny; poslední jest dvakrát širší než předpo- ky 
slední; šev horní jest trochu prohlouben, dolní pak Obr. č. 146. 
úplně mělký; ústí podlouhle srdčitě kopinaté, Plaaorkis oostež 
šikmé; horní kraj obústí trochu protažen. — Lin. 


Výš. 1 mm,, šíř. ro mm. 

Bydliště: tůně, zvláště které okřehkem porostly jsou. 

Naleziště: Ml. Boleslav, Josefodol, N. Benátky (Sl.), Č. Lípa (Schm.), Pardu- 
bice (Kš.), Sobčice, Bělohrad, Ostroměř, Jičín (Šand ), N. Bydžov, Neratovice (KI), 
Písek, Rožmitál, Vltavotýn, Koloděje (Vař.), Celakovice (Svob.), Poděbrady (mal. s.), 
Byšice (Rs.), St. Boleslav, Nymburk (Bb), Král Hradec (Tocl), Běchovice (zool. 
stan.), Lišov, Doksy (Pinc), rybník Jičínský (Doub.). 

Okružák spleštilý žije v Evropě od Dalmacie až do Skotska, Švédska a 
Finska, pak též na Sioiři, 


B. Skořápka méně spleštilá, závitky jenom slabě hranaté 


124 


5. Planorbis charteus Held. — Okružák blanitý. 


Živočich není povědom. 

Skořápka nahoře plochá, dole slabě pro- 
hloubená, nebo skoro rovná, barvy rohové; zá- 
vitků 5—5)",; prvnější jsou na obou stranách 
pravidelně, slabě klenuty, se švem prohloubeným, 
poslední jest o třetinu širší než předpo- 
slední, i jest spleštilý, zvláště dole, skoro upro- 
střed pak tupě hranatý, často se slabým kožitým 
opaskem na hraně; ústí šikmé, úzce napříč vejčité, 
na zevní straně trochu zašpičatělé; kraje obústí 


Pg jsou spojeny. — Výška o'6 mm., šířka 7 mm. 

Obr. č. 147. Bydliště: stojaté vody. 
Planorbis charteus Byl dosud nalezen jen v Labských- tůních a příkopech 
Held. v okolí Pardubic, kdež jest dosti rozšířen (Kš,), a na po- 


dobných místech u Neratovic (mal. sekce). 


Jest velmi příbuzen druhu Pl. vorticulus Trosch., a někteří jej pokládají 
toliko za odrůdu jeho. Jmenovaný okružák sice v Čechách dosud objeven nebyl, 
ač jeho přítomnosť tu jest pravděpodobna. Máť pak hranu blíž dolního kraje, jest 
dole široce a hluboce dutý, šev sklání se před ústím dolů a opasku kožitého není. 

Okružák blanitý žije v Německu, Nízozemí, Rusku, Uhrách, Savojsku a 
Lombardsku. 


6. Planorbis leucostoma Mich. — Okružák kroužený. 
Syn. Pl. rotundatus aut. boh. PL spirorbis u Slavíka. — Vesmír XIX. str. 212, 
obrs 634 1-37 


Zivočich rudohnědý, na přídě temnější, na bocích bledší, 
na zadečku purpurově hnědý; tykadla mírně dlouhá, bledě červená. 


Skořápka nahoře trochu vyhloubená, dole 

©) rovná, jemně rýhovaná, průsvitavá, lesklá, oby- 
čejně však temným povlakem pokrytá, ze 6 za- 

oblených, na hořejšku klenutých, dole plochých 
a tedy na obrubě při dolejšku tupé přihranatělých 
závitků; poslední jest málo širší než předpo- 


= slední; šev jest na horní straně blubší než dole; 
Obu Čas ústí jest málo šikmé, zaokrouhlené, ale v pravo 
EPP BTA doie tupým koutem opatřeno; uvnitř jest bílý 
P OY pysk; horní Kraj obústí nevalné pes — 
o Výš. 1 mm,, šíř. 5 mm. 


Bydliště: stojaté vody, nejvíce luční příkopy. 


Naleziště: Abtsdorf (Frič), Obříství (Sl), Aschendorf, Č. Lipa (Schm.), Písek, 
Vodňany (Duda), Pardubice (Kš.), Sobčice, Bělohrad, Chelčice, Jičín, Libějice, Ne- 
tolice (Šand), N. Bydžov (Kl), Sušice (P. Kub.), Protivín (Vař.), tůně u Neratovic 
(mal, s.), „Sternteich“ u Opatova (Frič), N. Huť (Šedý), St. Boleslav, Jílové, Sychrov, 
Nymburk, Bělčice, N Strašecí (Bb), Slapy (Rs), Hlinsko (Sek), Kádov (Ladm.), 
Křemže u Zlaté Koruny, Brložský potok (Blž)), Č. Budějovice (Pinc), Opatovice 
u Čáslavi, Král, Městec (Pachn.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Třeboň (Weinz.), Žirov- 
nice (Petr), Rosendorf, Břevnice, Něm. Brod, Vlkovsko, Friedenava, Slapanov, Něm. 
Schiitzendorf, Pohled, Rosochatec, Krásná Hora, Studenec, Tábor (!). 


125 


Var. gracilis Grdl. Skořápka větší, stlačenější, o 7 závitcích, 
které jsou hustěji vinuty, a poslední jest jen o poznání širší než 
předposlední; hrana jest sotva patrna; ústí jest pěkně zaokrouhleno, 
o málo širší než vyšší. — Výš. 1 mm, šíř. 6—7 mm. 

Byla sbírána u Písku (Vař.). 

Drub velmi obecný v celé Evropě a v Alžíru. 


7. Planorbis spirorbis L. — Okružák kruhovitý. 
Vesmír XIX. str. 212, obr. 63, f. 8. 


Zivočich červenohnědý, na přídě temnější, po bocích a na 
tykadlecb růžový; na šíji táhne se bledá čára uprostřed; zadek krásné 
červenavý. 

Skořápka na obou stranách trochu pro- 
hloubená, a to na dolní straně poněkud více (©) 
než na horní, pevná, jemně rýhovaná, lesklá, 
žlutavě rohové barvy; závitků jest 5 a jsou obly, 
jenom jest při dolní straně obruby slabá tupá 
hrana; poslední závitek jest skoro dvakráte = 
tak široký jako předposlední; šev na obou stra- 
nách dosti hluboký, ústí zaokrouhlené, patrem 
skoro rovně uťaté, a hrana závitku tvoří na ústí 
dole v pravo tupý kout; obústí souvislé, bílým 
pyskem sesílené; horní kraj slabě protažen. —— 
Výška 1 mm,, šířka 5 mm. 

Bydliště jak u okružáka krouženého, ý 

Povědomá stanoviště jsou: Fr. Lázně (Lehm), Sobčice (Sand.), N. Bydžov 
(Vejn.), rašelinná luka u Běchovic (K1.), Deštná u Soběslavi (P. Kub), St. Boleslav 
(Bb.), tůně u Libiše (mal. s.), Rychnov n. Kn. (Kop.). 

Okružák tento bývá asi často zaměňován s předešlým; jest však možno roze- 
znati jej dle toho, že má o závitek méně, že výška posledního závitku jest větší, a 
též že tento v poměru k předposlednímu značně jest širší, konečně že šířka kotouče 
jest poměrně menší. 

Zeměpisnou rozlohu má asi takou, jako okružák kroužený. 


—- 
Obr. č. 140. 
Planorbis spirorbis 
L. 


IV. (Gyraulus Ag.) Skořápka malá, z nečetných (4—5), 
velmi náhle se vzmáhajících závitků složená, tak že poslední jest 
před ústím velmi rozšířen; horní kraj obústí jest velmi protažena 
a tudíž ústí velmi šikmé. 


8. Planorbis albus Můll. — Okružák bělavý. 
Vesmír XIX. str. 2r2, obr, 63, f. 5. 


Živočich šedý i žlutohnědý s tykadly krátkými štětinovitými, 
bledě šedými nebo žlutavými; kraj nažloutlého pláště jest šedě ole- 
mován a temně skvrnitý. 

Skořápka nahoře i dole uprostřed trochu  prohloubená, 
jemnými mázdrami podélnými i příčnými mřížovitě drsná, 
hnědavá nebo šedobílá, zřídka docela bílá, mdle lesklá; závitky jsou 


126 


4 zaoblené, ale s vrchu dolů stlačené, náhle se vzmáhající, a poslední 
jest před ústím nápadně rozšířen a trochu dolů skloněn; ústí 
velmi šikmé, pěkně eliptičné; obústí na horním kraji nápadně prota- 
žené, obloukovité. — Výš. 15 mm,, šíř. 5 mm. 


a 5 c 


Obr. č. 150. Planorbis albus Můll. a for. major Ul ; %, c typus (zvětš.). 


Bydliště: stojaté, čisté vody. 

Povědomá stanoviště jsou: Fr. Lázně, Falknov (Lehm), Josefodol, Kolin, 
Benešov, Sobotka (Sl.), Kostelec (Weisskirchen), Hodkovice, Mimoň, Hirnsen, Česká 
Lípa, Děčín (Schm.), Vodňany (Duda), Pardubice (Kš.), Bělohrad. Sobčice, Ostroměř, 
Jičín, Dachov, Libějice, Truskovice, Netolice, Nový Dvůr, Třebkov, Protivín (Šand.), 
N. Bydžov, Krč u Prahy (KI), Velhartice, Zbynice, Hrádek, Cerhonice, Horažďovice, 
Deštná (P. Kub ), Písek, Mořina u Karlštejna, Unhošť (Vař.), Neratovice (mal. s.), 
Celakovice (Svob.), St. Boleslav, Sychrov, Bělčice (Bb.), Nový Jáchymov (Nsk.), 
Mníšek, Slapy (Rs.), Hronov u Náchoda (Wint), Běchovice (zool. stan.), Záluží 
u Kašperských Hor, Nezdice (Kl. Blž.), Chvalšiny (Blž), Doksy (Pinc), Ouřiňoves 
(Form.), Zlíchov u Prahy (Šedý), Kouřim (Ben.), Ústí n. L., Jiříkov u Habrů, 
Král. Městec (Pachn.), Modřice u Turnova (Doub), Třeboň (Weinz.), Volichov, 
Meziklasí (Petr), Něm. Brod. Šlapanov, Vlkovsko, Veselice, Lipnice, Květinov, Věž, 
Něm. Schiůtzendorf, Pohled, Polná, Jiříkov, Habry, Tábor (9 


Var. hůspida Drap. Jest to odrůda, která jest vyznačena tím, 
že mí na spirálních čarách podlouhle kuželité, snadně opadavé 
chloupky. 


Slavík dal zobraziti takovou formu, ale neudává, kde ji nalezl. 


Forma major UZ. Skořápka větší než u tvaru typického, ostatně 
však tomuto rovná. 

Nalezl jsem ji v rybníku u Perknova při Něm. Brodě. 

Ostatně budiž zaznamenáno, že mi byly ze Sušice poslány kusy druhu tohoto, 
jež však mají poslední závitek uprostřed obruby ve hranu, ač jenom velmi slabou, 
stlačený, a jest i znáti, že byl na hraně úzký opasek blanitý. 

Od ostatních druhů své skupiny rozeznává se okružák bělavý síťovitým a vždy 
aspoň pod lupou viditelným rýhováním povrchu a před ústím nápadně rozšířeným 
závitkem posledním i spleštěním jeho. 

Pl. albus jest obyvatelem severní Evropy (kdež jest nejvice rozšířen a hojný) 
a pak též Evropy střední; přes severní Asii přesahuje až i do Ameriky. 


9. Planorbis stelmachaetius Bgt. — Okružák opásaný. 


Zivočich není popsán. 

Skořápka tenkostěnná, jemně rýhovaná, rovnoběžně 
se švem slabými čarami poznačená, nahoře jenom uprostřed 
slabě, dole však více prohloubená, barvy nazelenale rohové; závitky 
počtem 4—5 rychle se vzmáhají; poslední jest velmi rozšířen, ač se 


před ústím náhle nerozšiřuje, jest pak dvakráte širší 
než předposlední, málo spleštilý, a má asi uprostřed 
obruby zřetelný kožitý opasek, jest však beze 
hrany; ústí jest šikmé, stlačeně vejčité. — Výška 
1'8 mm, šířka 7 mm. 

Bydliště jak u předchozího, 

Jest povědom toliko od Deštné u Soběslavi (P. Kub.). 

V Čechách nežije tvar typický, neb aspoň nebyl dosud 
nalezen. Westerlund seznal, že to jest odrůda jím samým stano- 
vená, totiž var. notata. Táž má příčné rýhování ještě hustší 
-a jemnější, spirální rýhování sotva pod lupou viditelné, na : 
obou stranách stejně probloubenou skořápku. Planorbis stel- 

U tohoto druhu jest spirální rýhování nesnadno viděti; ko- © Machaetius Bgt. 
žitý opasek nachází se u některých kusů níže než uprostřed, 

Kotouč jest poměrně širší než u okružáka bělavého, a ústí není tolik spleštilé jak 
u tohoto. 

Okružák opásaný jest znám toliko z Francie, Belgie a Německa, odrůda pak 
ze Sibiře (Vorogova). 


Planorbis lemniscatus Htm., uvedený ve fauně 
Německo -brodské ze Žirovnice od Počátek, bude asi nutno 
pokládati za nedospělé kusy okružáka opásaného. Vzácný a 
pochybný druh ten upomíná na Planorbis Rossmaessleri 
A uersw., leč rozlišuje se od tohoto mázdřitým kýlem a 
ústím šikmým.  Oblé, nestlačené závitky a okrouhlé ústí mají 
oba společně, Jmenovaný Pl. Rossmaessleri udán jest Lehmannem 
od Fr. Lázní a Sandbergerem z tůněk na Kammerbůhlu u Chebu. 
Spočívají-li údaje tyto na správném určení, jest pochybno. Co 
jsem sám z Cech někdy dostal s tímto jménem, byly kusy okru- < 
žáka bělavého. Šanderův Pl. Rossmaessleri jest dle poslaných Obr. č. 152, 
kusů Pl. spirorbis. Poněvadž by se Pl. Rossmaessleri v Čechách 
opravdu nalézti mohl, stůjž zde jeho popis: 
Živočich není znám, 
Skořápka pevná, velmi jemně a stejnoměrně rýhovaná, Auersw. 
s rýhami spirálními velmi útlými, nahoře poněkud prohloubená, 
dole široce piíštělitá; závitky 4, rychle se vzmáhající, válcovitě oblé; poslední bez 
hřebene i hrany, skoro třikrát širší než předposlední, dole skoro více klenutý než 
nahoře a na konci nesestupující; ústí sotva šikmé, zaokrouhlené, málo 
patrem vykrojené, uvnitř se silným, mléčně bílým pyskem. — Výška 15 
mm., šířka 4—5 mm. 

Nachází se jen v Německu. 


Planorbis 
Rossmaessleri 


10. Planorbis glaber Jeffr. — Okružák hladký. 
Syn. Pl. laevis u Slavíka a Dudy. — Vesmír XIX. str. 212, obr. 63, £. 4. 


Živočich nasedivěle hnědý s bledšími, krátce“ válcovitými ty- 
kadly, na plášti černými tečkami posázený. 

Skořápka na vrcholu zapadlá, 
dole miskovitě prohloubená, napříč 
velmi slabě, rovnoběžně se švem 


docela nerýhovaná, skoro = 

hladká, lesklá, dosti pevná, prů- 

svitná, žlutavě rohové barvy; za- Obr. č. 153. 
oblené avšak s hořejška stlačené, Planorbi glaber Jeffr. 


nahle se vzmáhající závitky jsou 4; 


128 


poslední jest © mnoho Širší než předposlední, nerozšiřuje 
se však před ústím nápadně, za to však sestupuje tam níže, a jest 
na obrubě oblý, bez hrany; šev jest hluboký; ústí napříč vejčité; 
obústí na patře tence souvislé, na kraji horním do předu protažené, — 
Výš. 1 mm., šíř. 4 mm. 

Bydliště : stojaté, bylinstvem porostlé vody. 

Nečetná místa, kde žije, jsou: Byšice a Vinohrady u Prahy (nyní asi již zru- 
šené, Sl., Pardubice (lesní příkopy u Civic, Kš.), rybník Hoření u Netolic, 
Ostroměř, Sobčice, N. Bydžov (Sand.). Deštná u Soběslavi (P Kub.), Byšice, Lobko- 
vice (Rs.), St. Boleslav (Bb.), Chuchelský háj (KL Blž.), tůňky u Hodkoviček (Blž.), 
Kouřim (Ben.), Řimberk u Počátek (Petr). 

Ode všech ostatních okružáků z této skupiny rozeznává se tento hladkostí 
povrchu a ovšem leskem. 

Jest roztroušen po Evropě, kromě toho jest i na Kavkaze a v severní Africe, 

V. (Armiger Fm.) Skořápka malinká, 2—4 mm. široká, 
nahoře skoro rovná, dole široce píštělitá; závitky 3, velmi rychle 
se vzmáhající, stlačené. 


11. Planorbis crista L. — Okružák žebrovaný. 


Vesmír XIX. str. 212, obr 063, £ I—3. 


Zivočich šedý až i žlutohnědý, černými tečkami posetý, 
tykadla bělavá. 

Skořápka tenkostěnná, průsvitavá, mdle lesklá, 
bledě rohově žlutá, jemně rýhovaná a oddálenými, 
mázdřitými žebry, jež se při obrubě stávají 
hrubšími a zoubkovitě přes ni vyčnívají, ozdobená, 
kotouč jest plochý; závitky 3, velmi spleštilé, na obrubě 
hřebenité, dole více než nahoře klenuté vzmáhají se 
chvatně, a poslední rozšiřuje se před ústím velice; ústí 
velmi šikmé, napříč vejčité; obústí na patře tence sou- 
vislé, na kraji horním do předu velmi protažené. — 


Obrc6 vě A 
: Výš. 0:5 mm., šíř. 2'5 mm. 
Planorbis Bydliště: stojaté vody, hnijící v nich rákosí, listí, dřívka a pod. 
crista L. Naleziště: Kostelec, Jestřebí, Hirnsen (Schm), „Pardubice 


(Kš.), Netolice (Šand.), Humburky u N. Bydžova, Běchovice (KL), 
touně Dobřínské u Sušice (P. Kub ), rybník u Dol. Počernic (zool. stan ), Slapy 
(Rs.), Vršovice, Vysočany (Schóobl), Poděbrady (Tocl), na Malvazinkách, Hrdlořezy 
(Bb.), botanická zahrada na Smíchově (v bassinu, Blž.). 

Var. spinulosa Cless. Skořápka více stlačená, 
závitky na horní straně plošší, rychleji se vzmá- 
hající, ostře hřebenité, pod hřebenem hodně kle- 
nuté; pokožka místy též žebrovitá, ale žebra vy- 
bíhají přes obrubu jako trny směrem k ústí za- 
hnuté; šev se sklání před koncem pod hřeben. 
Síř. 3'5—4 mm. 

Odrůda tato byla nalezena u Třebkova při Blatné 
a u Netolic (Sand.) a.u Dobřína při Sušici (P. Kub.). 


PlanorBIS CSistat sa Var. nautilea L. Skořápka pevná, sotva 
spinulosa Cless. průsvitavá, šedobílá nebo hnědavá; poslední 


závitek velmi stlačený se hřebenem zaobleným, tupým, 
asi uprostřed obruby umístěným, pod nímž jest více O) 
klenut než nad ním; povrch jen jemně rýhovaný až 4 
hladký, bez žeber; ústí eliptické, patrem nevykrojené. — 
Výš. r mm,, šíř. 3—4 mm. 
Jsou známa stanoviště tato: Třebkov (Šand.), na Malvazinkách © 
(Bb.), Hodkovice (Schm.). 
Někteří pokládají tuto odrůdu za druh samostatný. 9) 


Okružák žebrovaný nachází se mimo Evropu i v Alžíru. 

VI. (Baťfhyomphalus Ag.) Skořápka malá, z čet- 
ných se stran připleštilých a nápadně pomalounku se 
vzmáhajících závitků složená, nahoře plochá se za- o 
padlým vrcholem, dole píštělitá; ústí vyšší než | jsta var. 
Širší. nautilea L. 


Obr. č. 156. 


12. Planorbis contortus L. — Okružák svinutý. 


Vesmír XIX. str. 200, obr. 59, f. 4. 


Živočich modročerný; šídlovitá tykadla jsou 
šedavá a poměrně krátká. 


Skořápka v poměru k šířce tlustá, na ho- 
řejšku plochá, s vrcholem zapadlým, dole nálevko- 
vitě píštělitá, neprůhledná, velmi jemně a hustě rý- 
hovaná, málo lesklá, temně hnědá; závitky, počtem 
7, jsou vyšší než širší a velmi pomalu se vzmáha- 
jící; šev jest hluboký, žlábkovitý; poloměsíčité ústí 
jest vyšší než širší, patrem slabě vykrojené. — Výš. 
1:6 mm, šíř. 5 mm. 


Bydliště. na listech vodních rostlin vzplývajících a ma 
podobných věcech ve vodách stojatých. Planorbis con- 
Místa, kde byla nalezena, jsou: Fr. Lázně (Lehm.), mezi tortus L. 

Bílinou a Duchcovem, Vrutice u Lysé (Sl.), Č. Lípa, Hirnsen 

(Schm.), Písek, Vodňany, Soběslav (Duda), Pardubice (Kš), 

Ostroměř, Sobčice, Netolice, rybník „Olšová“ u Libějic (Sand.), N. Bydžov, Ne- 
ratovice (K1), Deštná u Soběslavi (P. Kub), Protivín (Vař.), tůně u Celakovic 
(Svob.), St. Boleslav, Nymburk (Bb.), Křivoklát (Nsk.), tůň ve Svatojanských 
proudech u Štěchovic (Rs), Poděbrady (Janda), C. Budějovice, Doksy (Pinc), 
Chotěboř, Tábor !). 


Okružák svinutý jest obyvatelem celé Evropy a Sibiře, 

VII. (Hippeutis Ag.) Skořápka malá, tvaru  čočkovitého, 
velmi lesklá, velmi stlačená, se hřebenem uprostřed závitků; ústí 
šípovité, 

13. Planorbis complanatus L. — Okružák čočkovitý. 
Syn. Pl. fontanus u Slavíka a Dudy — Vesmír XIX, str. 200, obr, 59, £. 5. 


Živočich rudošedý, na hlavě temnější, na bocích bledě šedý; 
šídlovitě válcovitá tykadla jsou bledě šedá; tolikéž chodidlo. 
10 


I30 


Skořápka široce píštělitá, na obou stranách stejně málo kle- 
nutá, hřebenitě stlačená; hřeben na prostředku obruby; jest pak 


7 tenkostěnná, průsvitavá, nežřetelně rý- 
© hovaná, skoro hladká, velmi lesklá, barvy 
žlutavé rohové; kotouč jest vpadlý; zá- 
vitky jsou 4 a to silně spleštilé, i pře- 
RAN se na obou stranách daleko 
" přes sebe, tak že jest na  hořejšku 
1 v píštěli závitky málo viděti; šev jest 


Obr. č. 158. prohlouben; ústí velmi šikmé, patrem 
Planorbis complanatus, Můll. úhlovitě velmi vykrojené, tedy šípo- 


vité; obústí na horním kraji oblouko- 


vitě do předu protažené. — Výška 1 mm., šířka 5 mm. 
Bydliště: na hnijících částkách rostlinných ve vodách stojatých. 


Stanoviště: 


Fr. Lázně, Falknov (Lehm.), Kolín (S1.), Kostelec, Jestřebí, Česká 


"TÍpa, Hirnsen (Schm.), Zátava u Písku, Vodňany, Soběslav (Duda), Pardubice (Kš.), 

Sobčice, Neratovice, Jičín, Ostroměř, Bělohrad, Dachov, Libějice, Truskovice, Neto- 

lice (Šand ), N, Bydžov (K1), Protivín, Vltavotýn, Koloděje, Rožmitál (Vař.), u Prahy 

a v Polabí (Schobl), rybník Kačležský u Jindř. Hradce (zool. stan), Rychnov n. Kn., 

Kop.), Opatovice (J. Kuč.), Třeboň (Weinz.), Něm. Brod, Hamry, Věž, Habry (!). 
Zeměpisnou rozlohu má jako předchozí. 


VIII. (Seomentina Flem.) Skořápka malá, nahoře klenutá, 


dole rovná; 


závitky hřebenité a uvnitř na některých místech 


pruhovitými, bílými lištnami přepažené; ústí šikmo šípovité. 


14. Planorbis nitidus Můll. — Okružák lesklý. 


Vesmír XIX, str. 200, obr, 59, f. 6. 


Živočich hnědočerný nebo rudošedý s tykadly žlutavě 


šedými. 


Obr.c 150: 


Planorbis niti- 
dus Můll. 


Bydliště: 


Skořápka, píštělitá, rudohnědá, průsvitavá, 
sotva patrné rýhovaná a velmi lesklá, na horní straně 
klenutá s kotoučem vpadlým, na strané dolní plochá, 
na obrubě dole hřebenitá, ze 4 rychle se vzmáha- 
jících a daleko přes sebe se překládajících závitků 
zbudovaná, tak že poslední závitek se jeví nápadně 
širším; uvnitř posledního závitku nacházejí se na 
stěně horní i dolní prahovité bílé přepážky, šev 
jest málo prohlouben; ústí velmi šikmé, patrem 
úhlovité vykrojené, tupě šípovité; obústí na horním 
kraji obloukovitě velmi protažené, hnědě olemované. 
— Výš. 1-5 mm., šíř. 6 mm. 


stojaté vody s hnijícími částmi rostlinnými. 


Známá stanoviště: Fr. Lázně (Lehm.), Pardubice (Kš.), Protivín, Libějice, 
Truskovice, Chelčice, Netolice, Blatná (Šand), Sloupno, Pazderna, Osek, Zábědov 
u N. Bydžova (Kl), Sušice, Hrádek, Nezamyslice, Cerhonice, Velhartice, Deštná 
(P. Kub.), Písek (Vař.), tůně u Neratovic (mal. s.), St. Boleslav, Lysá (Bb. j Byšice 
(Rs.), Praha (Schóbl), Č. Budějovice (Pinc), Opatovice (J. Kuč.), Třeboň (Weinz.), 
Jindřichův Hradec (Petr), Něm. Brod, Dobrodin (!). 

Okružák lesklý jest rozložen po celé Evropě a Sibiři, 


97 


131 
Rod 21. Ancylus, — Kamomil. 


Živočich jest stále celý ve skořápce ukryt a vystrkuje při 
lezení sotva tykadla; tato jsou úzce trojúhelná a při nich na straně 
vnitřní nacházejí se oči, hlava jest na předku laločnatě vykrojena; 
otvory rodidel, dýchací a řitní jsou na levém boku; otvory pohlavní 
jsou odděleny: samčí jest za tykadlem, samičí dále vzadu; čelisť hlu- 
boce obloukovitá, z velmi mnohých (asi 100) destiček složená, bez 
zřetelné destičky střední; páska jazyková má asi 140 příčných a 
51—65 podélných řad zoubků; řady příčné mají podobu dvou mír- 
ných oblouků, a osní zoubek stojí poněkud zadněji; tento jest málo 
menší a dvojhrotý, ostatní jsou jednobroté, po zevnitřním boku hrotu 
jako vroubkovány; krajní 2—3 řady podélné jsou bezhroté, prázdné 
destičky. 


Skořápka nevinutá, převráceně miskovitá s vrcholem na pravý 
bok nakloněným. 


Kamomilové žijí v potocích rychle tekoucích na kamenech skoro nehybně 
přitisknuti sedíce a bývají hojni. Za potravu jim slouží nejspíše řasy. Vajiček sná- 
šejí pohromadě počet velmi skrovný, 


Jest asi 25 druhů známo, a jsou rozloženy po veškeré Evropě a severním 
kraji Afriky. 


I. Ancylus Auviatilis L. — Kamomil říčný. 
Vesmír XVIÍ. str. 92, obr. 38, f. 10—11. 


Živočich temně šedý, průsvitavý, černě kropenatý s chodidlem 
bledším ; plášť má na levé straně na předku uchovitý přívěsek. 


Skořápka převráceně miskovitá, 
tenkostěnná, průsvitavá, šedě hnědavá, 
skoro bez lesku; vrchol jest na čtvr- 
tinu délky ústí od zadního kraje vzdá- | 
len, na pravo nakloněn a ze zadku 
trochu připleštěn; od něho ku předu 
jest skořápka klenuta, k zadku produta; Obr. č. 160. 
na povrchu rozbíhají se od vrcholu Ancylus fAuviatilis Lia. 
paprskovité rýhy, přes něž napříč běží 
jemné vryté čáry; vnitřek skořápky bývá modravě bílý, hladký, lesklý; 
ústí okrouhle vejčité, na přídě širší; obústí ostré, neohrnuté. — Výška 
3 mm., délka 6 mm, šířka 4 mm. 


Bydliště: tekoucí vody, zvláště drobnější potoky s kamenitým dnem. 

Známá stanoviště: Karl Vary, Fr. Lázně (Lehm.), Děčín, Hřensko, C. Lípa, 
Benešov, Žandov (SL), Harta (Cyp.), v Otavě u Písku, Vodňany (Duda), Jizerské 
hory (Reinh ), v Labi a Chrudimce u Pardubic (Kš), Javorka u Osiroměře, Sobčice, 
Dachov, potok Kunratický, Libějice, Truskovice, Netolice (Šand.), Kralupy, (KL), 
Otava a Ostružná u Sušice (P. Kub.), Hrdějice u Č. Budějovic (Pinc), potok 
u paty Kokšína, potok Kačák pod Sv. Ivanem (Bl ), potok Krčský, Vltava u Prahy, 
výtok rybníka Hloubětínského, potoky u Křivoklátu (Nsk.), Hlinsko (Kal), Jizera 
u Mladkova při Jilemnici (Vejn.), N. Huť, N. Jáchymov, St. Boleslav, Jílové, Spál. 
Poříčí, Sychrov (Bb.), Šárka (Rs), Hronov u Náchoda (Wint.), Poděbrady (Tocl), 


LO* 


122 


Záluží u Kašperských Hor (Kl. Blž.), Bělá u Přelice (Macn.), Ústí n. L. (Pachn.), 
Rychnov n. Kn. (Kop.), Turnov (Doub.). 

Var. gibbosa Bgť. Skořápka dosti pevná, neprůhledná, bělavě 
žlutá, na přídě nadmutě vypouklá i na bocích dosti klenutá; vrchol 
málo připleštilý, nad samým zadním krajem; ústí vejčité. — Výška 
2'5 mm., šířka 4 mm., délka 5 mm. (— deperditus Zgl.). 

Pouze u Fr. Lázní (Lehm.). 

Var. subcircularis  Cless.  Skořápka dosti 
vysoká, tenkostěnná, prosvítavá, barvy rohové 
hnědé, velmi jemně paprskovitě rýhovaná, ku 
předku valné klenutá, vzadu málo produtá, na 
bocích sotva vypouklá; vrchol tupý, slabě do zadu 
sehnutý, do zadu pošinutý; ústí krátce elliptické 


až kruhovité. — Výška 2'5 mm., šířka 4 mm, 
délka 5 mm. 
Obr. č. 161. Dokud známo, nachází se u Liberce (Cless.) a na četných 


místech u Německého Broda. Ve východních Čechách vyskytá 


Ancylus fluviatilis, ae stan : s 
se kamomil říčný snad jen v této odrůdě. 


a var. gibbosa, 
d var. subcircularis. Druh tento jest v celé Evropě, severní Asii, Armenii 
a Alžíru domovem. 


Poznámka. Kdysi dostal jsem od p. Šandery mezi jinými konchyliemi také 
porouchaný kus kamomila, jenž velice upomíná na Ancylus expansilabris Cless., a 
to od Netolic. Skořápka jest velmi nízká a dokud viděti, měla obůstí ploše rozšířené, 
což jsou hlavní znaky zmíněného druhu. Ovšem jest věcí pochybnou, zda ona kon- 
chylie opravdu druhu A. expansilabris náleží. V Německu jej Clessin našel v řekách 
ze Šumavy stékajících; možno tedy, že i v Čechách se budoucně vskutku najde. 


Rod 22. Velletia Gray. — Člunice. 


Zivočich vcelku jako u rodu Ancylus, ale otvory těla nachá- 
zejí se na straně pravé; čelist jest tolikéž z mnohých (asi 50) destiček, 
ale ty jsou v jediné řadě; páska jazyková má podélných řad 3537, 
příčných asi 84; zoubek osní není dvojhrotý, ostatní však jsou a mají 
kraj vnější vroubkovaný; kromě těchto jest po každé straně 7 podél- 
ných řad prázdných destiček; příčné řady tvoří do předu vypouklý 
oblouk, neboť zoubek osní stojí nejdále v předu; prázdné destičky 
krajní tvoří kolmici na osu pásky. 


Skořápka převráceně lodičkovitá, s konci zaokrouhlenými; 
vrchol jest na levý bok schýlen. 


Člunice žijí ve vodách stojatých, bahnitých. 
Jest znám toliko jediný druh, a to 


I. Velletia lacustris L. — Člunice kalužní. 
Syn. Ancylus lac. u Dudy a j„ — Vesmír XVIII str. 92, obr. 38, f. 9. 


Zivočich žlutošedý, s tykadly velmi krátkými, tenkými. 
Skořápka dlouhatě vejčitá, válečnému štítu ne nepodobná, 


a A 
6“ je 


133 


nepříliš vyklenutá, velmi tenkostěnná, 
průsvitavá, křehká, slabě lesklá, barvy 
žlutě rohové; rýhování jest sotva vi- 
direlno; vrchol malý, na levou stranu 
nakloněný; vnitřek bělavý, lesklý; ústí 
velmi podlouhle vejčité, na předku"Širší ;- 


než vzadu; obústí ostré, neohrnuté. — “- Obr. č. 162. 
Výška 2 mm., délka 7 mm., šířka Velletia lacustris Lin, 
3 mm. 


Bydliště: vody stojaté s hnijícím rákosím. 

Naleziště: Kostelec, C. Lípa (Schm.), přívoz Zátavský u Písku (Duda), Pardu- 
bice 'Kš), Ostroměř, Sobčice, Bělohrad, Dachov, Jičín, potok Kunratický, Libějice, 
Netolice, Truskovice, Nový Dvůr (Sand.), Nový Bydžov, rybník u Dol. Počernic 
(K1), Hrádek u Sušice (P. Kub). Rožmitál, Vltavotýn, Koloděje (Vař.), tůně u Ne- 
ratovic (mal. s.), Císařská louka u Prahy (Sand ), Poděbrady (tůňka u Lázní, Nsk.), 
Celakovice (Svob.), St, Boleslav, Bělčice (Bb.), Březnice (Bl.), Slapy (Rs.), Praha: 
Zámecká zahrada v Nuslích, u Libně, Sv. Prokopa a j. (Schobl), Potštýn, rybník 
u Chvojna (Tocl), Běchovice (zool. stan.), C, Budějovice (P'nc), Něm. Brod, Vese- 
lice, Něm. Scbůtzendorf, rybník pod „Hradiskem“ u Chotěboře (!). 

Var. Mogutniana Bourg. Skořápka vvvýšenější, s boky rovno- 
běžnými, ku předu více klenutá; vrchol velmi ostře špičatý, dále do 
zadu pošinutý a více, Často až přes okraj ústí převislý; ústí na předním 
konci sotva rozšířenější. 

Také tuto odrůdu uvádí pouze Clessin, a to zase od Liberce. 

lunic jest možno nejsnáze se zmocpiti, když se ze stojaté vody vybere pla- 
vající a shnivající rákosí, také živé rostliny, jako vzplývající rdest a pod. a pozorně 
prohlédne; po té se přítomní plžové tito podeberou nožem a pozorně do láhvičky 
schovají. Živočich se buď nechá zaschnouti nebo se nechá i se skořápkcu, dá na 
krátko do lihu, načež se snadno odloupne. 

Druh tento žije roztroušeně po Evropě. 


Řád II. Operculata. — Víčkatí. 


Zivočich má trvalé víčko na horní straně zadku za skořápkou, 
jímž může tuto, zatáhnuv se, za sebou zavříti. Pohlaví jest rozděleno, 
neboť jsou to obojetníci; dýchání děje se plicemi nebo žabrami. 


Čeleď VIII. Truncatellidae. — Jehlovkovití. 


Plžové pozemní, tedy plicemi dýchající, s dvěma tykadly, ale 
bez makadel, oči jsou za tykadly na hlavě, jež jest prodloužena 
v rypák. 

Sem počítá se jediné 


Rod 23. Acme Htm. — Jehlovka. 


Živočich s tykadly dlouhými, šídlovitými; čelisť ze dvou 
trojúhelných kusů, a páska jazyková jen ze 7 podélných řad zoubků; 


134 


v osní a dvou nejbližších řadách jsou zoubky s 5 nazpět zahnutými 
hroty, ostatní jsou vícehroté; zoubky zevnějších řad jsou poměrně 
veliky a široky; víčko jest rohovité, velmi tenké, spirálně vzrůstající, 
tvaru podlouhle vejčitého. 

Skořápka dlouze vejčitá až válcovitě kuželitá, na vrcholu 
tupá, velmi lesklá. 

V oblasti palaearktické žije 24 druhů. 


1. Acme polita Htm. — Jehlovka hladká. 
Vesmir. XV1"str12127:0br.163, 1 


Živočich hnědavý, s víčkem jen poněkud spirálně zavinutým. 
Skořápka malá, celistvá, málem válcovitá, skoro 
hladká a velmi lesklá, kaštanově hnědá; závitků slabě 
klenutých jest 5—6, horní vzmáhají se povolněji než 
dolní, poslední zaujímá asi čtvrtinu výšky skořápkové, 
vrchol jest tupý; šev jest jako vláknem ovinut, dosti. 
prohlouben a vystupuje před ústím poněkud vzhůru; 
ústí jest vejčité, nahoře na obou stranách hranaté, 
Obr. č. 163.. s osou skořápky rovnoběžné; obústí stlustlé, za ním 
Acme polita pak v týlu jest nápadný žlutavý návalek od samého 
Htm. kraje maličko vzdálený. — Výš. 4 mm, šíř. 1 mm. 


Bydliště: setlívající listí a mech v lesích, hlavně při skalách, a to zase vá- 


penitých. 

Známá stanoviště jsou: Eckersbach, C. Lípa (Schm.), Kimčice (Cyp.), v nánose 
Javorky u Sobčic (Šand.), Tussetská kaple (Kl. Blž ), Kašperk (P. Kub.), Karlštejn 
(Kl.), Žerotín (Svob.). 

Glůckselig a Schobl mají ve svém seznamu měkkýšů od Karlových Varů, 
Marianských a Fr. Lázní také A. linearis Drp. (vlastně lineata), jež jest pro Čechy 
naprosto pochybna a nejspíše s hořejší zaměněna byla. 

Acme polita žije ve střední Evropě, na severu až ve Švédsku. 


teleď IX. Paludinidae. — Bahenkovití. 


Živočich s dvěma tykadly; oči na vnější straně při nich; hlava 
jest prodloužena v tupý rypák; dýchání děje se žabrami, jež leží 
v dutině žaberní; pohlaví jest rozděleno; v příčné řadě pásky jazy- 
kové jest jen 7 zoubků; víčko jest buď rohovité nebo vápenité a bud 
spirálně nebo výstředně vzrůstající. 

Skořápka veliká až velmi malinká, kuželitá nebo věžovitá. 

Sem počítáme tři rody : 

1. Skořápka přes 20 mm. vysoká se závitky 

nadmutými a třemi hnědými páskami zdo- 
bená; víčko rohovité s výstřednými pří- 
růstky 702 2 SS PRO Ba inet AB ES 


135 


2. Skořápka jen asi 1o mm. vysoká, kuželitá, 
h bez pásek; víčko vápenité má jádro spi- 
| rálně vinuté, dále se však zveličuje sou- 
STĚNA 3 obdsje vo rana leo Tonel Kod m psí o ZV ČAINIde Lack, 


3. Skořápka malinká, asi 2'5 mm. vysoká, 
kuželitě válcovitá; víčko rohovité, spirální Paludinella Rossm. 


Rod 24. Paludina Lam. — Bahenka. 


Živočich veliký, tlustý a nemotorný, má krátký, velmi tupý 
rypák, ykadla nitkovitá, ale pravé u samečka jest kratší, tupé a zavírá 
v sobě pyji; oči jsou nasazeny na hrboulcích; čelisť ze dvou podlou- 
hlých, úzkých částí; páska jazyková má osní zoubky deskovité, na 
předním konci ohrnuté a mělce vroubkované, ostatní jsou užší, háko- 
vité; víčko jest rohovité a výstředně kruhováno. 


k Skořápka věžovitě vejčitá, provrtaná nebo krytě provrtaná, 
k ze závitků klenuťých; ústí zaokrouhlené, obústí rovné, ostré. 
Bahenky obývají ve vodách stojatých četně pohromadě. Vysýchá-li voda, pře- 

já kládají chodidlo příčně na dvé, zatahují se a zavírají víčkem, i přetrvají tak velmi 
dobře. Samička zdržuje vajíčka tak dlouho v sobě, až se zlíhnou mláďata, jež se 

! rodí už větší než hrách. 

„Ah Z oblasti palaearktické jest jich známo 15; v Čechách jsou domovem pouze 
druhy dva. 


I. Paludina contecta Můll. — Bahenka živorodá. 


Syn. P. vivipara aut. boh. — Vesmír XVI. str. 212, obr. 63, £. 2. 


Zivočich šedý, všude rezavými tečkami hustě posetý; hlava 
jest dvojlaločná; chodidlo tlusté, napřed jako uťaté, vzadu zaokrou- 
hlené, kdež jen maličko za víčko vyčnívá; toto má jádro blíž levého 
kraje a zapadlé. 


Obr. č. 164. Paludina contecta Můll. « ulita, víčko. 


E 3D 0.4 
a) o 


136 


Skořápka provrtaná, věžovitě kuželitá, tenkostěnná, slabě 
průsvitavá, jemně rýbovaná a hedvábitě lesklá, temně hnědá a třemi 
páskami rudohnědými, více nebo méně zřetelnými ozdobená; závitků 
břichatě nadmutých, oblých a velmi hlubokým švem spojených 
a rychle se vzmáhajících jest 6—7, z nichž poslední velmi převládá; 
Kotouč začíná velmi ostrým vrcholem; zaokrouhleně vejčité ústí jest 
trochu šikmé a uvnitř modravě bílé; obuústí přímé, ostré, souvislé, 
při píštěli trochu ohrnuté, tak že tuto poněkud přikrývá; zevnitřní 
kraj není do předu protažen. — Výš. 30—45 mm, šíř. 25—35 mm. 

Bydliště: bahnité vody stojaté. 

ý: Povědomá stanoviště jsou: Brandýs n. L, Běchovice, Poděbrady, Kolín, 
Čáslav (Sl.), Kouřim u Dubé (Schm), Zátava a Kestřany u Písku (Duda, potok 
u Radikovic blíže Nechanic, Pardubice (Kš.), Jičín (Šand.). na Kněžovce pod 
Pazdernou, „Chlumečiny“, Humburky, Osek a j. u Nov. Bydžova, Poděbrady (Kl), 
tůně u Neratovic (mal. s.), Celakovice (Svob.), St. Boleslav, Nymburk, Bělčice (Bb.), 


Lobkovice (Rs), lesní potok u Blatné (Ladm.), Hradec Králové (Tocl), ústí potoků 
Říčanského a Rokytnice (zool. stan), Kostelec n. L (Votruba), Rychnov n. Kn. 


(Kop.), Turnov (Doub ). 


Barva skořápek jest brzy jasně hnědá, brzy zase tak temná, že jest pásky 
stěží viděti, kteréž někdy ač vzácně úplně scházejí. Vylíhlá mláďata jsou na páskách 


srstnata, 


Bahenka tato jest rozložena po Evropě kromě Španěl, a jest také v Malé 
Asii, Armenii a na Kavkaze. 


2. Paludina fasciata Můll — Bahenka pruhovaná. 


Syn. Vivipara fasc. u Ant. Schmidta. — Vesmír XVÍ. str. 212, obr. 63, f. 3. 


Zivočich modravě šedý až černavý, rudě tečkovaný, na plášti 
černě skvrnitý; pravé tykadlo samečka spleštilé; víčko jako u před- 


chozí. 


Obr. Čs 165 


Paludina fasciata Můll. 


Skořápka zakrytě provrtaná, ku- 
želitě vejčitá, tlustostěnná, slabě průsvitavá, 
jemně rýhovaná, málo lesklá, špinavě oli- 
vově zelená, se třemi temně hnědými pá- 
skami; závitků jest 5—6, jež jsou klenuty a 
dosti rychle se vzmáhají; poslední jest 
poněkud pod kotouč stažen; šev jest 
mírně hluboký; zaokrouhleně vejčité ústí jest 
maličko šikmé; obústí přímé, jen při píštěli 
tak ohrnuté, že tato obyčejně zcela zakryta 
jest; zevnitřní kraj jest obloukovitě do 
předu protažen. — Výš. 28 mm., šíř. 
22 mm. 


Bydliště: tichá místa řek a takové vody stojaté, 
které na jaře ve spojení s řekou bývají. 


Nalézá se jen v Labi u Mittelgrundu (SL), Děčína, Lovosic (Schm), Ústí 
n. L. (Pachn.), Vanov u Ústí (Wiesner). 


Kusy české sotva kdy převyšují udanou výšku. V zemích teplejších, jako 
na př. v jižní Moravě, dorůstají přes 40 mm. a v Uhrách jsou už pravé kolosy. 


P37 


U některých kusů jest kotouč více, u jiných méně vyvýšen, vždy pak útlejší 
než u druhu předchozího. Závitky jsou méně klenuty, vrchol jest tupý, kdežto u toho 
jest ostře špičatý, ovšem se někdy stává, že bývá od soudruhů ohryzán; pak zbývá 
si všimnouti protaženého obůstí a konečně i barvy. — Mláďátka tohoto druhu nejsou 
na skořápce chloupky opatřena, 

V novější době Westerlund dokázal, že Linnéova Paludina (Helix) vivipara 
není druh předešlý, nýbrž teuto 

Bahenka tato obývá ve střední, západní a severní Evropě, při a ve velikých 
řekách, a mnohé okrsky jsou jí prázdny, 


Rod 25. Bythinia Leach. — Bahnivka. 


Zivočich má tykadla nitkovitá, pyji má sameček v důlku za 
pravým tykadlem; chodidlo jest dvojlaločné; čelisť ze dvou destiček; 
páska jazyková má osní zoubek široký, krátký, ostatní dlouhé, všecky 
pak na konci ohrnuté a vroubkované; osní kromě toho i na bocích; 
žábry skládají se z mázdřitých záhybů; vápenité víčko jest výstředně 
rýhováno a přikládá se na samý kraj obústí. 

Skořápka kuželitá, ze závitků klenutých, s ústím vejčitým. 

Bahnivky žijí po způsobu bahenek a na těchže místech. 

Oblasť palaearktická jest obývána asi 30 druhy. 


1. Bythinia tentaculata L. — Bahnivka rmutná 


Vesmír XVI. str. 212, obr. 63, f. 4. 


Živočich temně šedohnědý až i fialově černý, četnými tečkami 
zlutohnědými posázený, na tykadlech bledší; chodidlo šedé s mo- 
dravým leskem. 


Skořápka sotva zjizvená, vejčitě kuželitá, prů- 
svitavá, velmi jemně i spirálně rýhovaná, lesklá, světle 


rohové barvy; závitků jest 5—6, a to klenutých, dosti Á 
rychle se vzmáhajících a mírné hlubokým švem spoje- vá 
ných; kotouč má ostře špičatý vrchol; poslední zá- Ve) 


vitek jest nadmutější, ale na pravé straně trochu pod 

kotouč podsazen; vejčité, nahoře špičaté ústí jest ma- © Obr. č. 166. 
Jinko šikmé a dosahuje třetiny výšky skořápkové) | Bythinia ten- 
obůstí přímé, ostré, souvislé, černě olemované, uvnitř | taculata Lin. 
bílým, úzkým pyskem obložené, při píštěli docela ohr- 

nuté. — Výš. 1o mm,, šíř. 6 mm. 

Bydliště: stojaté a pomalu proudící vody. 

Naleziště: Benešov, Mittelgrund, MI. Boleslav, JX. Benátky, Josefodol, Podě- 
brady (s1.), C. Lípa (Scbm ), Pardubice (Kš ), Sobčice (Sand ), N. Bydžov, Černošice 
u Berouna (Kl.), Neratovice (mal. s.) Vltava u Prahy, tůně u Křivoklátu (Nsk,), 
Celakovice (Svob.), St. Boleslav, Nymburk (Bb.), Byšice (Rs.), Kádov, Zahořičky 
(Ladm.), Labe u Kolína, Mělník, Týniště (Tocl), Ústí n L, (Wiesner), Běla u Pře- 
lice (Macn,), Kouřim (Ben.). 


138 


Forma producta Mře. Jest to tvar vytáhlejší 
tím, že se závitky méně těsně k sobě přikládají; 
šev jest z té příčiny hlubší. Není to než subskalarní 
forma, jež se mezi normálními družkami jednotlivě 


vyskytá, — Výš. až 18 mm,, šíř. 9 mm. 
ry Byla mi poslána z N. Bydžova v jediném kuse (KL), jest 
pok: také u Pardubic (Kš.). 


Bythinia ten- 
taculata, var. 
producta Mke. 


Bahnivka rmutná jest ostatně tvarem velmi stálá a na 
svých stanovištích velmi hojná. 


Jest obyvatelkou celé Evropy. 


Rod 26. Bythinella Rossm. — Praménka. 


Živočich maličký s chodidlem na obou koncích otupeným 
a tykadly nitkovitými; čelisť ze dvou částí oválních; páska jazyková 
má v osní řadě zoubky širší než delší, na bocích v růžky prodlou- 
žené, na předním kraji 5—7 hroty tupými zahnuté, kromě toho jest 
na desce samé v pravo a v levo po malinkém hrotu; v druhé řadě 
jsou zoubky asi trojhranné, tolikéž s 5—7 hroty, třetí řada jest ze 
zoubků dlouhých a úzkých, nahoře hustě vroubkovaných, a čtvrtá 
řada obsahuje zoubky celokrajné, ostře zakončené, úzce hákovité 
(B, austr.); rchovité víčko jest spirálně vinuto a zapadá za živočichem 
hluboko do ústí. 


Skořápka kuželitě válcovitá s tupým vrcholem; závitky 
klenuté. 

Pra ménky žijí v malých lesních potůčcích a pramenech a bývají pokryty 
rmutem *ak; že jich na listí a podobných předmětech sotva jest viděti. 

Jest známo asi 250 druhů. 


I. Bythinella austriaca Frfld. — Praménka rakouská. 


Syn. Paludinella austr. u Slavíka, Dudy a j. — Vesmír XVI. str. 212, obr, 63, £. 7 


Živočich na hřbetě a hlavě šedý, na chodidle 
a tykadlech bledší; okolo očí má bílý kroužek; hlava 
jest prodloužena v krátký rypák. 

Skořápka úzce zjizvená, skoro válcovitá, jemně 
rýhovaná, dosti pevná, průsvitavá, prozelenale žlutavá, 
ze 4—5 pomalu se vzmáhajících (tak že třetí a čtvrtý 
skoro stejny jsou), velmi klenutých a hlubokým švem 
spojených závitků složená; šev jest tím hlubší, čím 
Obr. č. 169, blíže k ústí; poslední závitek není sice nadmutější, ale 
Bythinella nápadně .vyšší; toto zaujímá třetinu výšky skořápkové, 
Zustáaca jest vejčité, nahoře v úhel súžené; obústí ostré, dole 

Frfld, při píštěli poněkud rozšířené a zcela ohrnuté, souvislé 
a někdy trochu odloupnuté. — Výš. 2'5 mm,, šíř. 1'5 mm. 


139 


Bydliště: prameny a potůčky lesní, 

TÁ Jsou známa stanoviště toliko dvě, a to: Javorka u Č. Třebové (Frič) a pra- 

i meny na lukách Nedošínských u Litomyšle (Klepálek). 

Clessin ve své Excurs. Moll. Fauna udává též Byth. Schmidtii var, bavarica 

z Čech, aniž naleziště jmenuje. Mně odtud známa není, a připojuji popis jen proto, 
aby poznána býti mohla, kdyby se opravdově někde našla. Vyskylnouti by se mohla 
dle pravděpodobnosti v jihozápadních Čechách, 

Skořápka jemně zjizvená válcovitě kuželitá, s kotovčem o něco méně než dvě 
třetiny výšky skořápkové zaujímajícím ; jest ze 4—6 závitků klenutých ; šev hluboký; 
: ústí jest trochu na pravo vychýleno a cívkový kraj obůstí silně nazpět zahnut. — 
= Výška 4 mm,, šířka 2 mm. 

Duda má v „Klíči analytickém“ také vzpomínku na jistý druh Vitrella, jejž 
dle domnění jmenuje V. Ouenstedtii. Ve studních pražských byly drem, Fr. Vej- 
dovským jakési skořápky prý v množství nalezeny, jež snad mohly k tomuto druhu 
patřiti. Jistou věcí to však není, a od těch dob nic již otom na veřejnosť nepřišlo 


Bythinella austriaca žije ve střední Evropě. 


: hol v 


Celeď X. Valvatidae. — Točenkovití. 


Zivočich dýchá pérovitými žabrami, jež z dutiny žaberní vy- 
stoupiti mohou a při dolejšku nitkovitý přívěsek mají; pohlaví není 
-© rozděleno ; oči jsou na vnitřní straně tykadel. 

Sem náleží jediný rod. 


Rod 27. Valvata Můll. — Točenka. 


Zivočich stykadly válcovitými a tupými; chodidlo jest napřed 
p 7% dvojlaločně vykrojeno; čelisť ze dvou Částí, mezi nimiž jest ještě 
= rudimentární deštička třetí; zoubky pásky jazykové jsou na předním 
: ohrnutém konci pilkovity, prostřední jest největší, Širší než delší, 
ostatní jsou postupně menší, delší než širší; víčko rohovité, hustě 
spirálné vinuté. 

Skořápka kulatá až docela plochá, ze závitků oblých, kle- 
nutých; ústí okrouhlé; obústí přímé, ostré, souvislé. 

Točenky žijí ve vodách stojatých, bahnitých a bývají do bahna úplně pono- 
řeny, odkudž je cedítkem dostati lze. 

Oblasť palaearktická živí asi 40 druhů, 

1. (Concinna Hlůbn.) Skořápka kulovitá, asi tak široká jako 
vysoká, píštělitá. 


I. Valvata piscinalis Můll. — (Točenka kulovitá. 
Vesmír XVI. str. 212, obr. 63, f. 9. 
Zivočich šedožlutý; chodidlo na přídě ve dva laloky vykro- 


jené, žábry 3 mm. dlouhé, prohloubené víčko uzavírá ústí skořápky 
na samém kraji. 


140 


Skořápka píštělitá nebo polokrytě píštělitá, kulovitá, dosti 
pevná, trochu průsvitavá, málo lesklá, velmi jemně rýhovaná, špinavě 
žlutobílá nebo hnědavá, obyčejně blátem 
obalená; závitky jsou 4, a to hlubokým 
švem spojené, rychle se vzmáhající; poslední 
závitek velmi převládá; vrchol jest tupý; 
ústí' skoro okrouhlé, jen při patře maličko 
do úhlu protažené a s osou skořápky 
úplné rovnoběžné; výška ústí jest buď tak 
veliká jako výška kotouče, nebo menší; obústí 
souvislé, přímé, ostré. — Výška 6 mm, 
šířka 5 mm. 

Bydliště: bahnité vody stojaté, mělké. 

Naleziště: Lovosice (Schm.), Poděbrady, l.abské tůně u Pardubic (Kš.), Hlu- 
šice, Sloupno, Skřivany, N. Bydžov, Humburky, Osek, Zábědov, Libiš, Brandýs n. L. 
(vysoké kusy, skoro kuželité), Císařská louka u Prahy (Kl.), Neratovice (mal. s), 
Celakovice (Nsk.), St. Boleslav, Lovosice, Nymburk (Bb.), botanická zahrada na 
Smíchově (Schobl), Mělník (Pav. Kuč,) Zlíchov (Šedý), Ústi n. L. (Pachn). 

Podivno jest, že Slavík nejen popis podává, nýbrž i vyobrazení, jež se opravdu 
hodí na V. naticina Mke., kterou on tedy z Čech znal, jíž však po něm nikdo ani 
na lokalitách jím uvedených nepostřehl. Sám jsem viděl mnoho kusů z míst jím 
jmenovaných, nepoznal jsem však mezi nimi než V. piscinalis. Záhada jest v tom 
zajisté, že by byl právě jmenovaný druh neviděl, jenž tam velmi četně se vyskytá, 
a zrovna druh V. naticina k popisu i zobrazení vybral, Konečně přece není nemožno, 
že V. naticina v Čechách domovem jest Od V. piscinalis liší se hlavně tím, že má 
ústí vyšší než kotouč a širší píštěl. Nedospělé kusy od V, piscinalis mají v celku 
podobnosť k V. naticina, a snad takové svedly k omylu. Dorostlí jedinci druhu 
V. piscinalis mají však nejméně tak vysoký kotouč jako ústí, šev hlubší a tedy zá- 
vitky více klenuté. 

U Králové Hradce byl nalezen jediný kus točenky, již i Boettger jako V. 
alpestris Blaun. uznal, není však na konec jisto, není-li to snad jenom nahodilá po- 
doba. Pro všecky případy budiž tu však řečeno, že jest točence kulovité velmi 
podobna, má však kotouč poněkud nižší než ústí a píštěl Široce otevřenu, tak že 
jest v ní závitky viděti. Výška k šířce jako 4:5. 

Valvata piscinalis má velikou rozlohu, anať žije v celé Evropě, na Kavkaze, 
v Sibiři, Kašmiru a Tibetu. 


II. (Tropidina Ad.) Skořápka silně stlačená, o mnoho širší 
než vyšší; kotouč málo vyvýšený; píštěl velice široká. 


Obr. č. 169, 


a b Valvata piscinalis Můll. 


2. Valvata macrostoma Steenb. — "Točenka veleústá. 
Syn. V. depressa u Glůckseliga a Schobla (?). 


Zivočich žlutavě šedý, útlý, na přídě jako uťatý, vzadu 
súžený. 

Skořápka velmi stlačená, pevná, lesklá, jemně a hustě, též 
spirálně rýhovaná, žlutavě bílá, široce a hluboce píštělitá; kotouč málo 
vypouklý; závitky jsou 3—3')p, tvaru válcovitého, vzmáhají se velmi 
rychle, zvláště poslední před ústím; šev jest. hluboký; ústí široké, 
kruhovité, zabírá 2/; výšky skořápkové a leží jen levou třetinou svojí 
pod kotoučem; obústí přímé, souvislé. — Výš. 2 mm,, šíř. 3'5 mm. 


141 


3 © Bydliště: bahnité tůně a příkopy. 
| Jsou jen tato naleziště známa: St. Boleslav (Jd.), Neratovice, Čelakovice 
(mal. sekce), Přerov? (Schóbl). 


Obr. č. 170. Valvata macrostoma Steenb. (Zvětš. “/,.) 


Přítomnosť této točenky v Čechách jest dosti nápadná. Nachází se totiž 
v severnější Evropě až po Dunaj, ve východním Německu schází a objevuje se zase 
v Haliči u Przemyslu, Ceská naleziště tvoří tedy jaksi spojení mezi stanovisky jiho- 
západními a jihovýchodními, ač dosud zbývají veliké mezery. 


d . . v, Y OP v 
= III. (Gyrorbis Fifa.) Skořápka terčovitá s kotoučem zcela 
7 plochým; dole široce otevřeně píštělitá. 


i : 3. Valvata cristata Můll. — “Točenka plochá. 

p Vesmír XVI. str. 212, obr. 63, f. 8. 

k- Živočich šedavý, s chodidlem na přídě jen slabě vykrojeným; 
-© víčko teninké, miskovitě prohloubené. 


Skořápka v jediné rovině vinutá, 
docela plochá, nahoře rovná, dole misko- 
vitě píštělitá, světle hnědá, průsvitavá, lesklá, 


3 jemně rýhovaná, ze 3—4 rychle se vzmáha- 

4 jicích, okrouhle oblých  závitků složená; : 

E 7 : . ; ZE: v v Obr č 

= poslední závitek jest před ústím zřetelně roz- ; 

k šířen; šev hluboký; ústí úplně okrouhlé, Valvata cristata Můll. 
P s osou skořápky rovnoběžné; obústí sou- 


vislé, přímé, ostré. — Výška 1'2 mm, šířka 3'5 mm. 


Bydliště: tůně, příkopy, bařiny a pod. 
Známá naleziště: Byšice, Kolín (Sl.), Č. Lípa (Schm.), Pardubice (Kš.), Nový 
Bydžov, Zábědov (KI.), rybník u Velhartic, Cerhonice (P, Kub.), Neratovice (mal. s) 
St. Boleslav (Bb.), Celakovice (Nak.), tůň ve Svatojanských proudech u Štěchovic (Rs.) 


? 


142 


Skalaridní kusy sebral'p. Košťál u Pardubic. Prvé závitky jsou vinuty zcela 
normálně, poslední však sestupuje pod spod a drží se kolkolem kraje předposledního 
závitku. Celek potom vypadá jako dva jedinci dle plochy na sobě přilepení, 

Točenka plochá by snadno mohla za nějakého okružáka pokládána býti, 
rozezná se však kruhovitým ústím, jakého tam nikdy není. Skořápky bývají na 
trubkách larev chrostíků nalepeny, a těmi se nejspíše prozradí a pak mohou i živé 


kusy nalezeny býti. 
Druh tento žije místy v celé Evropě, a jest i v Sibiří až na Kamčatku 


rozložen. 
Poznamenání. Nápadno jest, že bahenkovití a točenkovití naskrze scházejí 


v jižní polovici království Českého ; výjimku činí jenom stanoviště bahenky živorodé 
kolem Písku. 


a OLO ka 
E Á 
-> E, 


IM>Tákladem 


KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO V PRAZE 
vyšlo :. 
Archiv přírodovědeoký, 
Číslo 1. 
Příspěvky k biologii Bonellie 
od Dra. Frant. Vejdovského. 
S tabulkou litografickou. V Praze 1879. (Cena 50 kr. 
Číslo 2. 
Květenství rostlin brutnákových 
od Dra. L. Čelakovského. 
S tabulkou litografickou. V Praze 1880. Cena 1 zl. 


Flora bohemica, moravica et silesiaca. 


Třetí vydání. V Praze 1892. Cena 40 kr. Ku potřebě studujících 

středních škol. Vydárí první schváleno jest velesl. c. k. zemskou 

školní radou v Praze vynes. ze dne 27. června 1877, čís. 10636, jakožto 
knížka pomocná pro žáky škol středních a ústavů učitelských. 


Fauna bohemica (Celeoptera). 


Etikety ke sbírkám brouků, sestavené se zvláštním zřetelem ke druhům 

českým a zemí sousedních. (61 čeleď, 648 rodův o 1959 druzích.) 

Sešit o 12 listech etiket za 40 kr. V Praze 1887. Prázdné etikety pro 
sbírky hmyzové, list se 190 etik. po 3 kr. 


Analytický přehled českých ploštic (Hydrocorisae) 
od Ladislava Dudy. 
Se 6 obr. v textu. V Praze 1881. Cena 20 kr. 


Měkkýši čeští 
od Josefa Uličného. - 
Část I Testacellidae, Vitrinidae. Se 30 obrazy v textu. Cena 30 kr. 
Část II. Arionidae, Helicidae. Se 77 obrazy v textu. Cena 60 kr. 
Část III. Succinidae, Auriculidae, Limnaeidae, Truncatellidae, 
Paludinidae, Valvatidae. Se 65 obrazy v textu. Cena 50 kr. 
Do roka vyjde čásť IV. (poslední), obsahující Acephala a doplňky. 


Spis tento jest psán se zřením k praktickému upotřebení jak 

začátečníků tak i odborníků. Vyhovuje všem požadavkům a jest nevy- 

hnutelným každému, kdo chce studovati české měkkýše. Cena jeho 

snížena a učiněna levnou proto, aby se rozšířil co nejvíce. Doufejme, 
že nebude scházeti v knihovně žádného českého přírodníka 


Dávno pohřešovali čeští botanikové spolehlivé po- 
můcky na určování trav. Klub přírodovědecký odhodlal 
se proto sestaviti 


Herbář trav českých. 


Cena 3 zl. 


Uhledně a skvostně upravenou tuto sbírku vydá 
kustos sbírek pan E. Binder (Praha, 198, I.) po zaslání 
ceny. 

Poznámka. Sbírka tato doplňuje velmi vhodně klíč 
trav, sestavený p. Karlem Polákem, jenž v letošním roč- 
níku Vesmíru vychází. | 


Plníc přání mnohými nedávno projevené, sekce ma- 
lakozoologická sestavila vzorné sbírky 


Měkkýšů českých 


jako vhodný doplněk spisu prof. Jos. Uličného a zasýlá 
je za levnou cenu 


a ZL 


WMístnosti spolkové 
nalézají se 
v budově české university Karlo - Ferdinandské 


(Klementinum, síň č. II. a III.) v Praze. 


Veškeré dopisy, 
zásylky a objednávky Klubu se týkající, buďtež adressovány na „Klub 
přírodovědecký“ krukám pokladníka p. Dra. Váci. Vávry, assistenta 
při české universitě. (Praha, Karlovo nám. 21.) 


PAK pok : ) í 
P ea 


MĚKKYST ČEŠTÍ. 


NAPSAL Dp 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


ČÁST IVY. 


LAMELLIBRANCHIATA. DOPLŇKY. 


Se 48 obrazy v textu. 


V PRAZE. 
NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO. — TISKEM F. ŠIMÁČKA 


1895. 


© 


Výtah ze stanov 
KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO 


w. Braze: 


„ Klub přírodovědecký, jenž sídlí v Praze, má za účel pěstovati 


vědy přírodní jazykem českým. 


KA 4 


Prostředky, jimiž účelu dosáhnouti se má, jsoú: 


©) přednášky a rozpravy vědecké i prostonárodní v Praze i mimo ni, 

b) referáty o novějších pokrocích z odborných časopisů, 

c) vydávání českých spisů přírodovědeckých nákladem vlastním, 

d) přiměřené odborné knihy, diagramy a jiné pomůcky, 

e) vědecké exkurse, 

f) podpory hmotné, které poskytují se ze zvláštních fondův, určených 
ku pěstování odborného studia. 


. Členové jsou: a) čestní, b) zakládající, c) přispívající, d) činní. 
. Čestnými členy jsou ti, kteří valnou hromadou pro zvláštní zá- 


sluhy o vědy přírodní neb o Klub přírodovědecký byli zvoleni. 


Zakládajícími členy jsou ti, kdož buď najednou nebo ve dvou - 
lhůtách dvacet zl r. m. během jednoho roku v „hotovosti složí. 


. Přispívajícími členy jsou ti, kteří platí aspoň dva zl. ročně. 
. Ginným členem státi se může: 


a) každý řádný posluchač na universitě po čas svých studií i po 
ukončení jich 

b) každý řádný posluchač na polytechnice, je-li spolu mimořádným 
posluchačem na universitě, a to po čas svých studií i po ukon- 
čení jich. 

Přistoupení platí pro celý nastávající rok správní. 

Každý člen má právo: 

a) přednášeti, súčastniti se rozprav, exkursí vědeckých, podávati. 
referáty a dopisovati Klubu z oboru věd přírodních. 

b) podávati literární práce k uveřejnění: o hodnotě podaných prací 
rozhoduje zvláštní, výborem k tomu účelu ustanovená kommisse, 

c) činiti ve schůzích návrhy a rokovati o nich. 

P. t. pp. členové přispívající mohou dle platných v té příčině 
ustanovení za souhlasu výboru užívati stejně jako členové zakládající - 
a činní všech vzdělávacích prostředků spolkových. Odborné knihy 
spolkové půjčují se buď na dobu 30denní nebo za zvláštních okol- 
ností i na dobu delší i zasílají se na písemné žádosti poštou 
(nefrank.). 


Veškeré dbpise, 


zásylky a objednávky Klubu se týkající buďtež adressovány na „Klub 
přírodovědecký“ k rukám pokladníka p. Dra. Václ. Vávry, adjunkta 


musea král. Českého v Praze. 


MĚKKÝŠI ČEŠTÍ. 


NAPSAL V 
Division ot W- 
2 MOMUS 
M Ton) ŘÍ, WTT+ 


PROF. JOSEF ULIČNÝ. 


ČÁST IV. 


LAMELLIBRANCHIATA. DOPLŇKY. 


Se 48 obrazy v textu. 


V PRAZE. 
NÁKLADEM KLUBU PŘÍRODOVĚDECKÉHO — TISKEM F. ŠIMÁČKA. 


1805. 


ie 
“ 
é 


n 
k- 


Předmluva. 


yzváh byv výborem Klubu přírodovědeckého v Praze, podjal jsem 
se úkolu sestaviti faunu tuto. Bylo jí opravdu třeba; neboť 
čeho se sběratelům českých měkkýšů dostávalo za pomůcku určovací, 
bylo na nynější dobu buď zastaralé nebo neúplné, a k tomu bylo 
ještě nesnadno opatřiti si práce ty, anyť byly již jednak rozebrány, 
jednak nepřístupny. Přípravou ke knize této uveřejnil jsem ve »Ves- 
míru« několik určovacích článků opatřených obrazy, jež pak majetník 
pan prof. Dr. A. Frič laskavě klubu zapůjčil, aby i v této knize otiš- 
těny býti mohly. Činím za dost příjemné povinnosti, vzdáti na místě 
tomto panu prof. Dr. A. Fričovi nejsrdečnější díky. Mnoho nových 
obrazů, jichž ještě třeba bylo, pořídil výbor Klubu přírodovědeckého ; 
všecky kreslil s nevšedním porozuměním člen sekce malakozoologické 
pan Fr. Blažka. 

Leč sám bych nebyl mnoho pořídil, kdybych nebyl býval velmi 
vydatně podporován především malakozoologickou sekcí Klubu přírodo- 
vědeckého, jež mi dala k disposici svoje bohaté seznamy druhův a 
nalezišť českých 1 hojně domácího materiálu, jakož i četnými členy 
sekce té, hlavně řiditelem jejím p. Boh. Klikou, jenž obstaral kor- 
rekturu a tisk celého díla, p. Jar. Košťálem a mnohými jinými; 
1 sběratelé posud v sekci nesdružení pamaťovali na mne sesbíranými 
konchyliemi a písemnými zprávami. Jim všem a zvláště sekci upřímně 
za podporu tu děkuji. Nemohu však opominouti, abych i sl. výboru 
Klubu přírodovědeckého nepoděkoval za to, že uveřejnění práce této 


obětavě umožnil a o pěknou výpravu jeho se postaral, 


šk, ) a je O E) 
k) SAE 3 jí Ps =D 
r K zbo Zda ré a Ů V. ' ý 

p PEPR ze dla Eo R KONE 

sv Mám pak ke všem Býz čtenářům ponon: pros 

i. ké E 

ké práci moji, jež s láskou sice, ale silami slabými byla sepsán 

P vavě přijali, a přeji si, by zachovala a možno-li ještě více povz u 


čilý ruch sběratelský, jenž hlavně zásluhou sekce malakozoologie 
v posledních letech u nás se rozvinul. 


Mm. 0 V Třebíči v ledan 1895. 


Třída II. Lamellibranchiata. — Mlžové. 


Měkkýšové bezhlaví, s ústy úplně bezbrannými, kteří dýchají 
žabrami, jež po každém boku ve spůsobě dvou listů umístěny jsou ; 
nad těmito leží s obou stran ještě mázdřitý plášt, z něhož se vždy dvě 
lastury vylučují; mezi žabrami a pod nimi jest jazykovité chodidlo, 
jež často jediné z lastur vychlípeno býti může; po stranách úst leží 
trojúhelná, plochá makadla. Mlžové jsou obojetníci nebo jsou pohlaví 
rozděleného a rozmnožují se vajíčky, jež mnozí při sobě zadržují, až 


se zlíhnou mládata, která pak teprve vypouštěna bývají. 


Rád I. Isomya. — Stejnosvalní. 
Živočich zavírá lastury dvěma stejnými svaly, z nichž jeden blíže 


předního, druhý blíže zadního konce napříč od lastury k lastuře 
napjat jest. 


Podřád 1. Asiphoniata. — Bezsifonatí. 
Plášť živočicha není vzadu v sifony (trubičky) vytažen. 


Čeleď 1. Najadeae. — Škeblovití. 


Plášť jest u těchto na spodní straně úplně rozchlíplý, a obě strany 
přikládají se vzadu k sobě tak, že vznikají dvě skuliny, kudy voda 


© k žabrám a od žaber proudí. "Pohlaví jest na různé jednotníky roz- 


děleno. 


Lastury jsou veliké, obrysu celkem vejčitého, na hřbetě silným, 


kožitým svazem spojené, pod nímž buď zámek jest anebo není. 


Mlžové tito jsou též velmi proměnlivi, tak že někdy nesnadno 
bývá nalezený kus nad pochybnosť některému jinému přiřaditi. V každé 
vodě jsou jedinci nějak odchylní, a proto také někteří faunisté uzná- 
vají veliké množství druhů, jiní zase jen několik, jimž všecky různé 


ž II 


144 


formy hledí přičísti. — Čeští mlžové škeblovití jsou ještě velmi ne- 
dokonale prostudování, a jest žádoucí, aby se jich někdo ujal a je 
snad monograficky zpracoval. 

Ve vývoji škeblovitých jest zajímavo, že samičky nechávají mlá- 
data starým škeblím ještě nepodobná padati na dno, kdež tato čekají 
na příležitost, aby se mohla chytiti rvby; na té pak drží se delší dobu 
a promění se zatím tak, že nabývají podoby dospělých kusův, načež 
padnou na dno vody. Za službu tuto odměňují se aspoň rvbce ho- 
řavce, jíž ve svých žábrech odchovávají vajíčka a z nich vylíhlé malé 
rybičky. 

Dospělejší škeble zdržují se v bahně a písku vod, zaryty jsouce 
přídou a chodidlem se pomalu posouvajíce. Potravou jsou jim setlíva- 
jící částky látek ústrojných. 

Vody s dnem kamenitým, jako potoky horské, nehostí škeblí, za 
to vody stojaté a pomalu tekoucí bývají jimi hojně obydleny. Jsou 
případy, kde jest jich množství takové, že dno vypadá, jakoby lastu- 
rami dlážděno bylo. 

Čeleď škeblovitých mlžů zahrnuje rody tři, jež možno rozli- 
šiti takto: 

1. Lastury mají pod vrcholy zuby a za nimi dlouhé 

OSTRÝ Ki 3 tana v zlekok aje P sd, va oi dlej (5 naka JO ZLE VE 

2. Lastury mají toliko zuby, ale lišten nemají. Margaritana Schum. 

3. Lastury nemají ani zubů ani lišten . . . . Anodonta Cuv. 


Rod I. Unio Retz. — Velevrub. 
Živočich. jest- mimo zavírací svaly připevněn třemi páry 
svalů k lasturám: dva se upínají za předním svalem zavíracím, jeden 
pak před zadním a slouží ku pobybování chodidla. 


Lastury podlouhle vejčité, na přídě kratší a zaokrouhlené, 
vzadu (za vrcholy) prodloužené a súžené, kromě toho na předku 
tlustostěnné, na zadku tenčí. Vrcholy jsou široké a poněkud vyčnělé. 
Zámek se skládá ze zubů hlavních a jest na pravé lastuře jeden, na 
levé jsou dva; za nimi pak jsou dlouhé lištny, tolikéž na pravé lastuře 
jedna, na levé dvě; jest pak to uspořádáno tak, že vyniklina lastury 
pravé zapadá do mezery na lastuře levé. Svaz jest vždy vně patrný. 


u.. 


V Cechách žijí jen tři druhy. Uherský badatel J. Hazay rozeznal na mla- 
dičkých kusích ve své vlasti dle různých vypuklinek na neporušených vrcholech 
. lasturek jen tytéž tři druhy, a u nás jest tomu zajisté též tak. U kusů dospělých 
ovšem není po oněch vypuklinkách obyčejně ani stopy, poněvadž právě v těch 
místech bývají lastury rozežrány. Zdá se, že velevrubové, kteří ve vodách neváp- 
nitých žijí, nejvíce znetvoření tomu podléhají, a někdy nezbývá z povrchu nic 
zdravého než poslední přírůstky. 'Vyto bývají pěkně zřetelny a temnou barvou 
označeny. Kdyby přírůstky tyto roční dobu znamenaly, museli bychom za opravdu 
dospělé kusy pokládati ty, kteří jich aspoň deset mají, čímž by i trvání života mlžů 
těchto bylo vyměřeno 

Počet druhů v oblasti palaearktické žijících nelze stanoviti číslem, poněvadž 
pojem druhu u různých spisovatelů jest velmi různý. : 


M 


Ú 


I. Unio pictorum L. — Velevrub malířský. 
Mesnmr A AXstr292,..0DrD9G: 22: 


Živočich červenavě hnědý nebo šedý, na chodidle fialově hnědý: 

Lastury velmi prodlouženě vejčité, trochu břichaté, 
vzadu dlouze, klínovitě vytažené a povolně súžené; přída krátká, za- 
okrouhlená; kraj horní a dolní jsou skoro rovnoběžny; dolní kraj 
vystupuje před koncem náhleji vzhůru a jest buď přímý nebo malinko 
dovnitř prohnutý; široké vrcholy jsou nadmuty, ve stavu neporušeném 
třemi řadami ze dvou a dvou nevysokých hrboulků opatřeny; štítek 


(Obr. č. 172. Unio pictorum L. 


7 


malý, trochu stlačený, málo zřetelně ohraničený ; štít tupější, ale patrně 
odrůzněný ; svaz jest dlouhý a silný; periodické přírůstky jsou temnými 
čarami zřetelně naznačeny, a to hlavně na konci zadním; pokožka jest 
obyčejně žlutozelená, pod štítem temnější, nebo na celých lasturách 
stejně hnědá až i černohnědá ; vnitřek perletově bílý nebo pleťový; 
hlavní zuby dlouhé, velmi stlačené, nevysoké, ostré a ORDER 
přední zub lastury levés ilný, zadní obyčejměcza 
krnělý; lištny zámkové dlouhé, ostré, vtisk předního svalu zavíra- 
cího hluboký, zadní mělký; vtisk kraje plášťového zřetelný. — Délka 
90 mm, výška 40 mm, tloušťka 27 mm. 

Bydliště: potoky, řeky i rybníky. 

Velevrub malířský jest po veškeré zemi naší rozšířen a v polohách rovinných 
hojněji než v hornatých. 

Za dospělé lze pokládati již kusy takové, jež mají rozměry výše udané, leč 
za poměrů příznivých dospívají délky až 120 mm, jak mi o kusích takových z Ja- 
vorky dal zprávu p. C, Šandera. Vyrostlé kusy mívají asi 1o periodických přírůstků, 
a takové bývají někdy i jenom 65 mm dlouhé. 

: V Čechách jakož jinde jest druh tento dosti proměnliv, ač z materiálu, jenž 
mi jest po ruce, nemožno nijak zvláštního tvaru jménem uvésti. Typické kusy mají 
zadní konec dolního kraje náhleji vzhůru namířený; jsou mi však známy kusy 
z rybníka Jordánu v Táboře i odjinud, u nichž se zadek stejnoměrně s horní 
i dolní strany přiostřuje, jakož mám zase kusy ze Sázavy u Něm. Brodu, které 
mají zadní konec zaokrouhleně tupý, což upomíná na formu limosus Nilss. 
Barva pokožky podléhá změnám dle povahy vody a jest buď živě zelená, a to ve 


fi 


146 


vodách prudčeji tekoucích s písčitým dnem, nebo temná až černohnědá v bahnitých 
vodách stojatých. Tloušťka jednotlivých lastur jest slabší než u druhů dalších, a to 
zvláště na zadku. 

Velevrub malířský jest domovem ve střední a severní Evropě a kromě toho 
i v Sibiři. 


2. Unio tumidus Retz. — Velevrub nadmutý. 
Vesmír: XX, str.:52,, obr- c221B: 


Živočich šedožlutý nebo bělavý. 


Lastury podlouhle klínovitťé, zvláště na předku břichate, 
k zadku štíhlejší, zobanitě vybíhající, tlusté, těžké, ale na zadní polovici 
mnohem tenčích stěn; přední kraj tupě zaokrouhlený, do kraje hor- 
ního pod zřetelným úhlem přecházející, zadní kraj tupě špičatý; horní 
a dolní kraj jsou hned od vrcholů k sobě nakloněny; horní jest trochu 
vyklenut, dolní obyčejně také; vrcholy jsou nadmuty, k sobě při- 


Obr. č. 173. Unio tumidus Retz. 


kloněny, s různě stojícími, hrubými a značně vyniklými hrboulky; 
štítek se stran smáčknutý, slabě vyznačený, štít vpadlý, hranami 
odrůzněný a mimo to temně zelenými paprsky omezený; svaz krátký, 
silný; periodické přírůstky temnými čarami zřetelně vyznačené, při 
dolním a zadním kraji lupenitě vybíhající pokožkou hedbávitě lesklé; 
pokožka má barvu hnědozelenou, od vrcholů k zadku paprskovitě 
přerušovanou; vnitřek lastur jest perletťově bílý; hlavní zuby lastury 
levé silné, přední podlouhlý a ostrý, zadní také plochý a ještě 
silnější, a oba jsou vroubkovány; hlavní zub lastury pravé jest 
také silný, podlouhlý a vroubkovaný; lištny zámkové jsou dlouhé 
a ostré: vtisk svalu předního velmi hluboký, zadní však mělký; vtisk 
kraje plášťového zvláště na přídě velmi hluboký. Délka až 90 mm, 
výška 40 mm, tloušťka 30 mm. 


Bydliště jak u druhu předchozího. 

Byl dosud nalezen ve Vltavě, Labi, Oharce, Sázavě, Blanici, Javorce, Cidlině, © 
Ploučnici, Loučné, Orlici, Chrudimce, Lužnici, v potoce Černovickém; někdy jest - 
též v rybnících. 3 


d 
“ 


p 


bi 
a * 
: 
4 
.- 
8 
": Pá) 
k 


147 


Velevrub tento jest ze všech nejméně rozšířen, aneb aspoň nejméně pozo- 
rován. Od předchozího lze jej bezpečně rozeznati po veliké nadutosti (a to blíže 
vrcholů, kdežto předchozí největší tloušťku asi uprostřed výšky lastur má) a klí- 
novitě súženém a přišpičatělém zadku. Kraj dolní jest více obloukovitý, a hrboulky 
vrcholů, jsou-li zachovány, jsou velmi nápadné, ponejvíce po dvou a dvou za sebou. 
Na levé lastuře bývá zadní zub silnější, což u předchozího jest právě naopak. 
Také tento druh jest dosti proměnliv; brzy jest totiž zadek náhleji přiostřen 
a tedy poměrně kratší, brzy zase jest táhlejší. Barva pokožky mění se dle povahy 
vody od žlutavě zelené až po, hnědočernou.- V případě prvém bývají lastury 
okrášleny pěkně zelenými pruhy od vrcholů k dolnímu- kraji se táhnoucími. Ve 
vodách vápnitějších bývají lastury značně tlustostěnné, 
Velevrub nadmutý jest rozšířen po střední a severní Evropě. 


3. Unio batavus Lam. — Velevrub tupý. 
MesmnX0, Str 534. 0brs c 234060 AB, ©. 


Živočich šedý až i žlutohnědý; chodidlo a bradavičky na 
zadním kraji pláště temnější. 
Lastury mají tvar vejčitý, jsou nadmuty, na přídě i na 
zadku zaokrouhleny; kraj horní i dolní jest obloukovitě vyklenut, 
"nebo jest dolní rovný, nebo poněkud vpadlý; zadek jest“tupý a méně 
-než třikrát tak dlouhý jako 
přída, a kraje horní a dolní 
přecházejí tu pěkným oblou- 
kem do sebe; vrcholy mají 
vlnité, slabé hrboulky, jsou 
málo nadmuty, nenápadny, 
protože jsou celé lastury 
stejnoměrně. klenutv; | ani 
štít ani štítek nejsou zře- 
telně vyznačeny, štít ovšem 
poněkud více; neboť. jest 
trochu se stran stlačen, jen 
malinko vpadlý; svaz jest 
krátký a tlustý; periodické přírůstky jsou hlubokými čarami tem- 
nými velmi vyznačeny; hnědozelená pokožka jest zelenými paprsky 
od vrcholů k zadku směřujícími přerušována, na kraji spodním a 
„vzadu hedbávitě lesklá; vnitřek jest perletově růžový; hlavní zuby 
lastury levé jsou skoro kuželovité, velmi silné a ná; adně vroub- 
kované; hlavní zub lastury pravé jest také kuželovitý a vroubkovaný; 
lištny dlouhé a ostré; vtisk svalový přední jest hluboký, zadní mělký; 
vtisk plášťový zvláště na přední polovici lastur hluboký, — Dál. 
6o mm, výš. 30 mm, tl. 23 mm. 
Bydliště: řeky a hlavně potoky. 
Velevrub tupý jest zajisté po celých Čechách rozšířen, ač ve formách velmi 
- různých. Hořejšímu popisu vyhovují nejvíce kusy, jež žijí ve větších řekách. Toky 
drobnější jsou obydleny ponejvíce formami menšími, s krajem dolním poněkud 
dovnitř vehnutým a tvaru poněkud sploštilejšího, totiž for. rivularis Rssm. 
Mimo to sem počítáme tvary více odchylné, jež někteří též za samostatné 
druhy pokládají a to jsou: 
Var. crassus Retz. Lastury vejčité, slabě nadmuté, velmi tlusto- 
stěnné, a to hlavně na polovici přední, hnědozelené až černé, lesklé, 


Obr. č. 174. Unio batavus Lam. 


148 


na přídě zaokrouhlené, vzadu zvolna súžené; horní kraj obloukem 
dolů prohnutý, kraj dolní skoro rovný, málokdy poněkud vtlačený; 
zadní konec jest blíže kraje 
dolního; vrcholy jsou do- 
sti daleko od předního 
konce, tak že -zadek 
nanejvýše dvakráte 
tak dlouhý jest jako pře- 
dek;“ vrcholy jsou málo 
vyniklé, rozežrané; hlavní 
zuby zámkové jsou velmi 
tlusté, kuželovité, vroub- 
kované ; perleť narůžovělá 
„nebo bílá. — Dél. 50 až 

Š. 30——35.1m5 


: : —5 mm., výš. 
Obr, č. 175. Unio batavus var. crassus Retz. 05 2, 
; tl. 20—25 mm. 


Odrůda tato byla nalezena v Cidlině (KI.), Otavě (Duda), Vltavě a Labi (SL, 
Pachn.); jeden kus mám z rybníka u Něm. Brodu. 

České kusy. pokud jsem viděl, jsou for. rubens Mke.; jindy bývají pre 
a mívají skoro třikráte delší zadek než přídu. — Var. crassus objevuje se dosti 
vzácné. 


Var. ater, Nilss. Lastury podlouhle vejčité, silně nadmuté, tlusté 
hlavně na polovici přední, černé, velmi lesklé; přída i zadek, jenž 
jest tři i čtyřikrát delší, stejně zaokrouhlené, horní a dolní kraj 


Obr. č. 170. Unio batavus var. ater Nilss. 


jsou skoro rovnoběžny, tento pak bývá poněkud vmáčknut; vrcholy 
jsou nízké, přednímu konci přiblížené a rozežrané a to často velice; 
hlavní zuby zámkové velmi tlusté, tupé, vroubkované; perleť bílá 
Dél. 85 mm., výš. 38 mm,, tl. 28 mm. 


k Vyskytuje se v Ostružné u Sušice (P. Kub.), v Berounce, Ohři (KIL.), Vltavě 
u C. Budějovic (Pinc a Mencl), v Sázavě u Něm. Brodu (!), v Labi u St Boleslavi 
(Babor), u Nasavrk (s pěknými perlami! Kudrna). 


Jiné odrůdy české jsou ještě tyto: 


sů 149 


Var. ammicus Zgl. VLastury malé, podlouhle vejčité, poněkud 
jedvinovité, nadmuté, Přitloustlé, slabě lesklé, temně hnědozelené až 
černé; kraj horní jest vypouklý, 
za vrcholy vysťoupavý; 
kraj dolní rovný neb obyčejně 
uprostřed vmáčknutý; zadek 
dolů sehnutý jest velmi otupen; 
vrcholy jsou málo vyniklé a 
velice rozežrány; hlavní zuby 
zámkové silné, trojhranné, zoub- 
kované; lištny jsou oblouko- 
vitě vzhůru prohnuty; 


perleť skvrnitě modrobílá. — Obr. č. 177. 
Dél. 44 mm., výš. 24 mm, tl. Unio batavus var. amnicus Zgl. 
18 mm. 


Byla mi poslána p. Macnerem z Trmic, kdež byla nalezena v potoce Bělé, 


Var. lingua m. Lastury veliké, dlouze ellipsovité, tlustostěnné. 
a (až 47 gr.) těžké, temně hnědé, málo lesklé, velice nadmuté, nejvíce 
pak blízko pod vrcholy, tak že by se příčný řez srdčitým jevil; pří- 
„růstky jsou husty a od sebe brázdou odděleny, tak že povrch jako 
"zvlněn jest; zadek jest právě čtyřikrát delší než předek; kraj 


Obr. č. 178. Unio batavus var. lingua n. 


horní jakož 1 dolní jsou rovny a rovnoběžny, a zadek tedy není súžen; 
horní jest od předního zřetelný m úhlem oddělen; kraj přední přechází 
pomalu pěkným obloukem ve kraj dolní; zadní kraj jest s ho- 
řejška jako šikmo uťatý, z dolejška obloukovitý ; ; vrcholy a místy 
i boky jsou rozežrány ; hlavní zub y jsou oproti velikosti lastur 
malé a slabé, sploštělé, nahoře vroubkované; perleť jest bílá a jako 
mastně skvrnitá. — Dél. až 80 mm,, výš. 42 mm,, tl. 33 mm. 
Dostal jsem několik kusů z jednoho rybníka u Něm. Brodu; poněvadž však 


po té týž rybník z hořejšího rybníka hned vodou naplněn byl, nemohl jsem tam 
sám sbírati, abych získal více materiálu pro přirovnání. Odrůda tato stojí zajisté 


I50 


blízko uherské var. albensis Haz., jež jest též obyvatelkou rybníka; u srovnání © 

s českou jest však vyšší při stejné tloušťce. Je-li také tak brázdovita, není známo, 

V popise aspoň se o tom zmínky nečiní; tolikéž barva pokožky, což jest ovšem 

malicherno, jest odchylna, totiž zelenavě žlutá. | 
Unio batavus jest v některých vodách velmi hojný, jako na př. v Lužnici, Ke 

odkudž mlže ty (a ovšem i jiné) chudí vesničané hustými hráběmi loví, aby měkkými 

těly dobytek krmili. U St, Tábora vídal jsem na březích celé hromady prázdných 

lastur, moderní kjókkenměoddingy, Z rovin do hor vystupuje velevrub tento nejvýše. - 
Zeměpisnou rozlohu má U. batavus po střední a severní Evropě. 


lé 


Rod 2. Margaritana Schum. — Perlovka. 


Živočich jak u velevrubů, ale žábry nejsou ani na vaku ©- 
břišním připevněny, ani s pláštěm spojeny. 

Lastury veliké, tlustostěnné a těžké, se zuby zámkovými hlav- 
ními, ale bez lišten, 


Bývá v řekách, nejvíce v horním jich toku, a to na celé severní polokouli 
zemské. 
V oblasti palaearktické rozeznávají se druhy čtyři. 


1. Margaritana margaritifera L. — Perlovka perlonosná. 
Vestnír (XX, str. 77 0br.6:133:£|B, : 


Žávočích barvy šedohnědé. 
Lastury podlouhle vejčité až ledvinité, na přídě pravidelně č: 
zaokrouhlené, vzadu v široký zaokrouhlený zoban vytáhlé, tlustostěnné, 


"C8 


je 

ře- 

p 

Obr, č. 179. Margaritana margaritifera L. 8 

5 

málo nadmuté, kraj horní dolů sehnutý, kraj dolní rovný neb u kusů Š, 
starých dovnitř vtlačený, kraj zadní zaokrouhlený; vrcholy vždy velmi. © 
k 


rozežrané a barvy hnědé; štít jest mělce vpadlý, trochu se stran stla- 
čený a úzký i lépe vyznačen nežli štítek; svaz jest silný, obloukovitě 


A 


« 


" + 


OVA T 


EPA 


< 


SA 0 re > hěělěc sk 


j X - v" > 


" 


l 


1 . 


I51 


prohnutý, hnědý a na povrchu málo patrný; přírůstky jsou dosti 


husté a nepříliš vyznačené; pokožka má barvu smolově černou nebo 
hnědočernou, slabě lesklou; perleť jest modravě bílá, obyčejně červeně 
nadchlá, živě doužkující se skvrnami olejově mastnými; zuby zámkové 
jsou silny, kuželovité trojúhelné, vroubkované a rýhované, na levé 
lastuře dva, na pravé jeden; lištny jsou zastoupeny jen dlouhým, 
tlustým mozolem; otisk svalový přední jest hluboký, ledvinitý, na 
předku hladký, dále hrbolatý; zadní jest vejčitý; vtisk pláště jest 
slabý. — Délka 100 mm., výška 45 mm,, tloušťka 30 mm. 

Bydliště: řeky. 

Naleziště: Ve všech menších řekách a potocích Šumavských (St.), v Otavě 
u Písku (hojně, Dědeček), v Horažďovicích (Ladmann), v potoce u Frachatic (Sand.), 
v Divoké Orlici nad Nekoří (Dr. Ant. Frič), Zlatá Koruna (v náplavu, Blažka), 
Vltava (horní), Blanice u Vodňan (Duda). Na Sušicku perlo ce se nedaří valně, ba 
spíše hyne, a místy již úplně vyhynula; udržuje se jen ve mlýnské stoce (asi 600 
kroků dlouhé) vedoucí z Otavy na mlýn v Malé Chmelné (P. Kub.). Reka Zdobnice 
(přítok Divoké Orlice) u Německé Rybné (Kopecký). 

Kdysi žily perlovky též v Ploučnici, nyní však o tom ani A. Schmidt zmínky 
nečiní. P. Arn. Hanisch, inspektor velkoststku Waldsteinského v Třebíči, sdělil se 
mnou, že hraběnka Marie Waldsteinová má nádherný collier z perel ploučnických. 

- © Velikosť výše udaná jest průměrná, a značně menší kusy jsou nedospělé. 
Větší bývají málo kdy. Největší exemplář, který jsem viděl, má P. Kubes z Otavy 
u Sušice; jest 135 mm. dlouhý, 70 mm. široký a 40 mm. tlustý, i váží 246 dkg. 
Lastury zavřené nepřiléhají všude k sobě, nýbrž jsou na přídě až na 6 mm. od 
sebe rozchlípeny. Dolní kraj má hluboko vmáčknutý, jak to u starých kusů bývá; 
čím mladší perlovka, tím rovnější má kraj dolní. 

Perlovky tvoří perly tím spůsobem, že živočich se snaží cizí malinký předmět, 
jako zrnéčko písku nebo snad i cizopasníka nějakého, když se mu do pláště dostal, 


přizpůsobiti tak, aby mu tlaku nepůsobil, obaluje jej hmotou perlefovou. — Dříve 


pěstovaly se v některých řekách českých perlovky a hájily pečlivě, nyní, dle zprávy 
p. P. Kubese, ještě kníže Kinský pěstuje a chrání je na Horažďovicku a kníže 
Schwarzenberg v Kestřanech u Protivína. Viz Vesmír r. II. „O perlách“ a r. XVL. 
„O perlolovu na Vltavě« a tamtéž poznámku na str. 131. 


Druh tento nachází se ve střední a severní Evropě, 


Rod 3. Anodonta Cuv. — Škeble. 


Živwočich veliký; ze tří párů svalů nožních jest ten, který 
se u velevrubů pod vrcholy na lasturv připíná, hned pod pláštěm 
zvápenatělý a nedostupuje až k lasturám; žábry jsou po celé délce 
s plástěm spojeny; makadla jsou na každé straně úst dvě, až do polo- 
viny spolu srostlá, 

Lastury bez zámku, tenké a křehké; vtisky svalové jsou 
slaby; při vtisku předního svalu zavíracího jest jen dolní vtisk svalu 
nožního. 


Tvarem jsou škeble velmi proměnlivy, a někteří spisovatelé uzná- 
vají jen málo druhů, k nimž všecky známé tvary přidružují buď ja- 
kožto variety nebo formy, jiní zase v každé odchylce spatřují druh 
samostatný, jichž pak mají celé řady. Na lasturách škeblí není ani 
zámku ani jakéhokoli kriteria, tak že jich nelze než dle obrysu od- 


růzňovati. Není však pochybnosti o tom, že jsou tvary, jež se nám 


152 


pod žádné jméno dobře nehodí, ba bylo pozofováno, že jistý t. zv. 
druh do vody jiných vlastností přesazen byv, také v jiný t. zv. druh 
se proměnil, Mohli bychom tedy s S. Clessinem uznávati pouze druhy 
dva, jež by pak obsahovaly četné odrůdy, ale konec takového počí- 
nání by byl ten, že bychom přece jen zase v praxi drželi se starých 
jmen, neboť bez těchto ničeho bychom nepořídili. Zmíněný badatel 
totiž drží se jen druhů těchto: Anodonta complanata a Anodonta 
mutabilis. Prvá jest opravdu samostatným druhem, kdežto druhá za- 
hrnuje v sobě snad všecky známé škeble středoevropské. Tím však 
spomoženo není, anoť se dosud ani opravdu neví, patří-li všecky ony 
formy skutečně jednomu druhu. My tedy přidržíme se starších jmen, 
pod nimiž si budeme moci umístiti své nálezy s jistým stupněm ji- 
stoty. Není třeba pak míti níže vyjmenované tvary za více než stře- 
diska, okolo nichž si všecky nalezené formy seskupíme, a nemusíme 
pokládati je za pevné druhy, jichž v přírodě beztoho není. Kdo pak 
v našich tvarech skutečně druhy spatřovati chce, tomu bude rozdě- 
lením naším také poslouženo. 


Škeble obývají po přednosti ve vodách stojatých, u nás hlavně v rybnících, 
leč nacházejí se též v tišších místech řek, 


Dospělé kusy nutno rozeznávati od nedorostiých. Kdy škeble dorostlá jest, 
není snadno pověděti. Dle periodických přírůstků lze však přece věk odhadnouti; 
je-li jich málo, jsou-li široky, a velikosť lastur při tom značně menší než jak dále 
udáno, nemožno pokládati kus za vyspělý. Mladá individua bývají plochá a štít 
často tak na nich vyvýšen, že bychom je snadno mohli nesprávně určiti, 


Škeble jsou obyvateli celé země, a kolik druhů žije v oblasti palaearktické, 
není, tak jako u velevrubů, možno udati. Různých forem v různých zemích jest 
ovšem na sta. 


I. Anodonta cygnea L. — Škeble veliká. 


Živočich jasně žlutý s červeně žlutým chodidlem. 

Lastury zvláště uprostřed velmi nadmuté, široce vejčité, 
rovnoběžně s kraji vlnovitě prohýbané, tenkostěnné a velmi veliké; 
přední konec široký, zadek asi půldruhékrát delší a také široký, ke 
konci s obou stran stejnoměrně súžený a zaokrouhlený; horní 
kraj krátký, skoro přímý, dolní kraj velmi vyklenutý, do předního 
i zadního kraje pěkným obloukem přecházející; vrcholy nadmuté, 
ale přece nevyniklé, prostředku horního kraje přiblížené, 
obyčejně otřelé a svraštělé; štítek nezřetelný, štít se stran málo stla- 
- čený, tupým a nedosti zřejmým úhlem od zadního kraje odrůzněný; 
svaz jest pevný, hnědý; přírůstky nestejně vyznačené; pokožka špinavé 
žlutá, s mezerami přírůstků hnědými a mimo to s šedězelenými, 
hustými, od vrcholů k zadku směřujícími paprsky, jež hlavně pod 
štítem zřetelně vystupují; perleť modravě bílá, čistá; otisky svalů jsou 
zřetelně vyznačeny. — Dél. 190 mm., výš. 90 mm., tl. 60 mm. 

Bydliště: rybníky se dnem bahnitým a snad i tiché zátoky řek a stará jich 
ramena. 

Naleziště: rybníček v Krči u Prahy, rybník v parku Chotěbořském, Něm. 
Brod, Humpolec (!), Počátky (Petr), Jičín, Bělohrad, Ostroměř (Sand.), Ústí n. L., 


Pardubice, Hořice, Poděbrady, Kolín, Hradec Král.; ve Vltavě a Mži (SI.), Vodňany, 
Soběslav, Smrkovice, Dobešice, Dobev a řeka Otava u Písku (Duda), C. Budějovice 


153 


(Pinc), N, Bydžov (KI.), St. Boleslav (Jandeéka), rybníček na lukách u Libišan blíž 
Pardubic (Košť.), Hluboká (Babor), Bylany u Kutné Hory (Zavadil), rybník u Velin 
u Holic (Tocl), u Hlinska: rybník v Chlumu, rybník u Trhové Kamenice, rybník 


180. Anodonta cygnea L. 


C, 


Obr. 


u Ranska (Em. Kalenský), Rochlice, Mimoň, Doksy, Hirnsen, řeka Ploučnice (Schm.), 
Podlešín u Slaného (J. Kuč.), Bojanov, Mířetice u Nasavrk (Kudrna). 

k Jest to největší a také nejpěknější tvar škeblí, Pokožka bývá až do vyspělosti 
živočicha jasně zbarvena, a paprsky od vrcholů vyzdobují ji obzvláště. Též perleť 


154 


zůstává beze skvrn. Probýbaný povrch způsobuje i na straně vnitřní hotové brázdy. 
Není věru vždy snadno rozeznati, máme-li před sebou tento tvar či škebli cellskou. 
Vytknouti sluší, že škeble veliká má vrcholy poblíž středu kraje horního, dolní 
kraj pak značně ven prohnutý, a že zadek není náhle otupen, jakoby uťat byl. 
Také rumělkově začervenalá barva chodidla padá tu na váhu. Škeble veliká jest 
vzácnějším zjevem než se obyčejně myslívá, poněvadž se veliké kusy škeble cellské 
snadno za škebli velikou pokládají. Býváť Anodonta cellensis někdy značných roz- 
měrů, jichž ponejvíce v rybnících nabývá, a jest pak pochopitelno, že veliká Anod. 
cellensis určí se za Anodonta cygnea. Jest k tomu jisté zkušenosti potřebí, aby 


se obě rozeznaly, a dlužno všecky znaky v popisu udané přesně srovnávati.- 


Myslím, že jen bohatší materiál z různých vod snesený podá možnost správného 
rozeznávání. Avšak velikosť lestur žádá ve sbírkách mnoho místa a ovšem tím 
více, čím četnější kusy se ukládají. A toho právě jest třeba u živočichů tak velice 
proměnlivých. Že ostatně i zkušené oko bývá u velikých rozpacích, co má v na- 
sbíraných škeblích spatřovati, přiznávám opravdově. Nemohu potlačiti podezření, že 
některá výše vyjmenovaná naleziště platí spíše formě následující, nepatří-li formě 


Anodonta eucypha Bgt., jež jest táhlejší, anať délka přídy více než dvakrát obsa- 


žena jest v délce zádi; tato pak vybíhá v široce otupený zoban; vrcholy jsou 
nadmuty, málo vyniklé a blíž konce předního. 


Vlastí škeble veliké jest severní a střední Evropa. 


2. Anodonta cellensis Schrótt. — Škeble cellská. 
Vesmír XX;,-str. 76; obr:Cz 227460 


Živočich žlutavý, s chodidlem a žabrami hnědožlutými, kraj 
pláště vzadu temněhnědý, na předku žlutavý; makadla šedohnědá. 


Obr. č. 181. Anodonta cellensis Schróott. 


Lastury veliké podlouhle vejčité, nadmuté; tenko“ 


stěnné, drobivé; přída krátká, zaokrouhlená; horní kraj s dolním 
skoro rovnoběžný, oba skoro přímé; zadek jest sestupujícím krajem 
horním a náhleji vystupujícím krajem dolním súžen, ale na konci 


> 


ň 


PTEN 


4 


) 


bo a 


+ 


AK lo 


“ 


155 


více méně rychle otupen; vrcholy stojí nedaleko předního konce, 
tak že zadek velmi převládá, i jsou málo nadmuté, zvlněné 
a obyčejně otřelé; přírůstky jsou velmi patrny; pokožka jest temně 
zelená, olivově hnědá nebo temně šedá; štít jest silně smáčknut; 
perleť má špinavě mléčnou barvu a jest často hnědými skvrnami zne- 
čistěna; svaz jest dlouhý, hnědý; vtisky svalů jsou málo patrny. — 
Délka až 150 mm., výš. 70 mm., tl. 55 mm. 
Bydliště: rybníky, tůně, řeky, potoky. 

: Nejobecnější forma tato jest všude ve vodách -příhodných domovem, ale 
dostalo se jí dosud malého povšimnutí; známa jsou jenom místa tato: 


Praha, Brandýs, Kostelec n, L. (S1l.), N. Bydžov (KI.), Ostroměř, Libějice, 
Blatná (Sand ), Svatojanské proudy u Stěchovic (Reisn ), St. Boleslav, Ohře u Loun, 
Žatec (KI), Lovosice (Schm.), Sázava, Břevnický potok, Slapánka, rybníky u Polné 
a Něm. Brodu, Tábor (!), C. Budějovice (Mencl), Nasavrky, Bojanov, Mířetice 
(Kudrna). 


Od mládí až do stavu dospělého velice se mění. V prvních letech přibývá 
lastur širokými pruhy celkem stejnoměrně, a štít bývá břebeniič vyvýšen; takové 
kusy bývají při povrchním určování za škebli zelenou pokládány. V pozdějším 
věku však jsou přírůstky na přídě mnohem užší než na zadku, a takž se tvar stává 


Obr. 182, Anodonta cellensis f. rostrata Held. 


poměrně delším, při čemž i hřeben se nezvyšuje, až konečně nijak není nápadný. 
Příležitostně budiž tedy na to upozorněno, že jest nezbytně potřebí přihlížeti k tomu, 
jsou-li přírůstky dosti četny (aspoů deset), sice jest nasnadě pobloudění. Ostatně 
jest škeble cellská při svém velikém rozšíření zeměpisném také velmi různá, 
a myslím, že se ani nenajdou ve dvou různých bydlištích shodujíci se formy. 
Různosť pak vyplývá jednak z větší či menší nadmutosti, z polohy vrcholů, více 
nebo méně nápadného otupení zadního konce a konečně ze zbarvení pokožky. 
Poloha vrcholů může býti ku příkladu taková, že délka lastůr za nimi jest i pětkrát 
i vícekrát větší než před nimi (z Jordánu v Táboře). Otupení zadku jako useknutím 
jest někdy tak veliké, že tvar i jménem poznačen bývá jakožto forma rostrata 
Held, (Františkovy lázně (Lehm.), Ostroměř (Sand.). Jindy pozoruje se, že lastury 
jsou neobyčejně tlustostěnné a tedy těžké, což jest ovšem následkem bohatostí vody 
uhličitanem vápenatým, kteráž okolnosť může i u jiných »druhů« způsobiti týž 
následek, Tehdy užívá se jména ponderosa C. Pleitť. Jaká určitosť v pojmu 


156 


+ 


tomto vězí, vysvítá z poznámky Slavíkovy: »Tento druh velmi mění tvar své 
skořápky«, čili jest to všelicos! © Takové škeble udávají se z míst těchto: Vltava 
u Prahy (Dr. Novotný, Sl.), Skreje (Dr. Nov.), Ostroměř (Šand.). Ná dovršení všeho 
troufám si pověděti, že by i dosti nesnadno bylo mezi větším množstvím z téže 
vody vylovených kusů najíti dva tři úplně stejné, a že by se podařilo dříve vybrati 
exempláře, jež by platiti mohly za škebli velikou nebo zase za škebli zelenou, 
Největší kus, jaký jsem viděl, má 165 mm. délky. 

Škeble cellská žije v severní a střední Evropě, zasahujíc až za Alpy na jih, 
neboť žije i v severní Italii. 


3. Anodonta piscinalis Nilss. — Škeble zelená. 
Vesmír XX., str. 76., obr, č. 32. £ B. 


Živočich bledě žlutošedý. 


Lastury prostředně veliké kosočtverečně vejčité, 
dosti pevné, břichaté, žlutohnědé nebo zelenavé, kolem vrcholů skoro 
vždy hnědé, paprsky zelenými pod štítem ozdobené; přída zaokrou- 
hlená; kraj horní a dolní rozbíhají se k zadku velmi patrně; horní 


Obr. 183. Anodonta piscinalis Nilss. 


kraj přechází v zadní bud šikmou přímkou, neb i produtě dolů; zadní 
kraj tvoří zaokrouhlený zoban; spodní kraj jest mírně a to pěkným 
obloukem vypouklý; vrcholy jsou velmi nadmuty, ku prostředku kraje 
horního pošinuty a velmi málo otřeny, š štít na A trochu vpadlý, 
pak velmi stlačený a nápadně hřebenitě vyvýšený, čím dále 
k zadku, tím vyšší; stářím se však tento znak zmírňuje; svaz bývá 
id starých kusů z většiny hmotou skořápkovou ukryt, přírůstky jsou 
mírně vyznačeny; perleť modravě bílá, pod vrcholy často narůžovělá; 


157 


vtisk předního svalu zavíracího jest dosti prohlouben, zadní pak 
mělký. — Délka 100 mm., výška 55 mm., tloušťka 40 mm. 

Bydliště: tišší místa větších řek anebo takové vody, které při vyšším stavu 
vod říčných s hlavním tokem ve spojení bývají. 

Naleziště: Vlrava, staré Labe u Brandýsa a N. Benátek, Labe u Děčína (Sl., 
Vlkopas (Wiesner), Mělníka (Tocl), Neratovic (tu též v tůních při řece hojně, mal. 
sekce), u Kostelce, Libiše (Dr. Novotný), a u Pardubic (Košťál); v zátoce u Bra- 
ného (Ladmann), Vltava u Prahy (Dr. Novotný), Chrudimka (Košťál), N. Strašecí 
(Babor), v Otavě na několika místech u Písku (Duda), v Labi pod Střekovem 
(Schm.), Nasavrky, Bojanov (Kudrna). 

Škeble, jež jménem tímto poznačovány bývají, jsou v Čechách dosti vzácny. 
Význačné kusy, jež popisu hořejšímu vyhovují, jsou jiným škeblím dosti nepo- 
dobny, ale bývají i takové, jež tvoří přechod ku předchozí. Kromě toho poukazuje 
Jul Hazay, jak z mladého stavu škeblí zelených vyrostly v rameni potoka hrází 
odděleném jenom tvary, jež bylo možno míti za cygnea a cellensis. Toť jsou dů- 
kazy, že ani tato forma není „druhem“. 

Škeble zelená vyskýtá se ve Švédsku, Německu a Rakousko-Uhersku. 


4. Anodonta anatina L. — Škeble kachní. 


Živočich žlutavý. 

Lastury menší, vejčité, tenkostěnné, křehké, ploché, špi- 
navě žlutozelené, nebo zelenošedé; přída krátká, súžená a zaokrou- 
hlená, zadek skrácený, rychle ve krátký, zaokrouhleně přihranatělý 
zoban sbíhavý; zadní kraj náhle spadavý, kraj dolní obyčejně mírně 


Obr. č. 184 Anodonta anatina L. 


obloukovitý nebo trochu sehnutý; přírůstky jsou úzky a tedy 
husty; vrcholy maličko nadmuté, přednímu fn přiblížené, obyčejně 
neotřelé, vlnitě svraskalé; štít jest vyvýšen, se stran stlačen a paprsky 
temnými ohraničen, svaz jest dosti dlouhý, po zevnějšku patrný; perleť 
obyčejně čistá, modravá. — Délka 90 mm., výška 48 mm., tloušťka 
30 mm. 


158 


Bydliště: potoky a řeky. 
Jest známa z Vltavy (Sl.), Labe (Jand.), Cidliny (KI.), Otavy, Blanice (D.), 
Lužnice (!), Javorky u Sobčic (Sand.), z rybníka Nadýmače u Soběslavi (Duda). 


Drobná forma tato objevuje se nejraději v potocích; pozná se dle pěkné za- 
okrouhlenosti tvaru a po úzkých přírůstcích, a zdá se býti zakrslejší škeblí zelenou. 
Hojně se nevyskýtá snad nikde. Aby se předešlo možnému zaměnění s druhem ná- 
sledujícím, což při plochém tvaru obou není vyloučeno, sluší dobře ohledati zámek, 
jak dále u škeble ploché poznamenáno. © : 


Škeble kachní žije v severní a střední Evropě až do Italie severní; jest také 
ve Francii a v Anglii. : 


5. Anodonta complanata Zgl. — Škeble plochá. 
Vesmír -XX 2stro "77 ODroe 301, 


Živočich žlutavě šedý, s chodidlem se stran velmi stlačeným; 
pletivo žaber hlouběji napříč rýhovaných jest velmi jemné. 


Lastury ellipticky vejčité, velmi na plocho se stran smač- 
knuté,: hrubě rýhované, mírně lesklé, zelené nebo hnědavé, na štítu 
rudohnědé, se zelenými s obrubou rovnoběžnými pásy; horní kraj 
vystupuje za vrcholy vypoukle vzhůru; přední kraj jest zřetelně súžen 
a zaokrouhlen; dolní kraj jest málo vypouklý a tvoří s povolně sestu- 


Obr. č. 185. Anodonta complanata Zgl. 


pujícím krajem horním tupě zašpičatělý zadek; jsou tedy oba konce 
okrouhle zašpičatělé; vrcholy stojí blízko předního konce, jsou malinko 
nadmuty, na vršku hustě vlnitě hrbolaty, ale obyčejně otřeny; štítek 
jest malý, úzký, štít dlouhý, se stran stlačený, vyvýšený, svaz jest úzký, 
dosti tlustý; přírůstky jsou zřetelny, málo široky a tedy 
husty; zámek jest na levé lastuře jenom nitkovitou lištnou 
zastoupen, pro niž na pravé lastuře slabá rýha jest; modravě bílá 
perleť bývá často skvrnita; vtisky svalů jsou prohloubeny. — Délka 
90 mm., výška 58 mm., tloušťka 18 mm. 


159 


Bydliště: větší řeky. 
Byla nalezena ve Vltavě (Sl.), Lab: (SI., Schm. a j.), v Oharce (Sl), Cidlině 
(KI.), Bělé (Macn.), Javorce (Sand.) a v Chrudimce. 


Škeble plochá jest dobře charakterisována známkou, jaká udána o zámku. 
Jinak však tvarem a velikostí jest velmi různa. Obyčejně se podobá zaokrouhlenému 
kosočtverci, leč bývají též kusy vejčité, totiž na přídě tupě obloukovité a vzadu 
zaúžené. Dolní kraj jest někdy skoro rovný, jindy dokonce slabě dovnitř vehnutý. 
Vždycky však jest škeble tato velmi plochá; poněvadž však i škeble kachní poměrně 
málo nadmuta jest, bylo by snadno obě zaměniti; nezbývá tedy, než ohledati zámek. 
Mladé kusy bývají tak sploštělé, že jest s podivením, kde tam živočich místa má; 
vypadáť to opravdu tak, jako dva lístečky papíru na sobě položené, Nemohu opo- 
menouti, že zavřené lastury jenom vzadu se dotýkají, na předku rozchlíplé zů- 
stávajíce. 


Anodonta complanata žije v řekách ruských, německých a rakouských, 


Podřád 2. Siphoniata. — Sifonatí. 


>. v , p *(, < y 
Zivočich má plášť v sifony prodloužený. 


3 Čeleď 2. Sphaeriidae. — Hrachovkovití. 


Plášť mlžů těchto jest kolkolem srostlý, jen na břišní straně má 
štěrbinu, kudy chodidlo vystupuje, a druhou, kudv se vychlipují sifony; 
toto jsou dvě trubičky, z michž jedna jest k tomu, aby přiváděla 
vodu k žabrám (dolní), druhá pak jest ku vyvrhování výmětů (horní); 
chodidlo jest dlouhé, úzce jazykovité; žábry mají velikost nestejnou; 
pohlavím jsou to obojetníci a rodí živá, již dosti velikými lasturami 
opatřená mláďata. 

Lastury jsou tvaru okrouhlého nebo přihranatělého až i troj- 
úhelného; vrcholy leží bud uprostřed kraje horního, nebo nad zadním 
koncem lastur; svaz jest buď po zevnějšku patrný, nebo hmotou 
lasturovou přerostlý; hlavní zuby jsou obyčejně na levé lastuře dva, 
na pravé jen jeden. Mimo to jsou ještě před nimi i za nimi podlouhlé, 
větší zoubky, tak zv. vedlejší, a to naopak na pravé lastuře dva, na 
levé jeden; vtisky svalové a plášťový jsou nepatrny. 

Sem náležejí rody dva, jež rozeznáme takto: 

I. Vrcholy stojí asi uprostřed kraje horního, 

nebo jsou blíže konce předního . . . Sphaerium Scop. 
2. Vrcholy jsou zadnímu konci více méně 

přiblíženy (lastury jsou za svazem velmi 

PRE NEO ana da day V oder k Ca— 1 IO KAUTEK OM 


Rod I. Sphaerium Scop. — Okružanka. 


Živočich má sifony na začátku srostlé, dále pak volné, za 
klidu vidlicovitě od sebe odkloněné, dlouze z lastur vychlípené; dolní 


12 


160 


bývá mocnější a delší než horní, zevnější žábry jsou menší než 
vnitřní. 

Lastury jsou skoro stejnostranné, poněvadž vrcholy, jež někdy 
široké, jindy úzké jsou, asi uprostřed horního kraje se nacházejí, po- 


zd 


Obr. č. 186. Sphaerium corneum L. 


1. Lastury shora; 2. zdola pootevřené se zvířetem; 3. plížící se zvíře; 4. zámék. 


(I 1. = levá lastura, pl. I. — pravá I., př. k.—= přední konec, zd. k. — zadní k., 

s. ř. — sifon horní, s. d. — s. dolní, n. = noha, v. — vrchol, I. sk. — levá skořápka, 

pr. sk. — pravá sk., z. v.——= zub vedlejší, z. h. v.— zub hlavní vnitřní, z. h. zv. = 

zub hlavní zevní, z“ h“, == zub hlavní levé lastury, z. v. vn. — zub vedlejší vnitřní, 
z. Z. v. == zevní zub vedlejší.) 


někud ku předu schýleny jsouce; tvar jest bud vejčitý nebo kulovitě 
vejčitý, až i trojúhelně vejčitý; pokožka jest bud sytě zbarvena nebo 
bledá; zámek se skládá bud ze dvou zoubků hlavních na každé straně 
lastury, nebo jest na pravé jen jeden a na levé dva; zuby vedlejší 


5 A JD 


161 


jsou vždy na pravé lastuře dva, na levé jen jeden, kterýž mezi oba 
pravé zapadá; svaz jest bud viditelný, bud ukryt. 


Okružanky obývají dílem ve vodách tekoucích, dílem ve stojatých, a na svých 
stanovištích nacházejí se obyčejně velmi hojně. Jsou li dorostlé čili nic, nelze 
snadno poznati. Mladé kusy jsou poměrně málo nadmuty a nedosahují ovšem dále 
udaných rozměrů. Mají-li se upraviti pro sbírku, jest dobře tělo z lastur napřed 
vyňati, což se snadno stane, když je na krátkou chvilku ponoříme do horké vody; 


- měkké tělo pak obyčejně samo vypadne. Drobnější druhy jest lépe nechati zaschnouti. 


Tvarem jsou to mlžové dosti stálí. 
V oblasti palaearktické žije asi 28 druhů. 


A Cyclas Brug. Vrcholy jsou široké. 


1 (Sphaervastrum Bot.) Lastury poměrně veliké, dosti pevné 
a zřetelně rýhované, se svazem zevně patrným a dvěma hlavními 
zuby zámkovými na každé chlopni. 


I. Sphaerium rivicolum Leach. — Okružanka potoční. 
Vesmír XV., str. 260, obr. č. 125., £. 4 


Živočich žlutošedý s krátkými sifony, z nichž spodní válcovitý 
trochu delší a širší jest než horní kuželovitý; chodidlo jest kuže- 
lovité, bílé. 

Lastury okrouhle vejčité, skoro stéjnostranné, nepříliš na- 
dmuté, dosti tlusté a pevné, horní kraj krátký, málo vypouklý, směrem 
k zadu vystoupavý, nad nějž tupé a široké vrcholy skoro uprostřed 
stojící trochu vynikají; přední kraj pěkně zaokrouhlený, poněkud 
ztenčený ; dolní kraj málo vypouklý, zadní pak tupější 
než přední, a to bud zaokrouhlený neb od dolního 
kraje tupě naznačeným úhlem oddělený; svaz jest 
po zevnějšku patrný a dosti dlouhý ; pří- 
růstky jsou zřetelny, temnějším obloukem omezeny 
a skoro stejně široké; poslední z nich bývá žlutý, 
kdežto ostatní čásť lastur má barvu hnědavou; mimo 
hrubší kroužky  přírůstkové jsou ještě rovnoběžné Obr 
jemnější, a husté rýhy na povrchu patrny; od vrcholů 
dolů rozbíhají se útlé, vtlačené paprsky; perleť jest 
modravě bílá; otisky svalův a pláště jsou zřetelně 
vyznačeny; hlavní zuby zámkové jsou na každé la- 
stuře dva, a to malinké, blízko za sebou postavené; vedlejší zuby 
lastury pravé jsou dva, z nichž vnitřnější jsou delší a silnější; na 
lastuře levé jest po jednom dosti vysokém a táhlém zubu vedlej- 
ším. — Dél. 20 mm., výš. 15 mm., tl. 10 mm. 

Bydliště: potoky a řeky. 

Naleziště: v tůních a v Labi u Čelakovic hojně, v náplavu potoka za Rado- 
tínem (Svoboda), St. Labe u Brandýsa, v potoce Jílovém u Děčína, ve Vltavě 
u Prahy (Sl.), u St. Boleslavi a Poděbrad (Janda); poblíž Prahy též v povltavských 


tůních u Hodkoviček (Tocl) a Chuchle přehojně (Kl ), ve výtoku rybníka u Netolic 
(Šand, ), v Běle u Trmice (Macner), u Tábora (!), Labe u Ustí (Wiesner) 


Vody, které mají dno kamenité, nejsou obydleny okružankou potoční. Mladé 


A nl 
„VC 107- 


Sphaerium rivi- 
colum Leach. 


> kusy bývejí poměrně značrě plošší a do jistého věku barvy naskrze žlutavé; vrcholy 


* 
12 


162 


bývají do té doby ploché a široké a sotva vynikají přes kraj horní. Dospělé 
kusy sotva podléhají jakým změnám ve vodách různých, a rozměry zřídka přesahují 
hořejší míry. 

Druh tento má rozlohu od Alp až k moři Severnímu, jest též v severním 
Rusku a západní části Sibiře, 

II. (Corneola Cless.) Lastury tenké a křehké, jemně rý- 
hované; svaz zevně neviditelný; lastura levá má jeden, pravá dva 
pod sebou stojící hlavní zuby zámkové. 


2. Sphaerium corneum L. — Okružanka rohovitá. 
Vesmír XV., str. 163., obr. 63. a násl. — Syn. Cyclas cornea u Lehmanna atd. 


Živočich bílý, na kuželovitých sifonech červenavý; z těchto 
jest dolní delší a tlustší než horní; chodidlo jest kopinaté. 

Lastury kulovitě vejčité, břichatě nad muté, křehké, 
slabě průsvitavé a lesklé, barvy rohově hnědé mimo okraje, jež bývají 
žluté, přední i zadní kraj jsou zaokrouhleny, ač zadní přece tupější 
a širší jest; kraj horní jest poněkud obloukovitý, dolní pak více rovný, 


C a 


Obr. č. 188.  Sphaerium corneum L. a—c. 
(5. vnitřek lastury: v. — vrchol, o. př. — okraj přední, 0. zd. — okraj zadní, 
o. pl. = okraj plášťový.) 


a všecky kraje přecházejí v sebe bez naznačení úhlů; široké a tupé, 
ploché vrcholy vyčnívají sotva něco přes kraj horní; svaz jest krátký 
a po zevnějšku neviditelný, hmotou lastur zarostlý; přírůstky jsou 
 nezřetelně odsazeny, tolikéž paprskovité rýhy od vrcholů vycházející; 
perleť jest modravá, a vtisky svalové patrny; hlavní zuby na lastuře 
levé nestejny: zevnější zub dosahuje jen do polovice zubu vnitřního 
a jest nižší než tento a málo prohnut, kdežto vnitřní jest úhlovitě 
zlomen; také jediný hlavní zub lastury pravé jest tak zlomen; zuby 
vedlejší jsou na lastuře levé po jednom, na pravé po dvou, z nichž 
vnitřní jest nižší. — Dél. ro mm., výš. 8 mm., tl. 6 mm. 

Bydliště: tůně a tiché zátoky potoků. 

Naleziště: Jílové u Děčína, ve Vltavě u Prahy, v Labi u Mittelgrundu, 
Brandýsa; Sobotka (SI.), Františkovy Lázně (Lehm.), Dobešice u Písku, Vodňany, 


Soběslav (Duda); Kostělšc, C. Lípa (Schm.); N. Bydžov (KI.), Sobčice, údolí Mezi- 
horské, Bělohrad, Hořice, Netolice, St. Boleslav, Roztoky, Jičín (Šand.), Hradec 


1603 


u Čern. Kostelce (Vejdovský), Rychnov n. Kn. (Kop.), Opatovice na Čáslavsku (J. 
Kuč.), Sušice (P. Kub.), Třeboň (Weinz.), Pardubice, Lhota pod Libčany, u Hradce 
Král. (Košť.), tůně mezi Neratovicemi a Libiší (hojně, mal. sekce), tůně u Čelakovic, 
císařská louka u Prahy (Svoboda), v náplavu potoka za Radotínem (týž), Poděbrady 
(KI.), tůně mezi Bráníkem a Hodkovičkami, Židovské pece u Zižkova, tůň povltavská 
u Zlíchova, Chuchle (Tocl), Nové Strašecí (Bab.), Hradec Král, (Uzel, Labe 
u Svádova, kaluže u Bohušovc (Wiesner), Něm., Brod, Ro- 
zkoš, Veselice, Chlistov, Šlapánov (!), Počátky, Rimberk, 
Žirovnice (Petr), Podlešín u Slaného (J. Kuč.), Nasavrky 
(Kudrna), Kutná Hora (Zavadil). 


Var. nucleus Stud. Lastury obyčejně menší, 
kulovité, velmi břichatě nadmuté, tak že, 
jsou-li obě chlopně zavřeny, netvořídole 
hrany; vrcholy velmi široké vystupují poněkud 
nad kraj horní. — Dél. 7 mm., výš. 7 mm, tl. 
6 mm. 

Naleziště: Dobřín u Sušice (P. Kub.), Pilský rybník 
u Borohrádku (Tocl). 

Okružanka rohovitá jest druhem proměnlivým ; brzy 
jest více, brzy méně nadmuta, tu nacházejí se kusy s krajem 
dolním pěkně obloukovitým, tam zase se skoro rovným. 
Není vzácností, že jsou vrcholy čepičkovité, avšak u všech 
kusů z téhož naleziště to nebývá, i jsou v tom případě 
čepičky vypouklé; nutno pokládati individua taková za na- 
hodilá. Největší nadmutost lastur jest asi uprostřed výšky. 
Při lasturách zavřených pozorovati někdy, že obě spolu Obote 
tvoří na dolní straně dosti ostrý úhel, a sám kraj iest pak 7 Se JA 
jako řezavý; na takých kusech založil Normand svůj druh © Sphaerium corneum 
Sph. scaldianu m; co však nyní pod tímto jménem mezi | var. nucleus Stud. 
konchyliology koluje a též v knihách se vyobrazuje, nemá 
s věcí Normandovou společného nic. V Čechách ostatně 
okružanka taková dosud nebyla nalezena, 

Velikost lastur bývá častěji menší, než jak za popisem udáno, a málokdy pak 
větší, V mé sbírce jsou kusy české nanejvýš 11 mm. dlouhé, 

Jest to, jak už z vypsaných nalezišť viděti, nejobecnější okružanka česká. 

Vlastí druhu tohoto jest snad celá Evropa. 


3. Sphaerium ovale Fér. — Okružanka vejčitá. 


Živočich nebyl popsán. 


Lastury zaokrouhleně kosočtverečné, 
málo nadmuté, velmi jemně rýhované, lesklé, tenko- 
stěnné, žlutavě šedé; P sotva súžená, zaokrouh- 
lená; (zadek tupý, rozšířený, kraj horní na 
obou koncích tupými úhly obmezený, krátký, trochu 
vypoukle prohnutý, do zadu šikmo vystoupavý; zadní 
kraj šikmo uťatý, dlouhý, málo ohnutý; dolní kraj 
slabě obloukovitý; vrcholy malé, úzké, málo vyniklé; 
hlavní zub zámkový na pravé lastuře velmi dlouhý, 
tenký, málo ohnutý, na zadním konci trochu stlustlý Obě 
a hlubokou rýhou skoro vidličnatě rozštěpený. — 


. 190. 
Sphaerium 
Délka 7——10 mm., výška 5'5—7'5 mm., tloušťka ovale Fér. 


4 mm. 


164 
» 

Bydliště: bahnité příkopy i rybníky. : 

Naleziště: Žirovnice (Petr), Něm. Brod (!), údolí Mezihorské (Sand.), Kutná 
Hora (Zavadil). 

Od okružanky rohovité rozeznává se malou nadmutostí a tím, že jest hlavně 
v bocích sploštělá; jest též obrysu více hranatého, dle čehož se i od mladších kusů 
okružanky rohovité snadno rozezná, Hluboce rozrytý hlavní zub lastury pravé jest 
tu charakteristický. 

Druh tento nachází se roztroušeně ve střední Evropě a dle Westerlunda 
i v Alžíru. 


4. Sphaerium mamillanum West. — Okružanka zkomolená. 
Vesmír XV., str. 260., obr. č. 125., £. A, I. 


Živočich není znám. 

L astury kulovitě vejčité, dosti pevné, 
jemně rýhované, lesklé, nadmuté, barvy žlu- 
tavě rohové; vrcholy široké, málo vy- 
niklé, embryonálními lasturkami napříč náhle 
zkomolené; předek jest trochu súžen a 


Obrilevoní zaokrouhlen, zadek -trochu širší a jako utat 
Sphaérium mamillanum © Nebo slabě vypouklý; kraj horní jest trochu 
West. vvklenut, dolní taktéž; svaz jest krátký, 


ukrytý; perleť jest bělavá; hlavní zuby la- 

stury levé jsou dva, vnější jest nízký, dlouhý 
a kryje vnitřní zub skoro docela; tento jest silnější; vedlejší zuby 
lastury pravé jsou skoro stejně dlouhy, vnitřní jsou však silnější. — 
Délka 8 mm., výška 65 mm., tloušťka 4'5 mm. 

Bydliště: bahnité příkopy a potůčky. i 

Naleziště: stojaté vody u Ostroměře a Sobčic (Sand.), tůně Javorky v údolí 
Mezihorském (Košť.); náhon potoku Žabince a tůně za Spitálským dvorem u Něm. 
Brodu (!). 

Forma ventricosa Ford. Lastury větší a nadmutější. — Délka 
10 mm., výška 8'5 mm., tloušťka 6:5 mm. 

Nachází se v údolí Mezihorském (Šand.) 

Sphaerium mamillanum jest velmi význačný druh s plochými, horizon- 
tálními, až 3 mm. širokými čepičkami vrcholovými; jest též pěkný, neboť se na 
povrchu střídají pásky žlutavě šedé se slámově žlutými. Největší nadmutí lastur 
jest právě pod čepičkami, a tak jeví se pohled od zadu sekeře podobný. Dle toho 
rozezná se druh tento bezpečně od kusů okružanky rohovité, jež by náhodou měly 
čepičky odsazené. : 

Okružanka zkomolená vyskytuje se v Rusku, Švédsku, Norsku (až za 69" 
sev. šíř ), v Hannoversku, pak až v pruském Slezsku u Zhořelce, tak že česká stano- 
viště jsou nejvíce na jih pošinuta. 

B. Calyculina Cless. Vrcholy úzké, trubkovité a na nich 
vrcholy (embryonální lasturky) jako čepičky velmi zřetelně odsazené, 

a) Čepičky vrcholové leží vodorovně. — 


5. Sphaerium pilacre West. — Okružanka puchýřnatá. 


Živočich není znám. : 
Lastury vejčité, dosti nad muté, tenkostěnné, velmi jemně 
rýhované, žlutavobílé až i rohově šedé; přída jest pončkud súžena, 


" 


616 
k 


ři h i P i 


DÁ 
a 


5% 


a 


B: 


k 


> 165 


obloukovitý, skoro jako uťatý a od kraje p: > p 
horního též otupeným rohem odrůzněn; © / M 
vrcholy jsou nadmuty, poměrně dosti ŘS P 
„široky a nesou veliké, vodorovně polo- < 


- sazují se vrcholy od ostatní části la- 


zadek maličko rozšířen; štít i štítek jsou jen slabě se stran stlačeny ; 
kraj horní jest sotva vypouklý, dolní však zřetelně obloukovitý; tento 
sbíhá se s krajem horním ponenáhlu 
v tupý zoban, který asi uprostřed výšky 
lastur stojí, se zadním pak tvoří otu- 
pený úhel; kraj zadní jest otupeně 


žené, přes kraj horní málo vyčnívající 
čepičky, jež jsou v celé sekci této po- 
měrně největší, podoby puchýřovité 
a velmi nápadně oddělené; často od- 


stur ještě jednou, ač méně zřetelně. — 
Délka 5 mm., výška 4 mm., tloušťka 
3 mm. 


Bydliště: tiché zátoky potoků a tůně luční. I. 2. 
Naleziště: potok Javorka u Sobčic (Sand.), Obr. č 192. 
příkop za villou Larišovou u Pardubic (hojně, Sphaerium pilacre West. 


Košť.). 

Tvarem jest okružanka tato dosti pro- 
měnliva. Kusy z Javorky jsou obrysu více 
čtyřúhelně přihranatělého, Pardubické pak skoro 
trojúhelně vejčitého, kdežto švédské a moravské kusy jsou pěkně pravidelně vejčity. 
V každém případě lze však druh tento poznati po velikých, vodorovně položených 
a velmi nápadně a odškrceně odrůzněných čepičkách. Westerlund udává míry 
D:V:T=45:35:2'5 a poznamenal kusy Pardubické s rozměry: 55:5:3 mm. 
jakožto forma major. 

Okružanka puchýřnatá žije ve Švédsku jižním a mimo Čechy též na Mo- 
ravě u Adamova blíže Brna. 


1. z Javorky, 2. z Pardubic. 


6. Sphaerium lacustre Můll. — Okružanka 
hrbolatá. 
Vesmír XV., str. 260., obr. č. 125. — Syn. Cyclas calycu- 


lata u Reinhardta; Cyclas lacustris v seznamu karlovarském, 
Calyculina lacustris u Cyperse. 


Živočich skorem bezbarvý, s chodidlem 
asi tak dlouhým jako lastury; sifony do polovic 
srostlé, od sebe neodkloněné, narůžovělé; játra pro- 
svítají na vrcholech hnědě. S 

Lastury přihranatěle vejčité, málo na- 
dmuté, velmi tenkostěnné a náramně křehké, 
průsvitavé, velmi jemně rýhované, lesklé, bělošedé 
nebo žlutošedé, skoro stejnostranné, na předku po- 
někud súžené, vzadu Širší; vrcholy leží na 
prostředku, jsou krátky, útly, maličko do předu Obr. č. 193. 
namířeny, vyčnívají nepatrně přes kraj horní, a em- Sphaerium lacustře 
bryonální lasturky jsou na nich odsazeny jako Můill. 


166 


yh lem k 
V P 1/14 
KLÁN 


čepičky; štít i štítek jsou se stran velmi stlačeny; horní kraj jest 
rovný A činí s předním i zadním krajem otupené úhly; zadní 
kraj jest jako šikmo uťat, přední více zaokrouhlen, a oba přecházejí 
v málo vypouklý kraj dolní obloukem; svaz jest ukryt; perleť 
jest slabounká, vtisky svalů nezřetelny, — Délka 7'5 mm., výška 
52b Me, tloušťka 3'5 mm. 

Bydliště: rybníky, tůně, příkopy luční i tiché zátoky potoků s bahnitým dnem 


: Naleziště: Libiš, Byšice, Sadská (SI.), Zátava u Písku (Duda), Hodkovice, 
C. Lípa, Lovosice (Schm.), nádržka luční na „Kateřince“ u Sušice (P. Kub.), Sob- 
čice, Bělohrad, Ostroměř, Jičín, Smidary, Protivín, Netolice, Libějice, Mahouš, Tru- 
skovice, potok Kunratický (Sand.), Pardubice (Košť.), tůně mezi Neratovicemi a Li-“ 
biší (mal. sekce), Berounka u Cernošic, N. Bydžov (velmi vzácně, Kl.), náplav po- 
toka za Radotínem, tůně u Celakovic (Svoboda), St. Boleslav, Plešivec u St. Huti, 
Křivoklát, a to v tůňce u druhého tunelu (Nosek), Šárka, Mníšek, Slapy (Reisn.), 
tůňka v bývalé musejní zahradě v Praze (Blažka), strouhy u Žďárského rybníka 
u Týniště, Židovské pece u Žižkova (Tocl), Nové Strašecí (Bab.), rybník pod Ko- 
šťálem (Wiesn.), Třeboň (Weinz.), Hradec u Cern. Kostelce (Vejd.), Zavadilka 
u Tábora, Polná, Něm. Brod, Pohled (Frauenthal) (!). Bojanov (Kudrna), Mělník. 


Jest to tedy velmi rozšířený druh, ač na svých stanovištích nikde snad není 
hojný. Lastury bývají tak slabounky a křehky, že při sbírání největší pozornosti 
potřebí jest, aby se nerozdrobily, Tvarem mění se do té míry, že obrys jest někdy 
nápadněji, jindy méně hranatý. Při určování vždy však dbáti jest poměru mezi 
délkou a výškou, který dá ukazovatele asi 13—1:4. Barva pokožky jest různa dle 
povahy vody, v níž živočichové se nacházejí, více totiž šedá v bahnitých a více 
žlutá ve vodách rostlinami porostlých, jakož jsou na př. místa rašelinná, Clessin 
pokládá okružanku hrbolovitou za živočicha jednoletého. 


Zeměpisnou rozlohu má okružanka tato po Evropě a sev. Asii. 


8) Čepičky vrcholové jsou k sobě a ku předu nakloněny. 


7. Sphaerium Brochonianum Bgt. — Okružanka Brochoniova. 


Živočich bledý, těstové barvy. 


Lastury podlouhle vejčité, velmi tenko- 
stěnné, málo nadmuté, a to nejvíce pod vrcholy, 
přéjemně rýhované a tedy poněkud hedbávitě 
lesklé, barvy žlutavě bílé, často doužkující; kusy 
temnější mívají kolkolem okraj žlutavý; od 
vrcholů rozcházejí se radialní vryté čáry; kraj 
horní jest rovný, na obou koncích úhelnatě od- - 
sazený; zaokrouhlený kraj přední pře- 
chází nenáhle obloukem ve kraj dolní, jenž 

v skoro rovný a s krajem horním rovnoběžný 
jest; zadní kraj jest široký, málo vypouklý, ba 
skoro jako uťatý, a tvoří s krajem dolním za- 
okrouhlený úhel; štít a štítek jsou silně se 
stran smáčknuty; vrcholy leží skoro uprostřed, 
leč přece předku blíže, jsou úzké a mají malé 
čepičky, jež tak stojí šikmo, že se svou plochou 

Obr. 194. skoro dotýkají; svaz jest zakryt. Dél. 12 mm. 
Sphaerium Brocho- výš. 10 mm., tl. 6 mm. 

nianum Bgt. Bydliště: mělké tůně, 


k yd | 167 


je Naleziště: Netolice (Šand,), Pardubice (Košť.). rybník sv. Barbory u Duchcova 
(Wiesner). 

© Okružanka Brochoniova podobá se velice okružance hrbolovité, jest však 
táhlejší, tak že poměr délky k výšce dá ukazovatele 1:2. Také jsou rozměry 
„vůbec větší a dolní kraj skoro rovný i přída více zaokrouhlena. 


Jest obyvatelkou Evropy. 


8. Sphaerium Steini Ad. Schm. — Okružanka Steinova. 
Vesmír XV., str. 260., obr. č. 125 


Živočich nebyl popsán. 


8: Lastury mají tvar vejčitý, jsou dosti na- 
— dmuty, nejvíce pak hned pod vrcholy, jsou též 
© poměrně dosti pevny, sotva průsvitny, jemně sic, 
ale zřetelně rýhovány; barva pokožky jest hně- 
„davě šedá, na krajích žlutá; lesk značný; horní 
kraj slabě vzhůru prohnutý, dolní mírně oblouko- 
- ovitý; zadek jest jako šikmě uťat a širší než tupě 
- zobanitá přída; přední kraj tvoří s dolním, po- 
volně vystupujícím, slabě zřetelný úhel, jenž asi 
uprostřed šířky lasturové umístěn jest; kraj horní 
není ani od předního ani od zadního úhlovitě 
 odsazen; vrcholy jsou níže nadmuty, výše súženy 
a nesou malé, k sobě a do předu skloněné čepi- j 
- čky, jež se asi nad prostředkem horního kraje 
— nacházejí a přes tento značně vystupují; štít 1 štítek 
jsou maličko stlačeny; svaz není viditelný. — Dé. 


5 mm., výš. 5'5 mm., tl. 4 mm. Obr. č. 195. 
Svá Ě Ž Y -60 Sphaerium Steini 
Bydliště: staré lomy kamenné vodou naplněné, tůně P 


a pod. 

Naleziště: C. Budějovice (Pinc), Něm. Brod (!). 

Okružanka Steinova bývá obyčejně za odrůdu okružanky hrbolovité po- 
kládána, jest však nadmutější a více zaokrouhlena; postavení čepiček o mnoho 
-menších jest pak jinaké, Westerlund staví ji k okružance Brochoniově, což se mně 
-zdá býti povážlivým, proto že jest poměrně vyšší než ta; tolikéž barva pokožky 
jest odchylna. Celým zevnějškem zkrátka nehodí se okružanka tato ani sem, ani 
tam, nejblíže však stojí okružance následující. 

Druh tento žije v Německu a Rakousku. 


9. Sphaerium Ryckholti Normd. — Okružanka Ryckholtova. 


Živočich bělavý, průsvitný; sifony krátké. 

Lastury skoro trojúhelně vejčité, tenkostěnné, pod 
vrcholy silně nadmuté, k dolejšku stlačené, lesklé, žlutavě šedé, často 
-© se žlutobílým okrajem, jemně rýhované; přída súžená, zaokrouhlená, 
-© tak že nejpřednější bod uprostřed šířky lasturové leží; zadek jest širší ; 
-© krátký kraj horní jest sehnůt; zadní kraj silně vypouklý, šikmo spa- 
- dající tvoří s krajem dolním slabě prohnutým velmi oťupený ale 


4 
še 


168 


zřetelný úhel; vrcholy ku přídě namířené, do- 
leji široké, k hořejšku stenčené, k sobě skloněné 
a velmi vyniklé nesou malé, sebe se dotýka- 
jící a šikmo postavené čepičky; štít i štítek jsou 
slabě naznačeny; svaz po zevnějšku nic nebo sotva 
viditelný. — Délka 85 mm., výška 7 mm, tl. 
5m? 

Bydliště: opuštěné, vodou zatopené lomy kamenné, 
tůně a pod. 

F Naleziště: St Boleslav, (Jand.), Hronov (Winter), 
Něm. Brod (!). 

Var. damica Cless. Lastury trojúhelné, na 
dřídě velmi súžené, zašpičatělé; zadek zaokrouh- 
lený, velmi široký; kraj horní silně vypouklý, 
kraj dolní dlouhý, slabě obloukovitý; všecky úhly 
jsou velmi zaobleny, sotva zřetelny ; vrcholy velmi 
krátké a široké, čepičky dosti veliké. — Délka 
7'5 mm., výš. 6 mm., tl. 4 mm. 


Tato severská odrůda byla nalezena v příkopě za 
villou Larišovou u Pardubic a v tůni při Chrudimce u Ne- 


Obr. č. 196. mošic, na obou lokalitách hojné a sama o sobě (Košťál). 
Sphaerium Ryck- Druh tento rozeznává se od předchozích vyčnělými, 
holti Normd. trubkovitými vrcholy, jež jsou tak stočeny ku předu a 
k sobě, že čepiček ani s boku ani ze zadu viděti není, Jest 
vzácný. 


Rozlohu má od severního Německa až do sev. Francie; jest též v Anglii. 
Na Moravě blíže Prostějova. 


Rod 2. Pisidium C. Pfeiff. — Hrachovka. 


Živočich jest opatřen dlouhým, se stran stlačeným chodidlem, 
jež jest uprostřed tlustší; sifony jsou krátké, jen maličko za lastury 
vyčnívající a po celé délce své spolu srostlé; vnější list žaber jest tak 
malý, že jen asi polovinu listu vnitřního kryje. 

Lastury nejčastěji vejčité, někdy kulovité, jindy zase skoro 
kosodélné, jež jsou vždy nestejnostranné tak, že totiž svaz jest při 
kratší straně dle polohy vrcholů, a jest tedy přída vždy delší než zadek, 
což jest u všech ostatních mlžů našich naopak; vrcholy bývají málo 
neb až velice nadmuty, nevyčnívají však příliš přes horní kraj lastur; 
svaz jest zarostlý, krátký, zámek jest v celku jako u rodu Sphaerium. 

Hrachovky jsou dosti proměnlivé, a u mnohých jsou četné od- 
růdy známy, jež někteří badatelé i za samostatné druhy pokládají. 
Zámek neposkytuje pevných rozdílův, a pokud jsou různosti, lze jich 
jen k rozvržení skupin a nikoli druhů použiti. Při určování druhů 
nezbývá pak než dbáti celkového tvaru, polohy vrcholů, barvy pokožky, 
rýhování povrchu a pod. 

Mlže tyto můžeme s prospěchem loviti jen sítkem. Na příhodném místě vy- 


bere se čásť bahna ze dna vody a pozorně se vypláchne; hrachovky se pak opatrně 
vyberou. Pro sbírku se jen vysušují. 


160 


Hrachovky žijí v tůních, bařinách, pramenech, příkopech lučních i sebe 
menších, též v rašeliništích; tíché zátoky potoků a řek bývají jimi též obydleny. 
Vysýchá-li voda, zahrabávají se hlouběji do bahna a vytrvají tak dlouho na živu, 
zvláště je-li bahno pokryto řasami a listím, 

V oblasti palaearktické rozeznává se asi 40 druhův. 


1. (Fluminina Cless.) Každá lastura má dva hlavní zuby 


R; zámkové, jeden přednější, druhý zadnější, 

„k k 

pro 

dh I. Pisidium amnicum Můll. — Hrachovka říčná. 
NÍ 


DŘ Živočich bílý, průsvitný, s chodidlem delším než lastury; si- 
(v fony vynikají sotva na I mm. z lastur, jsou oba kuželovité a až před 
| konec spolu srostlé. 

p- Lastury, největší v tomto rodu, vej- 
= — čité, dosti nadmuté, tlustostěnné a pevné, 
málo lesklé, jemně avšak zřetelně rýhované, 
s hlubšími mezerami přírůstkovými; pokožka 
žlutošedá, na posledním přírůstku žlutá; vr- 
choly široké, málo vyniklé, k zadnímu konci 
pošinuté, někdy otřelé; horní kraj málo kle- 
nutý, zadní širší než přední, skoro přímo 
„dolů otupený nebo velmi málo klenutý; krátký 
kraj přední jakož i dolní pěkně vypouklý. — 
M DÉL. 11 mm., výš. 8:5 mm., tl. 6 mm. 

E Bydliště: řeky a potoky. 

Naleziště: Labe u Lovosic a Litoměřic, výtok 
rybníku u Hirnsen (Schm.), Stará Chrudimka, kanál 
Halda u Pardubic (Košť.), N. Bydžov (KI.), Sobčice, 
Hořice, Ostroměř, Netolice (Sand.), St. Boleslav; stu- 
dánky ve Víchové u Jilemnice (Vejnar), Sychrov (Bab.), z 
Loučná u Sezemic a Koloděj, tůně povltavské u Bra- 
níka (Tocl), Kutná Hora (Zuvač), Osek, Zábědov (Kl), 
pod SŠpitálskou strání, na Valšičce, potok Žabinec, 
Veselice (vše u Něm. Brodu) (!) 

Mladé kusy jsou velmi plochy, a mohla by na- 
-© stati nejistota při určování; poněvadž pak nedorostlá 
© individua hrachovek vůbec mají kraje mázdřité, vá- 
© pěnnou hmotou nesesílené, tedy jest při bedlivějším © Pisidium amnicum Můll. 
ohledání přece možno věk poznati. Jinak by u druhu 

tohoto bylo lze ubezpečiti se jen prozkoumáním zámku. Ostatně bývá barva po- 
kožky iu polozrostlých kusů často veskrz slámově žlutá, u dospělých však temná. 

Hrachovka říčná má velikou rozlohu, neboť žije mimo Evropu (až po 69" 
sev. šíř.) i v sev. Africe, sev. a záp. Asii. 


Obc č- 197.02 


IT. (Rrvulina Cless.) Hlavní zuby zámkové jsou na levé 
l lastuře dva, jeden přednější, druhý zadnější; na pravé lastuře jest 
toliko jeden, 


2, Pisidium supinum Schm. — Hrachovka rozšířená. 
Vesmír XV', str. 260., obr. č. 125., £. 3. 


© Živočich žlutavě bílý. 
—- Lastury velikosti prostřední, nadmuté, pevné, jemně a pravi- 
delně rýhované, málo lesklé, barvy rohově žlutavé, obrysu zaokrouh- 


170 


Obr. rg8. 
Pisidium supi- 
num Schm. 


leně trojúhelného; vrcholy vyniklé, súžené, nad sa- 
mým krajem zadním umístěné, a při nich jsou na- 
sazeny malé lištovité hrbolky; kraj horní přechází 
náhle šikmou přímkou ve kraj přední, zaokrouhleně 
špičatý; zadní kraj jest jak uťat, skoro přímý; dolní 
dosti vypouklý kraj jest od předního 1 zadního kraje 
obloukovitě oddělen; svaz jest krátký, ukrytý; perleť 
bělavá, vtisky svalů zřetelné; kraj zámkový uvnitř 
jest úhlovitě zlomen, — Dél. 4'5 mm., výš. 4 mm., 
3 inne 

Bydliště: tiché zátoky potoků i tůně. 

Naleziště: Javorka u Sobčic (Sand.), v Haldě a v náplavu 
Chrudimky u Pardubic (Košť.), Štěchovice, Radotín (KL.), Labe 
u Svádova (Wiesner), náplav Labe při Ústi (Pachn.), Berounka 
u Dobřichovic, Braník (Kl.), Sušice (P. Kub.). 

Trojúhelný obrys, silné rýhování a hrbolky při vrcho- 
lech, jež zvláště proti světlu dobře spatřiti lze, pomohou bez- 
pečně druh tento určiti. 

Pisidium supinum žije v Evropě severně Alp. 


III. (Fossarina Cless.). Levá lastura má dva hlavní zuby 


zámkové: 


jeden vnitřnější, druhý zevnější; lastura pravá má jen 


jediný hlavní zub. 
A. Při vrcholech jsou vyčnělé, lištnovité hrbolky. 


3. Pisidium Henslowianum Shepp. — Hrachovka hrbolatá. 


Živočich bílý, až namodralý; sifony velmi krátké, 
Lastury velikosti prostřední, prodlouženě vejčité, málo 
nadmuté, tenkostěnné, jemně a hustě vráskované, slabě lesklé, průsvitné, 


Obr. č. 190. 


barvy bledě rohové nebo šedé, někdy se žlutým 
přírůstkem posledním; vrcholy nahoře súžené 
a pod špičkou jemnými lištnovitými hrboulky 
opatřené; horní kraj málo vypouklý, do předu 
sehnutý; přída zaokrouhlená, zadek trochu otu- 
pěle zaoblený od horního i dolního, velmi málo 
vyklenutého kraje otupenými rohy oddělený. — 
Dél. 5 mm., výš. 4 mm., tl. 3 mm. 

Bydliště: mírně tekoucí potoky, zátoky řek, stará 
řečiště a mělké tůně. 

Naleziště: Stará Chrudimka, kanál Halda u Pardubic 
(Košť.), Neratovice, N. Bydžov, Berounka u Dobřichovic, 
Radotín (KI.), St. Boleslav „(Jandečka), Ostroměř, Sobčice, 
Netolice (Sand.), tůňky při Orlici u Malšovické Lhoty, 
tůně povltavské u Braníka (tu velmi hojně, Tocl), Lovosice, 
Č. Lípa (Schmidt), Veselice u Něm. Brodu (!), Sušice (P. 
Kub.), Nasavrky (Kudrna). 

Po hrbolcích při vrcholech a vejčitém tvaru možno 
hrachovku hrbolatou neomylně poznati. 

I tento druh jest rozšířen v Evropě severně Alp, 
avšak roztroušeně, tak že na velikých plochách, jak se 


Pisidium Henslowi-  zg4, chybí. 


anum Shepp. 


£B. Při vrcholech hrbolků není. 
a) Povrch jemně rýhovaný. 


Pa: 171 


4. Pisidium fontinale C. Pfeiff. — Hrachovka příkopní. 


Syn. Pis, fossarinum Cless. 


Živočich bělavý; sifony vyčnívají jen maličko; chodidlo jest 
- delší než délka lastur. 


Lastury vejčité, mírně nadmuté, jemně rýho- 
„vané, pevné, slabě lesklé, žlutě rohové nebo za- 
hnědlé barvy; vrcholy široké, tupě vyniklé, nedaleko 
- středu posťavené ; horní vyklenutý kraj sestupuje 
povolně ku kraji přednímu, jenž jest velmi tupě 
zaokrouhlen; kraj zadní jest tupě vypouklý; 
dolní slabě vyklenutý přechází mírným obloukem 
ve kraj přední a jest od zadního kraje velmi otu- — 
peným úhlem oddělen; na lastuře levé jest vnitřní 
zub hlavní obloukovitý, hlavní zub lastury pravé 
jest na zadním konci kyjovitě stlustlý a na povrchu 
brázdou rozrytý. — Délka 4 mm., výška 3- air; 
tloušťka 2'7 mm. 

Bydliště: příkopy luční, prameny, potůčky, zvláště kalu- 

- žinky na bařinatých lukách. 

Naleziště: Děčín, Ploučnice a menší vody českého Švý- 

carska, staré Labe u Brandýsa, Vltava u Prahy (Sl.), Harta, 

Vrchlabí (Cyp.), Flekačky u Písku (Duda), Pardubice (Košť.), Obr. č. 200. 
-tůňka v bývalé musejní zahradě v Praze, N. Bydžov (KL), 
Neratovice (mal, sekce), Šárka (Reisn.), Spálené Poříčí (Blažka), 
St. Boleslav, St. Huť; Sobčice, Bělohrad, Truskovice, Netolice 
(Šand.), rašelinné stružky kolem Holic; Všenorské údolí.u Do- 
břichovic; Chleny u Kostelce n. O. (Tocl), Vlkopasy: pramének nad továrnou; ba- 
řina u rybníka Janka, Proboštov, Ullersdorf u Teplic; polní studánka u Novo- 
sedlice; Zálesí u Vel. Března (Wiesn. ), Slaný, Běchovice u Prahy; Nezdice, Záluží, 
Lenora, Kavrlík u Kašperských Hor, Šatava (KI.), Strašín, Rehberg, Volšov, 
Nakří-Netolice, Sušice, Lakkaberg na Šumavě (P. Kvb.), České Budějovice (Pinc), 
Třeboň (Weinzettl), Tábor, Něm. Brod, Friedenava, Břevnice, Veselice, Rozkoš, 
Veselý Žďár, Volichov, Věž, les Vlkovsko, Lhota, Květinov, Schůtzendorf Něm., 
Dobrodín, Pohled (Frauenthal), Simtany; Rosochatec, Sv. Kříž, Habry, Světlá, 
Polná, Studenec (!), Meziklasí u Lipnice (Petr), Vůznice u N. Huti, Strádonická rokle, 
Hrdlořezy (Šedý), Žďárský rybník u Týniště (Tocl), Nasavrky, Bojanov, Kamenice, 
Svidnice. Mířetice (Kudrna), 


Pisidium fontinale 
C. Pfeiff, 


Var. compressa m. Lastury poměrně veliké, na přídě více 
" súžené, velmi málo nadmuté. Délka © mm., výška 4'7 mm., tloušťka 
3'4 mm. 

Odrůdu tato žije u Něm. Brodu, a to na louce pod rybníkem Valšičkou 
a v potoce Žabinci (!) i vyznačuje se hlavně svými rozměry s poměrem dél.: výš.: 
i —.1977 11037: a kdežto typické kusy třebas z Dinkelscherben od Clessina mají 
poměr r48.: 137: 
Var. Clesstní v. Ktm. Tvar nápadně nadmutý a kratší s přídou 
-© zkrácenou a více zaokrouhlenou. — Délka 4'5 mm., výš. 4 mm., 
ny ME3 mim., ; (poměr 14: 1'33 : I), 
M Byla nalezena u Něm. Brodu a Rosochatce (!). 


: Dosti odchylná forma tato byla mi tak určena drem O. Boettgeréem ; jméno 
(to však dosud nikde nenacházím vytištěno | 


172 


Var. rosea Scholtz sp. Lastury úplně vejčité, 
slabě nadmuté, tenkostěnné, zřejmě rýhované, lesklé, 
žlutobílé; vrcholy jsou umístěny poblíže středu 
kraje horního, ač přece zadku blíže, jsou pak vy- 
pouklé a široké; kraj přední jest zaokrouhleně a 
široce otupen, zadní mírně vyklenut a širší; horní 


STB 1 dolní kraj jest slabě obloukovitý; nikde není úhlu 
ani naznačeného. — Délka 4'5 mm., výš. 3'5 mm., 
tl. 3 mm. 


Jen v Krkonoších: v děrách rašelinných u Luční Boudy 
(Wiesenbaude) (Reinb.), v rybníčku v Malé sněžné jámě (Cypers). 
Hrachovka příkoprí jest nejobecnější všech, a neschází 
| nikde, kdekoli jen jest místo, aby tam hrachovky žíti mohly; 
též bývá na svých stanovištích velmi hojna. Podléhá proměnám 
dosti nápadným, ač není vždy nutno jménem odchylky poznačo- 
ý vati, ba také to není radno, poněvadž změny jsou rázu jen 
Obr. č. 201. místního, Obyčejně tvoří zavřené lastury spolu na dolní straně 
Pisidium fonti- | úhel ostrý, výminečně však přikládají s<e k sobě tak, že ne- 
Dale ur rosea vzniká hrana nijaká, nýbrž obě tu přecházejí v sebe obloukem, 
Scholtz. jakž na několika kvsích z Pohledu (Frauenrhal) u Něm. Brodu 
a ze Sušice spatřuji. 
Hrachovka příkopní má snad celou Evropu za svou vlasť 


5. Pisidium intermedium Gass. — Hrachovka prostřední. 


Živočich žlutavě bílý; sifony krátké a náhle 
jak uťaté, šedožluté, a vynikají maličko ven, 
Lastury prostřední velikosti, vejčité, málo 
nadmuté, dole v ostrou hranu se zavírající, pevno- 
stěnné, jemně avšak pravidelně rýhované, lesklé. 
rohově žluté, na posledním přírůstku obyčejně 
bledě žluté; vrcholy široké, zaoblené, dosti vy- 
niklé; horní kraj dosti vyklenutý, přední za- 
4 okrouhleně zašpičatělý, dolní obloukovitě 
vypouklý, ve kraj přední i zadní bez jakéhokoli 
naznačení úhlů přecházející; zadní kraj málo 
klenutý, ba někdy jak uťatý, tvoří s krajem 
horním úhel.-—— Dél až 8 mm., výš. 6 mm., 
tl. 3 mm. 
Bydliště: stojaté vody. i 
Naleziště: rašelinné vody v okolí Netolic (Sand), 
Mladkov u Jilemnice (Vejnar), Válečnice u Vlkopas (Wiesner), 
„Vůznice u N. Huti (Sedý). 
Pisidium intermedium jest tak málo rozdílno od Pi- 
sidium fontinale, že by snad lépe bylo pokládati je za 
3 odrůdu tohoto. Přída jest poněkud více zašpičatělá, ale úhel 
Obr. č 202. mezi krajem horním a zadním bývá jen někdy zřetelný. 
Pisidium interme- Zámek neposkytuje pevných rozdílů. Velikosti nahoře udané 
dium Gass. dosahují živočichové tito asi málo kdy, aspoň jsem mezi 
několika sty českých kusů nikdy tak velikých neviděl. 
Ostatně vyskytají se výminečně mezi hrachovkami příkop- 
ními individua až na 6 mm. dlouhá a přibližují se tedy 
svými rozměry velice hrachovce prostřední. 


173 


Rozloha hrachovky této sahá z jižního Německa až do Italie; také ve Francii 
druh tento žije. 


| 


6. Pisidium pallidum Gass. — Hrachovka bledá. 


Živočich bledý, průsvitavý, na kraji pláště, žaber a chodidla 
tmavší; sifon velmi krátký, na konci poněkud rozevřený. 

Lastury prodlouženě šikmo vejčité, uprostřed břichaté, 
ke spodu náhleji stažené, velmi jemně a nepravidelně 
rýhované, tenkostěnné, průsvitavé, lesklé, bledě žluté 
nebo žlutavě rohové, na obrubě žluté; kraj horní 
dosti prohnutý, ku přídě příkře sestoupavý, 
přída nahoře i dole stejnoměrně súžená, zaokrouhlená , 
zadek zaoblený, krátký; kraj dolní dosti vypouklý 
ku přídě povolně, k zadku náhle vzhůru skřivený 
vrcholy hladké, nadmutě zaoblené, velmi vyniklé 
často hnědavé nebo šedé; svaz velmi zřetelný, hně- 
davý. — Délka 5—5'5 mm., výška 4—5 mm., tloušťka 
2'6—3 mm. 

Bydliště: vody stojaté. , 

Naleziště: dosud jen u Sobčic, kdež je p. Sandera objevil 
a mně pět kusů k nahlédnutí propůjčil. 


Jest to hrachovka druhu P. subtruncatum celkovým tvarem Obr. č. 203. 
velmi podobná, avšak zřetelněji rýhovaná a též barvou pokožky Pisidium palli- 
různá i rozměrů větších. Přída jest buď více buď méně při- dů! Czk 


špičatělá a vrcholy někdy více, někdy méně nadmuty, u jed- 
noho kusu byly též čepičkovitě odsazeny. Každý pak kus měl 
asi uprostřed výšky zřetelnou, temně zbarvenou mez přírůstkovou, jakoby se byl 
vzrůst na delší dobu zastavil. 
Pisidium pallidum žije ve střední Evropě severně Alp a jest dosti vzácné, 


7. Pisidium pusillum Gmel — Hrachovka malinká. 
Syn. P. ovatum u Šandery (O někt. nov. a vzácn. pro Čechy měkk ), Pis. fontinale 
u Slavíka. 


Živočich bělavý, s chodidlem na 1'/, délky 
lastur, válcovitého tvaru, na hřbetní straně trochu 
kýlnatým; sifony kratičké, dolní o maličko delší 
a ŠIDŠÍ. 


Lastury malé, krátce vejčité, málo ne- 

stejnostranné, slabě nadmuté, dosti pevné, - 

velmi jemně vráskované, s hrubšími brázdičkami 

kolem obruby, málo lesklé, průsvitavé, rohově žluté ; 

vrcholy od zadního kraje trochu oddálené, ši- 
roké, ploché a málo vyniklé; horní kraj po- 
„někud vyklenutý, přední velmi tupě za- 

okrouhlený; dolní kraj velmi klenutý, zadní 
trochu zarovnaný, otupeným úhlem od kraje hor- 

ního odrůzněný; kraj zámkový uvnitř lastur velmi Obr. č. 204. 
jemný s velmi stěsnanými zuby. Dél. 3'5 mm., © Pisidium pusillum 
wýS.-3* mm., tl. 2 mm. Gmel, 


174 

Bydliště: prameny, příkopy luční, zvláště bývá-li do nich napadáno lupení 
stromů. 

Naleziště: Děčín, řeka Ploučnice, Č. Švýcarsko, staré Labe u Brandýsa, Vltava 
u Prahy (Sl.), Chrastava (Schm.), lesní potůčky za Studánkou a Familiemi u Par- 
dubic, luční potok na Vorlinách u Slatiňan, »Olšina« u Libčan blíže Hradce Král. 
(Košť.), Radotín (KI), Sárka (Reisn.), St Boleslav (Jandečka), Ostroměř, Bělohrad, 
Milešovka (Šandera), stružky u Malšovické Lhoty u Hradce Král., lesní stružka nad 
Chleny u Kostelce n. O., Holice: mechaté louky u Velin (Tocl), Vel. Březno 
(Wiesner), bývalá musejní zahrada v Praze (Kl.), Rychnov n. Kn. (Kop.), Sušice 
(P. Kub.), Prostá u Počátek, Žirovnice, Rimberk, Meziklasí u Lipnice (Petr), Něm. 
Brod, Rozkoš, Dlouhá Ves, Simtany, Friedenava, pod hradem Ronovcem, Smilov, 
Věž, Lipnice, Polná (!). 

Určování druhu tohoto jest dosti choulostivo a vyžaduje obezřetnosti. Jednak 
by mohl býti zaměnén s mladými kusy hrachovky příkopní, jednak při větší 
nadmutosti jednotlivých kusů přibližuje se druh tento zaokrouhleností obrysu hra- 
chovce tupé. — Sanderovo Pisidium ovatum jest dle kusů mi zaslaných hrachovkou 
malinkou. 

Pisidium pusillum žije ve střední a severní Evropě. 


8. Pisidium obtusale C. Pfeiff. — Hrachovka tupá. 


Živočich bledý; játra prosvítají u starých kusů 
hnědě, u mladých pomerančově. 

Lastury kulovitě vejčité, velmi. břichatě 
nafouklé, dosti pevné, velmi jemně vráskované, 
slabě lesklé, žlutavé až 1 šedavé; vrcholy nadmuté, 
široké, vyniklé, prostředku horního kraje při- 

ši blížené; horní i dolní kraj vyklenutý; přední za- 
okrouhlený, zadní tupě zaoblený; nikde není mezi 
sousedními kraji ani naznačeného úhlu. — Délka 
8 5MVýš. (25 i., sti 2521 
Bydliště: tůně, prameny, bařiny luční. 
Naleziště: Brandýs n. L., vltavské tůně u Prahy (Sl.), 
Karlovy Vary (Lehm.) Hodkovice, Liberec, C. Lípa (Schm.), 
stará Chrudimka u Pardubic (poskrovnu, Košťál), Neratovice. 
k Ě (mal. sekce), N. Bydžov (KI), St. Boleslav (Babor), Sobčice, 
Obr. č. 205. Netolice, Truskovice, Červený Dvůr (Šand.), všenorské údolí 
Pisidium obtu- u Dobřichovic, Žďárský rybník u Týniště (Tocl), rybníček pod 
sale C. Pfeiff. Košťálem (Wiesner), Javorka u České Třebové (Košť.). Třeboň 
(Wěeinzettl), Nakří-Netolice, Sušice (P. Kub.), Podlešín u Slaného, 
Opatovice (J. Kuč.), Žirovnice, Rimberk (Petr), Něm. Brod (na 
četných místech kolem města a velmi hojně), Perknov, Friede- 
nava, Rozkoš, Veselice, Lhota, Krásná Hora, Něm. Schůtzendorf, Dobrodín, Polná, 
Pohled (Frauenthal), Dlouhá Ves, Rosochatec, Skřivánek, Sv. Kříž, Světlá, Habry, 
Studenec za Chotěboří (!), Nasavrky, Bojanov (Kudrna). 


Var. Scholízt Cless. sp. Lastury malinké, nek čejms 
břichaté, vysoce a zakulaceně trojúhelného obrysu, slabě lesklé, 
žlutavě rohové barvy; vrcholy široce nadmuté, velmi vyniklé, až 
nad zadním krajem umístěné, s čepičkami vrcholovými odsaze- 
nými; kraj horní trochu sehnutý; přední běží náhle šikmo dolů, 
dolní málo prohnutý spojuje se s předním v oblouku nenáhlém, se 
zadním však, a to skoro rovně uťatý m tvoří otupený úhel; 
zavřené misky "stýkají se dole pod velmi velikým úhlem. — Dél. 
37 mm. ovýš, 2:0 mm gie 22 min 


 čepičkovitě odsazeny, nepadá nijak na váhu, neboť znak tento 


175 


Odrůda Scholtzova byla nalezena na místech těchto: 
Mahouš u Kratochvíle u Netolic, Kovač v sev. Cechách (Šand ), 
luční příkop blíž villy hr. Lariše a příkop při dráze za Vystr- 
kovem u Pardubic (Košť.), lesní tůňky u Seberových rybnikův 
u Slap (Reisner), Vorliny u Slatiňan (Košť.), Liberec (Schm.), 
Perknov, Veselice, louky při Zabinci u Něm. Brodu (!), Nakří- 
Netolice (P. Kub). 

Pisidium Scholtzi jest ostatně známo ze Svédska, Norska 
(až za 70" sev. šířky), z Dánska, Německa a Sibiře. 

Přes velmi nápadný tvar odrůdu tuto nemohu přece po- 
kládati za druh samostatný, poněvadž se vyskytají kusy, jež 
zřetelně prozrazují příbuznosť s hrachovkou tupou. Mohl bych 
ze sbírky své sestaviti řadu individuí od význačného Pisidium 
obtusale až po nepopíratelné Pisidium Scholtzi. Že jsou vrcholy 


objevuje se nahodile i u druhů jiných, a zase vyskytají se kusy 
hrachovky Scholtzovy, jež toho nemají. Nadmutosť bývá i u hra- 
chovky tupé, někdy nemenší; jsou-lí pak vrcholy až nad zadním 
krajem, není pro tento místa, aby byl vypouklý; jinak zase 
mám jednotníky, na př. z Pardubic, u nichž čepičkovitě. odrůz- Obr. č. 206. 
něné vrcholy při velmi nápadné tloušťce nejsou nad samým 
krajem zadním, nýbrž opodál, a tehdy jest kraj zadní přece 
mírně obloukovitý. 

Hrachovka tupá sama jest vyznačena zakulaceným tvarem 
a značnou nadmutostí při malých rozměrech. Obyčejně bývá 
menší než výše udáno. Na svých stanovištích bývá hojna, zvláště ve vodách čistých 
s bujným porostem bylinným. 


Pisidium obtu- 
sale var, Scholtzi 
Cless. 


Hrachovka tupá žije v Evropě severně Alp. 


9. Pisidium subtruncatum Malm. — Hrachovka otupená. 


Živočich bledý se sifony dosti dlouhými, tenkými, na konci 
jak uťatýmui. 


Lastury podlouhle šikmo vejčité, velmi nadmuté, a to nej- 
více pod prostředkem, tenkostěnné, jemně a nepravidelně vráskované, 
mimo vrcholy slabě lesklé, žlutavě rohové barvy; 
vrcholy málo vyniklé, daleko do zadu poši- 
nuté, ploše klenuté; horní kraj dosti vypouklý, ku 
předku nenáhle spadající, tak že s dolním krajem až 
při dolejšku tupý úhel tvoří; přední kraj tedy tupě 
zašpičatěle vytáhlý ; kraj dolní dosti vyklenutý, zadní 
tupě zaokrouhlený. — Dél. 3'3 mm., výš. 2'0 mm,, 
tl. 2:5 mm. + 


Bydliště: příkopy luční a mělké tůně. 

Naleziště: příkop u kanálu Haldy u Pardubic (Košťál), 
Truskovice u Vodňan, Protivín, Sobčice, Bělohrad (Šand.), žďár- 
ský rybník u Týniště, Malšovice u Hradce Král, (Tocl), rybník 
u Zálesí u Velkého Března, Ullersdorf u Duchcova, Trnovany, 
Proboštov, rybník »Janek« u Teplic (Wiesner), Liberec (Schmidt), : 
Neratovice, Libice u Poděbrad, Radotín, Štěchovice, N. Bydžov, Obr. č. 207. 
Chlum u N. Bydžova, Záluží na Sumavě, lesní tůně u Libiše Pisidium sub- 
(KL), Sušice, Strašín (PL Kub.), Tábor, Něm. Brod, Pohled — truncatum Malm. 
(Frauenthal), Chlistov, Věž, Břevnice, Friedenava, Šlapanov, 
Něm. Schůtzendorf, Dlouhá Ves, Habry (!). 


176 

Nadmutost jest v různých případech brzy větší brzy menší při stejné délce. 
Tak jest index poměru délky ke tloušťce nejmenší dle mého měření 1'3 a největší 2; 
v prvém případě jsou tedy lastury mnohem tlustší. Neméně nadmuté kusy mám 
z Pardubic, nejvíce pak z Liberce. Nejméné jest různa výška v poměru ku délce, 
jsouť kusy z některých nalezišť kratší, z jiných táhlejší, a tyto mohly by se snad 
nazvati var, sphen oides West. "Také vráskování jest brzy zřetelně viditelno, 
brzy zase ani lupou nelze jich dobře spatřiti.  Všecky změny tyto jsou však tak. 
stupňovány, že není možno vyšetřiti meze, a tedy také nelze určitě vybrati nějaké 
odrůdy. 

Hrachovka otupená žije v severní a střední Evropě. 


Ú) Povrch nápadně rýhovaný. 


10. Pisidium nitidum Jen. — Hrachovka lesklá. 


Živočich má sifon nálevkovitý, při zatahování 
uvnitř vráskovaný. 


Lastury zaokrouhleně vejčité, poněkud šikmé, 
nadmuté, zřetelně rýhované, s několika znač- 
nějšími rýhami pod vrcholy, velmi lesklé, dosti 
pevné, žlutavě rohové barvy; přída široce zaokrouh- 
lená, s nejzazším koncem blíž dolního kraje; zadek Mě 
kratší, slaběji zaokrouhlený; horní kraj prohnutý, 
dolní kraj dosti vypouklý; vrcholy stojí poblíže 
středu kraje horního, jsou zaobleny a málo vy- 
niklé. — Délka 3'7 mm., výška 3'2 mm., tloušťka 
2'5 mm. 


Bydliště: řeky a potoky s písčitým dnem. 


» © Naleziště: Počátky, Rimberk (Petr), Opatovice (J. s 
Záluží (KI.), Sušice, Strašín (F. Kub.), Habry (!). 


Obr. č. 208. 
Pisidium 
nitidum Jen. 

Var. bohemica Ulič. Lastury čistě vejčité, lesklé, 
málo nadmuté, jemněji, ale zřetelně a pravidelně rýho- 
vané, před vrcholy málo delší než za nimi, trochu 
súžené, zaokrouhlené, ale nejpřednější bod při pro- 
středku výšky lastur umístěný; kraje horní i dolní 
jsou stejně vypoukly; nedaleko kraje dolního bývá 
nápadnější odstavec přírůstkový, a odtud zahýbají se 
lastury náhleji k sobě, a zavřeny jsouce tvoří dole 
spolu velmi otupenou hranu; vrcholy jsou asi upro- 
střed postaveny, nízky, zaobleny. — Dél. 2'5 mm., 
výš. 2 mm., tl. r mm. 


Odrůda tato byla nalezena ve staré Chrudimce u Par- 
dubic (hojně, Košťál), u Žirovnice (Petr), u Slapanova a v tiché 


zátoce Sázavy za továrnou Bauerovou u Něm. Brodu (!). Obr. č. 209. 
Hrachovka lesklá dosahuje tak velikých rozměrů, jak © Pisidium nitidum 

výše stojí, málokdy; mám takové jen z Opatovic, ostatní jsou var. bohemica 

vesměs menší ; tak i cizozemské, : : Ulič. 


Pisidium toto vyskytá se v severní a střední Evropě; 
jest též ve Francii a Anglii. 


POV TL 


z 


-11. Pisidium pulchellum Jen. — Hrachovka lepá. 


Živočich má sifony válcovitě kuželité, 
otupené. 


Lastury šikmo vejčité, značně břichaté, 
pevné, velmi značně a nepravidelně rýho- 
vané, s několika nápadnějšími odstavci, velmi 
lesklé, žlutavě rohové barvy, při kraji obyčejně 
s bledším pásem; přída jest poněkud prodloužena, 
súžena a tupě zaokrouhlena; zadek jest krátký a 
široký; kraj horní jest málo prohnut, povolně ku 


kraji přednímu sestoupavý; kraj dolní jest málo 


vypouklý, zadní slabě prohnut, a tvoří s krajem 
horním zřetelný úhel; vrcholy jsou zaobleny, málo 
vyniklé a zadku značně přiblíženy. — Dé. 
32 mm., výš. 2'6 mm.,.tl. 18 mm. 

Bydliště: mírně tekoucí vody. 


Naleziště: výtok rybníčka u Věže a ojistá stružka 
u Šlapanova nedaleko Něm. Brodu. O tomto nálezu neučinil 
jsem dříve zmínky z opatrnosti, maje podobu jen za na- 
hodilou. 


Var. wnflala n.. Skořápka skoro kulovitá, 
méně nápadně, ač přece zřetelně rýhovaná; za- 
vřené lastury tvoří dole ostrou hranu, jsouce pod 
prostředkem výšky velmi náhle staženy a při do- 
lejšku skoro na plocho vyvráceny jako kraje talíře; 
někdy jsou vrcholy čepičkovitě odsazeny. — Dél. 
2'5 mm., výš. 2 mm., tl. 2 mm. 

Byla objevena p. Č. Šanderou u Sobčic. 


Odrůda tato rozeznává se od typu menšími rozměry 
a neobyčejnou nadmutostí. 


Hrachovka lepá má týž silný lesk a hrubší rýhování 


jako hrachovka prosná, leč tvaru jest jiného. Z Věže a Šla- 


panova mám po jednom kuse, jež se se švédskými. dle 
nichž hořejší míry ustanoveny jsou, více srovnávají, neboť 
poměr délky ku výšce a tloušťce jest 33:3: 25 (Věž) 
a 29:25:17 (Šlapanov), Také tu tvoří zavřené lastury 
dole hranu, ač méně nápadnou, a rýhování jest až k čepičko- 
vitým vrcholům dobře viděti, 


Obr. č. 210, 
Pisidium 
pulchellum Jen. 


Obr: !c:t211. 


Pisidium pulchel- 
lum var. inflata n. 


Druh tento jest poměrně vzácný a má rozlohu po střední a hlavně po se- 


verní Evropě, kdež dostupuje až ku 69“ sev. šířky. 


12. Pisidium milium Held. — Hrachovka prosná. 


Živočich bílý, průsvitný; chodidlo asi tak dlouhé jako lastury, 


Lastury skoro kosodélné, velmi nadmuté, tvoří zavřeny 
jsouce na straně dolní velmi tupou hranu, a jsou tedy málem válcovity ; 


Kon jsou tenkostěnné, průsvitné, velmi zřetelně rýhovány, velmi 


138 


lesklé, barvy žlutavě rohové; vrcholy jsou opodál 
zadku, až skorem uprostřed horního kraje umí- 
stěné, široké a vyniklé; horní kraj málo klenutý, 
skoro rovný, zadní jak uťatý, rovný na obou koncích 
zřetelnými, poněkud zaokrouhlenými úhly ve kraje 
sousední přecházející; dolní kraj skoro rovný, s hor- 
ním rovnoběžný; přída málo klenutá, šikmo dolů 
sbíhavá a dole tupě zašpičatělá. — Dél. 3'2 mm., 
výš.25.mm., tk: 23mm. 
Bydliště: příkopy luční a tůně s bahnitým dnem. 


Naleziště: Liberec, Ploučnice (Schm.), u Pardubic: pří- 
kop u kanálu Haldy, příkop při silnici k Familiím, stará 
Chrudimka, tůň u bažantnice, tůň u sv. Josefa (Košť.), tůně 
: u Libiše (mal. sekce), struha u Truskovic, potok »Stružka« 
Obr. č. 212. u Hrbovského rybníka u Netolic (Šand.), Neratovice (KL), 
Pisidum milium Písek (Vař.), Sušice, Strašín (P. sí Něm. Brod, Rozkoš, 
Held. Perknov, Veselice, Chlistov, Habry, Věž, Něm. Schůtzen - 
dorf, Dobrodín, Dlouhá Ves, Rasochatec (!), Trnovany u Te- 

plic (Wiesner), Žďárský rybník u Týniště (Tocl). 


Kosodélný tvar a umístění vrcholů nedají druhu tohoto nepoznati; i polo- 
vyrostlé kusy lze mezi jinými hrachavkami bezpečně vybrati. 


Pisidium milium má rozlohu po Evropě na severu až do Laponska a pře- 
stupuje i do Afriky, do Alžíru. 


Rád II. Heteromya. — Různosvalní. | 
Živočich jest k lasturám připevněn dvěma příčnými svaly různé 
mohutnosti: přední jest slabý, zadní silný, tlustý. 


Čeleď 3. Dreissenidae. — Slávičkovití. 


Živočich má plášť kolkolem srostlý mimo tři štěrbiny, kudy 
vystupují sifony, chodidlo a byssus, t.j. svazeček pevných, černavých 
rohovitých vláken, sifony jsou dva. 

Lastury jsou stejné, avšak velmi nestejnostranné s velmi úzkými 
vrcholy; zámek má velmi zakrnělý zub na lastuře pravé, kterýž do 
prohlubinky na lastuře levé zapadá; svaz jest zarostlý. 


Rod I. Dreissena Van Ben. — Slávička. 


Živočich má sifony nesrostlé; dolní jest krátký, široký, válco- 
vitý a jest při ústí trnovitými pupínky posázen, horní jest kratší, tenčí, 
bez pupínků; chodidlo jest válcovité; byssem se může živočich na cizí 
předměty upevňovati; žábry jsou na každé straně o dvou listech, 
makadla tolikéž. 

Lasturv jsou trojúhelné; horní strana velmi nadmutá, za 
svazem velmi stlačená; strana dolní jest více plochá, a mezi oběma 
jest hrana; svaz jest dlouhý a leží na obou stranách v prohlubince; 


A 


pod vrcholem uvnitř jest napříč přepjata perleťová destička, na niž se 
po vnější straně přední sval zavírací upíná. 


Rod tento jest po valné části Evropy a Asie rozšířen. 
V celku jsou jen druhy dva, z nichž jeden žije v Čechách. 


r. Dreissena polymorpha Pall. - Slávička mnohotvárná. 


Živočich temně pomerančový. 

Lastury tenkostěnné, žlutozelené, hnědými vlnkami a klika- 
tými páskami příčnými ozdobené, málo lesklé, jemně rýhované, s drs- 
nými mezerami přírůstkovými; kraj horní přímý, dosti vysoký, poněkud 


Obr. č. 213. A— D. Dreissena polymorpha Pall. 


šikmý, s krajem zadním, v oblouku sestoupavým úhel asi 459 tvořící; 
(kraj přední krátký, buď velmi málo nebo nikterak dolů sehnutý,; 
zadek krátký a náhle súžený; strana dolní zaoblená, uprostřed trochu 
„vpadlá, na předku zaokrouhlená; velmi málo dolů sehnutá, k zadku 
velmi málo a skoro klenutě stlačená, poněkud zaokrouhlená, — Dél. 
20—50 mm., výš. 10——25 mm,, tl. 15—30 mm. 

Bydliště: větší řeky a jezera. 

Naleziště: v Labi u Vlkopas na velevrubech nehojně (Wiesner). 

Pravlastí druhu tohoto jest východní Evropa, odkudž se však rozšířil do 
celé Evropy. kde se po řekách plavba provozovati může, i do západnější Asie. 
Zůstane-li loď delší dobu státi ve vodě mlži těmito obydlené, uchytí se mláďata 
na ni a bývají tak do jiných a jiných řek přenášena. Do Čech se nejspíše slávička 
dostala v době nejnovější, poněvadž sběratelé starší nic o ní nesdělují. 


— 5+ 


Doplňky fauny a nalezišť. 


Daudebardia rufa Fér. 


Jarovské údolí u Vraného (Babor a Košťál), Kleť (Bl.), údolí Klejnarky 
u Chedrbi (J. Kuč.). 


Amalia marginata Drap. 


Jizerské Hory: na zdech u Weissbachu, nad Ferdinandsthalem u Haindortfu, 
u „Nosu“ (Reinh.) Sárecké údolí u Jenerálky; Všenorské údolí u Dobřichovic 
(Tocl), Praha: v dolejším Jelením příkopě, hojně; Jarovské údolí u Vraného a sou- 
běžné s ním údolí pod Závisťským vrchem (Košť.) na Strahově též venku za hrad- 


2 


bami (Zavadil), Čerčany (Dvořák), 


Amalia gracilis Leyd. 


Praha: v dolejším Jelením příkopě spolu s A. marginata a mnohem hojněji 
než v hořejší části, kde byla dříve sbírána (Košť.), skleníky Donátovy v Košířích, 
Stuchlého zahrada na Král. Vinohradech (Babor), stráň nad Podbabou (Zavadil), 
Kinského zahrada, Zlíchov (Jandečka), na Strahově též venku za hradbami (Zav.). 


Limax maximus L. 


Var. cinereonigra Wolf: Kutná Hora (Zavadil), Všenorské údolí u Dobři- © 
chovic (Tocl), Tábor (!), Bělčice u Blatné (Bab.), Štěchovice (Košť.); Praha: v do- 
lejším Jelením příkopě, pořídku; Jarovské údolí u Vraného a souběžné údolí pod 
Závisťským vrchem (Košť.), Liberec, Ústí n. L. (Šulc), Čerčany (Dvořák), Nasavrky, 
Žamberk, Svidnice (Kudrna). : 

Var. luctuosa M. T.: N. Strašečí, Marianské Lázně (Bab.), Zlatá Koruna, Kleť, 
Maidštein (Blažka), Králové Dvůr (Sulc). 

Var. cinerea List.: Jičín (Smolař), Hořice (Kalenský), Praha: Donátovy skle- 
niky v Košířích, Stuchlého zahrada na Král. Vinohradech (Bab.), Světlá n. S, (Ru- 
dolfová), Cáslav (J. Kuč.), St. Boleslav (Bab.). 


Var. umicolor Heyn.: Živočich liší se od var. cinereonigra stejnobarvým cho- 
didlem. Č. Kamenice (teste Babor), Trnová (Reisner). 


Limax tenellus Nilss. 


Bělčice (Bub.), Pardubice: lesy za Familiemi a Studánkou (hojně), lesy za Spo- 
jilem, lesy u Čivic (Košť.), Všenorské údolí u Dobřichovic (Tocl), Jarovské údolí 
u Vraného a při cestě odtud k Závisti (Bab, a Košť,), okolí Budějovic, Krumlov, 


[8 


, 


Chvalšiny (Blažka), Liberec, Ústí n. L., Králové Dvůr (Šulc), Čerčany (Dvoř.), C. 
Kamenice (teste Babor), Marianské Lázně (týž). 


Limax variegatus Drap. 


Jedinou nepochybnou lokalitou jest dle mínění p, Košťála pražská: Donátovy 
skleníky v Košířích. St, Boleslavské exx, jsou prý jistě cinereus List, 


Limax arborum B. C. 


„ 
2 
jh 

je 


+ 


Bělčice (Bab.), Všenorské údolí u Dobřichovic (Tocl), Jarovské údolí u Vra- 
ného (Košť.), okolí Budějovic (Blažka), Čerčany (Dvořák), Králové Dvůr (Šulc), N. 
Strašecí, Marianské Lázně (Bab.), Milešovka (Blažka), Nasavrky, Kamenice (Kudrna), 


Limax laevis Můll. 


Praha: Hrdlořezy (Bab.), Podbaba (Zav.), Jelení příkop (Šulc), Jarovské údolí 

u Vraného (Bab a Košť), Všenorské údolí u Dobřichovic (Tocl), Troja (Zav.); Bu- 

"bk dějovice, Krumlov (»lažka), Ústí n. L. (Sulc), Čerčany (Dvoř.), Č. Kamenice (teste 
Babor), N. Strašecí (týž), Králové Dvůr (Sulc), Karlovy Vary (Bab.), 


jb Var. pallida Schr.: Krumlov (Blažka). 
Vitrina pellucida Můll. x 
ka: Holice: stráň u Kamenců (Tocl), Kuklík u Kutné Hory (Zav.), Zálezly, Vlko- 
pasy, Hořejší Sedlice, Velké Březno, Kojetice, Sedlo, Scharfenstein (Wiesner), Maid- 
stein (Blažka), Chomutov, Kladno, Ledeč, údolí Klejnarky (J. Kuč.), Třeboň (Wein- 
zettl), Nasavrky, Svidnice (Kudrna) 
Vitrina diaphana Drap. 


© Velké Březno (Wiesner), Kleť, Brlohy (Blažka), Poděbrady (Janda), Chlum 
u Čáslavi, údolí Klejnarky u Chedrbí (J. Kuč.). 


Vitrina elongata Drap. 


S M 


Les „Kozinec“ u Vorlové blíž Hlinska (Kalenský), Slapy (velmi hojně, Reis- 
ner), „Spálený mlýn“ u Kutné Hory (Zavadil), Ústí n, L., Vlkopasy, Rokle, Velké 
Březno (Wiesner), Zlatá koruna, Krumlov, Kleť, Chvalšiny (Blažka) Čerčany 
(Dvořák), Marianské Lázně (Bab.), Nové Hrady (Šedý), Kladno, Chomutov, údolí 
Klejnarky (J. Kuč.). 


Hyalinia glabra Stud. 


í Strahovské lomy (Jandečka a Písařovic), Jarovské údolí u Vraného (Bab. 
a a Košť.) Potštýn, v rumu hradebním (Tocl), Ústí n. L., Vlkopasy, Velké Březno, 
5: + Zálezly, Nestomice, Rokle (Wiesner), Kladno (J. Kuč.), Milešovka (Blažka), Nasa- 
vrky (Kudrna). 


Var. striaria West.: Jarovské údolí u Vraného (Bab. a Košť,). 


A Hyalinia cellaria Můll. 


o Sychrov (Bab. a Blažka), Praha: Jelení příkop (Košť.), Sv. Prokop (Ladmann), 
No, Jarovské údolí u Vraného (Bab. a Košť,), Kutná Hora (Zavadil), Ústí n, L., Vlko- 
tako pasy, Velké Březno, Zálezly, Nestomice, Rokle (Wiesner), Maidstein, Brlohy, Mile- 
šovka (Blažka), Donátovy skleníky v Košířích (Bab.), Čerčany (Dvořák), Poděbrady 
ie: (Janda), Turnov (Doubek), C. Budějovice (Pinc), Třeboň (Weinzettl), Ledeč, 'údolí' 
1 Klejnarky u Chedrbí, Sv. Jiří u Libušína (J. Kuč.), 


182 


Hyalinia nitens Mich. 


Jarovské údolí u Vraného (Bab. a Košť.), Kutná Hora (Zavadil), Velké Březno 
(Wiesner), C. Budějovice, Zlatá Koruna, Maidstein, Milešovka (Blažka), Skuhrov 
u Solnice (Uzel), Poděbrady (Janda), Turnov (Doubek), Chomutov, Kladno, Ledeč, 
údolí Klejnarky u Chedrbí, Bezděkov, Sv. Jiří u Libušína (J. Kuč.), Strašín (P. Kub.), 
Nasavrky (Kudrna). 

Hyalinia nitidula Drap. 


Velké Březno, Mojžíře (Wiesner), Brlohy, Kleť (Blažka), Marianské Lázně 
(Babor). 


Hyalinia lenticularis Held. 


Pardubice: čivický les, nehojně (Košť.), Ústí n. L., Velké Březno, Vlkopasy, 
Krásné Březno (Wiesner), Poděbrady (Janda), Marianské Lázně (Babor). 
Mut. pura Ald.: Čivický les u Pardubic (Košť.). 


Hyalinia Hammonis Stróm. 


Jarovské údolí u Vraného (Bab. a Košť.), Debř u MI. Boleslavi, Vlkopasy 
(Wiesner), Brlohy, Kleť, Zlatá Koruna (Blažka), Strašecí, Marianské Lázně (Bab), 
Třeboň (Weinz.), Rehberg (Srní), na Sumavě (P. Kub.), Nasavrky (Kudrna), 

Hyalinia diaphana Stud. 

Sychrov (Bab. a Blaž.), Jarovské údolí u Vraného (Bab, a Košť.), Ústí n. ©. 

(Kučera), Karlovy Vary (Babor), Poděbrady (Kl.), Písek. ( Vař.). 
Hyalinia crystallina Můll. 

Debř u MI. Boleslavi, Vlkopasy (Wiesner), Karlovy Vary, Marianské Lázně 

(Bab.), Hradec Králové (Uzel), Poděbrady (Janda), Nasavrky (Kudrna). 


Hyalinia contracta West. 
Schoninger (Blažka). 


Hyalinia subrimata Reinh. 
Údolí Klejnarky u Chedrbí (J. Kuč.). 


Hyalinia fulva Můll. 


„Spálený mlýn“ u Kutné Hory (Zavadil), Ústí n. L., Hoření Sedlice, Vlko- 
pasy, Velké Březno, Krásné Březno (Wiesner), Kleť (Blažka), N. Strašecí (Babor), 
Hradec Králové (Uzel), Poděbrady (Janda), Písek (Vař.), Strašín (P. Kub.). 


Zonites verticillus Fér. 


Hochtann u Německého Brodu (!), Illkův potok u Rájova blíže Zlaté Koruny 
(Blažka). 


1 


Arion subfuscus Fér. 


Údolí u Miletína (Košť.), Kutná Hora (Zavadil) Všenorské údolí u Dobři- 
chovic (Tocl), údolí pod Závisťským vrchem k Jarovu (Košť.), Liberec (Sulc), Čer- 
čany (Dvořák), C. Kamenice (teste Babor), N. Strašecí, Marianské Lázně (Babor), 
Králové Dvůr (Šulc), Nasavrky (Kudrna), 


Arion brunneus Schm. 
N, Strašecí, Marianské Lázně (Babor), Sobčice (Šand.), 


Arion empiricorum Fér. 


Zahrady na Petříně, Závisťské údolí a údolí k Jarovu (Bab. a Košť.), Roztěž 
u Kutné Hory (Zavadil), Holice: v lesíku „Janatka“ (Tocl), Čerčany (Dvořák), Č, Ka- 
menice (teste Babor), Králové Dvůr (Šulc). 


Var. maurus Feld.: Čerčany (Dvoř.). 


Arion Bourguignati Mab. : 


Všenorské údolí u Dobřichovic (Tocl), Kutná Hora (Zavadil), Jelení příkop, 
hojně; údolí pod Závisťským vrchem k Jarovu (Košť.), Strahov, Č. Kamenice, Nové 
Strašecí (Bab.) Kanálská zahrada v Praze (Jandečka), Čerčany (Dvořák), Králové 
Dvůr (Šulc), Františkovy Lázně, Marianské Lázně (Bab.), Nasavrky (Kudrna). 


Arion hortensis Fér. 
Folimanka u Prahy (Košť.). 


Arion Vejdovskýi Babor et Košťál — Plzák Vejdovského. 


Živočich maličký, při lezení útlounký, na zádech s jemnými 
hibolky; barva horní strany žlutočervená, skoro mědďová, na samém 
vrcholu hřbetu šedavá, na bocích bě- 
lavá, na hlavě a tykadlech leskle 
černá; na bocích jsou černé, tenké, 
velmi význačné pruhy, jež mají na 
štítu tvar lyrovitý; okraj chodidla 
bílý, sotva nějak čárkovaný; střed 
plochy chodidla bledý, po stranách 
chodidla pomorančový; sliz žlutý; 
čelist rohovitá, bledá, obloukovitá, 
jemně rýhovaná; páska jazyková má 
osní zoubek trojhrotý, zoubky po- 
boční nesou hroty dva, z nichž vnitř- 
nější jest větší, zevnější malý; nej- 
krajnější zoubky jsou opatřeny dvě- 
ma malými hroty. -— Dél. 20, šíř. 
4 mm. 

Naleziště: Jarovské údolí u Vraného 
(dosti hojně, Babor a Košťál), Štěchovice; 
údolí pod Závisťským vrchem k Jarovu (Ko- 
šťál), údolí u Brněk proti Roztokám, Vše- 
norské údolí u Dobřichovic (Tocl). 

Též tak malý A. intermedius Norm, 
(minimus Simr.) rozeznává se již zbarvením 
šedožlutým, má nezřetelné pruhy poboční, 
jest bez kresby lyrovité na štítu, i jest ana- 
tomicky různý; žije pak v lesích  jehlič- ž 
natých, kdežto náš druh žije v olšinách, — Obr. č. 214. 

Viz: „Note sur une espěce nouvelle d'Arion“ — Arion Vejdovskýi Bab, et Košt, 
ve Věstníku král, české společnosti náuk, třída k 


mathem.-přírodovědecká, 1893. 
Zajímavo jest, že byl Sturanym i na Semmeringu nalezen, 


Patula pygmaea Drap. 
Ústi n. L., Velké Březno, Vlkopasy, Kojetice (Wiesner), 


Patula solaria Mke. 
Vlkopašy a Ústí n, L. (Wiesner). 


Patula ruderata Stud. 
Nové Hrady (Šedý). 


Helix aculeata Můll. 
Ústí n L., Velké Březno, Vlkopasy (Wiesner), Kokořín (Kučera). 


Helix holoserica Stud. 


Dalovice (Wiesner), Nové Hrady (Šedý), Nasavrky, Bojanov, Kamenice 
(Kudrna). 

Forma tridentata n, Při píštěli jest ještě třetí, menší zoubek. „Peklo“ blíž 
Nasavrk (Kudrna). 


Helix obvoluta Můll. 

Všenorské údolížujDobřichovic (Tocl), údolí pod Závisťským vrchem k Ja- 
rovu (Košť.), Dalovice (Wiesner), Čerčany (Dvořák), N. Strašecí (Babor), Skuhrov 
u Solnice (Uzel), Poděbrady (Janda). 

Helix personata Lam. 


Stráň v Končinách u Jaroměře, Č. Třebová (Košť.), Všenorské údolí u Do- 
břichovic (Tocl),j Ústí n. L., Dalovice, Velké Březno, Vlkopasy, Vanov (Wiesner), 
Nasavrky, Svidnice (Kudrna). 


Helix bidens Chemn. 


Náplav u Holešovic (Reisner), náplav u Sobčic (Šand.), Zámecký les u Labe 
proti Obříství (Vocl), Debř u ML Boleslavi, Mittelgrund u Děčína (Wiesner), Peruc 
(Kučera), Poděbrady (Janda). 

Helix unidentata Drap. 


Č. Třebová: údolí ke Skuhrovu (Košť.), Dobrá (J Kuč.). 


Helix sericea Drap. 
Velké Březno (Wiesner), Kutná Hora (Zavadil). 


Helix rubiginosa Zgl. 
Hradec Králové (Zavadil), N. Strašecí (Babor), Poděbrady (Janda). 


Helix hispida Můll. 


Kutná Hora (Zavadil). Jelení příkop v Praze (Bab. a Košť.), Újezd pod Tros- 
kami (Tocl), Ústí n. L., Vlkopasy, Svádov, Mittelgrund u Děčína (Wiesner), Marianské 
Lázně (Babor), Skuhrov u Solnice (Uzel), Králové Dvůr (Šulc), Nové Hrady (Šedý), 
Poděbrady (Janda), C. Budějovice (Mencl). 


Helixfumbrosa Partsch. 


Kokořín (Kučera), Ústí n, L., Vlkopasy, Velké Březno. „Peklo“ u Krásného 
Března, Mittelgrund u Děčína, Vítal (Wiesner), Nové Hrady (Sedý). 


né 


Helix strigella Drap. 


; -Stráň u Velichovek u Jaroměře (Košť.), Kutná Hora (Zavadil), Novohradecká 
silnice u Hradce Králové (Tocl), Ústí n. L., Zálezly, Velké Březno, Hoření Sedlice, 

- Kojetice, Mojžíře, Vlkopasy, Valtířov, Marienberg (Wiesner), Poděbrady (Janda), 
© Milešovka (Blažka), Nasavrky, Žumberk (Kudrna). 


Helix vicina Rossm. 
C. Třebová: údolí ke Skuhrovu (Košť,), Hronov (Winter). 


AN Helix fruticum Můll. 


Kutná Hora (Zavadil), Ústí n. L., Valtířov, Vlkopasy, Mittelgrund (Wiesner), 
Nové Hrady (Šedý), Poděbrady (Janda), Nasavrky (Kudrna). 


Helix faustina Zgl. 


Č. Třebová: stráň za rybníkem, velmi hojně (Košť.), Hronov (Winter), Podě- 
brady (Janda). : 


Helix (Campylaea) ichthyomma Held. — Hlemýžď rybí očko. 


Živočich žlutavě šedý až namodrale šedý, na hlavě a zádech 
temnější, s tykadly velmi útlými (Cless.). 

; Skořápka píštělitá, velmi spleštilá, až skoro plochá, jemně 
rýhovaná i rovnoběžně se švem zřejmě rozrytá, velice lesklá, tenko- 
stěnná, rohově žlutá, s páskou rudohnědou, širokou, pod níž na hře- 
beni slabě znatelném pás bílý, a pod tímto naznačení druhé širší pásky ; 
okolí píštěle bledé; závitků 5'/,, povolně se vzmáhajících, na horní 
© straně spleštilých, na dolní více klenutých, poslední pak jest rozšířen 
a před svým zakončením náhle a hluboko sehnut; šev jest hluboký; 
ústí velmi šikmé, patrem značně zaúžené, do šířky vejčité; obústí 
ohrnuté, uvnitř s tenkým bílým pyskem; kraj cívkový velmi vyvrá- 
cený. — Výš. 8, šíř. 22 mm. 

Žije v zemích alpských. 

V Čechách byla nalezena jen rose 

Var. ochroleuca Babor et Košťál. Skořápka průsvitná, tenko- 
stěnná, hladká a lesklá, velmi jemně napříč rýhovaná se skulpturou 


Obr. č. 215. 1.—4. 
Helix ichthyomma var. ochroleuca Bab. et Košt. 


186 


spirální zřetelnou a velmi charakteristickou, z velmi jemných, hustě 
stojících a mírně zvlněných žebérek sestávající; barva běložlutá, na 
spodu namnoze zvláště kolem ústí sytější, ostatně úplně bez pruhů 
a pásky; kotouč velmi sploštilý, ze 5'/, stejnoměrně se rozšiřujících, 
na spodní straně klenutějších závitků; poslední jest před ústím náhle 
dolů sehnut; ústí velmi šikmé, elliptičné, obústí ohrnuté, se slabým 
bílým pyskem a kraji velmi sblíženými, píštěl široká, všecky závitky 
odhalující. — Výš. 8, šíř. 21 mm. 

Byla nalezena v tarase silničním v Hojné Vodě (Heilbrunn) u Nových Hradů 
v množství dosti hojném (Šedý a Winter). 

Anatomicky shoduje se nález tento stypickými kusy Helix ichthyomma z Dol- 


nich Rakous, kdež se druh tento i na levém břehu Dunaje místy nachází, 
Viz: Věstník král, české společnosti náuk; třída mathem.-přírodovědecká, 1894. 


Helix arbustorum L. 


Jarovské údolí u Vraného (Bab. a Košť.), Potštýn (Tocl), Ústí n. L., Zálezly. 
Mittelgrund. Neštěnice, Leština, Vítal, Niedergrund, Prutschelthal (Wiesner), Skuhrov 
u Solnice (Uzel), Poděbrady (Janda), Chomutov (J. Kuč.), Nasavrky (Kud.). 


Helix lapicida L. 


Potštýn (Tocl), Ústí n. L., Vlkopasy, Zálezly, Svádov, Mittelgrund, Neště- 
nice, Leština, Vítal, Prutschelthal, Niedergrund (Wiesner), Čerčany (Dvořák), Nové 
Strašecí (Babor), Skuhrov u Solnice (Uzel), Poděbrady (Janda), Šternberk u Smečna 
(J. Kuč.), Milešovka (Blažka), Nasavrky, Kamenice, Bojanov, Licobořice (Kudrna. 


Helix austriaca Můhlf. 


Ústí n. L., Střekov, Leština, Zálezly, Svádov, Hoření Sedlice, Valtířov, „Peklo“ 
a yna Sklepě“ u Krásného Března, Malé Březno (Wiesner), Holice, Platenice u Mo- 
ravan (Tocl), Hradec Králové (Zavadil), Nymburk (Babor), Kaňk u Kutné Hory (Za- 
vadil), Poděbrady (Janda), Chomutov (J. Kuč.), Žumberk (dosti vzácně, Kudrna). 


Helix obvia Htm. 


Hradec Králové, Kaňk u Kutné Hory (Zavadil), meze u Polepské struhy 
u Kolina (Tocl), stráň u Habřiny u Jaroměře (Košť.), Ústí n. L., Svádov, Zálezly, 
Valtiře, Bořen, Marienberg, hrad Košťál (Wiesner), Mělník (Kučera), Poděbrady 
(Janda), Milešovka (Blažka). 


Helix ericetorum Můll. 


Ústí n. L., Zálezly (Wiesner). 
Povaha lokality Rohozecké vylučuje dle zprávy Klikovy a Košťálovy všecku 
možnosť zavlečení. 


Buliminus tridens Můll. 
Kutná Hora (Zavadil), Brňky proti Roztokám (Tocl), Krammel (Wiesner). 


Buliminus montanus Drap. 

Č. Třebová, stráň v Končinách u Jaroměře (Košť.), Potštýn (Tocl), Ústín. C 
Vlkopasy, Vanov (Wiesner), Marianské Lázně (Babor), Poděbrady (Janda), Bezděkov, 
Sv. Jiří u Libušína (J. Kuč.), 

Buliminus obscurus Můll. 

Trosky, Košťál (Wiesner), Nasavrky (Kudrna). 


187 


Cionella acicula Můll. 
Hradec Králové (Zavadil), Ústí n, L., Zálezly, Vlkopasy (Wiesner), Podě- 
brady (Janda). 
Pupa frumentum Drap. 


Stráň u Volichovek u Jaroměře (Košť.). 


Pupa doliolum Brug. 
Ústí n. L., Neštěnice (Wiesner), Čerčany (Dvořák). 


Pupa muscorum Můll. 


Kaňk u Kutné Hory, Hradec Králové (Zavadil), Krammel, Dalovice u MI. 
Boleslavi, Bezděz, Mojžíře, trosky Košťál, Bořen u Biliny, Jiřice, Kojetice-Sedlo, 
(Wiesner), N, Strašecí, Karlovy Vary (Babor), Skuhrov u Solnice (Uzel), Poděbrady 
(Janda). 


Var. bidentata Rossm. Sv. Jiří u Libušína (J. Keč.). 


Pupa edentula Drap. 
Ústí n. L., Vlkopasy, Velké Březno, Zálezly (Wiesner). 


Pupa minutissima Htm. 


Kutná Hora, Kuklík (Zavadil), Střekov, Kojetice-Sedlo, Svádov, Vlkopasy, 
Zálezly, Jiřice, Bezděz, Hoření Sedlice, Mojžíře (Wiesner). 


Pupa antivertigo Drap. 


Kutná Hora (Zavadil), Debř u MI, Boleslavi, Vlkopasy, Proboštov, Malešov 
(Wiesner), N. Strašecí (Babor), Hradec Králové, Skuhrov u Solnice (Uzel), Podě- 
brady (Janda). 


Pupa pygmaea Drap. 


Trosky Košťál, Velké Březno, Debř, Vlkopasy, Kojetice-Sedlo, Hoření Sedlice, 
Zálezly, Mojžíře (Wiesner), Kutná Hora; u Spáleného mlýna a Velikého rybníka 
(Zavadil), Holice: na lesní louce u Velin (Tocl), Strašín (P. Kub.), 


Pupa alpestris Ald. 
Ústí n. L., Rokle (Wiesner). 


Var. tatrica Faz. Skořápka válcovitá, lesklá, průsvitná, rohově 
žlutavá, na vrcholu tupá, závitků 5'/„, klenutých, velmi zvolna se 
vzmáhajících; poslední zaujímá sotva třetinu celé výšky a jest sotva 
širší než předposlední; ústí polovejčité s jedním, a to ostrým, desko- 
vitým zoubkem patrovým, jedním malým zoubkem cívkovým, a jedním 
často scházejícím zoubkem hltanovým; vnější kraj obústí stejnoměrně 
obloukovitý, nikoli vmáčknutý. — Výš. 2, šíř. 1 mm. 

Naleziště: Lukenský prales na Šumavě (Klika). — Ostatně žije v Karpatech, 


Pupa pusilla Můll. 


Jarovské údolí u Vraného (Košť.), Vlkopasy, Velké Březno, Vanov, Bezděz, 
Hoření Sedlice, Zálezly, Kojetice-Sedlo, Mojžíře (Wiesner), Marianské Lázně (Babor), 
Strašín (P. Kub.). 


188 


Pupa angustior Jeffr. 
Debře, Vlkopasy (Wiesner). ; 


Balea perversa L. 
Trosky Košťál, Blansko, Vanov (Wiesner). '* 


Clausilia laminata Montg. 

Stráň v Končinách u Jaroměře (Košť.), Zálezly, Velké Březno, Peklo u Krás- 
ného Března, Neštěnice, Vanov, lom proti Vartě, Mittelgrund u Děčína, Vlkopasy, 
Scharfenstein (Wiesner), Čerčany (Dvořák), Marianské Lázně (Babor), Nové Hrady 
(Šedý), Mělník (Kučera), Středokluky, Sv. Jiří u Libušína (J. Kuč.), Milešovka 
Sova 
pbst Al Clausilia orthostoma Mke. 


Vanov (Wiesner). 


Clausilia plicata Drap. 


Údolí za Rybníkem u Č. Třebové (Košť.) Kutná Hora (Zavadil), Bezděz, 
Dalovice, Mittelgrund, Vlkopasy, Scharfenstein, Kyšperk (Wiesner), Cerčany (Dvo- 
řák), Skuhrov u Solnice (Uzel). 


Clausilia biplicata Montg. 
Var. bohemica Cless. Milešovka (Blažka). 


Clausilia cana Held.. 
Karlovy Vary: skála před Freundschaftssaalem (Babor). 


Clausilia vetusta Zgl. 
Humpolec (Hlavín), Chuchelský háj (Blažka). 


Clausilia parvula Stud. 


St. Boleslav (v náplavu, Babor), opukové stráně u Kostelce n. O. a Vam- 
berka (Košť.), Veliký Rohozec u Turnova (Babor a Blažka), Sychrov (Babor), Chu- 
chelský háj blíž kostelíka (Blažka), Potštýn (Tocl), Vlkopasy (Wiesner). 


Clausilia cruciata Stud. 


Var. minima A, Schm. Sněžka (Šand.), Fallbaum, Čertovo jezero na Šumavě 
na Nové Hrady (Šedý). 


Clausilia dubia Drap. 


Kreuzschenke, Gánsehals u Harty (Cypers), Štěchovice (hojně, Reisner), St. 
Boleslav, Lnáře (Babor), Křivoklát, Krušná Hora, Radotínské údolí (Nosek), Kum- 
burk (Šandera), opuková stráň u Kostelce n. O., les u Hoříněvsi blíž Hořic (Košť.), 
Mittelgrund n. IL., Niedergrund n, L., Bezděz, Rokle, Vanov, Ronov, Zálezly, Kaš- 
perk (Wiesner), Marianské Lázně (Babor), Nové Hrady (Šedý), Poděbrady (Janda). 


Clausilia (Kuzmicia) pumila Zgl. — Vřetenatka zakrslá. 


Živočich bledě břidlicově šedý nebo žlutošedý, na D8 a s 
kadlech tmavší (Cless.). 


189 


Skořápka kyjovitě vřetenitá, žebrovitě rýhovaná, bíle čárko- 
P y) nitá, Žel M 
© vaná; kotouč náhle tenkoválcovitý, závitků ro—1r; prvnějších 5—7 


skoro stejné šířky, poslední za- 
ujímá jenom čtvrtinu výšky sko- 
řápkové a jest dole přihranatělý ; 
ústí hruškovité, obůústí jest od- 
loupnuto, rozšířeno a ohrnuťo, 
ná kraji dolním zaokrouhleno; — 
deska dolní stojí blízko vnějšího 
kraje obústí a jest na konci vidli- 
covitá; zevnější stěna ústí jest na- 
hoře tenká, dole trochu tlustší; 
deska cívková jest obloukovitá, 
hluboce ponořena, avšak zřetelná; 
příčka srpovitá jest slabě pro- 
hnuta; závorka má dole veliký, 
široce trojúhelný lalok. — Výš. 
NoaAž 14 ŠÍř,: 3 mm, 
—- Naleziště: Vlkopasy, Peklo u Krás- 
ného Března, Neštěnice, Kojetice ( Wies- 
ner), Františkovy Lázně (Lehmann), Pai- 
dubice (Košťál). 

Vřetenatka tato liší se od svých pří- 
buzných nápadně kyjovitým tvarem i po- 


řídku stojícími žebry na povrchu. — Po- 
známka na str. 89. stává se bezpřed- 
mětnou. 


Clausilia pumila jest ve střední a východní Evropě. 


É Clausilia bidentata Stróm. 
Marianské Lázně (Babor). 


Clausilia plicatula Drap. 


Vanov, Scharfenstein (Wiesner), Marianské Lázně (Ba- 
bor), Poděbrady (Janda), Nové Hrady (Šedý), Bezděkov 
(J. Kuč.). 

Var. cruda Zgl. Skořápka vřetenovitá, dosti 
břichatá i ostře a jemně žebernatá; deska dolní 
končí jednoduše, do předu pak není nebo. jest 
jen nezřetelně protažena; mezera desková buď do- 
cela hladká nebo s jedním slaboučkým záhyb- 
kem. — Výš. 9—1o, šíř. 2'5 mm. 

Byla nalezena u St. Boleslavi (Babor), 


, Clausilia ventricosa Drap. 


Neštěnice, Vítal, Vlkopasy, Zálezly (Wiesner), Cheb 
(Babor), Sv. Jiří u Libušína (J. Kuč.). 


Clausilia filograna Zgl. 


- Jarovské údolí u Vraného (Babor a Košťál), Karlovy 
"Vary (Babor), Dobrá (J. Kuč.), 


Obr. č. 216.' Clausilia pumila Zgl. 


Obr. č. 217. 
Clauselia plicatula 
var. cruda Zgl. 


Succinea putris L. 


Kutná Hora: Veliký rybník, Nové Dvory (Zavadil), Velké Březno, Sperling- 
stein, Bohušovice, Vlkopasy, Leština (Wiesner), N. Strašecí (Babor), Nové Hrady 
(Sedý), Mělník (Kučera), Sykořice (J. Kuč.), Nasavrky, Mířetice, Bojanov (Kudrna). 


Succinea Píeifferi Rossm. 
Hradec Králové, Veliký rybník a Nové Dvory u Kutné Hory (Zavadil), Sv. 
iří u Libušina (J. Kuč.), Nasavrky, Mířetice, Bojanov (Kudrna), 
) y, ; l 
Succinea elegans Risso. 


Bohušovice (Wiesner), 


Succinea oblonga Drap 


Hradec Králové, Kutná Hora (Zavadil), Bezděz, Vlkopasy, Zálezly (Wiesner), 
Skuhrov u Solnice (Uzel), Chomutov (J. Kuč.). 


Carychium minimum Můll. 


„Na Bylance“ u Kutné Hory (Zavadil), Vlkopasy, Velké Březno, Zálezly, 
„Debře (Wiesner), Čerčany (Dvořák), N. Strašecí, Františkovy Lázně (Babor), Volšov 
(P. Kub.). 


Limnaea auricularia L. 


Čerčany (Dvořák), Mělník (Kučera), Neštěnice (Wiesner), Sykořice (J. Kuč.), 
Nasavrky, Bojanov (Kudrna). 
Far. minor Sl. Karlovy Vary (Babor). 


Limnaea ampla Htm. 
Hradec Králové (Zavadil), Labe u Střekova (Wiesner), Mělník (Kučera). 


Limnaea ovata Drap. 
Polepská struha u Kolína (Tocl), Poděbrady (Janda). 


Limnaea lagotis Schr. 


Sobčice (asi na čtyřech různých místech, v jednom se Sphaerium mamillanum, 
Sand.). 


Limnaea stagnalis L. 


Var. vulgaris West, Nasavrky, Bojanov, Kamenice, Mířetice (Kudrna). 


Limnaea palustris Můll. 


Hradec Králové (Zavadil), Nasavrky, Bojanov, Kamenice, Mířetice (Kudrna). 
Var. corvus Gmel. Duchcov (Wiesner). 


Limnaea truncatula Můll, 


Obora u Týniště (Tocl), Poděbrady (Janda), Vlkopasy, Ďaková u Třebenic 
(Wiesner), Volšov, Nakří-Netolice (P. Kub.), Nasavrky, Bojanov (Kudrna). 


Physa hypnorum L. 
Skalka u Kolína, Hradec Králové (Zavadil), 


: Planorbis corneus L. 
| Žááhský rybník u Týniště (Tocl), Hradec Králové (Zavadil), Bohušovice 


Planorbis umbilicatus Můll 


Řa je. VHradéc Králové: tůňka u nádraží a při cestě na Slezské předměstí, Žďárský 
, "o u Týniště (Tocl), Nakří-Netolice (P. Kub.). 


Planorbis vortex L. * 
N. Strašecí (Babor). (js 


Planorbis leucostoma Mich. j M 


k by a adšé Králové (Zavadil), struha ve Zdělově u Kostelce n. O., Holice; v Iné- 
$ (de struhách hojně, kaluže podél dráhy u Týniště, Újezd u Rovenska (Tocl), Nakří- * 
9 Netolice (P. Kub), Nasavrky (Kudrna). 


. Planorbis albus Můll. (0 
-| Hradec. Králové, Veliký rybník, Vrabcov u Kutné Hory (Zavadil); N „ Strašecí k 
(Babor), Nakří-Netolice (P. Kub,), Nasavrky, Bojanov (Kudrna). 


r ar. hispida © Drap., zřetelně chloupky porostlé, až 6:8 mm široké kusy, 
Bo Kub.'. 


Forma major Ul. Bojanov (Kudrna. 


„ Flanorbis (Gyraulus) limophilus West. 
Okružák bařinný. 


Živočich není znám. va 


R, 

Skořápka rohově žlutá, jemně vráskovaná a vf 
-velmi jemně (jen při silném. zvětšení viditelně a VE: 
-jen řídce) spirálně rýhovaná, nahoře uprostřed % 
Anal dole často hluboce miskovitě prohloubená ; a 


závitků 5, zvolna se vzmáhajících, silné vypouklých, 
koro válcovitých; poslední jest však poněkud 
© stlačen, ale na ovrubě zaoblen, nebo sotva viditelně 
Př hranatělý a při ústí o málo širší (málokdy 
- uprostřed s blanitým opaskem); šev na horní i dolní 
p hluboký; úsťí velmi šikmé, příčně zaokrouh- 
Jeně elliptické; zevnější kraj obúsťí velmi pro- 
ižený, vnitřní vykrojený. — Výš. 1'5, Šíř. 5 mm. 


ŘE Bydliště: stojaté vody. © NES 
2 Naleziště: Nakří-Netolice (P, Kub.) DY Mí 


'. -Druh tento podobá se okružáku bělavému, nemá však ke Á 
(tak zřetelného rýhování spirálního, poslední závitek nerozšiřuje BE 14> 
-se | nápadně před ústím, a toto jest více zaokrouhleno. Obr; č. 218. Z: 


Ka ší -* Planorbis limophilus žije mimo to na poloostrově skandi- Planorbis limo- 
; j ském, v Německu a Tyrolich. | philus West. 
Ů 


če Ba- : 14 ' 


Planorbis stelmachaetius Bgt. 
Františkovy Lázně: rašelinné příkopy v Laumannově zahradě blíže Kammer- 
bůhlu hojně (Babor), Měl snad Sandberger tohoto okružáka za PI. Rossmaessleri* 
Planorbis crista L 


N. Strašecí (Babor), Volšov (P. Kub.), 
Var. nautilea L., Volšov (P. Kub.). 


Planorbis contortus L. 
Hra'iec Králové (Zavadil), Nakří-Netolice (P, Kub.). 


Planorbis complanatus L. 
N. Strašecí (Babor), Nasavrky, Miřetice, Bojanov (Kudrna). 


Planorbis nitidus Můll. 
Hradec Králové (Zavadil), Nakří-Netolice (P. Kub.), Nasavrky (Kudrna). 


Planorbis (Segmentina) Clessini West. — Okružák Clessinův. 
Živočich není znám. 
Skořápka rohově žlutavá nebo 


S (| bělavá, nahoře slabě vypouklá, na vrcholu 
ANO tečkovitě prohloubená, dole ploše vy- 
2 klenutá, dosti široce píštělitá; kotouč 
> asi tak široký jako poslední závitek na 

: konci; závitky 4-——5 dosti rychle se 
— vzmáhající, poslední shora i z dola ku 


ovrubě připleštilý s ostrou hranou pod 
prostředkem  závitku umístěnou; ústí 


+ 


 ——> skoro vodorovné, velice šikmé, velmi 
Obr. +219 spleštilé, příčně táhle srdčité; uvnitř 
Planorbis Clessini West. jsou místy bílé prahy napříč závitků 


namířené, jež i po zevnějšku znáti jest. 
NS. (24, (S 7 Or kně 
Naleziště: Hradec Králové (Škalda). 
Jest to velmi příbuzný tvar okružákn lesklému, a někteří jej považují toliko 
za jeho odrůdu, Lišíť pak se od něho výše postavenou hranou a bledší barvou 
Druh tento nachází se v zemích karpatských a na sever až po moře Severní, 


Ancylus fluviatilis L. 


m 


Morava na výběžku Kralickém, Všenorské údolí u Dobřichovic (Tocl), Čer- 
čany (Dvořák), N. Strašecí (Babor), potok Ifačák u Unhoště (J. Kuč.), Strašín (P. 
iKub.), Nasavrky, Bojanov, Licobořiee (Kudrna). 


Var simplex Bourgt,  Skořápka podlouhlá, bělavá nebo bledě 
rohová, poněkud průsvitná, na předku vypouklá, slabě nadmutá, k ob- 
ústí poněkud na plocho rozvrácená; vrcholy veliké, tupé; ústí po- 

4 Vo K4% = A m ; 
dlouhlé, — Výš.. 4, šíř. 5, dél. 7 mm. 

Byla objevena u Netolic (Sandera). i 


“ “ vd k jd 
ěj k : í K o 
A i: x s, r “ + 19 3 
ů 3 B i 
so 9 R 
P Sa + VWelleta lacustris: £/ 


| Spálený | mlýn u Kutné Hory (Zavadil), Františkovy Lizně (Babor). 


jal a . 


PS on =- “ Paludina contecta Mill. 
k Holice: v rybníku „Hluboký“ zvaném (Tocl), 


RY tentaculata L. 


Hradec králové (Zavadil), N. Strašecí (SZDYY), Labe u Vlkopas (Wiesner). 


Valvata piscinalis Můll, 
(Hradec králové (Zavadil), Mělník (IKučera), Labe u Vlkopas (Wiesner). 


Valvata macrostoma Steenb. 


Žije u Přerova dle zprávy p. Košťálo y zcela jistě. 


-Mimo to ještě některé druhy byly nalezeny těsně při hranicích 
( českých, a patří asi nepochybně též fauně české. Jsou to: 

0 Limax coerulans Bielz. (Slimák modrý.) Délka až 160 mm, barva 
-temná s krásným modrým nebo zeleným leskem; hrbolky těla jsou 
5 kýlnaty; sliz hřbetu citronově žlutý. 

-© Nachází se v celých Karpatech a byl p. Schmidtem a drem E. G. O. B 
na Kladském Sněžníku objeven. 
+ Buliminus. detritus  Můll.  (Hladovka otřelá.) Skořápka asi 
0 mm vysoká, pevná, nepravidelně a slabě vráskovaná, bílá, zřídka 
tu a tam napříč přes závitky hnědě pruhovaná. 
je; Byl nalezen u Vrchmezíi v Orl.čných Horách (Jordan). Viz vyobrazení v při- 
V velikosti na str. 67. dn: 
je Pupa artica Walid. oa severská.) Skořápka 2'5 mm vy- 
s válcovitě Ko ústí s3 ode Ra GESAVOY M kona nu: 


Nejblíže přibuzna jest Pupa 2lpestris. — Žije v Malé S rokli v Krko- 
ších na straně pruské. Vyobrazení viz Vesmír XVI., obr. 63., £. 4. 


TZ 


„ Ů 


© nalezištích, sbírání a uschovávání měkkýšův. 


Měkkýše pozemní jest možno najíti leckdes, kde jest dosti vlhko. 


a stinno.  akovými místy jsou lesy (zvláště listnaté), háje, zahrady, 
břehy vod, luka, stráně, úvozy, polní křoviska a pod.  Zdržují se 
nejraději na zemi pod spadlým listím, nebo pod kameny, dřívky, pod 
"odchlípenou korou pařezů, ale také rádi vylézají na živé byliny a 
stromy, zvláště za počasí mokrého. Mnohé druhy najdeme jenom při 
skalách. -a na nich, nékteré pak výhradně na skalách vápencových. 
Místa, jež dostatek vápna poskytují ku budování skořápek, bývají nej- 
více měkkýši obývána; proto najdeme je vždy hojně na rozvalinách 
hradův a u starých zdí vůbec i ve krajinách takových, které jinde málo 
měkkýšů hostí. Mékkýšové vodní vyhledávají někteří vody stojaté : 
rybníky, tůně, luční příkopy, bařiny, jiní zase žijí v potocích a řekách; 


převahou však milují vody bařinné, ať už jsou bylinami porostlé nebo © 


ne; i v kamenných lomech, kde se jen voda dešťová nadržuje a jen 
řasami se zazelená, bývají plžové na př. z rodu plovatek, V řekách 
nejspíše lze najíti škeblovité a okružanky, ať si má tok rozměr i sebe 
menší, jenom není-li dno tvořeno příliš hrubým kamením. Ale nikoli 
nejsou všecky krajiny o hustě měkkýši obydleny; závisít to přede- 


vším na povaze půdy a s ní souvisící povaze rostlinstva, jež měkkýšům. 


za potravu slouží. ak může veškera fauna těchto živočichů v dosti 
prostranném okrsku činiti jenom malý počet druhů, kromě toho ještě 
spoře zastoupených, kdežto jinde objevuje se tato zvířena dvoj- 1 troj- 
násobně bohatší. Krajiny na útvarech prahorních a břidlicových jsou 
známy svou chudobou 1 v tomto ohledu. Přes to však může býti 
sběrateli i v takových místech práce sběratelská velmi zajímavou. 

Ke sbírání měkkýšů jest málo potřebí: rozhrneme-li spadlé listí 
kolíčkem, obrátíme-li kámen na vlhkém místě ležící, snadno uvidíme, 
co se nám hodí. Jenom druhy malinké nelze takto uhlídati a sebrati. 


Proto protřepáme listí, mech, seno, které na louce nějaký čas leželo, 


nad bílým šátkem, a tak často ulovíme mnohé pěkné měkkýše. Dobře 
jest, poříditi si kapesní sítko, jež má oka asi co by hrách propadl; 
k tomu upevní se váček plátěný, do něhož přesívá se lesní listí a 
mech se skal; hrubší věci se pak odhodí, kdežto prosetá drobotina 
se domů" odnese, aby byla na stole pečlivě po trošce prohlédnuta, 


PR: '9 


k 


- by tu žily. Ba jest možno měkkýše i do nastražených »pastí« chytati. 
Poznavše, že přerůzní živočichové tito rádi se přilepují na spodní 
stranu kamenů a hlavně nahnilých dřev, učiníme dobře, když na pří- 
hodná místa rozložíme takové věci, z nichž pak po ránu pohodlné 
„sesbíráme, co do osidel upadlo. Zvláště drobné druhy lze takto po- 
lapiti. Vaké na drobné měkkýše vodní jest dobře přichystati si malé 
-drátěné čedítko, jímž se do blátivého dna zaloví, vypíráním bláto od- 
— straní a pak kořist vybéře. Hrubší druhy vodní snadno viditelné vy- 
loví se rukou, nebo se dosáhnou tímže cedítkem na hůlce navlečeným. 
© Dobře pochodí, kdo rostliny vodní zvláště z vod stojatých vytáhne 
„v celých chomáčích na břeh a bedlivě prohledá, neboť mnohým měk- 
kýšům hodí se husté rostlinstvo za nejvítanější úkryt, Tolikéž do vod 
-spadlé listí stromové a hnijící rákosí ukrývá četné druhy, jichž s listím 
-z vody dobudeme; tím spůsobém dostanou se zvlášťé malí mlžové 
-z čeledi hrachovkovitých čzsto u velikém množství. Bohatě bývá uště- 
dřeno sběrateli, má-li příležitost přítomen býti při lovení rybníků, nebo 
když se voda v mlýnském náhonu zarazí. 
Chceme-li rychle seznámiti se s faunou svého okolí, nezane- 
dbejme vyjíti si na jaře, kdvž veliké vody odtekou, nebo také po po- 
-vodních letních na břehy řek, abychom prohlédli buď hned na místě 
-© naplavenou smeť, neb abychom jí pořádnou porci s sebou domů vzali, 
já a najdeme obyčejně veliké množství ovšem hlavně prázdných skořápek, 
-ale ty nám prozradí, co můžeme v obvodu řeky budoucně najíti ži- 
ý - vého; hledání ovšem lepe abychom se seznámili s poměry, 
-© v nichž oni měkkýšové žijí. Živé nutno hledati a pozorovati měkkýše 
© a nikoli se uspokojiti s vymřelými skořápkami. Vak se shledá, že 
© jiné druhy obývají na rovinách, jiné zase na skalách a v horách. Živé 
=" živočichy pák lze najíti nejspolehlivěji po teplém dešti i na místech, 
kde po nich za sucha snad ani památky není. Proto jest radno, tako“ 
vouto dobu ke sbírání zvoliti neb aspoň si vyjíti časně ráno za rosy. 
-5 menším úspěchem možno ovšem loviti vždy od prvního dne jar- 
©, ního až do mrazů podzimních. Jisté plže shledáš dospělé jen v pozdním 
© podžimku nebo časně s jara. Některé lze najíti u velikém množství, a 
=- také si jich více nasbírati třeba, a to pro bezpečnější rozeznávání 
odrůd i také proto, abychom za dobré příležitosti za ně si vyměnili 
druhy, které nám dosud ve sbírce scházejí. 
| Pečlivě si však vždy zaznamenati sluší naleziště, a aby se kusy 
z různých nalezišť nepomíchaly, dobře jest na vycházky bráti více 
© škatulek dřevěných nebo krabic plechových a skleniček se širokým. 
lem Druhy větší dají se hned venku zvlášť a drobné také zvlášť; 
© tolikéž jest třeba chloupky porostlé druhy odděliti, aby se slizem, jejž 
- živočichové při Jezení vylučují, nepoškodily. 
k Do sbírky bychom vlastně měli dávati skořápky i se živočichy, 
| avšak tito se do skořápek t ukrývají docela, tak že jich pak může ne- 
vý býti. "V líhu uschovati živočichy tyto není snadno, protože se velice 
— sevrkují. | Udusí-li se však napřed v teplé vodě, zůstávají ze skořápek 
Cena ba i tykadla zůstávají nezatažena; po té pak dají se na- 
- před do líhu slabého a později do silného, "Fak upravují se i plžové. 


190 

bezeskořepatí. Skořápky samy jsou však u každého druhu velice charak- 
teristické. Pro sbírku mají se vyhledati kusy bezvadné, dospělé, není-li 
však jinak možno, spokojme se zatím i se skořápkami třebas vymře- 
lými, ba i zvětralými, jež si později budeme snad moci vyměniti za 
pěknější z téhož místa. Lepší jest něco porouchaného míti za doklad 
než nic. K dorostlým kusům uložme si také nějaký nedorostlý, což 
bývá s velikou výhodou. / 


Poněvadž skořápky po odůúmrtí živočichů v přírodě brzy pod- 
léhají zvětrání, a barvy, lesku, šupinek a chloupků, jimiž snad porostly 
byly, pozbývají, tož musí býti hlavní péčí, aby se sbíraly dle mož- 
nosti kusy živé a pro sbírku se upravily, neboť jen takové dají pravé 


ponětí o vzezření určitého druhu. Leč 1 zvětralé kusy buďtež pozoro- - 


vány, aby se nabylo zkušenosti, co by i takové ihned dle druhu roze- 
znávány byly, anoť se často stává, že povalující se skořápky zvětralé, 
ano i pouhé úlomkv přítomnosť některého druhu měkkýšů prozradí. 

Z velikých skořápek odstraní se tělo, když živočicha uvaříme 
a jehlou pak vyvineme, menší druhy však jednoduše v líhu usmrtíme 
a necháme na vzdušném místě zaschnouti. U mlžů větších se tělo 
vykrojí a vyvrhne; u menších lze je odstraniti vařením nebo se nechá 
jak u drobných plžů zaschnouti. Aby se lastury od sebe neodlomily, 
ovinou se zavřené vláknem a nechají se tak, až svaz utuhne, Některé 
kusy však nechají se otevřené, aby bylo viděti vnitřní stranu lastur. 
Druhy břichonožců, jež mají trvalé víčko, uschovají se i s ním, 
když se od těla horkou vodou odpaří a pak na ústí bavlnou ucpané 
přilepí. Poněvadž mnozí měkkýšové bývají pošpiněni, musejí se sko- 
řápky kartáčkem umyti, aby byly úhledny. Druhy, které mají na po- 
vrchu chloupky nebo šupinky, mýti nelze, neboť by se dotyčná velmi 
charakteristická známka tím ztratila. 


U každého druhu musí ve sbírce „udáno býti jméno, naleziště 


a snad také okolnosti, v nichž nalezeny bylv. Především však budiž. 


dbáno toho, aby nasbírané věci přesně dle nalezišť rozděleny byly. 
Jméno si totiž možno vzpomenouti leckdy, naleziště snad málokdy 
nebo nikdy. Kdo chceš krajinu svou vědecky prozkoumati, ukládej 
do sbírky druh týž ze všech míst, poněvadž přirovnáváním snad po- 
zději poznáš, jak velice různí se kusy z rozličných nalezišť, a co dnes 
dle dosavadních „zkušeností máš za to či ono, naučíš se později po- 
kládati třebas za cosi jiného. "Vaké se tak dojde k snadnějšímu po- 
znání odrůd. Jak si ostatně sbírku zaříditi, o tom nesnadno mluviti 
jest; každý to učiní dle svých poměrů. „Dobře se k tomu hodí ška- 
tulky, jaké bývají v lékárnách na prášky, dajíť se pohodlně stavěti 
vedle sebe a zaujímají málo místa i jsou nyní velmi laciny (100 kusů 
asi za zL.1'60);-někteří užívají pouzder jako na minerály, ale k tomu 
je potřebí mnoho místa, 1 má prach větší přístup. Malé a malinké 
věci dávají se kromě toho do trubek skleněných, jež se pilníkem na- 
říznou a nalámou a pak na obou koncích bavlnou ucpou. Lze je 
hotové koupiti. 

Pozorovati živé měkkýše jest možno v přírodě i doma. Snadno 

se fo doma stane, zavřeme-li je do sklenic, do nichž přiložíme 


So; 
jé 


= 


ZN 


S 


ok Co 


“ : j 
- * 


T rý papír, což zvířata do skořápek zatažená brzy vyloudí ven. I malé 
errarium  (bedničku s hlinou a listím či mechem), v němž možno 


oučí. Pro druhy vodní lze si zaříditi akvarium s nějakými živými 
rostlinami vodními. Tak jest potom při ruce material k příležitostným 
© vyňatá v líhu uschovati a jménem a z dobrých příčin i nalezištěm 
83 opatřiti. 


o ! 


B 


měkkýše salátem, kapustou, okurkami a pod. živiti, o mnohém nás 


tudiím anatomickým, pro kterýž účel jest radno těla ze skořápek 


V hu 


Literatura o české fauně měkkýší. 


Jos. Schobl, Die Land- und. Sůsswassermollusken  Bohmens. 
Lotos. : 

Dr. Frt. Novotný, Mlži v Čechách žijící. Živa X. 

Dr. A. M. Glůckselig und Dr. J. Schobl, Die Fauna der Um- 
gebungen von Carlsbad, Marienbad und Franzensbad, vom 
naturhistorischen und medicinisch- geschichtlichen Standpunkte. 
Prag und Carlsbad. 

Dr. R. Lehmann, Zur Molluskenfauna von Carlsbad únd Fran- 
zensbad in Bóhmen. Mal. Blátter XII. 

Alfred Slavík, Monogratie českých měkkýšů zemských 1 sladko- 
vodních. Archiv pro výzkum Čech. , 

Dr. O. Reinhardt, Úber die Molluskenfauna der Sudeten. 
Archiv fůr Naturgeschichte. 

Lad. Duda, Měkkýši Krkonoší a Hor Jizerských. Vesmír. (Dle 
Reinhardta.) 

Týž, Měkkýši okolí Píseckého. Vesmír. 

Týž, Klíč analytický k určení měkkýšů v Čechách žijících. 
Roční zpráva c. k. akad. gymn. v Praze. 

Ant. Schmidt, Úber die Molluskenfauna des nordlichen Boh- 
mens. Dreizehnter Jahresbericht der Knaben- und Mádchen- 
Volksschule und Mádchenbůrgerschule in Bóohm.-Leipa. 

Dr. O. Bóttger, Fundortslisten  mitteleurop. Nacktschnecken. 
Nachrichtsblatt d. deutsch. malak. Gesellschaft. 

V. v. Cypers, Die Molluskenfauna des Riesengebirges. Das 
Riesengebirge in Wort und Bild. Maršov. 

(©), Šandera, O některých nových a vzácnějších pro Čechy 
druzích měkkýš šů. Zprávy král. české společnosti náuk. 

Dr. R. Lehmann, Zur Molluskenfauna von Carlsbad und Fran- 
zensbad in Bohmen. Mal. Blitter XVIL (Obsahuje toliko Pupa 
substriata, Clausilia cana, Planorbis complanatus a albus.) 


Boh. Klika, Měkkýši okolí novobydžovského. Věstník král. 


české společnosti náuk, 
Fýž, Malakozoologický výzkum Čech za rok 1889. Zpráva 
klubu příhodovědeckého za rok 1880. 


M : n ba 


1“ 
* 
i 


1800. 


bo 


Jos. Uličný, Měkkýšové vysočiny českomoravské (se stranv české). 
Výroční zpráva c, k. gymnasia v Něm. Brodě. 

Blažka Fr., Verzeichniss der Arten des Genus Clausilia in der 
Umgebung von Prag. Zool, Anzeiger. 

P. Aug. Kubes, Měkkýši okolí sušického. Ro školský pro 
okresy Strakonický a Sušický. Ročník I. ERO, 

J. Babor et J. Košťál, Note sur une aš nouvelle ď Arion. 
Věstník král. české inolécnách náuk. 

Týž, O nové české Campylaei. (C. ichthyomma var. ochro- 
leuca n.) Ibidem, 


Mimo to jsou ve »Vesmíru« tyto drobné zprávy: 


Jos. Uličný, Seznam měkkýšů u Tábora žijících. 

Č. Šandera, Malakozoologická fauna okolí Ostroměřského. 

Týž, Doplněk k fauně měkkýšů z okolí Ostroměřského. 

M. Marek, Anatomie okružanky. 

B. Klika, Hlemýždi Kumburka a [rosek. 

Jos. Vejnar, Měkkýši okolí Jilemnického. 

E. Šedý, Vzácnější hlemýždi okolí Berounského. 

B. Klika, Noví dva hlemýždi čeští. 

Jos. Vejnar, Nový příspěvek ku zvířeně měkkýší okolí Jilem- 

nického. 

Jos. Uličný, Naše jantarky. 

—. | —  Ghlupáči mezi našimi měkkýši. 

—-- — | Vřetenatky českomoravské., 

—. — | Víčkatí plžové českomoravští. 

Jos. Vejnar, Nový příspěvek ku zvířeně měkkýší okolí Jilem- 

nického. 

Frt. Jandečka, Příspěvek k fauně břichonožců okolí Staro- 

Boleslavského. 

Boh. Klika, Doplňky k letošnímu výzkumu českých měkkýšů. 

Jos. Uličný, Plžové nazí. 

= T Oblovky a hladovky. (Cionella Jeffr, a Buliminus 
Ehrbg.) 

— | —  Plžové polonazí. 

—. | — Rod plovaték (Limnaea Lam.) 

E. Šedý, Hlemýždi okolí Berounského. 

J. Uličný, Nové objevy z fauny českých měkkýšů. 

— — o Skupení hlemýždů vícepáskovaných, 

—. —  Plžové na levo točení. 

—. — | Hlemýždi ze skupiny Campylaea Beck. 

— — | Skelnatky (Hyalina Alb.). 

— — | Ještě několik hlemýždů z rodu Helix. 

—. —-. Naše vrásenky (Patula Held). 

B, Klika, Noví hlemýždi čeští, 


200 


Jos. Uličný, Jak určiti zrnovky českomoravské, 

== Okružáci (Planorbis Guett.). 

— © — © Klíč k určení rodů plžových ž'fauny českomoravské, 
Babor a Blažka, Příspěvek k fauně měkkýšů severních Čech. 
©. Reisner, Měkkýši okolí Sv.-Janských proudů. EK 
Er6 Blažka, O charakteristice závorky českých vřetenatek, 

Jos. Uličný, Škeble českomoravské, — 

P. A. Kubes, Nový Planorbis v Čechách.. 
B. Klika, Měkkýši českého pralesa. 


— | až — (Fr. Blažka), Druhá lokalita vřetenatky české. 


== a » Doplněk fauny měkkýší na Mile- 
šovce. 
Frt. Blažka, Do Čech zavlečená slávka Dreissena polymorpha 
Pall. 


Zb Nové známosti z české fauny měkkýší. 
J Babor, O českých Limacidech. 


— B 


40 a 1 A « Č e/ „M . 
o K Pa s 5 Ony pe y 
bb . ve a „ově 
BÁCÍ p o V a 
“ M n 
> 3 
+ + 
je " i , 
PVO "6 
i 
= Strana bi 
Předmluva. : vo 5 


Úvod. pao zivocichu mměkkýším? 155/255 -075 sěísmí « 2bloíí ate 0). obe he PE 

2 Ojskořápkách a lasturách, 7., <). = 487340 0 eee 05 0a 00 NON 
M Oo Vl Am " 
u ny a maleziše, ee n ea “ 
k Eco české: fauně měkkýší SS Az rytec dol byl fa MOSS vf 
S kok ae sie hodne k A 
© B) Jména česká . <... ...< <.. .<++ +++ +++ 0020000 


: 3 
M 1/00 
Ska: Corrigenda. pa 
Z Z: d s 8 

f « ne 

str 31. ř. 26. zdola místo Ed, II. má býti Ósterreich -Schweiž. Ly 
ve 


74. ř. 14. zdola za slovem Hrádku má ještě býti »blíže Pardubice. © P 
Exe 100. pod obrazem 109. mají litery a) a 4) býti přemístěny. SC 
» oror pod obr. 710, taktéž, 


EEE 


——— 


A) Jména latinská. 


Acanthinula Beck. 44. 
Achatina subcylindrica. 67. 
Acme Htm. 135. “ 

—  polita Htm. 134. 
Agriolimax Mórch. 19. 

Alinda Ad. 83. 
Amalia Mog. T. 14. 

—  gracilis Leyd. 15, 180. 

—. marginata Drp. 14, 180. 
Ampbibina Mórch. 101. 
Amphipeplea Niss. 118. 

—  glutinosa Můll. 118. 
Ancylus Geoffr. 131. 

—  Auviatilis L. 131, 192. 
Anodonta Cuv. 151. 

—  anatina L. 157. 

—  cellensis Schrótt. 154. 

—  complanata Zgl. 158. 

—  cygnea L. 152. 

— | eucypha Bgt. 154. 

— | piscinalis Nilss. 156, 

— | ponderosa Ú. Z. 155. 

—' rostrata Held 155. 
Anomphala West. 28. 
Aplexa 119. 
Arianta Leach. 57. 
Arion Fér. 35. 
albus Fér. 39. 
ater L. 39. 
Bourguignati Mab. 37, 185. 
brunneus Lehm. 36, 183. 
empiticorum Fér. 38, 185. 
fuscus 36. 
hortensis Fér. 35, 183. 
melanocephalus Faur. 39. 
rufus L. 39. 
subfuscus Fér. 36. 
Vejdovskýi Bab. et Košť. 183 


Arionidae 35. 
Armiger Htm. 128. 
Asiphoniata 143. 
Auriculidae 104. 


Balea Prid. 77. 

— | perversa L. 78, 188. 
Basommatophora 104. 
Bathyomphalus Ag. 129. 
Buliminus Ebrbg. 64. 
Bulimus 64. 

— | tridens Můll. 65, 186. 

— | montanus Drp 66, 186. 

—  obscurus Můll. 66, 186. 

—  detritus Můll. 67, 193. 
Bulinus Ad. 119. 

Bythinella Rossm. 136. 

— | austriaca Frfid. 138. 
Bythinia Leach. 137. 

—  tentaculata L. 137, 193. 


Caecilianella Bgt. 68. 
Calyculina Cless. 164. 

— lacustris Můll. 165. 
Campylara Beck. 56 
Carychium Můll. 105. 

— | minimum Můll. 105, 190. 
Chilotrema Leach. 58. 
Chondrula Beck. 65. 

Cionella Jeffr. 67. 

— acicula Můll. 68, 187. 

—  lubrica Můll. 67. 
Clausilia Drap. 78. 

— | bidentata Strom. 93, 189. 

— biplicata Mtg. 86, 188, 

— cana Held. 88, 188. 

— | commutata Rssm, 82 

—  cruciata Stud. 91, 188. 


16 


204 


Clausilia dubia Drap. 91, 188. 
filograna Zgl. 96, 189. 

laminata Mtg. 81, 188. 

nigricans 93. 

ornata Zgl 84. 


“ 


parvula Stud. 90, 188. 
plicata Drap. 85, 188. 
plicatula Drap. 93, 189. 
pumila Zgl. 188. 
rugosa 91. 
si.esiaca 82. 
tumida Zgl. 95. 
turgida Rssm. 85. 
ventricosa Drp. 94, 189. 
vetusta Zgl. 89, 188. 
Clausiliastra Moll. 81. 
Concinna Hůbn. 139. 
Conulus Fitz. 32 
Coretus Ad. 121. 
Corneola Cless. 162. 
Crystallus Lowe. 29. 
Cyclas Brug. 161. 

— | cornea L. 162 

— lacustris Můll. 165. 


AVP JEA 


Daudebardia Htm. 12. 
— brevipes Drap. 13. 
—  Heldi Cless. 13. 
—  rufa Fér 12, 180. 
Delima Htm. 84. 
Discus Fitz. 42. 
Dreissena Van Ben. 178. . 
—. polymorpha Pall. 179. 
Dreissenidae 178. 


Eulota Htm. 55. 
Euomphalia West. 55. 


Fluminina Cless. 169. 
Fossaria West. 117. 

Fossarina Cless. 170. 
Fruticicola Held. 49. 


Gastropoda 11. 
Gonostoma Held. 46. 
Graciliaria Bielz 96. 
Gulnaria Leach 108, 
Gyraulus Ag. 125. 
Gyrorbis Ag. 123. 
Gyrorbis Fitz. 141. 


Helicella Htm. 62. 
Helicogena Risso 59. 

Helix L. 44. 

aculeata Můll. 44, 181 
arbustorum L. 57. 186 


bidens Chemn. 48, 184. 
Bielzi 50. 
candicula Stud. 64. 


orthostoma Mke. 83, 188. 


anstriaca Můhlf, 61, 186. 


Helix carpatica Friv. 54. 


AA AA E ten 


Clessini Ul. 50. 

costata Můll 45. 
costulata Drap. 65. 
ericetorum Můll. 63., 186. 
faustina Zgl. 56, 185. 
fruticum Můll. 55, 185. 
hispida Můll. 51, 184 - 
holoserica Stad. 46, 184. 
hortensis Můll 60. 
ichthyomma Held. 185. 
incarnata Můll. 51. 
lapicida L. 58, 186. 
nemoralis L. 61. 

obvia Htm. 62, 186. 
obvoluta Můll. 47, 184. 
personata Lam. 47, 184. 
pomatia L. 59. 
pulchella Můll, 45. 
rubiginosa Zgl. 52, 184. 
sericea Drp. 50. 184. 
striata Můll. 63. 
strigella Drp. 53, 185. 
transsylvanica 50. 
umbrosa Partsch. 52, 184. 
unidentata Drp. 49, 184. 
vicina Rssm 54, 185. 


Heteromya 178. 
Hippeutis Ag. 129. 
Hyalinia Ag 23 


cellaria Můll. 25, 181. 
contracta West. 30, 182. 
crystallina Můll. 30, 182. 
diaphona Stud. 29, 182. 
fulva Můll. 32, 182. 
glabra Stud. 21, 181. 


Hammonis Stróm 28, 182. 


inopinata Ul. 31. 
lenticularis Held. 27, 182. 
nitens Mich. 26, 182. 
nitida Můll. 32. 

nitidula Drap. 26, 182. 
pura Ald. 27. 

radiatula Dr. 28. 
subrimata Rhd. 31, 182. 


Hydatina West. 31. 


(noperculata 11. 
Isomya 143. 
Isthmia Gray 72. 


Kuzmicia Brus. 90. 


Lamellibranchiata 143 
Limsx L. 15. 


agrestis L. 20. 
arborum B C. 19, 181. 
cinctus 17. 

coerulans Bielz. 193. 


-Jaevis Můll. 20, 181.. 


P 4 
PE lo MEK. GBC 


a 


hr! 


"S 
a 
„JP 


p 


DE 4m hd 


» 


Limax marginatus 14, 19. 

— | maximus L. 16, 180. 

—  ten-llus Nilss. 17, 180. 

—  variegatus Drap. 18, 181. 
[Limnaea Rang. 107. 
ampla Htm. 109, 190. 
auricularia L. 106, 190. 
lugotis Schr. 111, 190. 
ovata Drp. 110, 190. 
palustris Můll 115, 160, 
peregra Můll. 112. 
stagnalis L. 113, 190. 
truncatula Můll 117, 190. 
Limnaeidae 106. 
Limnophysa Fitz. 115. 
Limnus Montf. 113. 
Lucena Oken 108. 


tg alsa ná | 


Margaritana Schum. 150. 
— | margaritifera L. 150. 
Monacha litm. 53. 


Najadeae 143. 
Napaeus Alb. 66. 
Nauta Leach. 119.- 
Neritostoma Kl. 99. 


Operculata 133. 
Orcula Held. 70. 


Paludina Lam. 135. 
—  contecta Mil. 135, 193. 
—  fasciata Můll. 136 
Paludinidae 134. 
Patula Held. 40. 
— pygmaea Drp. 41, 183. 
——. rotundata Můll. 42. 
—  ruderata Stud. 43, 184. 
—  rupestris Drp. 43. 
solaria Mke. 42, 184. 
PeHorafalla Schl. 49, 
Petasia Beck. 48. 
Phenacolimax M. T 21. 
Pbysa Drap. 118. 
—  fontinalis L. 119, 191. 
—  hypnosum L. 119, 190. 
Pirostoma Vest. 93. 
Pisidium C. Pfeiff. 1069. 
amnicum Můll. 169. 
fontinale C. Pf. 171. 


henslowianum Shepp. '170. 
intermedium Gass. 172. 
milium Held. 177. 
niidum Jen. 176. 
obtusale C. Pf. 174. 
ova'tum 173. 

palli lum Gass. 175. 
pu!chellum Jea. 177. 
pusillum Gmel. 173. 


fossarinum Cless. 171, 173. 


subtruncatum M. 173, 175. 


205 


Pisidium supinum Schm 169. 
Planorbis Guett. 120. 


albus Můll. 125, 191. 
carinatus Můll. 122. 
charteus Held, 124, 
Clessini West. 192. 
complanatus L. 129, 192. 
covtortus L. 129, 192. 
cornens L. 121, 191. 
crista L. 128, 192. 

glaber Jeffr. 127. 
lemniscatus 127. 
leucostoma Mich. 124, 191. 
limophilus West. 191. 
marginatns Dr. 122. 
pitidus Můll. 130, 192. 
rotundatus 124. 
Rossmaessleri 127. 
spirorbis L. 125. 
stelmachaetius T k 192. 
umbilicatus Můll. 122, 191. 
vorbrx L. 133, 191. 


Palla Hold 24. 
Punctum Morse 41. 


Pupa 


Drp 69. 

alpestris Ald. 75, 187. 
angustior Jeffr. 77, 189 
antiveriigo Drp. 73, 187. 
arctica Wallb. 193. 
avenacea Brug. 70. 
doliolum Brug. 71, 187. 
edentula Drp. 72, 187. 
frumentum Dry. 69, 187. 
minutissima Htm. 73, 187. 
muscorum Můill, 71. 187. 
posila Můll. 76, 187. 
pygmaea Drp. 74, 187. 
substriata Jeffr. 74. 


Pupilla Leach. 71. 
Pyramidula Fitz. 43. 


Rivulina Cless. 169. 


Segmentina Flem. 130. 
Semilimax Stab. 22, 
Sipbonjata 159. 
Spbaeriistrum Bgt. 161. 
Sphaeriidae 159. 
Sphaerium Scop. 159, 


Brochonianum Bgt. 166. 
corneum L. 102. 
Jacustre Můll. 165. 
mamillanum Fér. 164. 
ovale Fér. 163. 

pilacre West 1614. 
rivicolum Leach. 161. 
Ryckholti Norm. 107. 
scaldianum Norm. 163. 
Steini Ad. Schm. 167. 


Sphyradium Charp. 72. 
Striatella West. 63. 


16* 


206 


Strigillaria West. 88. 
Stylommatophora ds 
Succinea Drp. 99. 
— elegans Risso 102, 190. 
—  oblonga Drp. 103, 190. 


—  Pfeifferi Rssm. 101, 190. 


—  putris L. 100, 190. 
Succinidae 99. 


Tachea Leach. 60. 
Testacellidae 12. 
T'richia Htm. 49. 
Trigonostoma Fitz. 46. 
Triodopsis Raf. 47. 
Torguilla Stud. 69. 
Tropidina Ad. 140.. 
Tropodiscus Stein. 121. 
Truncatellidae 133. 


Uncinaria Vest, 84. 
Unio Retz. 144. 

albensis Haz. 150. 
amnicns Zgl. 149. 
ater Nilss. 148. 
batavus Lam. 147. 
crassus Retz. 147. 
limosus Nilss. 145. 
lingua UL. 149. 
pictorum L. 145. 
rivularis Rossm. 147. 
tumidus Retz. 146. 


E Ek 


Vallonia Risso 45. 
Valvata Můll. 135. 
—  alpestris Ald. 140. 
—  cristata Můll. 141. 
— | macrostoma Steenb. 140, 193. 
—  naticina 140. 
— | piscinalis Můll. 139, 195. 
Valvatidae 139. 
Velletia Gray 132. 
— lacustris L. 132, 193. 
Vertigo Můll. 73. 
—  Venetzii 77. 
Vitrea Fitz. 28. 
Vitrella 139. 
Vitrina Drap. 21. 
—  diaphana Drp. 22, 181. 
—  elongata Drp. 22, 181. 
— pellucida Můll. 21, 181. 
Vitrinidae 13. 


Xerophila Held 62. 


Zonites Montf. 33. 

ceJlarius 25. 

crystallinus 29. . 
glaher 24. 

nitidulus 26. 

purus 27. 

striatulus 28. 

verticillus Fér. 33, 182. 
Z Leach 67. 


EE 


B) Jména česká. 


Bahenka 135 

— | pruhovaná 136. 

— živorodá 135. 
Bahenkovití 134. 
Bahnivka 137. 

— | rmutná 137. 
Bezsifonatí 143. 
Bezvíčkatí 11. 
Břichonožci 11. 


Člunice 132. 
—  kalužní 132. 


Hladovka 64. 
—  otřelá 193. 
— skalní 66. 
— toulavá 66. 
—  trojzubá 65. 
Hlemýžďovití 40. 
Hlemýžď aksamitový 46. 
— bělavý 64. 
—  bodlákový 68. 
— | Clessinův 50. 
— drobný 45. 
—  dvojzubý 48. 


Hlemýžď hajní 61. 
horský 57 
jednozubý 49. 
ježatý 5l. 
karpatský 54. 
keřový 60. 
lepý 56. 
narudlý 54. 
obecný 62. 
plavý 55. 
podstinný 52. 
pyskatý 47. 
rezavý 52. 
rybí očko 185 
rýhovaný 63. 
skalní 58. 
srstnatý 50. 
trnitý 44.. 
vráskovaný 53. 
zahradní 59. 
zuboústý 47. 
žebernatý 45. 
žíhaný 61. 
Hrotice 77. 

— | obrácená 78. 


es E PAE ASE 


Hrachovka 169. 

— bledá 173. 
brbolatá 170. 
lepá 177. 
iesklá 176. 
malinká 173. 
příkopní 171. 
prosná 177. 
prostřední 172. 
říčná 169. 
rozšířená 169. 
tupá 174. 


AET 


Jantarka 99. 
— | obecná 100. 
—  Pfeifferova 101. 
— | podiouhlá 108. 
— | úhledná 102. 
Jehlovka 133. 
— hladká 134. 


1 ehlovkovití 133. 


Kamomil 131. 
—  říčný 131. 
Levatka 118. 
—  kalnžní 119. 
— říční 119. 


Mlžové 143. 


| Oblovka 67. 


— lesklá 67. 
- — šídlovitá 68. 


Okružák 120. 


bařinný 191. 
bělavý 125. 
blanitý 124. 
Clessinův 192. 
čočkovitý 129. 
hladký 127. 
kroužený 124. 
kruhovitý 125. 
lesklý 130. 
opásaný 126. 
ostrý 123. 
ploský 121. 
spleštilý 123. 
svinutý 129. 
vroubený 122, 
žebrovaný 128. 
Okružanka 159, 
Brochoniova 166. 
hrbolatá 165. 
potoční 161. 
| puchýřnatá 164. 
rohovitá 162. 
Ryckholtova 157. 
Steinova 167. 
vejčitá 163. 
zkomolená 164. 


Ek Id- ae 12 PAA 


ETA KA 
© I 


Perlovka 150. 

— | perlonosná 150. 
Pláštěnka 118. 

— | sliznatá 118, 
Plovatka 107. 

— bahenní 113. 
—  kalužní 115. 
— . malá 117. 

— | nadmutá 108. 
— široká 109. 
— | toulavá 112. 
— | vejčitá 110. 
— | zaostřená 111. 
Plovatkovití 106. 
Plzák 35. 


— | Bourguignatův 37. 


hnědý 36 

— lesní 38. 

— | osmahlý 36. 

— | Vejdovského 183. 

— | zahradní 39. 
Plzákovití 35. 
Plžice 14. 

-- štíhlá 15, 

— | vroubená 14. 
Praménka 138. 

— | rakouská 138. 
Prostočidlí 104. 


Různosvalní 178. 


Sifonatí 159. 
Síměnka 105. 

— | trojzubá 105. 
Skelnatka 23. 
blyštivá 26. 
čistá 27. 
drnová 25. 
hladká 24. 
kuželovitá 32. 
lesklá 32. 
lesknavá 26. 
netušená 31, 
průhledná 29. 
průzračná 29. 
rýhovaná 28. 
stažená 30. 
zjizvená 31. 
kleněnka 21. 

— | průhledná 22. 
— | průsvitná 21. 
—  táhlá 23. 
Skleněnkovití 13. 
Sklovatka 12. 

—  krátkonohá 13. 

— rudá 12. 
Sklovatkovití 12. 
Slávičkoviti 178, 
Slávička 178. 

— | mnohotvárná 179. 
Slimák 15. 


kbě Kl ol5d do Jde 


92) 


207 


208 


Slimák hladký 20. 
— | modrý 193. 
— největší 16. 
— pestrý 18. 
— | polní 20. 

—  žihauý 19. 

— žlutý 17. 
Srostločidlí 11. 
Stejnosvalní 143. 


Škeble 151. 


—  cellská 154. © 


— kachní 157. 

— plochá 158. 

— veliká 152. 
© „zelená 156. 
Skeblovití 143. 


Točenka 139. 
— kulovitá 139. 
— | plocbá 141. 


—  veleúzká 140. 


Točenkovití 139. 
Uchovky 104. 
Velevrub 144, 


— malířský 145, 
—  padmutý 146. 


— tupý 147. 
Víčkatí 133. 


« Vrásenka 40. 


— | malinká 41. 


—  okrouhlá 42. 
—  orlojovitá 42, 


— | pomezní 43. 


Vrásenka skalní 43. 
Vřetenatka 78. 


— 


černavá 93. 
čilá 93. 
drobná 96. 
drsná 91. 
hladká S81. 
křížatá 91. 
malá 90. 
mnohozubá 85. 
nabLabřelá 85. 
nadmutá 94. 
obecná 86. 
rovncústá 83. 
starožná 89. 
šedavá 88. 
tlustá 95. 
zakrslá 188. 
zaměněná 82. 
zdobená 84. 


Zemoun 33. 


skalní 33. 


Zrnovka, 69. 


EEE sale! 


bezzubá 72. 
drobounká 73. 
horská 75. 
malinká 74. 
mechová 71. 
ovesná 70. 
rýhovaná 74. 
sedmizubá 73. 
severská 193. 
soudkovitá 71. 
zakrslá 76. 
žitná 69. 


Nákladem Klubu přírodovědeckého v Praze 


vyšlo: 


Katalog knihovny Klubu přírodovědeckého. 
Cena 1 zl. 40 kr. 


Flora bohemica, moravica et silesiaca. 


Ku potřebě studujících středních škol. Druhé vydání. V Praze 1883. 

Cena 40 kr. (Vydání první schváleno jest velesl. c. k. zemskou školní 

radou v Praze vynes. ze dne 27. června 1877, č. 10636, jakožto knížka 
pomocná pro školy střední a ústavy učitelské.) 


Fauna bohemica (Coleoptera). 


Etikety ke sbírkám brouků, sestavené se zvláštním zřetelem ke druhům 

žijícím v Čechách a zemích sousedních. (61 čeleď, 648 rodův o 1959 

druzích.) Sešit obsahující 12 listův etiket za 40 kr. V Praze .1887. 
(Etikety prázdné pro sbírky hmyzové, list [190 etik.| po 3 kr.) 


Analytický přehled ploštic vodních (Hydrocorisae). 


Sepsal Ladislav Duda, prof. c. k. real. a vyšš. gymnasta v Praze. 
Se 6 obrazy v textu. V Praze 1881. Cena 20 kr. 


Měkkýši čeští. 


(Viz zadní stranu obálky.) 


Dále sestavil Klub přírodovědecký 


© HERBÁŘ TRAV ČESKÝCH. 


Cema 3. l. 


Úhledně a skvostně upravenou sbírku tuto vydá kustos sbírek pan 
E. Binder (Praha, 188- I) po zaslání ceny. (Sbírka tato doplňuje 
velmi vhodně ve „Vesmíru“ uveřejněný klíč trav, sestavený p. Karlem 
Polákem). 


Nflístnmnosti spolkové 
nalézají se 


v budově české university Karlo - Ferdinandské 
(Klementinum, síň č. II. a III.) v Praze. 


Veškeré dopisy, 
zásylky a objednávky Klubu se týkající buďtež adressovány na „Klub 
přírodovědecký“ k rukám pokladníka p. Dra. Václ. Vávry, adjunkta 
musea král. Českého v Praze, 


máš půlce Kubu přá 


Měkkýši čeští 


Část 1 Testacellidae, Vitrinidae. 
Se 30 obrazy v textu. Cena 30 kr. 


"Část m. Arionidae, Helicidae. 
Se 77 obrazy v textu. Cena 60 kr. 


Část III. Succinidae, Auriculidae, Limnaeidae, Trunca- 
tellidae, Paludinidae, Valvatidae. 
Se 65 obrazy v textu. Cena 50 kr. 


Část IV. Lamellibranchiata. Doplňky. 


Se 48 obrazy v textu. Cena pro členy 80 kr. 
Krámská cena 1 zl. 20 kr. 


- Cena celého díla (L—IV.) pro členy 2 zl. 20 kr. 
Krámská cena 2 zl. 90 kr. 


„Důležitost spisu toho, dovede oceniti každý, kdo byl dosud nucen 
pracovati na základě našich spisů z doby starší, pro dobu nynější již © 
velice neúplných, nebo. spisů cizích, na naše poměry se nehodících.“ ě 


Zpráva sekce malakozoologické za r. 1894. 


fy 


| PAMPHLET BINDERS 


"This is No. 1524 
also carried im stock in the fallowing sizes 
HIGH WIDE | THICKNESS HIGH WIDE THICKNESS 
1523 9 inches 7 inches Já inch [1529 IZ imches 30 jachen 4 inch 
Ne: „p o > ET MET NASNCDC | Vb 


1525 “ “ 1 5 “ 
1526. 94 “ 7% “ s 1933 14 ad 1 p x 
1527 104 “ 7% "“ “ 1934 16 S v y 
is28 11“ 8 M “